reline_unor



Týden ve středním Rakousku

Aneb, kde si pořádně zajezdit v oblasti kolem Taur v r. 2020.

Kapitoly článku

Letos jsem vlastně chtěl jet do Itálie, no nakonec vzhledem k tamní nejisté koronavirové situaci, jsem na poslední chvíli jel do Rakouska. 

Den 1. Mnichovo Hradiště – Vysoké Taury, najeto 550 km

Vyjíždím v 8:00 po Liberecké dálnici na Prahu. Nově mám na řídítkách mobil s navigací a s nelibostí zjišťuji, že se telefon vybíjí o -10% za půl hodiny jízdy s navigací. Později dojde ještě na další – větší problém s navigací… Takže to vypínám a jedu známou trasou: propletu se ucpanou Prahou a pak hurá D1 až k Benešovu a dál okreska a dálnice na Budějovice. Tady obědvám na benzínce studený wrap a teplé kafe. Za Budějovicemi potkávám na semaforu týpka na GS-u z Finska, který mne „pronásleduje“ až skoro k Linzu. Dávám pauzu a on taky, bavíme se a zjišťuji, že je to důchodce patrně s ocelovým zadkem dle toho, kolik toho za rok najede. Šílenec. Loučíme se a jede se dál směr A1 Salzburg. Za Linzem tankuji, kupuji známku, zapínám navigaci a při odjezdu zase míjím nového známého. Pokračuji až k sjezdu č. 224 Regau, kde konečně začíná okreska B145 směrem k Traunsee. Z dálnic už jsem pěkně zlámaný. Jezero je ale prostě nádhera. Foto povinnost. Pokračuje to hladce až k Hallstattu. Povrch silnice je perfektní, ale je tu taky provoz a časté omezení rychlosti. U Hallstattského jezera zase fotím a rozhoduji se, že se do Hallstattu podívám, což se za chvíli malinko nevyplatí. Po přejezdu tunelem (jinudy cesta do města nevede) zjišťuji, že se za parkoviště platí (2 EUR) a musí se pěšky do centra. Na to vzhledem k blížící se bouřce chuť nemám, tak jenom popojedu dál a z dálky Hallstatt fotím. Jedu zpátky tunelem a najíždím na vychvalovanou B166. Po 2 minutách jízda končí: kolona. Očividně nehoda. Potkávám skupinu Čechů na mašinách, bavíme se a v tom přijíždí starý známý Fin. Tipuji to na nehodu motorky, což se nakonec potvrzuje. Odjíždí 2 sanitky a odtahovka odváží pomačkané nové SV-čko. Po 20-ti minutách čekání se kolona tedy rozjíždí a začíná pršet. Bezva. Nepromok přichází ke slovu. První pasáž B166 je jinak hodně klikatá a nebezpečná, jede se cca. 5km lesem. Potom se to rozjíždí, silnice je dál už široká a povrch perfektní. Druhá polovina, od vesnice Lindenthal je vyloženě chuťovka plná zatáček až do napojení na B99. Cestou z dovolené mně tady předjela skupinka Němců na supersportech, co to tady klopili jako ďas. Já se napojuji na B99 směr Radstadt. Tady najedu omylem na dálnici A10 a zase z ní sjedu, naštvaný, že už bych tam rád byl a zjišťuji, že dálnice a okreska vedou paralelně, takže jsem vlastně správně. V Radstadtu B99-ka zatočí na jih do hor a teď začíná jízda. Průsmyk přes Horní Taury je až na jedno místo ve skále až do Mautendorfu hodně rychlý. Povrch je sice místy spravován černými pruhy, ale dá se to. Zajímavé jsou ty divoké hory. Řekl bych, že stojí za přejetí. Nahoře fotím a sjíždím do svého nového domova, kde strávím 6 nocí. Hotel Gell v Twengu. Tady musím hotel pochválit. Jde o rodinný podnik s přijatelnou cenou 40 EUR/noc za jednolůžák se snídaní a výbornou kuchyní i pivem.

Den 2. Grossglockner / Hochkoenig, najeto: 330 km

Na tento den jsem se chystal už roky: vyjet pod GG je prostě bajkerova povinnost. Jedu B99-kou na jih a těším se na známou Katschbergstrasse. Bohužel se spravuje a je zavřená, takže není zbytí: najíždím na mýtnici dálnice A10 směr Klagenfurt a platím mrzkých 6,50 za přejezd tunelem. Paráda! Cestou dálnicí se dokonale nudím asi 30 minut. Sjíždím na B100 směr Lienz a pak B106. Tato silnice mně ničím nenadchla, jezdí tady hodně nákladáků se dřevem. Ta pravá zábava začíná až odbočením na B107 na Heiligenblut. Cesta údolím je klikatá, povrch nádhera. Hodně motorek a sporťáků. Supr jízda. Za Heiligenblut je mýtnice (27 EUR) a jede se dobýt Grossglockner. Provoz není nijak hrozný, ale jede se prostě opatrně. Na kruhovém objezdu to malinko nepochopím a dávám se nevědomky směrem na Franz Josef Hoehe. Pochopím to, až když cesta u té známé skleněné boudy končí. Haha. Nebudu dál zdržovat Glocknerem, o tom je článků dost. Můj názor je, že jednou v životě se to vidět musí a tím to taky končí. Prostě je tam moc lidí. Též člověk hodně stojí a fotí. A taky je zima a hrozně fouká. Já měl pod kombinézou naštěstí svetr…Na Edelweissspitze dávám gulášek a sjíždím k Zell am See.

 

Pokračuji B311 k Saalfeldenu a odbočuji na vyhlášenou B164 na Hochkoenig. Ihned si všímám, že se množí místní motorkáři, což je znamení, že se bude pařit. A tak to je! Chvíli se snažím držet nabušeného Dukea, pak za Hinterthalem přichází 10 nejlepších zatáček a vévoda mizí. Stačilo jedno zbytečné ubrání plynu. No jo, zná to tam, utěšuji se. Každopádně ten úsek je prostě sen. Závodní dráha. Široká silnice, výborný povrch, perfektní poloměry zatáček. Jakmile skončí, jste skoro nahoře, vidíte nádherný Hochkoenig a silnice stále skvělá. Cesta dolů do Bischofshofenu je zase hodně klikatá, ale tady je to úzké a povrch je o něco horší.

 

Mám toho dnes už celkem dost, ale beru to ještě B163 přes Wagrain. Chyba. Mnohem lepší silnice a zatáčky jsou na B99 přes Huettau. Napojím se na ní u Altenmarktu a hurá po už známé silnici domů do hor. Dnes jsem utratil tolik za silnice a jídlo, že si večer dávám jen sušenkovou dietu a mléko. :-)

Den 3. Nockalmstrasse / Turracherhoehe, najeto: 250 km

Třetí den to nepřeháním, přece jenom už mám něco najeto a jedu se podívat na známou placenou Nockalmstrasse. Sjíždím Do Mautendorfu a dál vede cesta do Innerkremsu po uzoučké Buntschuh Landesstrasse. Každou chvíli to nadskakuje na příčných vlnách a přejíždím ocelové rošty. Prvního si tedy všimnu až na poslední chvíli, ale pak už si dávám majzla. Všude se pasou krávy.V serpentýnách před Innerkremsem je silnička totálně rozmlácená. Samá díra a štěrk. Brutus. Za vesnicí je brána, platím 13 EUR a jedu nahoru. Začátek je slibný, jede se pravá-levá v lese a rychle. Pak vracečky, ale povrch není místy nic moc. O to lepší je pak výhled a panorama. Připomíná to Nízké Tatry. Začínám sjíždět dolů a zase jsou tady ty rošty a lejna na silnici. Celá slavná Nockalmstrasse je úzká a taková trochu obyčejná horská silnice.

 

Sjíždím dolů na B95 a jedu na Turracher Hoehe do kopce. Tady za to konečně můžu vzít. Paráda. Není to dokonalé, protože je spodní úsek před opravou, ale i tak to stojí za to. Turrašské jezero je malebné. Odpočívám na lavičce a chladím si chodidla. Jedu zase dolů, musím protrpět asi 4 km další horší povrch, pak ale až do Predlitzu je to samá zatáčka a já si to užívám. Stíhá mě místní pilot na nějaké šestistovce a bavíme se. Až tomu soudruzi jednou dají pořádný povrch, přemýšlím, tak to bude tedy nářez! Dál zatáčím doprava, můj stíhač doleva, mávnem si a jedu kousek až najíždím na silničku L63 do Feldkirchenu. Pár kilometrů to není nic moc, ale pak najednou začíná nová silnice a je to paráda.

 

Najíždím na B93 a až do Feldkirchenu je to zase chuťovka. Fakt se to povedlo. Z Feldkirchenu si dávám B95 na sever, zase přes Turrach a je to supr. Málo provozu, rychlé zatáčky, malebná krajina. Vřele doporučuji. Pokračuji známou trasou do Mautendorfu a do Twengu.

Den 4. Prší, nachozeno: 7 km

Co dodat, odpočívám, projdu se k vodopádu, zmoknu a plánuji zítřek.

Den 5. Gaberl / Pack / Sobboth, najeto: 520 km

Dnes projedu tři klasické motorkářské trasy. Původně jsem zamýšlel jezero Sobboth vynechat, ale jelo se tak dobře, že jsem si to prodloužil na slušných 520 km. Takže jedu přes Tamsweg na B96 směr Murau. Výhoda oproti paralelní B97 je menší provoz a míň vesnic. Asfalt je ovšem horší. V Murau fotím zámek a pokračuji na Judenburg.

 

Provoz houstne. U Judenburgu dělám chybu a napojuji se na dálnici S6 a jedu asi 25 km moc na sever, takže to otáčím a vracím se po pěkných zakroucených okreskách přes Kleinlobming k silnici Gaberlstrasse B77. Až do Koeflachu je to bezvadný povrch a rychlé zatáčky. Provoz je minimální. Gaberl je paráda. Jízdu kazí jedině sbírka křížků, kterých je po cestě snad 10. V Koeflachu tankuji a kupuji bagetu a jedu na další bájnou silnici: Packstrasse. Tady by to bylo moc fajn, jenže to kazí tiráci z Polska a Slovinska. Snažím se kolony nechat poodjet. Nakonec jednu dojedu a začínám opatrně postupně předjíždět, na což to hned první pán v kabrioletu BMW nerozdýchává a má potřebu troubit…nechápu jeho problém. Nejspíš závist, že to s autem předjet nejde. U vesnice Stampf je křižovatka, kde se kolona zastavuje a čekáme asi 10 min. V protisměru jede zvláštní transport. Najíždím až před poslední kamion. Konečně můžeme jet a silnice je volná. Asfalt je perfektní, zatáčky pěkné, míjím Pack. Asi za 2km je značka zákaz vjezdu náklaďákům (bezva) – musí totiž odbočit na dálnici A2 a já upaluji lesem dál až k odbočce na L136, což je okreska 2. třídy na Deutschlandsberg. Tato L136-ka je můj tajný tip. Široká a s perfektním povrchem. Opravdu bezvadná silnice. Zajímalo by mně, jestli ty ostatní vlásenky kolem jsou stejně dobré. Kdyžtak to napište do komentáře. Od Deutschlandsbergu jedu dál B76-kou do Aiblu a napojuji se na B69 k jezeru Sobboth. Dojíždím staršího jednoválcového Duka a nechám se jím vodit, je zdejší. U jezera stavíme, seznamujeme se, dáme pokec a sympatický týpek navrhuje, že pojedeme spolu do Wolfsbergu, kde se odpojí. Nabídka se přijímá a jedeme. Sjezd do Pfarrdorfu je zase parádní jízda. Směrem nahoru by to bylo ještě lepší. Jednoznačně můžu doporučit. Pak už frčíme okreskama B80 a B70 až do Wolfsbergu, kde si mávnem. Je pekelný horko. Ale jsem v náladě, tak to beru opačným směrem na Pack a Gaberl. :-) V Koeflachu zase beru, benzín je levný, cca. 1,10 EUR/l oproti dálničním 1,50 EUR. V lesních zatáčkách mne předjíždí dva zdejší šílenci, kteří ignorují i přítomnost policejní hlídky a překračují limit klidně o 20 km. Spolu přijíždíme k poslednímu, hornímu úseku, kde to už osolí totálně a letí jako blázni. Tak to nejedu, rovinky smažit 150 mě ani nebaví a vysekat se tady netoužím. Ale už chápu ty kříže. Užívám si tedy zatáčky svým tempem a do sedla vjíždím, když borci už sesedají z bajků. Pokračuji dál zatáčkami na Judenburg. Supr jízda. Judenburg je dlouhý jako týden před výplatou, auta se vlečou a je mi horko. Začíná se projevovat únava. Proto jsem rád, když už je to za mnou. Vracím se stejnou trasou do Twengu a jdu rovnou na večeři. Den se povedl náramně.

Den 6. Soelkpass / Dachstein / Hochkoenig (už zase), najeto: 350 km

Dnes to bude zase skvělý, středně dlouhý okruh s parádními silicemi a krásnými výhledy (a jedním óbr-řízkem). Vyjíždím po známé cestě na Murau a po zhruba půl hodince odbočuji doprava na Soelktal. Kolegové mě varovali, jak je to úzké, že se tam nedá otočit atd. Naopak, je to standardní průsmyk s vracečkami, nádherným výhledem jak na straně stoupání, tak klesání.  Typická kochačka, nic pro závodění. Silnice je ve slušném stavu. Nahoře fotím a s pobavením sleduji, jak skupinka na Vespách trápí svoje stroje od údolí až po vrchol plným plynem vpřed. Němci vedle mě trefně poznamenají „crazy frog“. Smějeme se. Jinak se to tu hemží i cyklisty.

 

Sjíždím do údolí a pokračuji celkem nudnou okreskou B320 až do Schladmingu. Odbočuji na L711 na Ramsau, kde se hodně lyžuje. Postupně se otvírá pohled na Dachsteinský masiv a je to krása. Kolem hotelů je sice dlouho omezení na 50 kmh, pak se to však rozjíždí a dál už to nemá chybu. Výborný povrch plus úchvatné výhledy na Dachstein.

 

Přes Filzmoos pokračuji až na B99. Tohle je dost vymazlený úsek, plný rychlých zatáček až po Bischofshofen. Je to taky dáno tím, že paralelně s okreskou B99 běží dálnice, jak jsem už psal, takže provoz je tady logicky menší. V Bischofshofenu se dávám na už známou B164 a vyjíždím na Hochkoenig. Nahoře stavím a dávám si řízek. Porce je taková, že se to ani nedá pozřít. Dokonce i nealko pivo je docela dobré. Sjíždím kousek ke známým zatáčkám a dávám to nahoru a dolů 2x. Tenhle úsek bych mohl sjíždět donekonečna. Domů se vracím stejnou trasou po B99. Na to, že jsem si chtěl odpočinout před cestou domů, mám nakonec natočeno slušných 350 km…

Den 7. Návrat do ČR lepší trasou, najeto: 570 km

A je tu závěr výletu. Dlouho řeším, kudy jet, protože dálnici nechci ani vidět a k tomu je neděle a bude to všude ucpané. Nakonec se vracím až po Bad Ischl stejnou trasou (bezvadná B99+B166). Pak odbočuji na B153 k Attersee. Další pěkná zatáčkovitá silnice až k jezeru. Rakušani se koupou v okolních potůčcích, parkují kolem cesty, takže občas dávám velký pozor. Vjíždím do Weissenbachu am Attersee a při pohledu na jezero popadám dech. Ta modrá!

 

Příště si musím naplánovat koupání. Jezero je doslova obležené auty a motorkami, všichni si užívají nádhernou vodu a sluníčko. Já naopak začínám v tom vedru trpět a objíždím celé jezero po B152 povolenou padesátkou. Navigaci už mám asi od Hallstattu zaplou, protože se potřebuji vymotat na B143 směrem na Passau. V nejméně vhodné chvíli se telefon vypíná – doslova se vaří na tom slunci. Já jedu, jinak bych se uvařil s ním a samozřejmě - trochu se zamotám. Vytahuji mapu a jedu přes vesničky moc pěknou okreskou 2. třídy přes Gampern, Pramet až do Riedu, kde se napojím na B142. Za Sankt Martinem se napojím na dálnici A8 a jedu až do Passau, kde sjíždím. Tady musím konstatovat, že rakouské okresky jsou v neděli úplně bez provozu, ve vynikajícím stavu a dá se to opravdu profrčet tachometrovou 110kou. Vlastně stejně rychle jako dálnicí, ale bez zácpy a tankujete za 1 EUR/litr. Takže příště bude volba jasná.  Passau projedu, pokochám se Dunajem i panoramou města a jedu B12 na Freyung. V horách je příjemnější teplota. Dál vede silnice do Strakonic č. 4, je také moc pěkná, plná zatáček. Ve Strakonicích zapínám mobil a dle navigace jedu okreskama přes Sedlec-Prčice. Silnice tady jsou na 80% supr. Ve Voticích se napojuji na hlavní tah č. 3 na Benešov a začíná utrpení v podobě souvislé kolony. Protrpím to až k D1-čce a u Velkých Popovic sjíždím a objíždím Prahu přes Říčany a Úvaly. Doma jsem v 19:00.

 

Závěr:

Kde si v okolí Taur pořádně zajezdíte: Hochkoenig, Gaberl, Pack, Sobboth

Kde je dobrá silnice a i panorama: Filzmoos, Hochkoenig

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (25x):
Motokatalog.cz


TOPlist