Výlet k jezeru Neusiedler see aneb Cesta z města v nedělu

Sraz v Šaldorfu u Vinného lisu v 9:30. Na čas přijela Trinity i já, dva poslední členové kdysi slavného a početného moto-gangu Pohodáři. ( Alespoň tak mi to vyprávěl můj děd a ten to měl zase od svého děda a tomu to prý sdělil sám veliký Yoda - zakladatel klubu. ) Hodláme ale počet členů dále rozšiřovat a jednou třeba zase budeme konkurovat slavným Hell Angels.

Ale zpět k naší cestě. V plánu máme navštívit jezero Neusiedler see v Rakousku a projet se po okolí. Na to jsme vybrali tři dny dovolené. Trinity jede na krasavici od Royal Enfield, a pegas Romet veze mne.

Den 1. ( 260 Km )
Vítr, chřest a melouny. Spěte sladce hobiti.

Trasy máme připravené v navigaci. Vybrali jsme okresní, nefrekventované kumunikace. Zvolená trase se podepisuje na rychlosti cestování, ale mi nikam nespěcháme. Rychlost mezi vesničkami se pohybuje lehce pod 90 Km/h, ve vesničkách pak jedeme předpisových 50 Km/ h. Teplota se šplhá na slibovaných 30°C. Zhruba po hodině jízdy zastavujeme v chládku na lesní odbočce, abychom nechali odpočinou motorečkám a občerstvili se. Tento interval pak dodržujeme po zbytek cesty.

Lehounce zvlněná krajina velmi rychle přechází v naprostou rovinu s mnoha větrnými elektrárnami. Je to zvláštní pohled. Lopatky elektráren se točí v pomalém rytmu, vydávají bručivý tón, když projíždíme kolem. Je jich tu plno. Úplný les. Svými obřími rozměry a pomalými pohyby mi připomínají Enty z Pána Prstenů. Je to jízda, kámo!

Vyjímku v krajině tvoří starobylé město Hainburg s pevností nad městem a vyhlídkovým kopcem Braunsberg, kde přes most přejíždíme Dunaj.

Silnice jsou všude téměř dokonalé. Potkáváme početné skupinky mladých cyklistů a dalších motorkářů. Místní motorkáři vypadají zasmušile a moc si nás nevšímají. Asi jsou to introverti. Ne jako my! Dědoušek na povozu si mne pátravě prohlíží, pak zdráhavě odpovídá na pozdrav. Rakouští řidiči nás předjíždějí pouze na přehledných místech. V nablýskaných fárech se za námi táhnou klidně několik kilometrů. Obdivuji jejich trpělivost. Jo, jo, mám se co učit!

Teplota opět o několik stupínků vzrostla, jedu v krátkém tričku. Při zastavení mi do očí stékají kapky potu. Pěstuje se tu chřest a snad i melouny, oznamuje mi Trinity. Je tak.

Dnešním cílem je kemp ve městě Podersdorf na východní straně jezera. Cestu si trochu prodlužujeme projetím stinných kopců na západní straně jezera.

Jsme tu! Městečkem proudí davy lidí. Jsem trochu zaskočený. Ale je neděle. Přes pot v očích jen stěží hledám vjezd do kempu.

Na recepci jde vše rychle. Ubytování na dvě noci zařizuje Trinity plynulou němčinou. Platí se při odjezdu. Čekám na rozpáleném chodníku a polykám pot. Kemp je plný luxusních obytňáčků. Nevidím žádný stan. Ve stínu pergol odpočívají spokojení obyvatelé.

Rychle vybereme místo pod stromy a hrneme se do jezera. Povrch tvoří navezené oblázky, později světlý jílovitý písek. Voda je spíše vlažná než osvěžující. Odpovídá to průměrné hloubce jezera 1 m. Návštěvníci se zde pohybují na paddle-boardech nebo stojí po pás ve vodě a trefují se míčem. Voda je prý léčivá, oznamuje Trinity. Když už se nezchladím, jsem rád, že budu aspoň zdravý.

K večeru razíme na procházku podél jezera. Cesta vede zřejmě do Illmitzu, centra zdejšího národního parku. U cesty se objevují dřevěné pozorovatelny s pěknými výhledy na jezero a okolní nasáklou krajinu, prý plnou vzácných ptáků a jiných živočichů. Po hodině chůze se vracíme do ztichlého kempu. Nechápavě na sebe koukáme. Zřejmě už je po večerce a hobiti se uložili k spánku. Něco takového by se v ČR stát nemohlo. Polohlasem si přejeme dobrou noc a soukáme se do stanů.

Den 2 ( 300 Km )
Rybí polévka na Dunaji. Trinity se válí. Uhni nebo zdechni!

Na severní straně kempu je budova s mnoha čistými záchody, umývárkami, umývárnami, několika pračkami a lednicí. Varnou konvici na ranní čaj jsem tam bohužel nenašel. Situaci zachraňuje až Trinity s plynovým vařičem, který jsem jí nařídil nechat doma. U stanů máme k dispozici elektrickou přípojku, ale chybí nám redukce z 360V. Nabíjení navigace řeším na recepci, kde jsou snad jediné dvě zásuvky na 230V. Naštěstí to není problém. Pravděpodobně nikomu jinému zásuvky nechybí. Snídani kupujeme v místním dobře vybaveném obchůdku s pekárnou. “Jó nap”, zdravím po maďarsku.

Počasí je o mnoho chladnější než včera, zvedá se silný vítr, čehož využívají mnozí surfaři a kate-boardisti. Radost pohledět!

V 9:00 vyrážíme na Slovensko prohlédnout si Gabčíkovo dílo a zpět přes jižní část Bílých Karpat - rájem všech motorkářů. Cestou zastavujeme v příjemném Yachter clubu Modrá Čajka na dunajském ostrově. S místními kapitány v bílých uniformách, dlabeme rybí polévku a pozorujeme plachetnici v silném větru. Pan majitel - sám velký motorkář - se s námi dá do řeči, varuje nás před dešťem a přeje nám šťastnou cestu. Pokračujeme dále podél Dunaje, do Gabčíkova. Silnice vede pod betonem zpevněnými břehy a tak hladinu mocné řeky nevidíme. Jsme tam sice v závětří, ale trochu mne to mrzí. Mám nutkání porušit zákaz a jet po náspu kam mohou jen vozidla údržbářů. 

Na přehradě zastavujeme a za silného větru děláme pár fotek. Monumentálností díla jsme nadšení. Z Gabčíkova pokračujeme do Tomašíkovo, kde podle Kádi Kadeřábka čeká kousek zapomenuté země s historickým vodním mlýnem a výbornou restaurací. Restaurace je bohužel zavřená nebo v rekonstrukci. Malý Dunaj a mlýn je fascinující. Bohužel se vyplňuje předpověď kapitána a začíná pršet. Provoz a déšť před Pezinkom houstne a já už chci být schovaný někde na benzině.

Nekoukám napravo-nalevo a vlítnu do pravotočivé zatáčky. Za zatáčkou stojí auta. Šlapu na brzdu, zadní kolo jde do smyku. Později mi Trinity řekla, že viděla jak mi zadní kolo kreslí sinusovku. Hlavou mi letí myšlenka na pád. Nějakým zázrakem to motorečka vybírá a já končím na trávníku mimo vozovku. Uf, ještě že ten druhý pruh byl volný. Otáčím se na Trinity a vidím její motorku na vozovce. Hledám Trinity. Trochu mne uklidňuje, když na mne stísněně mává ze strouhy. Okolo dál jezdí auta. Nějaký dobrák vyhodí blinkry a zastavuje provoz. Stavíme motorku a klidíme se ze silnice. Tak takhle ne, velký Yodo!

Hustý lijavec přečkáváme na blízké benzině s párkem v rohlíku a utkvělou myšlenkou na to, co by se stalo kdyby. Ticho přehlušuje až Trinity jakousi historkou o chlapíkovi co na zlámaných nohou běžel zachráňovat kamaráda.

Čeká nás nejkrásnější moto-úsek z Pezinku do Perneku - sen všech motorkářů. Široká, hladká silnice, serpentiny do kopce z kopce. Bohužel máme tak stažené prdele, že mokré zatáčky projíždíme skoro krokem. K zuřivosti tak vytáčíme několik řidičů. Jedna dodávka ztratí nervy a  rozhodne se, že nás vytlačí ze silnice. Uhni nebo zdechni! Zachraňuje nás nejbližší odpočívadlo. Uf, nejkrásnější úsek máme za sebou. 

Cesta zpět vede přes Bratislavu. Po dešti se uklidnil vítr, ale provoz houstne. Řidiči autobusů se s námi nemažou. Platí tu právo silnějšího. I když už jsme zase ok, jsem rád, že máme Bratislavu za zády.

Do kempu přijíždíme po 20:00. Projdeme se kolem majáku a hajdy na kutě.

Den 3 ( 240 Km )
Nakrm ptáka na cestě. Piknik u Dunaje. Šéfův vztek.

Vyrovnáme účty a odjíždíme chvilku po 9:00. Vydáváme se do střediska národního parku do Illmitzu pozorovat místní vzácné ptactvo. Na vyhrazených místech s rozhlednami zastavujeme. Ptáci se  nás nebojí, musíme jim dokonce vyhýbat. Pokračujeme do přístaviště odkud je možné přeplavit se s kolem na druhou stranu jezera. Loučíme se s jezerem a pádíme domů.

Cestou zastavujeme v Hainburgu a vyjíždíme k vyhlídce Braunsberg, která nabízí úchvatný kruhový výhled do všech světových stran. V Lidlu si kupujeme potraviny a na břehu Dunaje za hradbami města si děláme piknik. Cítíme se jako opravdoví cestovatelé. Plánujeme další a další cesty, klidně na konec vesmíru! Nás už nic nezastaví!

Cestu do domoviny volíme východním Rakouskem v těsné blízkosti slovenské hranice, možná proto mi připadá krajina pestřejší. Projíždíme malými vesničkami obklopené vinohrady, chladnými lesíky a občas i nějaký ten kopeček. Trinity září nadšením, mě trochu tlačí prdel a myšlenka na to, že už jsem měl být nastoupený na šéfově oslavě. Návrat po 19:00, loučeníčko, objímačka, prdel co poznala středověk. Na oslavu nejdu! Snad to zítra nějak vyžehlím.

Pohodáři, a co dál

Všechno pěkné jednou skončí, ale pro nás je to další začátek. 

Letos bychom ještě rádi navštívili Slovensko. Přes Tatry do Slovenského ráje. Pravděpodobně na 5 dní. Jeden den bychom chtěli věnovat pěší turistice. Výlet jsme pracovně nazvali “Pro valašku Jánošíka”, protože tu si odtud rozhodně přivezeme a uložíme v naší budoucí moto-klubovně s barem a velkou fotografií Mr. Yody!

Dále se snažíme držet pravidelné vyjížďky v neděli odpoledne. Ne vždy to však vyjde. 

V současné době rozšiřujeme partu o nového člena. Na dálnice nás to netáhne, tak snad to s námi vydrží. 

Tě pic! A jak se říká: Kolama dolů!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE