Náš letní výlet - Grossglockner a Vranovská přehrada

12. 8. 2010

Je 12.8. a ráno je ještě tma. Jedu na smluvené místo. Kluci ještě nejsou na motorkách. Kája stojí u xv a říká "ztratil jsem balanc a motorka mi padla na bok,naštěstí je celá,jen pár šrámů na přilbě,brácha to šel rozleštit". Za 15 minut jedem, už svítá. V Budějicích se připojuje Páťa, povede nás,má to tam nejlíp najetý. Cesta probíhá celkem v pohodě, jedem podél Vltavy po sil. č.160 na Linz. Krásná silnice plná zatáček s minimálním provozem. Dál musíme kvůli času bohužel po dálnici, zítra má být zataženo deštěm, tak musíme pokořit Glossglockner ještě dnes, to je hlavní cíl. Směr Salzburg po A1 a hurá na Zeel am See, kde raději dáme plnou před výjezdem. Mraky na obloze a hlásí 0-6°C na vrcholu. U mýtné brány je mokro. Platíme 18 euro za vjezd, dostáváme průvodce a samolepku. Silnice začíná osychat, tak si to můžeme docela užívat. Několik zastávek, kocháme se výhledem fotíme .Na vrcholu je 7°C a dost to fouká, přilbu si radši necháváme. Projíždíme tunelem a zastavujeme u vodopádu ,za ním jsou jezera s krásně tyrkysovou vodou a výjezd k vyhlídce na ledovec .Opouštíme ho sjezdem na opačnou stranu po sil.č.107 na Lienz.Před tunelem Felbertauern (5304 m.n.m.) platíme 8 euro, za ním je sjezd dolů a táhlé zatáčky, zpět na Zeel am See po sil. č. 168. Dneska chceme přespat u Attersee, kde bude základní tábor. 30 km před kempem začíná pršet. Celý den to čekáme,ale proč teď? Pár kilometrů před kempem je zákaz vjezdu ,tak zase o kus zpátky a objet jezero z druhé strany.Konečně stojíme v kempu, pořád prší. Koukáme kam postavíme stany, máme vybráno, ale ten maník v recepci nás posílá na druhou stranu do kouta za takovou strouhu, kousek od brány. Už tam stojí kolega s BMW a pár aut s CZ. Alespoň jsme mezi svýma, nebo patříme do rohu? To je fuk, už je zase skoro tma. Ještě nám dává 4 prkýnka, sám od sebe, asi to zná, jak se parkuje s motorkou na mokré trávě... Stavíme stany, Aleš říká "dával mi číst ubytovací řád, ptal se, jestli s tím máme problém". No přece nejsme žádný paka. Jenom ugrilujem večeři a trochu pokecáme o cestě. Pořád prší, bude kolem půlnoci, když pod Páťou prasknul potah na skládací židli, říkal, že je památeční po dědovi, to nás pobavilo. Kousek vázacího drátu a byla jako nová,j enže po chvilce potah nevydržel, Páťa šel k zemi podruhý a to už jsme se smáli jak blázni. Za pár minut tam byl ten maník z recepce a něco tam do nás hustil, bylo jasný, že se smějem asi trochu nahlas. Dojedli jsme a šli spát. Pořád prší, tak se to moc rozléhat nemohlo...

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE