Přípravy
Vstávám opět do slunečného dne a o první volné chvíli buším své požadavky do Googlemaps. Za okamžik mi vyjíždí trasa, která má sice přijatelných 650km, ale nepřijatelných 12hod. . Ač nerad, tak přesuny volím po dálnici, časově mi to uspoří dobré 4 hodiny a to už by se zvládnout dalo.
Je čtvrtek večer, balím si věci, které budu... no vlastně doufám, že nebudu potřebovat
(pršák, nepromoky na boty a ruce). Kontroluju ještě všechny náplně a dotažení šroubů a letím spát.
Pátek, hurá do sedla!
Ráno vstávám relativně brzo, v 6:30, dělám si jídlo na cestu a dobaluju poslední věci a doufám, že vyjedu, tak v 7:15. Ale hodiny letěly, rozptylujících věcí přibývalo a já jsem byl rád, že vyrážím v 7:45. Venku je asi 6°C, ale v termoprádle z Lídlu je mi teplo
(MartasUS určitě bude tvrdit, že si to teplo vsugerovávám, protože si nechci připustit chybu, že jsem si nekoupil značkové :-) ). Příchází úsek
Č. Budějovice-Linz-Haag, který asi nemá ani smysl popisovat, je to čistá tranzitní nuda. Míjím sjezd na
Amstetten-Süd,
"Hallo, was machst du, liebe Fritzl!!! :-)" a těsně před mým sjezdem
(Amstetten-Ost) tankuju. Bylo už na čase, nádrž už pěkně dlouho hladověla na rezervu, takže tankuju 21L
(nádrž na 22L ). Sebe chci natankovat v vzápětí, ale ale ouha... Housky se šunkou, co jsem si udělal ráno tam nejsou! Jsem prostě sklerotik od přírody. Žaludek bije na poplach, tak si kupuju alespoň sušenky, protože bagety ještě nemají, ale stále lepší než být hladový. Je 10:40 a já vyrážím dál... jedu ještě asi 9km po dálnici a pak sjíždím. Konečně začíná zábava!
Jsem rád, že se dostávám na vedlejší silnice, moje první atrakce bude 1100m vysoký průsmyk
Wastl am Wald, který mě dovede až do
Mariazellu. Počasí stále přeje, je slunečno a příjemných 19°C. Cesta odsýpá, minimální provoz a čisté silnice, které se kroutí stále nahoru a dolů, doprava, doleva. Skoro si zde připadám jak na naší
Vysočině. Stále pomalu stoupám a krajina čím dál více mění charakter, tráva je vybledlejší a už se tady začíná objevovat sníh. Projíždím obec
Kreuztanne a začínám ještě více stoupat a zatáčky jsou ostřejší a ostřejší. To je to na co jsem se celou zimu těšil a konečně se mi rozlívá život po těle. Asi dva kilometry před obcí
Wastl am Wald zastavuju a jdu doplnit Scottoiler, do kopce už nemaže. Je to otázka chvilky, takže si ještě stavím sněhuláka na nádrži, sněhu je tady místy až po pás, ale naštěstí né na silnici.
Během chvilky přijíždí pán na BMW R1200GS a zastavuje vedle mě. První motorkář, kterého jsem za dnešek potkal! :) Dáváme se do řeči, respektive on něco šprechtí německy a já nasazuju nechápavý S.O.S výraz, který byl asi tak výmluvný, že raději to zkusil anglicky... To je ta správná nota, už mu rozumím. Povídáme si asi 10 min, je z
Passau a ujíždí před manželkou :D Shodou náhod jsem taky první motorkář, kterého dnes potkal a velice chválí můj plán. Já se dmu pýchou až skoro praskám xD Čas tlačí nás oba, takže chviličku jedeme ještě spolu a pak se odpojuje. Já fotím ještě pár fotek a také vyrážím, začínám už klesat a pálím si to dál na
Mariazell.
Cesta je hezká, v pozadí se tyčí vrcholky všudypřítomných lyžařských středisek a během 30minut jsem v
Mariazellu. Je 12:30, takže uvažuju o nějakém lehčím obědu. Ceny na jídelním lístku mi ale zahánějí chuť. Holt poutní přirážka. Jdu si prohlédnout
baziliku Narození Panny Marie. Vypadá opravdu úchvatně. Nestačím si jí ani vyfotit, když mě nějaká babka začne do ruky strkat Nový zákon ve třech jazycích. Snažím se jí utéct, ale je znát, že místní terén má už v malíku. Nedá pokoj a nedá, anglicky neumí, takže jí říkám
"Apage satanas". Ona opravdu odchází, ale obávám se, že jen pro svěcenou vodu a dubové kolíky. Radši tedy odjíždím kus pryč. V okolí
Mariazellu je spoustu zajímavostí, ale bohužel tentokrát na ně nemám čas. Volám zpět do
ČR, abych poslal pozdravy a přitom sleduju místní gang teenagerů na 50ccm cvrčkách. Vypadá to vtipně, když do 50km/h nasypají 5 kvaltů. Jak dovolám, o kus dál zastavují sundávají helmy a já padám na prdel. Vždyť to jsou samé holky! To jsem myslel, že jen kluci jsou takoví kudlaři :D
Jedu dál, myslel jsem si, že nejhezčí úsek mám za sebou. Ale právě naopak, odbočuju na silnici 24
(dál kus po 115 a poté po vedlejší z Altenmarkt do Windichtsgartenu) a zatáčkový orgasmus teprve začíná. Obrazně řečeno, zde nenajdete snad jedinou rovinku(čímž asi zklamu rovinkáře), 100km krásného zatáčkovitého úseku s ohromným hornatým okolím. Dle mého názoru jeden z nejhezčích úseků v
Rakousku.
Do
Windichtsgartenu přijíždím asi v 14:35 a už mířím opět dálničním přesunem domů. Tento dálniční přesun je ještě nudnější. Samý tunel, takže se neustále zpomaluje na 80 či 100. Dost mě to unavuje a už mě taky začíná bolet zadek. Aby ne, už mám nějakých 400km v sobě a taky tělo na to není zvyklé. Ještě že si sedím na gelovém sedle, jinak bych odpadl podstatně dřív. Stavím na dálničním sjezdu, mám totiž strašnou žízeň. Běžím ke kohoutku a napájím se tam jak dobytek. Za chvíli na mě volá nějaký rakušák
"Halt, das ist kein Trinkwasser!". Ještě jsem s vypětím vymáčkl z paměti znalosti němčiny a povídám:
"Das wird kein Problem sein, weil ich in der Nähe von Kernkraftwerk leben. Ich bin daran gewöhnt.". Nevím, jestli je to správně, ale smál se, takže asi rozuměl :) Občerstven a s dobrou náladou tedy pokračuji dál, za českými hranicemi mávám
(rukou) pár lehčím slečnám a před 18:00 jsem doma v posteli
(pochopitelně ve své, né těch slečen :P ) Menší statistika výletu
Ujeto 629km za 10hodin, čili průměrně 62,9km/h. Nejvyšší dosažený bod 1100m.n.m. Tankováno 30L a průměrná spotřeba +-4,79L. Za celou cestu jsem nepotkal štěrk na silnici.
POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE
