Splnit si sen, aneb cesta na Grossglockner

Nasnídat, dobalit a vyrazit. Jednoduchý plán. A tak se taky stalo, po snídani jsme s myšlenkou "Na shledanou" nikoliv "Sbohem" nadlábnuli fichtly a po dotankování po hrdlo opět naložili tempo na dálnici. Počasí nebylo tak horké, jako po cestě opačným směrem, proto cesta utíkala výrazně rychleji.

Jeden z posledních a asi nezapomenutelných zážitků, který mi třeba někdy někdo dokáže vysvětlit, byla zastávka za hranicemi ČR na benzince. Hned za námi dorazil na benzinku bus plný asijských turistů. A ti nás dva při tankování začali fotit. Nevím, jestli to byla výprava ze Suzuki na cestě na nějakou konferenci, jestli ještě neviděli pořádnýho chlapa na motorce nebo jsem (bohužel především já) jim připomněl někoho z rodiny, ale jejich výraz byl naprosto neskutečný :)))) Nevím, co to mělo znamenat, ale doufám, že už se to nebude opakovat, docela mě to rozhodilo, přece jen si jako celebrita nepřipadám :)

No a po dotankování jak nádrží, tak žaludků jsme nabrali směr Pelhřimov, Havl. Brod a domov. Natočili posledních pár kilometrů z celkové vzdálenosti asi 2500 km. Ve zkratce se dá říct, vše co jsme si přáli, se povedlo na maximum. Počasí bylo perfektní, motorky šlapali bez nejmenšího problému a žádné zdravotní ani jiné problémy taky nepřišli. Prostě ideál.

A teď už zbývá jediné, naplánovat nějakou zajímavou destinaci na příští léto.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE