sumoto_leden



První etapa Jawa Supertramp

Jedná se o první část mé vysněné cesty do Asie.

Kapitoly článku

Ještě v rychlosti zjištuji, že mám volný řetěz. Jedu proto do motocentra Lindner a ptám se, za kolik by mi ho zkrátili. Také nabízím možnost, že bych si mohl dát na kufry jejich samolepky a udělali by mi tento úkon o něco levněji. Pan Lindner odvětí: „jistě, určitě se nějak dohodnem“. Dohoda však nakonec byla pro mě krajně nevýhodná, jelikož mi napálil úplně normal hodinovou sazbu. „No nic“, řekl jsem si a pomalu se rozjel na svou vysněnou cestu. Jawa jela pěkně, avšak asi kilometr před Sychrovem se ozvala rána, zastavil se motor a bylo vymalováno. Počkal jsem než Jawička vychladne a pak zajel za kamarádem Radkem pro radu. Jeho taťka mi poradil ať naleju na písty petrolej, aby se „pusity kroužky“ , což nakonec asi pomohlo. Vyrážím a jedu směr Brno. Kousek od Trosek potkávám kamarády Klárku a Mikilaudu, které neuvěřitělně rozesmívá to, jak mám naloženou motorku. U Jičína začíná pršet…..dost…­.pršet….u Hořic kapituluji a jdu se schovat na benzinovou pumpu. Mam uplně durch boty, nic moc příjemnýho. Dávám si kafe a v duchu přemlouvám počasí, aby přestalo pršet. Asi za 25 min opravdu přestává pršet. Nasedám a jedu dál. Začíná být tma a já trochu bloudím v Brně, ale dá se to přežít. Zastavuji na odpočívadle a kontroluji stav oleje v motoru. Zjišťuji, že v motoru není olej téměř žádný, proto dolévám skoro 3/4 l. Dále stavím cca 30 km za Brnem a na motorku nasazuji fusak, načež ulehám vedle ní na parkovišti.
Ráno se budím velmi brzy a zjišťuji, že i přesto, že jsem si dal boty na rozpálený motor, neuschly. Proto používám metodu „českej goretex“ (viz galerie) a vydávám se na další cestu. Velmi hladce projíždím Slovensko s jednu zastávkou na benzínové pumpě. V Maďarsku platím dálniční známku 4 eura a pokračuji směr Balaton. Stavuji na benzince, jawička jede náramně. Cestou mě zdraví stovky motorkářu. Dojíždím k Balatonu a všude je hrozně moc lidí a motorkářů, asi nějakej sraz. V motoru začíná něco ťukat a je cejtit, že se každou chvilku zadře. Usedám pod strom a pomalu ale jistě začínám propadat panice. Všude kolem mě už pěkně ser… motorkáři kterým to jede a že jich tu je. Po cca dvou hodinách se dávám směr Budapest…...no…spíš rád bych se dal. Bloudím okolo Balatonu a nakonec asi po 3/4 hodině nalézám správnou cestu. Při průjezdu Budapestí narážím na kolonu. S takhle naloženou motorkou nic moc zážitek. Odbočuji směr Srbsko a po asi 150 ujetých kilometrech žjišťuji, že jsem uhnul špatně. Proto další dvě hodiny bloudím a snažím se jet alespoň podle západu slunce, což se mi nakonec docela vyplatí a nalézám správnou cestu. Na poslední benzínce se zbavuji dinárů a kupuji olej, vodu a mapu Srbska a Makedonie. Kousek před hranicemi stavím stan a za opuštěnou benzinkou ulehám.
Ráno vyrážím směr Beograd bez obtíží dojíždím i tam a narážím zde na „moust brutal“ zácpu všichni troubí jak o závod do toho projíďí policejní auto. Docela se bojim že někomu "opřu motorku o auto. Po zdolání zácpy pokračuji směr Niš na cestě mám problémy s teplotou motoru, proto vytahuji svůj nový JAWA TOOL od čenýpa a zkracuji kus blatníku aby měl vzduch méně překáek v proudění skrze žebra motoru…...evidentně to moc neomohlo protože během chvilky se ozval onen známý Sychrovský zvuk a zadřený motor byl znovu na světě. Tentokrát ve vedru uprotrěd dálnice…..Motorka nejte ani po vychladnutí nastartovat. Nadávám si do různých údů, přirození a konečně poprvé na své cestě začínám mít strach že nedojedu.Nakonec jawička tatečně nastartovla a jelo se dál Dojíždím do Niše, teplota okolního vzduch klesá a já mohu jet rychleji proto neváhám a jedu dál. Překračúj Makedonské hranice pozdě v noci a celou moakedonii projíždím „durch“ trochu mě to mrzí protože musela být nádherná. Přejíždím Řecké hranice, jsem tak unaven že začínám usínat. Jako na potvoru nikde žádné odpočívadlo. Nakonec ulehám ke spánku asi 100m od mýtné brány vedle silnice.
Vedle svodidel jsem spal cca 3 hodinky a potom vyrazil dál směrem k městu jménem Lárisa. Cesta hezky utíkala, ale záda mě bolely jakoby mě někdo přejel tankem. Každou chvilku jsem jel vestoje, protože mě pěkně bolela zadnice. Svítalo a slunce se zrcadlilo v moři vedle silnice. Byl to nádhernej pohled. Teplota okolního vzduchu rychle stoupala a já začal mít obavy o jawičku. Na tohle vedro opravdu není stavěná a k tomu nesla devadesátikilový hovádko a sto kilo nákladu… no kdyby mohla mluvit, muselo by se to vysílat až po desáté hodině. Má další cesta směřovala k městu Trikala, kde jsem mimochodem pro pobavení všech čtenářů bloudil asi 45min městem, abych přijel na to samé místo odkud jsem vyjížděl z Loánia. Mezi těmito městy mě čekalo veliké a velmi krásné přeqapení, protože jsem náhodou narazil na jednu z nejkrásněších památek a skalních útvarů v celém Řecku. Až později jsem se dozvěděl, že se monument nazývá METEORA a že na jeho vrcholech jsou vytesány do skály celé kláštery. Pár fotek jsem vyfotil a dal do galerie, ale ani jedna nedokáže zachytit zvláštní pocit, který člověk cítí, když vidí neco tak obrovského a nádherného. Dál jsem poračoval směr Loánia, kde mě čekalo další přeqápko, bohužel už ne tak veselé jako to předchozí a to v podobě nádherného údolí s nepříliš nádherným stoupáním, které bylo snad nekončící. Když už jsem myslel že jsem nahoře a mám to zasebou, tak jsem zjistil, že nejsem ani ve třetině. Vykoupeno to však bylo neuvěřitelnou nádherou okolní přírody a hlavě oným údolím a horami na kterých byl ještě sníh. A také hlavně tím, že jsem po dvou procestovaných dnech potkal Čecha a ne jednoho, ale hned celou bandu kluků, kteří jeli z Chorvatska přez Albánii do Řecka na o hodně starších jawičkách než mám já na endurech Yamaha. Hezky jsme pokecali oni se mohli potrhat, když vděli moje pojetí cestovního endura JAWA 350. :)
Popřáli jsme si šťastnou cestu a jelo se dál. Další přeqvapení pro mě bylo to, že jsem vjel do tunelu a možná 30–40 km jsem jel jen v tunelech, které v mnoha případech dělilo od dalšího tunelu jen pár metrů silnice. Bohužel jsem se tak moc bál zastavit z obavy že mě někdo smete, že jsem tuto pro mě doposud nevídanou věc nevyfotil. Z Loánie jsem pokračoval směr Preveza a od té chvíle byl snad každý kilometr vykoupen jedním stupněm celsia navíc. Připadal jsem si jako striptér. Svlékal jsem jednotlivé vrstvy oblečení snad na pětkrát. Začal jsem rukavicemi, což se mi moc nevyplatilo, protože po projetí Prevezy a podjetí podmořského tunelu spojujícího Prevezu s Řeckem a následného dojetí do městečka Nidri na Ostrově Lefkáda jsem vypadal jako by mě transplantovali ruce nějakého černocha. Pro mého kamarády jménem Vageli jsem si připravil malé překvapení v podobě toho, že jsem mu napsal jen to, že přijedu někdy v červnu a víc nic. Od doby co jme se viděli naposledy uběhl skoro rok a od té doby mi narostly dlouhé vlasy a plnovous, takže když jsem nakráčel jako by se nechumelilo k soukromému baru jen pro hotelové hosty koukal na mě jako na vraha. Trvalo to tak deset vteřin, pak se rozzářil jak sluníčko, rozeběhnul se ke mě a po Řecku mě přivítal. To znamená, že jsem chytnul hned dva hubany na každou stranu tváře. Jeho maminka mě pozdravila stejně tak. No a to je prozatím konec cestování, protože zde budu tři měsíce pracovat. Veškeré foto a ostatní dokumentace na stránkách: jawa.ngsystem.cz

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (23x):


TOPlist