Dolnorakouské a štýrské Alpy za tři dny

Druhý den ráno vyrážím na okružní jízdu do přírodního parku Steirische Eisenwurzen. Prvním navštíveným místem je turisticky vyhledávané jezero Erlaufsee, které je „hned za rohem“. Krátce na to se zastavím ve známém lyžařském středisku Ötscher – Lackenhof a na benzince v Göstlingu (pod známým střediskem Hochkar) doplňuji palivo. Pak pokračuji po klidné a příjemné silnici do první větší zastávky dnešní cesty, městečka Weyeru. Cestou obdivuji místní hrady, zámky i kostely, které jsou na naše poměry ve výborném stavu.

Weyer je malé městečko s neuvěřitelně úzkými uličkami mezi domy, kterými kupodivu projíždí i velké nákladní vozy. Zastavuji v místním cukrářství na osvěžující kopeček zmrzliny a opodál objevuji hezkou letní zahrádku, která nabízí výhodné polední menu. Krémová polévka s kousky opraženého chleba a šlehačkou chutná výborně. Stejně tak řízeček s hromadou zeleniny a neméně zajímavě připravený moučník z ovoce a sladkého těstíčka. Prudká průtrž mračen, která v zápětí přichází, aby očistila horké ovzduší, mi nahrává, abych si po takové dobrotě pořádně odpočinul.

Kousek za Weyerem se silnice začíná družit s jednou z nejhezčích rakouských řek jménem Enns. Její koryto vede místy úzkými průseky v kopcích a skalách a silnice tak musí často prudce stoupat a klesat a jen těžko drží vyrovnaný krok. Holt příroda umí zázraky.

Za Admontem vjíždím do národního parku Gesäuse. Vstupní branou je soutěska, tvořená neuvěřitelně vysokými skalami. Představte si to: Vidíte dva kopečky, mezi které miří vaše silnice. Po chvíli zjistíte, jak přijíždíte blíž a blíž, že se nejedná o malé kopečky, ale pořádné kopce, lépe řečeno obrovské hory, vedle kterých si připadáte jako trpaslík. Hory tvoří úzkou soutěsku, ve které se najednou ztrácí cesta před vámi a ze strany ještě obrovská rozbouřená řeka s peřejemi jako náklaďák. Napadne vás, že se do toho úzkého prostoru nemůže cesta i řeka vejít, ale již není úniku! Silnice se najednou začne prudce svažovat a jen taktak, že nevjedete do rozbouřené řeky.  Tep vám vyskočí na maximum a pociťujete příval adrenalinu. Čekáte to nejhorší, ale v tom se vše zvolní, prostor se rozšíří a řeka se vzdálí. V tu chvíli vás napadne jediná věc: "To si musím projet znovu!"

Mám štěstí, že je už pozdní odpoledne a nízko skloněné slunce dokonale nasvítí skalní masivy a nechává je dokonale vyniknout. Diky tomu, že jsem na motorce, můžu sledovat i prostor přímo nad hlavou, a že je co sledovat, není žádných pochyb. Párkrát se zastavím, abych to vyfotil, ale ten pocit z obrovského prostoru se do žádné fotografie přenést prostě nedá.

Jak přijíždím do dalšího bodu putování - městečka Hieflau, terén se narovnává a místy jde cesta i do kopce, vysoko nad řeku, aby v zápětí seběhla zase zpátky k ní. Zabočuji vlevo společně s řekou, která mě doprovází dál až do Lambachu, kde ji přejíždím po krásném panoramatickém mostě a začínám opět stoupat do kopců. Už to nejsou ty impozantní skaliska, ale i bez nich je tu nádherně. Opravdu moc krásně. Možná, že místní ani nikam nejezdí, když tady objevili takovou nádheru.

To už jedu po silnici 24, která je z větší části v dezolátním stavu, plná výmolů a zalátanin, ale stejně jedu pomalu a kochám se krajinou kolem nejoblíbenější rakouské vodácké řeky Salza. Její nejzajímavější a nejvyhledávanější úsek začíná pod Gusswerkem a prochází i místem se zvláštní pojmenováním - Prescenyklause.

O kousek dál jsem již v Mariazellu a po malé zastávce na doplnění zásob v místní Bille už parkuji před apartmánem v Mitterbachu.

Tento okruh je opravdu skvostný a doporučuji ho každému. Myslím, že by stálo za to jej absolvovat i opačným směrem a případně jej doplnit o návštěvu historického mostu ve Weyeru a nebo vyjížďky na Hochkar, který je jen pár kilometrů od střediska Lackenhof.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE