Ve Faru se Šímou

Neděle to je především společná vyjížďka, společný oběd, slosování dvou hlavních cen a nakonec slavnostní zakončení srazu. Hned při ranní hygieně jsem pořídil foto tohoto pěkného účesu, nakonec jsem rád, že jsem do Fara se svým původně zamýšleným účesem nevyrazil, tomuto týpkovi bych nemohl konkurovat ani náhodou.
V kempu to samozřejmě žilo celou noc, ale po snídani je nějak živěji a všichni / tedy mimo těch stovek Němců, Francouzů, Holanďanů a kdoví koho ještě vzdáleného a pospíchajícího domů/ se připravuje na společnou vyjížďku. Řazení probíhá na dálnici od letiště, auta jsou pokud to jen jde odkloněna. Ono těch několik tisíc /odhadem deset / dovede v ulicích Fara způsobit pěknou melu. Na málokterém portugalském motocyklu chybí vlajka jako hrdý národní symbol a na vyjížďku vyráží vše co má dvě, tři i více kol. Nejdramatičtější je průjezd historickým centrem a jejími úzkými uličkami. To se celý několikakilometrový had motocyklů zastaví a do starého přístavu, kde je zastávka a studené občerstvení /pivo, voda/ se již dojíždí po metrech.
Na vyklizeném parkovišti přichází chvíle na studené občerstvení a debaty mezi přáteli, zrovna tak si zde můžete prohlédnout zajímavosti, kousky či výtvory, které jste třeba v kempu přehlédli. Mě nejvíce zaujala sluneční úprava Afriky a tak jsem si opět po dlouhé době ozkoušel její sedlo. Věrným spolujezdcem může být třeba i čtyřnohý přítel a jak se dá zpojízdnit nákupní košík, vidíte na posledním snímku.
Po rychle uplynulé půlhodině, kdy se někteří při vedrech, které zde po dobu srazu přesahovaly i čtyřicet stupňů, stačili ochladit v místní kašně se celá kolona motocyklů, i když už značně roztrhaná vydává do kempu. Jet se dá opravdu na všem viz. foto minibike. Na řadu přichází oběd - poslední společné jídlo.


Všichni, kdo vydrželi až do konce již netrpělivě čekají na hlavní odpolední program, kterým je slosovaní účastnických kartiček. Ještě promíchat osudí a jedna z dívek již tahá lístek, zatím neznámého šťastlivce. Když se po přečtení jména nikdo nepřihlásí do 30 vteřin, losuje se znovu. O letenku a pobyt do Daytony se letos losovalo celkem pětkrát, než se dostavil na pódium šťastný Angličan. Hlavní cena – motocykl Kawasaki VN 800 zůstal, stejně jako loni v domácích rukou. Mladý Portugalec byl navíc ihned v obležení přítomných striptérek, takže jeho radost se násobila.
Ještě rozloučení a předání darů motoklubu Faro. Tím byla vlajka /tímto děkuji Edovi Werlíkovi/ s podpisy téměř všech zúčastněných Čechů. Dostala se do rukou nejpovolanějších, prezidenta /Zé Amaro/ a více-prezidenta /Fernando/, slavného portugalského klubu.

Faro 2006 a česká účast

O tom jak je těžké dat všechny Čechy dohromady se tentokrát mohli přesvědčit někteří moji odpůrci na vlastní kůži. Pokud se mi tedy podařilo objevit opravdu všechny, za což bych při rozloze kempu ruku do ohně nedal, bylo nás 29 Čechů a jeden Slovák. Tři Hradečáky, které jsem chytil pouze na příjezdu, mám nafocený bez motocyklu v domnění, že se ještě později uvidíme. Už se tak nestalo. V hlavních rolích se letos představili:
Jaroslav a Lenka Šímovi, Honda XL1000V Varadero ABS, Čelákovice
Pavel Krejčík a Martina Sůrová, Honda XL1000V Varadero, Čelákovice
Jiří Böhmisch a Alena Kasíková, BMW LT 1200, Frýdek-Místek

Radek Bláha, Honda XRV750 Africa Twin, Skorkov “bohuš”, Yamaha XJR 1300, Opava Jiří Vyoral, Suzuki GS 500, Křenovice Pavel Vyoral, Suzuki Bandit 600, Křenovice Pavel a Petr Hajdůch, BMW K 1200 GT, Opava

Jiří Peták, BMW R 1200 GS, Vestec

Kamil Jonáš, Yamaha XJR 1300, Jihlava

Lukáš Kubů, BMW R 1150 GS Adventure, Jihlava

Jaromír a Jana Míčovi, BMW 1100 GS, Frýdek-Místek

Oto Houžvička, Suzuki GSX 600 F, Pelhřimov

Radek Schneider, Ducati 1000 Multistrada, Opava

Petr Vácha, Yamaha TDM 900, Jihlava

Edward Werlík, BMW 1100 GS, Frýdek-Místek

Peter Soboňa, Suzuki Bandit 1200, Tornala

Standa a Standa Melerové, Aprilia Caponord, Opava

Petr Kočí a Tereza Kryštofová, Honda VTR 1000, Lanškroun

Roman Melzer, Kawasaki VN 800, Hradec Králové

Tři neidentifikovaní motorkáři z Hradce Králové

No a to už je opravdu všechno, poslední pohled na most, který dělí Portugalsko od Španělska a již můžete začít přemýšlet o své účasti na ročníku s pořadovým číslem 26. Pokud si však myslíte, že víte o Faru vše jste na velkém omylu. Teprve osobní účast vám umožní poznat do detailu největší sraz na starém kontinentu. Kdo očekával nějaké návody na cestu nebo rozpočet, ten se přepočítal. Stačí zalistovat ve starých Motocyklech a Supermotech, kde jsem vše již mnohokrát popsal. Hlavní položkou je benzín, takže si 6500 km vynásobte vaší spotřebou a máte ten nejdůležitější údaj, ostatní útrata už je na každém z vás.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem, kteří to dočetli až sem a i těm, kteří mě podpořili v komentářích.
Také se omlouvám všem, které popudila údajná skrytá reklama, těch kteří podporují dlouhodobý test Varadera. Bez nich by to opravdu nešlo. Zároveň věřím, že informace o řetězu, který se nevytáhl ani po najeti 17 000 km, může být pro opravdového motorkáře velmi důležitá, zatímco těm co sedí u internetu a zmůžou se na chatu pouze na ironické poznámky, je k ničemu. Dík také patří mojí manželce Lence, která se mnou tuto akci absolvovala již po šesté a po dvouleté odmlce následkem úrazu je se mnou již zase zpátky v sedle. Ze zpáteční cesty Španělskem /foto pořízeno na pobřeží pod Barcelonou/ se s vámi všemi loučí Jarda a Lenka Šímovi a Varadero s 82 000 km na tachometru.
Pro motorkari.cz z Fara Jarda Šíma /Barcelona 27.7.2006/
Fotografie byly pořízeny na digitálním foto Fujifilm FinePix S 9500.

Informace o redaktorovi

Jarda Šíma - (Odebírat články autora)