S MZtou na Faaker See

Ráno jsem vstal už před osmou a začal se balit. Včera jsem si naplánoval, že pojedu na Vranovskou přehradu, kde budou určitě jak stanový kemp, tak i chatičky. Bylo to vzdáleno 450 km, což při mé průměrné rychlosti 50 Km/h dělá 9 hodin a pokud po snídani vyjedu v devět, tak přijedu na přehradu v šest, což mi nedává časovou rezervu na větší přestávky a bloudění.

Na snídani jsem šel opět v osm. Paní domu tam už na mě čekala a chtěla vědět, jak jsem pochodil v restauraci. Pro tento případ jsem měl u sebe účtenku z hospody. Potěšilo jí, že jsem byl v té správné hospodě a pak mi vysvětlovala, co že jsem si to dal. Pochopil jsem z toho, že to je nejlepší kus hovězího a že jsem si musel pošmáknout.

K snídani jsem mimo jiné měl její domácí bábovku. Vysvětlovala mi, jak se to řekne německy a slovinsky. Pak chtěla vědět, jak se to řekne česky a zkomolila to na bábušku a smála se a rukama předváděla, jak otvírá jednu ruskou bábušku za druhou.

Po snídani jsem dobalil a před cestou zodpověděl zvídavé otázky pána domu na maximální rychlost motorky, vzdálenost domů a tak. Nastartoval jsem, rozloučil se a odjel.

Než jsem úplně opustil Faaker See, tak jsem se zastavil v Bille a koupil si svačinu a pití na cestu. K pití jsem si koupil nějakou místní jablečnou limonádu. Docela zajímavé pití.

Při průjezdu městem mi těsně před motorkou přeběhla černá kočka, tak snad to neznamená nic špatného. Pak jsem se ještě jednou zastavil u kapličky a vyfotil ji i s motorkou.

Stejnou cestou, jako jsem přijel, jsem objel Villach a vyrazil vstříc neznámé cestě s cílem Vranovská přehrada.

Prvních několik desítek km bylo velice příjemných. Cesta vedla skrz menší alpské silnice, kde byl minimální provoz a krásná krajina. Pak přišlo první stoupání. Nebylo tak příkré ani vysoké (jen asi do 1400 m n. m.).

Když jsem pak zase klesal dolů, říkal jsem si, že to asi bude poslední větší stoupání, které mi Alpy připravily. Dost jsem se mýlil, takovýchto stoupání bylo asi ještě pět. Vždycky když jsem sjížděl z jednoho kopce, tak jsem si říkal, že to už bude poslední a že Alpy končí… A zase nic.

Přišlo mi, že si ze mne GPS dělá srandu, jel jsem vždy po hlavní, pak mě GPS navedla na vedlejší silnici, tahala mě po kopcích a nakonec mě vrátila na nějakou jinou hlavní silnici v údolí. Tak jsem si říkal, zda by to nešlo bez toho přejíždění kopců.

Cestou jsem musel dvakrát tankovat, poprvé jsem čekal, že natankuji 10 litrů a vešlo se tam osm. Podruhé jsem ujel víc km, tak se tam těch deset litrů vešlo.

Když jsem jel dál, tak mi protijedoucí motorkář ukazoval, ať jedu pomalu, že měří. A asi za dvě vesnice tam policajti byli, ale podle mě spíš hlídali pásy, než že by měřili.

Hranici Rakousko-Čechy jsem přejel, aniž bych postřehl kde. Toho že jsem v Čechách, jsem si všimnul tak, že mě GPS navedla na odbočku k malé skoro polní cestě, kde byl zákaz vjezdu nad 3,5 tuny a pod tím, český nápis „kromě vozidel údržby“. Skoro jsem si říkal, zda tato malá cestička není vlastně onen "hraniční přechod".

Pak jsem jel asi půl hodiny po typických českých rozmlácených silnicích. Až jsem přijel ke křižovatce na horizontu, kde už podle tvaru křižovatky z dodatkové tabulky jsem si říkal, že takhle divný tvar může mít jen ta křižovatka, kterou znám z cest z Plzně na Moravu. A taky že to byla ona. Tím jsem se napojil na mě známou cestu Plzeň – Rožmitál pod Třemšínem - Orlík – Milovice – Jindřichův Hradec - Dačice - Znojmo - Mikulov. Díky tomu už vím, kudy zítra pojedu a že je to celkem pohodová cesta.

Pak jsem našel kemp. Ale na recepci už nikdo nebyl, tak mi ve vedlejším hotelu poradili, ať postavím stan a na recepci se nahlásím před odjezdem ráno. Tak jsem postavil stan, uvařil si konzervu a šel se projít k hrázi.

Po příchodu jsem zalezl do stanu a psal si do GPS zážitky z cesty. Mezitím si kousek ode mne postavili stan dva motorkáři. Po nějaké době k nim přišly dvě holky ze třetího (posledního) stanu. Jestli by jim nepomohli rozdělat oheň a ugrilovat maso. Tak se kluci ochotně přidali. Někdy už celkem pozdě v noci se vrátil ke stanu jeden kluk s holkou. Za chvíli bylo slyšet, jak se tam pusinkují. Pak chvíli bylo ticho a holka pronesla „No to už ale kráčíš po tenkém ledě.“ Chvíli nic a pak dodala: „Tak už se pod tebou led prolomil…“

Dnes najeto: 458,7 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE