Kdo rádi čopry - tak na Fakr

Slýchali jsme, že velký sraz na Faaker See se musí vidět, že se to nedá ani trošku srovnávat se srazy, na jaké jsme zvyklí. Že je to jako když chodíte léta lyžovat na kopec za barák a pak najednou vyrazíte do Alp. Vzhledem k tomu, že zastáváme názor, že i cesta je cíl, připravili jsme si celotýdenní výlet po krásách Rakouska.
Plán byl: jezero Atter See a okolí (pondělí) - European Bike Week (úterý příjezd, středa celý den) - Grossglockner (čtvrtek příjezd, pátek celý den) - a v sobotu domů.
Nakonec jsme z Prahy  v neděli odpoledne vyráželi jen tři - Soudek, Ája a Dášaša. Ostatní měli povinnosti, že nás dojedou v úterý. Původní plán, že přespíme v Krumlově a v pondělí ráno dorazíme k jezeru, jsme nakonec zrušili. Bylo krásně, prázdné silnice a my jsme se tak strašně těšili, že jsme to natáhli a ještě stihli západ slunce u Atter See. Celý den jsme završili obrovským Wienerschnitzlem a dobrým pivečkem.
Ráno jsme se probudili do slunečného dne a šli se nejdříve vykoupat. Barva vody v jezeře byla tak neuvěřitelně modrá, až oči přecházely. Pak jsme vyrazili na celodenní výlet po okolí. Kroužili jsme okolo jezer a nádhernými silničkami až k Alm See, kde se po dlouhé jízdě lesem vynoříte u temného jezera uprostřed mohutných skal a dál už nic nevede. Tady končí svět.
V úterý ráno jsme se spakovali a po koupeli (to se opravdu nedá vynechat - ta voda je naprosto úžasná) vyrazili směr Faaker See. Byly dvě možnosti, buď to práskat co nejkratší cestou a nebo se projet krásnou krajinou po úžasných silničkách s přehoupnutím přes Grossglockner. Kdo nás zná, ten už ví, jakou variantu jsme zvolili. My jsme "kocháči" - takže silničky, vesničky - pohoda. Celý den nás provázelo super počasí. Když jsme se přehoupli přes Hochalpenstrasse, den už pokročil a tak jsme jeli už na dálnici. A tady to pomalu začalo, stále víc a víc motocyklů jedoucích jedním směrem. Všichni na sebe mávají a všichni mají stený cíl. European Bike Week na Fakker See.

Na místě

Při příjezdu k vesnici Faak am See jsme nevěřili vlastním očím - všude plno usmívajících se policistů, kteří auta posílají pryč a motocykly dopředu. Ta silnice kolem jezera je  opravdu uzavřená pro všechny ostatní vozidla a jednosměrná, takže stovky motorkářů krouží pohodovou rychlostí stále dokola v obou pruzích. Nádhera. A podél silnice stovky zaparkovaných strojů a postavená "motoměstečka", ve kterých to neskutečně žije. Takže jsme si dali jedno "kolečko" a sjeli do kempu postavit stany. O tom, že je vše perfektně zorganizované, připravené a zajištěné asi nemusím ani psát. V příjemné hospůdce přímo v kempu jsme počkali na Slávu, Vlčáka a Petra a pak šli spát. Zítra je velký den! A nebyli jsme zklamaní - nejdříve klasické "kolečko" - všichni si jedou a je bezva atmosféra. No a pak už jsme zaparkovali v nekonečné řadě a vyrazili se podívat, jak že to ti "harlejáři" dělají. A dělají to moc dobře. Spousty stánků, spousty dobrot, spousty motocyklů všech různých tvarů, velikostí a barev. Navíc je prostě neuvěřitelné, co všechno si můžete od této značky pořídit. Od dudlíku pro mimino  až po kompletní zařízení domu, dílny a zahrady i se zvířectvem. Máme jim my "rejžisti" věru co závidět. Když jsem si vzpomněla, jak se na nejmenované výstavě krčí v rohu stánky,  kde mají většinou už léta to samé, tak mi bylo smutno. No nic, takže jsme se procházeli a koukali a vzdychali, až už se toho do nás víc nevešlo.
Když pak jedete zpět do kempu, hlídejte si odbočku, když přejedete musíte totiž znovu dokola. Je to krásné, pokud ovšem do toho stanu nepotřebujete velmi nutně. Naproti nám "vykempovala" početná skupina němců (obrovský přívěs, 2 lednice, plno přepravek s pitím a kazeťák s bednami). Vykoupali jsme se a vyrazili na pěší průzkum do dalšího "motoměstečka". A znovu nás ohromil nepřetržitý tok burácejících motocyklů. Přes silnici vede provizorní most a podél ní jsou postavené tribunky, kde se s drinkem v ruce můžete kochat pohledem na projíždějící mašiny. Ale už jsme zapadli do uliček a nasávali atmosféru. Naladěni bezva muzikou jsme se proplétali mezi desítkami stánků se vším možným a  obdivovali krásné přestavby, které jsou úplně všude. A s námi si to stejně užívaly stovky lidí. Přesto je všude čisto a spousta míst k posezení. Kolem jedné ráno jsme byli ale už tak plní dojmů, že jsme šli spát. Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme zjistili, že dorazivší německá skupina rozjela mohutný večírek ve stylu "ein Kessel Buntes" a rozhodla se naprosto nerespektovat to, že tato část kempu je určena pro spaní, i když jim ostraha několikrát vypnula hudbu, nepomohlo to. Když jim začaly docházet síly i hity Udo Jürgense, najednou - kde se vzali, tu se vzali - dorazili Michael s Ivanem a za pokřiku "noc je ještě mladá" je probrali a poseděli až do rána. Dovedete si  tedy představit  naše "radostné" výrazy ", když se rozhodli se s námi přivítat.
No nic, posnídali jsme, zabalili, počkali až se chlapci trošku vzpamatují a vyrazili jsme za dalším cílem našeho výletu.

Hochalpenstrasse

Brázdili jsme si to opět dokonalými silničkami a kochali se výhledy. Krásný byl obídek v zapadlé hospůdce, kde jsme byli sami a pan majitel nám snášel modré z nebe, příjemné bylo zastaveníčko na kávičku a sachřík s výhledem na sjezdovku.
Ale jedeme dál, den pokročil a už se nám začínají na obzoru rýsovat vrcholky lemující Grossglockner. Ubytovali jsme se  a vyrazili na pivečko. Po předchozí probdělé noci ale nikdo nevydžel ani do půlnoci a padli jsme do postelí. Ráno nás přivítalo sluníčko a tak  rychle nasnídat a vyrazit. A byla to krása - kdo zažil, ten ví.
Na obloze se sice začaly honit mraky, na Edelweisspitze foukalo jako blázen, za tunelem na Franc Josef Höhe byla chvilku mlha jako mlíko, ale stálo to za to. Strávili jsme tam celý den, fotili jsme hory, hory a motorky, hory a motorky a zatáčky, hory a motorky a zatáčky a vodopády...... kochali jsme se krásnými výhledy na vrcholky i údolí, užívali si projíždění zatáček nahoru a dolů......vyrazili jsme na ledovec a viděli sviště. Prostě, jak říkal Ivan při každém zastavení :" Krása, krása." Večer jsme to krásně znaveni zapili pivečkem a několika panáčky "šňapsu".

No a ráno jsme po snídani vyrazili domů......do Prahy.........do pr............ to se nám nechtělo.

Když bych to celé shrnula - zažít si "Bike Week" na vlastní kůži rozhodně stojí za to. Hodně ale samozřejmě záleží na počasí. Nám to vyšlo naprosto luxusně. V dešti a blátě to asi není nic moc. Při stavění stanu je dobré dávat si pozor na páskami vymezená velká místa - jestli chcete mít naději, že se vyspíte, tak daleko od nich.  Kempy jsou výborně vybavené, a připravené na nápor lidí. Ať už co se týče  udržování čistoty nebo kvality poskytovaných služeb. A ten, kdo nemusí kór velký šrumec - ten ať jako my přijede na první dny srazu. K vidění je toho spousta už od začátku a není to takový masakr. A rozhodně je velká škoda, vyrazit stylem hrc na sraz hrc zpátky. Rakousko je  krásné a má všude super silnice, které stojí za projetí.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE