S MZtou na Gross Glockner

Odjezd jsem naplánoval na neděli 15. června 2014. Jelikož jsem se první den chystal jet pouze na Lipno do kempu, tak jsem plánoval vyjet kolem poledne. Věci jsem měl na motorce uložený v podomácku vyrobených bočních kufrech. Tyto kufry jsem vyrobil ze starých kanistrů od ředidla. To, co se nevešlo sem a do tankvaku, tak jsem dal do lodního pytle a přidělal za sebe na sedačku a na nosič ze staré Jawy.

Z Nýřan jsem vyjížděl v 12:10, GPS mi hlásí, že příjezd na Lipno bude v 15:10, takže času mám dost. Ještě před odjezdem mě napadlo zkontrolovat základní funkce motorky (světla a podobně) a zjišťuji, že nemám téměř žádnou brzdovou kapalinu v přední brzdě. Ještě že jsem si toho všimnul, protože tohle by v Alpách nebylo zrovna dobré.

Schválně pojedu opatrně, aby motor nedostal záhul. K navigaci si schválně nepřipojuji sluchátka, protože na Lipno z Nýřan více méně dojedu i bez navigace. Ještě že jsem tak udělal, protože už po výjezdu slyším, jak GPS hudrá stále něco o špatném odbočení a o překročení maximální rychlosti a podobně.

Vyrazil jsem směr Zbůch, Dobřany, Přeštice. Před Přešticemi jsem jel po frekventované silnici, a abych nezdržoval, tak jedu s MZtou ostřeji a těsně před Přešticemi mi z ničeho nic vyletí otáčky motoru k maximu, aniž by motorka zrychlovala. Uberu plyn a opatrně ho přidám znovu, motorka jede v pohodě. Usoudil jsem, že mám moc utažené spojkové lanko a tak za Přešticemi zastavuji na benzínce a povoluji spojkové lanko. Jedu dál. Bohužel problém se před Švihovem opakuje a přijde mi, že se to zhoršuje. Takhle bych po Glockner Strasse jezdit nemohl. Proto se bohužel otáčím a jedu zpět do Nýřan. Jelikož je problém se spojkou, je mi jasné, že budu muset vypustit olej a sundat levý karter na motoru. Po příjezdu ke garáži jsem vyjel s autem a doprostřed garáže postavil MZtu, vypustil olej, sundal nakopávačku, řadičku a stupačky. Pak jsem sundal víko od spojky. Důvod prokluzu mě napadl jediný a to ten, že talířová pružina na spojce málo tlačí na spojku a ta pak prokluzuje. Takže jsem změřil vůli, která je u šroubů, které tuto pružinu tlačí ke spojce. Vůle byla 20 mm a měla být 21 mm. Tak jsem v garáži sehnal ještě pár podložek a spojku znova smontoval. Pak jsem znova zatěsnil karter a nechal silikon zatuhnout. Pak jsem nalil vypuštěný olej zpět do motoru a přidal ještě trochu nového. Ve tři hodiny vyrážím znova s tím, že MZtu šetřit nebudu a budu jí dávat ceres, abych případné další problémy objevil ještě v Čechách.

Ve Zbůchu zastavuji a kontroluji, zda mi z motoru nevytéká olej. Vytéká jen lehce, což je u MZty úplně normální, takže to neřeším a pokračuji dál. Spojka zatím neprokluzuje. Do Přeštic už spojka neproklouzla a tak pokračuji dál. Před Sušicí dávám pauzu na přioblečení se a svačinu. Motor zatím OK. Ze Sušice jedu na Kvildu. V kopci radši dávám pauzu na vychlazení motoru. Přeci jen je motor po výbrusu a není ještě zaběhnut.

Na Lipně celkem bez problémů nacházím kemp, když se chci na recepci ubytovat, tak mi řeknou, že to vyřešíme zítra, ať si prostě vyberu místo a ráno se stavím. Rozložil jsem stan kousek od umyvárny pod stromy. Na lihovém vařiči jsem si ohřál konzervu „čočka s klobásou“. Na Lipně je celkem větrno a chladno. Už se těším, až vyzkouším svůj nový spacák z Decathlonu.

Před kempem je malý obchůdek, kde se dávám do řeči s prodavačkou, která mi sděluje, že minulý týden tu bylo plno lidí se stany, ale teď jak se ochladilo a Němcům skončily svátky, tak tu není téměř nikdo. Jen pár Holanďanů a Němců s obytnými přívěsy.

Jdu se projít po okolí kempu, všude je příjemný klid. Večer, když jsem si zalezl do spacáku, tak jsem celkem brzy zjistil, že i když má udáváno, že minimální komfortní teplota je 5°C a minimální je 0°C, tak v půli června je v něm dost velká zima. Oblékám na sebe, co můžu, kromě motorkářského oblečení. V tom opravdu spát nechci. Jsem zvědav, jak mi bude zima v Alpách. Před usnutím jsem zjistil, že mám plesnivý stan, zřejmě jsem ho nenechal dostatečně uschnout a vyvětrat po poslední akci. Usínám s tím, že ráno musím napsat šéfovi, že mám dovolenou a nepřijdu do práce.

V noci mě budí zima a nezbyde mi nic jiného, než spát v moto-hadrech. Když jsem usnul, tak se mi zdál sen o tom, že jsem si s sebou vzal nafukovací pannu a používal ji místo alumatky. Byla pohodlná, jen její kozy mě tlačily do zad.
První den ujeto: 253,6 Km

Ráno jsem si k snídani uvařil čočkovou polévku z pytlíku. Sbalil jsem se a před odjezdem zašel na recepci. Podle ceníku jsem měl zaplatit 225,-, ale recepční si řekl o dvě stovky bez účtenky. Tak jsem mohl vyrazit směr Rakousko. Za Lipnem jsem ještě tankoval na takové pochybné čerpací stanici v areálu bývalého JZD.

Přejezd do Rakouska byl bez problémů. V Rakousku jsem se držel za kamionem, který jsem ztratil po tom, co jsme dojeli pomalu jedoucí traktor a ten kamion ho začal předjíždět před zatáčkou, za kterou nebylo vidět a když byl kamion vedle traktoru, tak ze zatáčky vyjel osobák. Kdyby osobák nezabrzdil téměř do zastavení, tak se srazili. Pak jsem si ani nevšiml přejezdu do Německa. Dlouho jsem pak jel za kamionem, který vezl ocelové profily, které koukaly z korby přesně tak, že kdyby zabrzdil a já to nedobrzdil, tak to schytám trámem do hlavy.

Jediné větší město, přes které jsem do Alp jel, bylo německé Passau. Přes Passau mě GPS navedla středem města, tak jsem si ho aspoň prohlédl. Naštěstí tam nebyly žádné velké zácpy a město bylo hezké.

V Passau jsem minul odbočku, protože jsem nevěřil, že na tak malou silnici mám odbočit, tak jsem se otočil za nepřehlednou zatáčkou a MZta se vydrápala do prudkého kopce k jakémusi zámečku.

První větší pauzu na svačinu a odpočinek jsem dělal u silnice u jezera. Posvačil jsem perník a müsli tyčinku.

Cestou mě předjely dvě motorky s ostravskými SPZ a za několik kilometrů jsem je dojel, když se vracely ke stejné odbočce jako já - asi zabloudily. Možná i měly stejný cíl cesty – město Zell am See, které je kousek od začátku známé cesty Grossglockner Strasse.

Pak mi ale Ostraváci ujeli a já si jel klidným tempem za náklaďákem, než jsem dojel na benzínku. To už mě vítaly první Alpské kopce, docela jsem se děsil, jak je bude zvládat MZta. Do nádrže jsem nalil olej na 10l benzinu, i když jsem dopředu věděl, že se tam vejde míň, ale aspoň to bude víc mazat v kopcích. Cestou mě celkem štvou rakouský a německý řidiči, kteří se mě bojí předjet a tak se táhnou za mnou. Tím se většinou za mnou vytvoří kolona aut.

Cesta do Zell am See byla v klidu, stoupání bylo více méně pozvolné. Nakonec jsem se ale neubytoval v kempu v Zell am See, ale ve vesničce vedle Zell am See, v kempu, který nebyl hned u jezera, což mi vyhovovalo, protože to slibovalo, že tam nebude takový chlad od jezera.

Cestou do Zell am See jsem projížděl několika Alpskými tunely, u nich byla vždy cedulka značící silnici pro motorová vozidla a u jednoho z těchto tunelů byla dokonce cedulka, že se tam může i bez dálniční známky. U těch ostatních tunelů tato cedulka nebyla, takže se obávám, že jsem tam mohl dostat pokutu, protože žádnou dálniční známku jsem si nekoupil.

Dojel jsem do kempu Panorama v pět hodin. Po zastavení vidím, jak se mi kouří z motoru, docela na to koukám, protože poslední kus cesty byl klidný a motor rozhodně nedostával žádný záhul. Naštěstí zjišťuji, že mi jen unikající kapalina z přední brzdy kápla na koleno od výfuku a začala se tam vařit. To, že mi uniká brzdová kapalina z přední brzdy, vím už od doby, co MZtu mám, vždy jsem to řešil jen tím, že jsem čas od času dolil brzdovou kapalinu.

Na vrcholcích kopců kolem kempu je sníh, ale v kempu je mnohem tepleji, než na Lipně. Při stavění stanu se mi rozpadla nabíječka na GPS. Naštěstí jsem v trávě našel všechny její díly a nabíječku jsem tak mohl smontovat, aby sloužila i nadále. Rozložil jsem stan a začalo lehce pršet.

Šel jsem se projít k jezeru, kupodivu voda nebyla ani studená. Cestou jsem narazil na nějaký pramen s nápisem "trink wasser", tak jsem ho ochutnal. Bohužel mou procházku zkrátil další déšť. Po příchodu do stanu se rozpršelo hodně. Mají tu wifi, zkoušel jsem se připojit na internet kvůli předpovědi počasí, bohužel se mi nepovedlo se připojit. Po chvíli zase přestalo pršet.

Další den jsem měl v plánu navštívit Hitlerovo Orlí hnízdo, znamenalo to vrátit se zpět 86 km. Přemýšlel jsem proto, zda bych neměl první den spát jinde než v Zell am See, ale zvolil jsem stejný kemp na tři noci proto, abych nemusel balit stan a tahat s sebou věci na celou dovolenou na všechna místa.
Druhý den ujeto: 296,4 Km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE