Alpy + Dolomity 2005
Text: Jarda Ducháček | Zdroj: Barmag | Zveřejněno: 9.11.2005 | Zobrazeno: 17 184x
Rád bych se zde místo podrobného a nudného popisu cesty zaměřil spíše na zajímavá místa, dojmy a hlavně silnice, které stojí za navštívení. Cestu jsem absolvoval já s manželkou (které bych tímto rád vyjádřil uznání, že vydržela na „bidýlku“ bez větších obtíží s její sedací částí těla) na CBR 600F a kamarád na Suzuki Bandit 600.
První etapa vedla do Zell am See přes přechod Hnanice, který nás navedl přímo do vinařské oblasti dolních Rakous. Cesty to jsou na mapě sice „žluté“ nicméně tento úsek vřele doporučuji. Jsou tam krásné otevřené silnice s perfektním povrchem plné horizontů. V této oblasti se klidně dá strávit celý den ježděním. Dále kolem Dunaje a po dálnici na Salzburg až do Zell am See. Ubytování na západním konci jezera v kempu je na špičkové úrovni za cenu asi 11 EUR na osobu a motorku. Bývá ale dost plný, takže by se hodila rezervace přes „Net“. Je to další profláknutá oblast, kde motorkářovo srdce zaplesá a hlásí „halt“ minimálně na jeden den. Mimochodem, po ubytování v uvedeném kempu jsme dostali vstupenky do místního krytého bazénu zdarma, což jistě splaveného (v našem případě šíleným deštěm) motorkáře potěší. Cena za vstup na cestu přes Grossglockner se již vyšplhala na 17 EUR (chtěl bych být tím vlastníkem) za motorku! Je to sice “kláda“, ale rajtovat tam celý den vůbec není špatné.
Další nudný přesun se změnil v zábavný poté, co jsme se dostali na tzv. „Brenner“, dálnici z Insbrucku do italského Bolzana. Za cca 30ti minutový rakouský úsek jsme „pustili“ 8 EUR žílou, ale vyplatilo se to. Je to překrásná dálnice posazená mezi štíty velehor plná zatáček tak akorát na „srdce“. Co vám budu povídat. I ve dvou a s plně naloženou CBR to bylo „maso“. Přes Bolzano je to po dálnici z Rakouska kousek a vyplatí se dojet až k Lado di Garda.
Oblast jezera Garda je neuvěřitelně krásná a klidně bych tam zůstal pár dní. Kempy v pohodě, cena stejná jako v Rakousku, cesty stejně kvalitní, ale benevolence policistů o dost vyšší než v Rakousku. Jen cena benzínu je dost vysoká. Sice vám natankují s obsluhou, ale litr SenzaPiombo benzínu nebo jak tomu říkají, je místy i 1,32EUR! Koupání v jezeře lepší než v moři, jelikož voda není slaná, což se hodí.
Vyplatí se jeden den navštívit i město Riva del Garda na severním konci jezera. Podle mne je tato oblast hodně výhodná na rozbití „base campu“, protože stany se zde nekradou a za jeden den dojedete opravdu hodně daleko. Je zde totiž neuvěřitelný počet cest, které jsou rájem pro motorkáře. Je odtud blízko třeba do Madony di Campiglio, kde tráví zimní dovolenou celý tým Ferrari i Ducati, dá se v pohodě dojet do Cortiny Dampezo, do Valle Camonica (kde se mimochodem jezdí opravdu krásný kopec v ME automobilů do vrchu), zkrátka moře možností kam jet a určitě všechny stojí za to.
Jedna možnost ovšem trčí nade všechny. Je to pass Mendola (z Bolzana odbočit na západ směr Eppan a pak už to neminete). Je to opravdu krásný kopec a na 100% nikoho nezklame. Převýšení 1300 m, perfektní asfalt, počet zatáček jsem ani nespočítal a zadarmo. Vyplatí se jet jen tak na lehko bez bagáže. Ze západní strany se dají sjet gumy až na okraj bez většího rizika. Místy jsem si připadal jak na lyžích. Jezdí tam opravdu mraky motorkářů navrch a dolů celý den. Na skvělou „honičku“ s italským kolegou na Ducati S4R jen tak nezapomenu. Jsou zde i další kopce, takže pro zájemce je dole velmi dobrý kemp u jezírka „Karntensee“. Teplá voda celý den, pračky, sušičky, poblíž pěkné restaurace, co víc si přát? Jednou se sem určitě vrátím.
Další pass, který se vyplatí navštívit je Tonale. Leží asi 40 km západním směrem od passu Mendola na stejné cestě. Jedná se o lyžařskou oblast Trentino. Zážitek je opět zcela zaručen. Převýšení ještě větší až se mi z toho navrchu udělalo mírně „nevolno“ ale nic dramatického.
Směrem na Cortinu Dampezo jsme se už ani z časových důvodů nedostali. Po cestě je dost sedel na „vyřádění“.
Další skvělá lokalita je Vallecamonica a jezero Iseo asi 80 km západně od jezera Garda. Opět zcela luxusní kempy. O cestách se už ani nebudu zmiňovat, i když pass Mendola jen tak něco nepřekoná.
Nabízí se zde skvělá šance navštívit Ferrari továrnu a okruh Enza a Dina Ferrariových v Imole. Z oblasti jezer Garda a Iseo je to po dálnici výlet na jeden den tam i zpět. Je to sice krajně nudná dálniční „vložka“, ale když se to pálí 180 km/h, pak je o zábavu postaráno. Kdo má štěstí tak jako my, zastihne ve Fiorianu na testovacím okruhu F1 v akci. To se pak kompletně zastaví provoz, Italové nechávají stát svoje auta přímo v jízdním pruhu a okamžitě „visí“ na plotě u okruhu. Na trať je to místy 10 metrů, takže o zážitek postaráno. Vstupné do muzea Ferrari činí 12 EUR.
Jediné co mi v Itálii vadilo, byla zavírací doba od 10 do 16 hodin. Nenatankoval jsem místy ani benzín! Nejhorší je ovšem značení italských cest. Pro našince zvyklého z celé Evropy na směrovníky s velkými městy a s čísly silnic je to šok. Na směrových cedulích zásadně chybí čísla silnic a jsou zde uvedena pouze nejbližší města v daném směru, a to i když je to třeba velká vesnice! Počítejte s tím v klidu u benzínky, ať se vám nestane to co nám, že budete bloudit a horečně se snažit za jízdy něco bližšího vyčíst z mapy na tankvaku.
Zpáteční cestu jsme zvolili přes Klagenfurt. Tam jsme strávili u jezera „Wörtersee“ jeden den a navštívili jeden průsmyk, ale jelikož v celé oblasti Alp začalo ustáleně pršet, co nejrychleji jsme upalovali domů. Mysleli jsme, že když jsme zmokli na „Grossgockneru“, tak už nás nic horšího nemůže potkat. Omyl! Museli jsme jet 330 km z Klagenfurtu do Vídně po dálnici v opravdu vydatném dešti a bez pláštěnek. Ale slovenský kolega na Firebladu, co stál za největšího deště na krajnici, byl na tom ještě hůř. Tímto ho zdravím. Dost tvrdé zjištění, že bez pláštěnky už nikam nejedu.
Celkem jsme za týden najeli 3210 km. Moje CBR fungovala bez jediné chybičky a velký dík patří též mému otci, který pro mě udělal nosič zavazadel, který byl tak dobrý, že ve spojení se špičkovou jízdní stabilitou CBR a manželkou za zády nebyl problém v Itálii jet trvale i 190km/h.
Další nudný přesun se změnil v zábavný poté, co jsme se dostali na tzv. „Brenner“, dálnici z Insbrucku do italského Bolzana. Za cca 30ti minutový rakouský úsek jsme „pustili“ 8 EUR žílou, ale vyplatilo se to. Je to překrásná dálnice posazená mezi štíty velehor plná zatáček tak akorát na „srdce“. Co vám budu povídat. I ve dvou a s plně naloženou CBR to bylo „maso“. Přes Bolzano je to po dálnici z Rakouska kousek a vyplatí se dojet až k Lado di Garda.
Oblast jezera Garda je neuvěřitelně krásná a klidně bych tam zůstal pár dní. Kempy v pohodě, cena stejná jako v Rakousku, cesty stejně kvalitní, ale benevolence policistů o dost vyšší než v Rakousku. Jen cena benzínu je dost vysoká. Sice vám natankují s obsluhou, ale litr SenzaPiombo benzínu nebo jak tomu říkají, je místy i 1,32EUR! Koupání v jezeře lepší než v moři, jelikož voda není slaná, což se hodí.
Vyplatí se jeden den navštívit i město Riva del Garda na severním konci jezera. Podle mne je tato oblast hodně výhodná na rozbití „base campu“, protože stany se zde nekradou a za jeden den dojedete opravdu hodně daleko. Je zde totiž neuvěřitelný počet cest, které jsou rájem pro motorkáře. Je odtud blízko třeba do Madony di Campiglio, kde tráví zimní dovolenou celý tým Ferrari i Ducati, dá se v pohodě dojet do Cortiny Dampezo, do Valle Camonica (kde se mimochodem jezdí opravdu krásný kopec v ME automobilů do vrchu), zkrátka moře možností kam jet a určitě všechny stojí za to.
Jedna možnost ovšem trčí nade všechny. Je to pass Mendola (z Bolzana odbočit na západ směr Eppan a pak už to neminete). Je to opravdu krásný kopec a na 100% nikoho nezklame. Převýšení 1300 m, perfektní asfalt, počet zatáček jsem ani nespočítal a zadarmo. Vyplatí se jet jen tak na lehko bez bagáže. Ze západní strany se dají sjet gumy až na okraj bez většího rizika. Místy jsem si připadal jak na lyžích. Jezdí tam opravdu mraky motorkářů navrch a dolů celý den. Na skvělou „honičku“ s italským kolegou na Ducati S4R jen tak nezapomenu. Jsou zde i další kopce, takže pro zájemce je dole velmi dobrý kemp u jezírka „Karntensee“. Teplá voda celý den, pračky, sušičky, poblíž pěkné restaurace, co víc si přát? Jednou se sem určitě vrátím.
Další pass, který se vyplatí navštívit je Tonale. Leží asi 40 km západním směrem od passu Mendola na stejné cestě. Jedná se o lyžařskou oblast Trentino. Zážitek je opět zcela zaručen. Převýšení ještě větší až se mi z toho navrchu udělalo mírně „nevolno“ ale nic dramatického.
Směrem na Cortinu Dampezo jsme se už ani z časových důvodů nedostali. Po cestě je dost sedel na „vyřádění“.
Další skvělá lokalita je Vallecamonica a jezero Iseo asi 80 km západně od jezera Garda. Opět zcela luxusní kempy. O cestách se už ani nebudu zmiňovat, i když pass Mendola jen tak něco nepřekoná.
Nabízí se zde skvělá šance navštívit Ferrari továrnu a okruh Enza a Dina Ferrariových v Imole. Z oblasti jezer Garda a Iseo je to po dálnici výlet na jeden den tam i zpět. Je to sice krajně nudná dálniční „vložka“, ale když se to pálí 180 km/h, pak je o zábavu postaráno. Kdo má štěstí tak jako my, zastihne ve Fiorianu na testovacím okruhu F1 v akci. To se pak kompletně zastaví provoz, Italové nechávají stát svoje auta přímo v jízdním pruhu a okamžitě „visí“ na plotě u okruhu. Na trať je to místy 10 metrů, takže o zážitek postaráno. Vstupné do muzea Ferrari činí 12 EUR.
Jediné co mi v Itálii vadilo, byla zavírací doba od 10 do 16 hodin. Nenatankoval jsem místy ani benzín! Nejhorší je ovšem značení italských cest. Pro našince zvyklého z celé Evropy na směrovníky s velkými městy a s čísly silnic je to šok. Na směrových cedulích zásadně chybí čísla silnic a jsou zde uvedena pouze nejbližší města v daném směru, a to i když je to třeba velká vesnice! Počítejte s tím v klidu u benzínky, ať se vám nestane to co nám, že budete bloudit a horečně se snažit za jízdy něco bližšího vyčíst z mapy na tankvaku.
Zpáteční cestu jsme zvolili přes Klagenfurt. Tam jsme strávili u jezera „Wörtersee“ jeden den a navštívili jeden průsmyk, ale jelikož v celé oblasti Alp začalo ustáleně pršet, co nejrychleji jsme upalovali domů. Mysleli jsme, že když jsme zmokli na „Grossgockneru“, tak už nás nic horšího nemůže potkat. Omyl! Museli jsme jet 330 km z Klagenfurtu do Vídně po dálnici v opravdu vydatném dešti a bez pláštěnek. Ale slovenský kolega na Firebladu, co stál za největšího deště na krajnici, byl na tom ještě hůř. Tímto ho zdravím. Dost tvrdé zjištění, že bez pláštěnky už nikam nejedu.
Celkem jsme za týden najeli 3210 km. Moje CBR fungovala bez jediné chybičky a velký dík patří též mému otci, který pro mě udělal nosič zavazadel, který byl tak dobrý, že ve spojení se špičkovou jízdní stabilitou CBR a manželkou za zády nebyl problém v Itálii jet trvale i 190km/h.
Informace o redaktorovi
Jak se Vám líbil tento článek?