reline_unor



Grossglockner

Motodovolená Rakousko

Kapitoly článku

10. – 14.8.2016 Motodovolená Rakousko

Středa 10.8.

Huráááá, vyrážíme. Počasí v náš den odjezdu nemá být úplně příznivé – přeháňky, déšť. Uvažujeme o brzkém vstávání okolo páté hodiny s možností, že dešti ujedeme. Nakonec nás však přemohla lenost a vyrážíme až v půl osmé. Vlastně v osm, protože jsem si po patnácti kilometrech uvědomila, že je pěkná zima a přemluvila Martina, aby se vrátil pro moji teplou vložku do kalhotJ (nakonec jsem ji vůbec nepoužila). Náš cíl dnešní cesty je Zell am See (Aparmány Lešák, Golfstrasse 11, Zell am See, lesak.at). S různými zajížďkami a vracením je to cca 500km.

Posádka výletu: já – Karolína – batůžek, Martin-řidič a BMW GS  1200. Původní plán cesty je mimo rakouské dálnice. Vyjíždíme tedy z domova (Praha 9, Újezd nad Lesy) směr Říčany, Benešov, Tábor, České Budějovice, před hraničním přejezdem Dolní Dvořiště odbočujeme na silnici 163 a jedeme přes Vyšší Brod směr Rakousko. Po silnici 126 až do Linze je cesta pěkná a krásně se jede. Od Linze začíná peklo, stále jedeme městem a průmyslovými zónami, jedna červená na semaforu střídá druhou. Přes Leonding a Traun se dostáváme do Welsu, kde tankujeme a vyměkneme, možná příliš brzy, neboť pohled do mapy slibuje již brzy hezčí krajinu bez velkých městských aglomerací! Ale již od Vyššího Brodu prší a na kochání není příliš nálada, takže pořizujeme dálniční známku a najíždíme na dálnici A1 směr Salzburg, potom A10 přes Golling an der Salzach. V Ellmauthal sjíždíme z dálnice a po silnici 311 přes Bischofhofen, St. Johan im Pongau, Brück an der Grossglocknerstrasse přijíždíme do cíle cca kolem 16. hodiny.  U apartmánů na nás už čeká paní majitelka a sděluje nám příjemnou změnu – místo dvoulůžkového pokoje s koupelnou, nám pronajme apartmán s jednou ložnicí a obývacím pokojem s kuchyní za původní dohodnutou cenu (tj. 110 Eur za 3 noci). Apartmán je pro nás dva až moc prostorný, je čistý, jednoduše ale prakticky zařízený a pokud by bylo hezky, z balkonu je krásný výhled na ledovec Kitzsteinhorn. Bohužel se nám za celé tři dny na něj pohled z apartmá nenaskytl. Viděli jsme ho pouze jednou a to ve čtvrtek při odpolední zastávce v Zell am See přímo od jezera. Zároveň dostáváme Sommer Karte, která nabízí slevy například na průjezd Grossglockner Hochalpenstrasse, zdarma lanovky v okolí, Krimmlerské vodopády, výlet autobusem ke Stauseen pod Kitzsteinhornem, plavání zdarma v Zell am See, vstup na místní pláž… Zatím je však stále zataženo a poprchává, teplota okolo 14 stupňů. S nadšením využíváme napuštění horké vany a rozmrznutí po cestě. Potom se procházkou vydáváme na nákup večeře do blízkého Hofferu……….Snad bude zítra lepší počasíJ

Čtvrtek 11.8.

Počasí se příliš neumoudřilo ani dnes. Zatím neprší, ale nebe je plné černých mraků a hory jsou zahaleny v mracích, o Kitzsteinhornu nemluvě. Přemýšlíme, kam se vydat. Rozhodneme se jet ke Krimmlerským vodopádům. Je to asi 50km. Cesta vede údolím (silnice 168 a 165) přes Piesendorf, Utterdorf, Neukirchein am Grossvenediger až do Krimmlu. Cestou chvílemi svítí sluníčko, ale nakonec se zatáhne a v polovině cesty raději oblékáme nepromoky, neboť motorkáři v protisměru jsou v nich všichni také navlečení. Vyplatilo se – za chvíli pěkně prší. Déšť však rychle přejde a je opět vcelku hezky. Přijíždíme k vodopádům, motorky mohou parkovat těměř u vstupu, kde mají k dispozici i skříňky na helmy a oblečení. Nechce se nám ale sesedat a svlékat všechno to oblečení a vydávat se na cca 1 – 1 ½ hodiny na cestu podél vodopádů. Říkáme si, zastavíme na cestě zpět. A pokračujeme nahoru po Gerlosstrasse. Silnice se pěkně klikatí a je plná vyhledů do okolí i na vodopády. Sice již neprší, ale je mokro.

Na vrcholu silnici je mýtnice, kde se rozhodujeme, zda zaplatit 6 Eur a pokračovat dál do Gerlosu. Nakonec platíme a jedeme dál. Silnice pomalu klesá, už není tolik klikatá a pomalu přijíždíme k přehradnímu jezeru Durlaßboden, které je téměř u Gerlosu. Z Krimmlu do Gerlosu je to 20 km.

Přemýšlíme co dál. Nakonec se vydáváme dál směrem do údolí zavzpomínat na naše zimní výlety za lyžováním v Zell am Ziller. Silnice z Gerlosu do Zellu stále klesá a je překvapivě samá zatáčka (víc než si pamatuji). Bohužel je docela frekventovaná a možností na předjíždění je málo, občas je i mokro a hlavně silnice je samý kanál. Specialitou této cesty jsou kanály v zatáčkáchJ Nakonec sjíždíme dolů do Zellu am Ziller a ve Sparu kupujeme pár Zillertal Radllerů, které tu vyrábí a jsou bezkonkurenčně nejlepší na světěJ Topcase však máme plný krámů, takže do něj dokážeme poskládat jen 5 kousků. Cesta Gerlos – Zell byla 17km dlouhá.

Tak a hurá zase zpátky do kopců. Při výjezdu z Zellu se zastavujeme na vyhlídce do údolí, kde si dáme svačinu a k našemu milému překvapení jsou zde i pěkné toalety, které samozřejmě využíváme. A teď už hurá do sedla a směr vrchol. Mýto na Gerlosstrasse je jednodenní, takže nadšenec může jezdit celý den sem a zpět. Každopádně nám přišla nejhezčí část z Krimmlu nahoru k mýtné bráně (a tam je možnost otočit se a jet zpět). Ale když už jsme tu, kdo by nejel dál….a máme samolepku!! Jen Martin jí nechce nalepit na kufr. Při cestě zpět zastavujeme a kocháme se výhledy fotíme vodopády, já „odhazuji“ nepromoky, začíná být teplo. Nakonec jsme pěšky k vodopádům nešli, s motem – kam nedojedeme na motorce, tam nejdeme – jsme si je vyfotili z vyhlídky a pokračovali v cestě. Ale určitě se sem vrátíme a vyrazíme k nim – jsou nádherné. Zpět k ubytování jsme jeli stejnou cestou. Protože se odpoledne udělalo docela hezky, chtěli jsme využít naši Sommer Karte a vyjet ještě na ledovec Kitzsteinhorn lanovkou. Takže jsme cestou zpět odbočili do Kaprunu a pak dál k lanovce… Ale bohužel jsme přišli pozdě (cca před 16hodinou) a stihli bychom vyjet pouze do první mezistanice. Škoda, tak příště… Jedeme tedy ještě do centra Zell am See, přímo k jezeru. Protože se vyčasilo je konečně krásně vidět i Kitzsteinhorn v celé své kráse. Bohužel na vrchol jsme dnes již nevyjeli. Motorku parkujeme přímo v centru a jdeme se projít. Nutno podotknout, že samotné Zell am See a především Kitzsteinhorn jsou v obležení bohatých arabských rodin, zřejmě ze Saudské Arábie. Paní majitelka apartmánu nám sdělila, že v Rakousku jezdí pouze do této oblasti, pravděpodobně si chtějí užít sněhu. Každopádně jejich počet je tak vysoký, že si člověk ani nepřipadá jako v Evropě. Přestože se nechovají nijak špatně, necítím se mezi nimi příliš dobře. Ženy zahalené do hidžábů (šátkovitá kukla zakrývající vlasy a krk, zatímco obličej zůstává odhalen) a nikábů (neprůhledná rouška, doplňující šátek a zakrývající celý obličej, z něhož tak zbývá jen úzká štěrbina pro oči) chodící za svými muži ve mně evokují určitou nerovnoprávnost. Mylně jsem všechny tyto pokrývky hlavy, případně obličeje dříve nazývala burkou. Později jsem se dočetla, že burka je nejkonzervativnější formou ženského zahalování. Je to jakýsi "stan" přes celé tělo. Obléká se přes hlavu, která je kryta kápí vpředu s hustou mřížkou. Žena tak sice vidí, ale okolí z ní nespatří ani oči. 
Těžko to popisovat, každopádně na mě to působí, že Evropan ztrácí v Zell am See pocit pevné půdy pod nohama. Ve městě najdete obchody se zahalujícím oblečením pro ženy, na koupališti potkáte ženy v burkinách a na wc jsou nově instalované bidetové spršky. Je povečer, jdeme nakoupit něco na večeři – dnes pro změnu v Lidlu, kde jsme objevili neskutečně výborné kokosky (kéž by takové nabízeli i u násL ) a již jsme v očekávání zase o něco hezčího zítřka….

 

Pátek 12.8.

Přestože to původně vypadalo již na slunečný pátek, předpověď se změnila – pátek má být nejhorší den a slunečno bude až od soboty. Ráno zjišťujeme, že pořádně prší, a tak znovu zalézáme do postele. Na motorce vyjíždíme až kolem poledne. Ale kam? Pořád je ošklivo střídavě prší a všude je mokro. Ale už si na to začínáme zvykat. Dokonce Martin už rezignoval na čistotu motorky a vůbec neřeší její neutěšený špinavý stav. Chceme využít Sommer – karte a tak vyjíždíme lanovkami nahoru na ledovec do Eis arény. Bohužel není vidět skoro na krok, mrzne až praští, na vrcholu nasazuji helmu a už od dolní stanice lanovky je jasné, že se nahoře žádné krásné vyhlídky nekonají. I přes nevlídné počasí proudí lanovkami na vrchol spousty arabských turistů, kteří si hojně za 5 Eur půjčují zimní vybavení a vydávají se nadšeně dovádět na sníh. Rychle zase sjíždíme lanovkou dolů. Vzhledem k tomu, že jsme na sníh zvyklí, rozhodli jsme se s arabskými turisty nedovádět na sněhu a navzdory špatnému počasí udělat malou vyjížďku na motorce.  Už neprší hurá. Objedeme jezero z druhé strany. Děláme zastávku s krávou, kterou natáčíme na kameru – zní to komicky, avšak ještě komičtěji to vypadalo. Jedeme malými uličkami a až u Maishofenu se napojujeme na velkou silnici, která nás vede až do Saalfelden am Steinernen Meer, kde odbočujeme na silnici 164 a cesta začíná být zajímavá. Bohužel je po dešti, občas i prší – takže těžko můžeme mluvit o výhledech vzhledem k počasí, ale silnice a zatáčky byly moc krásné. Projíždíme několika městečky jako Maria Alm, Dienten am Hochkönig a dalšími. V Müllbach am Hochkönig odbočujeme ze silnice 164 a vydáváme se strmě do kopce s 16ti procentním stoupáním po silnici Mandlwandstrasse, kam až jen je to možné – k chalupě Berghotel Arthurhaus. Výhledy opět skoro žádné, nebýt nepřízně počasí jistě by však byly. Cestou nahoru jsme dali na navigaci a odbočili jsme dříve a prvních pár set metrů jsme se proplétali prudce do kopce mezi domy, místo abychom ještě kousek popojeli a projeli Mandlwandstrasse přímo od spodu. Naštěstí tudy vedla navigace i jiného motorkáře a ten nás nakonec z bludiště uliček vyvedlJ. Sjíždíme po Mandlwandstrasse zase zpět dolů do města na silnici 164. Na této krátké zajížďce jsme potkali jen jednoho, již zmíněného motorkáře. Silnice 164 je motorkářům již mnohem známější a potkáváme je v relativně hojném počtu. Pokračujeme dál až do městečka Bischofhofen.

A tady se rozhodujeme kudy dál. A bohužel špatněL Nejlepší by bylo jet zpět tou samou cestou a znovu si užít krásné zatáčky. My bohužel v nevědomosti volíme okruh, který nás má dovést opět do Zell am See, a neuvědomujeme si, že jsme touto cestou ve středu přijížděli. Jedeme tedy po větší silnici 311 z Bischofhofenu přes Bruck až do apartmánu. Celkem jsme dnes ujeli cca 140 km.

 

Sobota 13.8.

Konečně!!!!! Probouzíme se do slunečného dne, zabalíme poslední věci a v devět ráno opouštíme apartmán a stoupáme od Brucku směr Grossglockner Hochalpenstrasse. Silnice jsou ještě místy mokré, ale sluníčko je brzy vysuší. Platíme mýtné – s letní kartou Zell am See máme slevu 2,5Eur (platíme tedy 22 Eur). Nejprve mi to připadá dost, ale zpětně musím konstatovat, že to stálo za to. Rychle se vydáváme znovu na cestu. Vyjet brzy ráno se vyplatilo, aut zatím není mnoho, několikrát jsme ale potkali autobus – naštěstí se vždy našlo místo na předjetí. Cestou nahoru zastavujeme jen jednou kousek za odbočkou na Edelweisspitze a kocháme se pohledem na nejvyšší horu Rakouska Grossglockner. Přijíždí sem i autobus a tak rychle nasedáme a svištíme dál. Během chvíle přijíždíme k průsmysku Hochtor který je nejvyšším bodem této silnice 2504 m.n.m. (mimo vyhlídky na Edelweisspitze 2571 m.n.m.). Pokračujeme v cestě směrem dolů a užíváme si zatáčky, protože jsme na silnici skoro sami.

U odbočky na vyhlídku Kaiser Franz Josefs Höhe se pomalu vracíme znovu zpět směrem k vyhlídce Edelweisspitze. Teď už hodně stavíme, kocháme se výhledy a fotíme se. Na průsmyku Hochtor děláme malou zastávku na nákup suvenýrů a využití toalet. Potom se ještě vydáváme na nejvyšší bod Edelweisspitze. Cesta prudce stoupá, silnice je dlážděná a provoz zde silně zhoustnul. Přijíždíme nahoru a máme štěstí na zaparkování motorky, je tu totiž už dost plno (je kolem 11 hodiny).

Opět kochání, focení a zase do sedla – jedeme ještě na vyhlídku Kaiser Franz Josefs Höhe. Cesta sem je krásná, ale silnice je už plná motorek, aut i autobusů. Tady je větší požitek z okolní krajiny než ze samotné jízdy. Na vyhlídce už je pořádně plno. Parkujeme téměř na začátku, takže cestou k lepší vyhlídce na ledovec Pasterze (nejdelší rakouský ledovec 9km) a Grossglockner  (3798m) obdivujeme desítky zaparkovaných motorek. Vyhlídka Franze Josefa i přes pohled na nejdelší rakouský ledovec mě zase tolik neuchvátila, celkový dojem mi zkazila zejména masová návštěvnost tohoto místa o obrovská koncentrace lidí v jeden okamžik na jednom místěL. Bude jedna hodina a tak se pomalu vydáváme dál, ještě máme kus cesty před sebou.

 

Cestou z vyhlídky zastavujeme nad jezerem Margaritzenstausee, kde odsvlékáme jednotlivé vrsty oblečení. Ze včerejších 14stupňů se totiž oteplilo na dobrých 24 stupňů a odpoledne bude ještě tepleji. Jedeme dál a v Heiligenblut zastavujeme, svlékáme další vrstvy a občerstvujeme se zmrzlinou.

Když zpětně přemýšlím o této vysokohorské silnici, prý jedné z nejkrásnějších na světě, musím říci, že na mě udělala velký dojem. Měla jsem strach, že vzhledem k její vysoké návštěvnosti a komerčnosti, to nebude příliš velký zážitek. Což se částečně splnilo na vyhlídce Franze-Josefa. Ale jinak mám spousty krásných vzpomínek na krásná místa a je fakt, že na motorce člověk vnímá přírodu a okolí kolem sebe víc než v autě. Jste tak nějak víc součástí toho všeho.  Takže závěrem k Grossglocnerské silnici: je to dokonalý kus asfaltu v rakouských Alpách. 48 kilometrů absolutního blaha dokonalých zatáček a přírody všude kam se podíváte. Nenechte se odradit mýtnou bránou, tenhle zážitek stojí za každé euro.  Zkazit ho může jen počasí.

 Naším dnešním cílem bude Flachau – kde ještě jednu noc přespíme. Rozhodli jsme se jet po silnici 107 a 106 do Spittal an der Drau a pak dál do Flachau po dálnici A10 nebo mimo dálnici podle času. Ještě plánujeme zajížďku na slepou silnici Malta-Hochalm-Strasse, která je 18,3 km dlouhá a začíná kousek za obcí Malta (odbočuje se sem z městečka Gmünd in Kärtnen) a končí u Sporthotelu Maltatal u přehradní hráze nádrže Kölnbreinspeicher 1933m.n.m.. Mimochodem je to nejvyšší přehradní stěna rakouska s vyhlídkovou lávkou AIRWALK. Na silnici se také vybírá mýtné 10Eur od 7 – 18 hodin, pak je vjezd bezplatný. Právě jsem krásně popsala silnici, kterou jsme nakonec nenavštívili, ale vzhledem k tomu co jsem se o ní dočetla, doufám, že ji navštívíme příště. Cesta z Heiligenblutu vede krásným širokým údolím se stále krásnými výhledy na okolní kopce. Silnice je širší a dá se po ní jet rychlejším tempem. U odbočky na Malta-Hochalm-Strasse zjišťujeme, že je již po čtvrté hodině a ještě máme kus cesty před sebou a kvůli včasnému dojezdu na ubytování se rozhodujeme zajížďku vynechat. Nakonec najíždíme na dálnici, známku přeci máme. Bohužel jsme si neuvědomili, že na této části dálnice se platí mýto za tunely 11,5 Eur . U mýtnice si drbeme hlavu, jací jsme to hlupáci – vždyť se celá dálnice dala krásně objet po silnici 99 až do Flachau. Chybami se člověk učí, tak věřím, že ji příště již neuděláme. Po páte hodině jsme ve Flachau a úspěšně nacházíme hotel, který jsem dnes dopoledne rezervovala přes booking. Bohužel mi paní recepční sděluje, že žádnou rezervaci neobdržela, a že má stejně plno. Tak co dál. Naštěstí mi pomáhá s hledáním ubytování. Nakonec máme díky této dámě ubytování ve stejné ulici jako původní hotel a ještě levnější. Chvíli hledáme Gasthof Schnitzel-eck, kde máme zajištěný pokoj se snídaní za 78,- Eur. No není to zrovna nejlevnější, vzhledem k předchozímu ubytování, ale dá se bydlet podstatně dráž. Pokoj je hezký, čistý s malinkou koupelnou a výhledem na sjezdovky. Večer si dáváme v restauraci, která je pod penzionem, zaslouženou večeři. Hurá na kutě, zítra nás čeká cesta domů. Dnes jsme ujeli cca 230 km.

 

Pozn.: ještě několik informací k výše zmíněné Grossglockner – Hochalpenstrasse:

Grossglocknerská vysokohorská silnice byla postavena na trase alpské stezky, kterou lidé používali už 2 000 let před naším letopočtem. První myšlenka o opravdové silnici se zrodila v roce 1924, o čtyři roky později bylo o stavbě rozhodnuto. V roce 1930 začaly první odstřely, celkem bylo takto odstraněno 870 000 metrů krychlových horniny. Pracovat na výstavbě se dalo jen v letních měsících, i tak byla silnice relativně rychle dokončena (3. srpna 1935). Včetně 67 mostů a 16 000 metrů krychlových zdiva. Při přepočtu na dnešní měnu, vyšla stavba na 53,5 milionu euro (cca 1, 427 miliardy Kč). Během 2. světové války došlo k poškození silnice, kvůli provozu tanků a neodbornému odklízení sněhu. Po roce 1945 tedy bylo hlavním úkolem cestu dát opět do pořádku. Společně s opravou se rozhodlo o rozšíření silnice na minimální šířku 7,5 metru, přibylo 3 200 parkovacích míst a rychlostní limit byl zvýšen ze 40 na 70 km/h. Dnes je Grossglockner Hochalpenstrasse jedním z nejnavštěvovanějších míst v Rakousku, za sezónu tuto panoramatickou silnici navštíví 900 000 turistů. Budování prý ale nikdy není konec.  V letech 1936-1937 odklízelo sníh až 350 dělníků. Odhrabat alespoň jeden pruh jim trvalo až 70 dní. Od roku 1953 jsou používány sněžné frézy, které zvládnou odklidit místy až 21 metrů vysoký nános sněhu průměrně za 25 dní. Nejen díky této technologii se prodloužila sezóna ze 130 dnů v roce 1937 až na 276 dní od roku 1963.

 

Neděle 14.8.

Vstáváme opět do slunečného dne. Po snídani (nocleh byl se snídaníJ ) vyrážíme směr Berchtesgaden respektive Orlí Hnízdo neboli Kehlsteinhaus.         Z Flachau jedeme po A10 až do Hallein, kde opouštíme dálnici a jedeme směr Berchtesgaden. Po příjezdu na parkoviště k Orlímu hnízdu, jsme značně zklamáni – zjišťujeme totiž, že našeho cíle lze dosáhnout pouze autobusem za 13Eur nebo se vydat na cca 5 kilometrovou procházku lesem. Je pořádné horko, takže horskou túru zavrhujeme, fronty na autobusy se zvětšují a nás nějak ten davový turismus odrazuje a nakonec výlet na proslulé Orlí hnízdo vzdáváme. Snad někdy příště…… Chystáme se na cestu domů. Jen pár set metrů odsud je na mapě krásná klikatá silnička, takový malý okruh po silnicích 999 a kousek po 319. Jedeme tedy tam. Po chvíli zjišťujeme, že se jedná o panoramatickou silnici s mýtnicí, kde musíme za průjezd zaplatit 4,5 Eur. Po zaplacení v automatu se společně s pár Italy vydáváme vzhůru do kopců. Silnice je opravdu krásná téměř liduprázdná, respektive motoprázdnáJ a na nejvyšším bodě se opravdu naskytnou slibované panoramata. Ve srovnání s Grossglockner strasse to není zas až takový zázrak, ale mít takovou silnici doma za humny, to by byla krása. Chvíli se kocháme a pomalu se vydáváme dolů a pak už směr Hallein a Mondsee. U jezera Mondsee se napojujeme na dálnici a hurá domů. Tak snad zase brzy někam vyrazíme.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (32x):


TOPlist