Silvretta - Alpy 2016

Alpská vyjížďka loni (2015) se vyvedla (cestopis zde) a je jasné, že pojedeme znovu. Ještě před koncem roku se scházíme v hospůdce, abychom se uradili, kam to bude. Padá rozhodnutí, že jednoznačně na Silvrettu a malý výlet do Švýcarska. Plánujeme i termín a už se můžeme těšit. Do konce února závazné přihlášky a záloha. Jinak to nejde. Sejdeme se ještě dvakrát k přípravám (spíš jen na pivo).

Na této výpravě je nejlepší ta směs motorkářů různého věku (22 - 66), inteligence, jezdeckého stylu, odpovědnosti atd.. To samozřejmě slibuje rozmanitou porci zážitků. Naše sestava nakonec čítá 11 kousků: Kubino - Honda HORNET 600; Honza - Kawasaki GPZ 1100; Petr - Ducati Multistrada; Pepino - Honda CBF 1000f; Růža - Motto Guzzi Breva 750; Lukáš - Suzuki BANDIT GSF 1200S; Pavel -Suzuki DL 650 V-Strom; Radek - Suzuki SV 1000; Richard - Yamaha FAZER FZS 600, Radek - Harley Fat Bob a Míra - Harley Fat Bob.

Den 1: Pumpa za R4 – Strážný - Passau – Chimsee - Bad Tolz – Kochel Am See - Großweil

Sraz je již tradičně na pumpě za R4, aby to Příbramáci měli u nosu. Z Prahy vyrážíme jen 4 a dáváme si sraz v servisu u Petra (skrytá reklama na výborný servis R-moto se servisákem Vítkem). Už ráno mírně poprchává a než dojedu do servisu, jsem skoro durch. Doufáme, že tímto jsme si to vybrali. Na srazu u R4 chybí jen Honza, který jede z chalupy a přidá se cestou. Lukáš nás dojede zítra, musí dnes zvládnout důležité rodinné oslavy. Nepromoky nasadit, utáhnout a můžeme vyrazit. Déšť, i když ne zas tak silný, nás neopouští ani na státních hranicích. Hospodu ve Strážném po loňské zkušenosti vynecháváme. V Passau zajíždíme k Louisovi a Radek si jde koupit nové boty, návleky a radši všechno proti dešti, co v regálech najde.

Za Passovem se to přeci jen začíná lepšit a u Chimsee vylézá i sluníčko. Paráda. Je tady pár krásných úseků – dlouhých přehledných zatáček a se suchým asfaltem je to o hodně zábavnější. Míříme dolů na Kössen, kde se napojíme na Alpen Deutsche strasse a kousek se po ní svezem směrem na Bad Tölz. V hezkých úsecích mají Němci hodně omezení a v těch nejlepších zatáčkách příčně lakované čáry. U některých psychika a pud sebezáchovy funguje, někdo to valí příčná čára nečára.

Značně unaveni dorážíme do místa našeho ubytování – penzionu v Großweilu. Zde budeme ubytování i na cestě zpátky. Dostáváme samostatnou jídelnu, asi abychom nerušili místní štamgasty, a k večeři se podává shnitzel, protože v jídelním lístku je od shora dolů jen schnitzel a zase schnitzel. Harlejář se celý večer baví poslechem písniček Hustýho Wimpyho. Na jeho top 10 se dostávají písničky Bobr a Moucha na koze, a to se mu později stává téměř osudným.

Když parkujeme motorky, všímám si, že zadní kolo Guzziny je pěkně naolejované. "Růžo, něco se stalo, máš celý zadní kolo od oleje. To bude dobrý, měnil jsem olej v kardanu a pro jistotu jsem ho tam dal víc, než psali". Zavzpomínám na Honzu, jak mu loni z mašiny tekl olej. Taky tam nalil víc než musel.

Ujeto 512km

Den 2: Großweil – Garmisch – Fernpass – Hahntenjoch -Hochtanbergpass - Faschinajoch – Silvretta – Zams

Jsme optimisté a vyrážíme bez nepromoků. Začínáme pěkně zostra, protože zatáčky přes Kochel am See a Walchensee jsou parádní (až na ta rychlostní omezení a příčné pruhy). Prokousáváme se hustou dopravou v Garmischi a vyjíždíme na Fernpass. Parkoviště s vyhlídkou nad jezerem Blindsee je narvané k prasknutí a místo Zugspitze si kvůli mrakům můžeme vyfotit maximálně sami sebe. Ale neprší. To se ale změní za pár kilometrů, kdy už nezbývá než navléci nepromoky. Vyjížďka na Hahntenjoch kvůli dešti žel není to, co by mohla být.

Jedu poslední, uzavírám skupinu a při výjezdu z jedné ze zatáček nejednou koukám, že Míra je se svým Harlejem dost vysoko v protisvahu a sklouzává kolama nahoru zpět dolů k silnici. Hlavou mi prolétne – konec výletu, sanitka, odtahovka,.. Zastavuji, ale silnice je dost z kopce, na stojánku moje mašina nedrží, naštorc to dávat nechci, protože stojíme blbě v nepřehledné zatáčce. Nakonec se mně podaří najít místo, kde to jakžtakž drží. Míra je na nohou a v pohodě. Nechápu, jak se z toho dostal. Spolu s vyděšeným cyklistou, před kterým jel Míra rovně do stráně, zvedáme Harleje a zjišťujeme, co to všechno odneslo. Kromě vycvaknutého plexi a lehce promáčknuté nádrže od řidítek je všechno ok. Míra to zkouší nakopnout. Z výfuků se vyvalí oblak modrého kouře a Harley si začne bublat tu svojí. Prý mu to nezatočilo, ale my víme svoje. Mírovi se prostě zjevil bobr, nebo měl někde mouchu a zapomněl zatáčet. Ale poučení žádné, narval si sluchátka do uší a pokračoval dál. Ani nechci vědět, co poslouchal. Dole už na nás čeká nervózní zbytek, kde že jsme tak dlouho. U pumpy poladíme držák plexi, Míra se definitivně oklepe a pokračujeme směrem na Hochtanbergpass. Tady je ta krásně vystrčená zatáčka nad údolí a vůbec hezkých zatáček je tady hodně.

Pokračujeme na Faschinajoch. Dravci jedou napřed a nějak zapomenou na pravidlo, že za každou odbočkou z hlavní se čeká. Jedu zase poslední a zjišťuji, že skupinka přede mnou neodbočila. Jenže jak na potvoru, zrovna tam měří rychlost, předjet není kde, pak se zase frézuje silnice a Radek už je hodně daleko vpředu. Dojíždíme ho až po cca 10km. Na otázku: "Za kým jedeš? Odpovídá: Jedu po hlavní". Než se vrátíme, tak dravci už nám jedou naproti. Nahoře uděláme pár fotek a už padáme zatáčkami do Bludenz a míříme na Silvrettu. Tu jsme si chtěli užít, kvůli tomu sem jedeme!! Ale již po pár prvních serpentinách začíná hustě pršet. Kdo ještě neměl nepromok, tak ho obléká. Krásnými serpentinami v dešti vyjíždíme nahoru. Jsme na parkovišti sami – exoti z Čech, kolem mlha, déšť a zima. Nezbývá, než si zanadávat a smát se tomu. Alespoň si nafotíme cedule se zajímavými informacemi o tomto systému vodních děl. Vydáváme se nejkratší cestou do Zamsu, kde na nás už čeká Lukáš.

Ujeto 350km

Den 3: Zams – Reschenpass – Merano – Timmelsjoch – Brenner – Kühltai - Zams

Na dnešní den jsme měli naplánován okruh do Švýcarska. Ale protože prší (jak jinak že), tak se rozhodujeme, že to pošleme co nejvíce na jih. Honza s Růžou se rozhodují pro návštěvu Samnau. Cesta až do Merana je v podstatě souvislá kolona aut. I přes špatné počasí je na parkovišti u Reschenpassu natřískáno a na odbočce na Stelvio je také čilý provoz. Všichni si po loňské zkušenosti dovedeme představit, jak to tam bude v tomto počasí asi vypadat. U Merana konečně přestává pršet a dokonce vykoukne i sluníčko. Za Meranem odbočujeme na Vipiteno. Opět se shodujeme, že silnice SS44 je zábavná jak žádná jiná. Ty zatáčky tady mají naprosto skvělý poloměr a perfektně na sebe navazují. Odbočujeme na Timmelsjoch. Zatáčka za zatáčkou, můstky, tunýlky, prostě nádhera. Až do 2/3 je i na co koukat, potom, ale přichází jak jinak, déšť, mlha a na vrchoku dokonce sněží. Luxusní výhledy jsou nám zapovězeny. Zde se dělíme na skupinu, co pojede dolů rakouskou stranou a nejkratší cestou do Zamsu a na skupinu, která se vrátí přes Brenner (ušetříme za mýto :-) a ještě se povozíme).

Vracíme se dolů do údolí a hned zase stoupáme na Jaufen/Giovo pass. Za Vipitenem se prodereme kolonou, která stojí až na hranice v Brenneru. Pokračujeme před Insbruck, kde odbočujeme po menší silnici na Kühtai. Krajina je tady naprosto fascinující a při průjezdu městečkem si připadáme jako v městě duchů. Prázdné hotely, penziony i obchody působí naprosto strašidelně, nikde ani živáčka. Malou, krásně zakroucenou lokální silnicí padáme do údolí Innu a potom už je to jen kalba do Zamsu.

Ujeto 423km

Den 4: Zams – Rankweil - Furkapass - Faschinajoch - Hochtanbergpass – Namlos – Plansee – Garmisch – Walchensee - Großweil

Původně naplánovanou trasu jsme víceméně vyčerpali včera a tak se rozhodujeme, že to vezmeme zpět do penzionu v Grosweilu podobnou trasou jako cestou sem. Až na pár výjimek není cesta do Rankweilu moc zajímavá. Tady ale odbočujeme na lokální silničku vedoucí na Furkapass. Silnice se hezky kroutí lesem a místy je jen na jedno auto. Stále ve střehu, kdyby se něco vynořilo v prostisměru, ale kupodivu nepotkáváme ani jedno auto či motorku proti. Proč je tomu tak, se dozvídáme za chvíli. Cesta je zablokovaná stádem krav, které ženou na pastvu kdoví kam. Čekáním a pomalým popojížděním trávíme asi tak hodinu. Na vrcholu passa je naštěstí občerstvení, tak to rychleji utíká. Ale ty zasr.. podvozky od kravinců zamrzí.

Když konečně stádo ze silnice zaženou, pokračujeme již po nám známé silnici na Faschinajoch a Hochtanbergpass. Z hlavní uhýbáme na Namlos a hezkou silnicí projíždíme k jezeru Plansee. Tady si dáváme malou přestávku a Richard testuje Radkův Harley s verdiktem, že to není tak hrozný a že se teda harlejářům omlouvá. Počasí se silně vylepšuje, projíždíme Garmisch a u jezera Walchensee si můžeme udělat luxusní fotky s modrou oblohou. Někteří divoši si dají repete na místním kopci a žmolkují okraje pneumatik. Mezitím v penzionu již rozpalují pánve na slibované schnitzel. Nakonec je tak hezky, že u piva posedíme venku. Harlejář odtajňuje své video, jak nezatočil a po desítkách shlédnutí a analýzách všech moudrých hlav je jasné, že to nebyla moucha ale bobr.

Ujeto 337km

Den 5: Großweil – Chimsee - Passau – Strážný – tank ONO – domů

Hezky nasnídat a ke strojům. Lukáš to nevydržel a než jsme se nasnídali, už do toho kopnul směrem domů. Majitelé penzionu se s námi loučí jak se svojí rodinou. Richard nastavuje do navigace „domů“ a vyrážíme. V podstatě je to zase o tom, zda zmokneme nebo ne. Některé cesty vybrala navigace moc hezké. S pár přestávkami končíme zase u Louise v Pasově a na tank Ono za Strakonicemi se loučíme. Povinná společná fotka a každý vyráží ke svému domovu.

Ujeto 481km

Zhodnocení:

• Když prší, za moc to nestojí.
• Doplňujeme oleje a maziva jen v předepsaném množství
• Každá navigace naviguje jinou trasu
• Míra Harlejář musí mít samostatný pokoj a to nejlépe na opačné straně penzionu. Chrápe pořád stejně hrozně.
• Cestopis je třeba napsat hned. Hlava toho už moc neudrží.
• Pojedeme zase do Alp. Jsme měkoty. Jistota západní civilizace a jejích výdobytků je nám nade vše.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE