Portugalsko 2018

Faro, Gibraltar (GBP)

Naše cesta Portugalskem je u konce. Dnes opustíme hranice tohoto úžasného státu, který mám ve vzpomínkách spojený s několika klasickými symboly, které k němu neodmyslitelně patří. Jsou to červený kohout, portské víno, žlutá lisabonská tramvaj, azulejos a pro nás kupodivu třeba také nádherné hortenzie, které zde bujně rostly snad v každém příkopu. Posledním městem, které v Portugalsku navštěvujeme, je legendární Faro, kde krom jiného probíhá každoročně asi největší celoevropský sraz motorkářů. Faro je největším městem Algarve.

My zde pouze posnídáme a při krátké procházce z dáli pozorujeme přírodní park Ria Formosa, který se rozkládá na 17000 ha jižně od města a v jeho vodách žije mnoho druhů ryb a korýšů a je také domovem a oblíbeným zimovištěm mnoha vodních ptáků. Nasedáme zpět na našeho Crosse a zanedlouho překračujeme hranice a ocitáme se zase ve Španělsku. Naše cesta teď vede na Gibraltar, často přezdívaný The Rock (skála).

Jedná se o zámořské území Spojeného království u Gibraltarské úžiny spojující Atlantik se Středozemním mořem, které bylo Španělsko nuceno podstoupit Británii v r. 1713 Ultrechtskou smlouvou ukončující války o španělské dědictví. Vždy bylo naším snem se sem podívat a konečně si ho tak plníme.

Lanovkou se necháme vyvést nahoru na gibraltarskou skálu, kde trávíme několik hodin a kocháme se překrásnými pohledy. Nachází se zde jediná evropská kolonie opic Magota bezocasého (Makak magot). Jsou tady na každém rohu a čekají na příležitost, kdy mohou někomu něco ukrást.

Opravdu je nutné dávat si pozor na osobní věci v podobě mobilních telefonů, fotoaparátů, peněženek nebo čepic a občerstvení. V podvečer si ještě počkáme na další z tamních atrakcí, a to přistávání letadla na zdejší letištní plochu, přes kterou normálně vede silnice i chodník pro pěší. Několik minut před přistáním se tedy rozsvítí červená na semaforech, spustí se závory, a všichni trpělivě čekají na přistání, aby poté zase mohli pokračovat dál ve své cestě.

15. den 468 km, kemp Camping Sureuropa 24EUR

 

Tarifa (ESP), Consuegra (ESP)

Gibraltar nám mizí pomalu v dáli oparu a dnes večer už chceme být někde u Madridu. Čeká nás tedy opět zdlouhavý a nudný dálniční přesun. Před tím ale ještě zajíždíme do Tarify, městečka s poloostrůvkem Las Palomas (Holubí ostrov, také ostrov Tarifa), na kterém je pevnost Tarifa s majákem.

Jedná se o nejjižnější bod Španělska a zároveň kontinentální Evropy, mys Punta de Tarifa (také Punta Marroquí). Nachází se ve španělské provincii Andalusie na severním konci Gibraltarského průlivu a na dohled odsud je jen 14 kilometrů vzdálené africké Maroko. V současné době je to základna vojenského námořnictva a vstup do pevnosti s majákem je bohužel zakázán. Končíme tak před branou pevnosti a projdeme si tedy aspoň zdejší přístav.

Všude tu jsou školy potápění a reklamní poutače na výlety lodí za pozorováním kosatek, delfínů a vorvaňů. U kávy sledujeme rybáře, kteří vykládají své úlovky, a připlouvající parníky a rybářské lodě. Ještě před nájezdem na dálnici stavíme u kavárny s vyhlídkou El Mirador del Estrecho ležící nad Tarifou a v dáli se nám rýsují obrysy afrického pobřeží.

A šup na autostrádu. Původně plánované sjezdy k profláknutým letoviskům a větším španělským městům jako je Sevilla, Málaga, Granada nebo později Zaragoza, jdou stranou. Sjezdy a nájezdy do těchto měst byly na několikaproudých dálnicích totálně zasekané a to v kombinaci s ukrutným vedrem dělalo z celé věci opravdu nelákavou záležitost. Ukrajujeme tedy raději desítky a desítky kilometrů na špičkových španělských dálnicích (kupodivu většinou bez dálničních poplatků), na úrovni Granady v dáli vidíme andaluské pohoří Sierra Nevada a až v pozdním odpoledni se ocitneme nedaleko malého ospalého španělského městečka ležícího v Kastilii, v Consuegře.

Nachází se tu asi nejznámější větrné mlýny z hlediska postavy rytíře Dona Quijote de la Mancha. Stojí jich tu celkem 12 a každý má své jméno. V dohledu je také hrad Consuegra.

Je to nezapomenutelná podívaná díky malebné krajině a těmto zde stojícím větrným obrům. Nabereme tady síly k dalšímu přesunu, nakoupíme si na večer zásoby jídla a pití ve vylidněné Consuegře a popojedeme ještě pár kilometrů do již nedalekého Madridu, hlavního a zároveň největšího města Španělska, kde se na jeho předměstí ubytujeme v kempu Alpha.

 

16. den 786 km, kemp Camping Alpha 30,50EUR

 

Andorra (AND)

Brzy ráno vyrážíme na další přesun k domovu. Čeká nás dnes pořádná dávka kilometrů, tak není čas otálet. Projíždíme celým vnitrozemím Španělska a tato země mě uchvacuje už jen z pohledů z dálnice. Krajina se různě mění, jsou zde krásná pohoří a skály a určitě se sem jednou vrátíme na důkladnější průzkum.

Pomalu se blížíme k Pyrenejím a jejich přejezd si záměrně vybíráme přes Andorru. Jedná se o malé knížectví s nejvýše položeným hlavním městem Evropy, Andorra la Vella, ležící mezi Španělskem a Francií v kruhovité kotlině obklopené pyrenejskými velikány dosahujícími až do výšky téměř 3 kilometrů. Moc času nemáme, tak že kromě pár krátkých zastávek na jídlo a pořízení snímků zdejších nádherných hor Andorru projíždíme za krátkou dobu. Ke vjezdu do Francie nevyužijeme průjezd dvoukilometrovým tunelem Envalira, který je jedním z nejvýše položených v Evropě, ale přejedeme přes horský průsmyk El Pas de la Casa, který leží ve výšce přes 2400 m. n. m.. Nahoře je celkem chladno a mlhavo, ale při sjezdu

dolů již na francouzské straně cítíme rychle oteplení a směřujeme na Perpignan ležící u Středozemního moře a oblast Provence. Kolem deváté večer nakonec stavíme stan u slanovodního jezera La Berre na plácku zdejšího plachetnicového klubu Port Mahon poblíž městečka Sigean, a prvně za dovolenou nespíme v kempu nebo hotelu.

Absolutní klid zde narušuje jen francouzská omladina, která sem v noci najede auty a za popíjení alkoholu prožívá bujarý večírek. Musíme být pro ně docela atrakcí, ale únava z cesty je silnější a spíme jak zabití.

 

17. den 863 km, kemp/plac u parkoviště plachovnicového klubu Port Mahon 0EUR

 

Nîmes (F), Avignon (F), Pont du Gard (F)

Ráno provedeme očistu na nejbližší čerpací stanici a míříme do Nîmes a následně Avignonu, která jsme před lety, když jsme byli na Azurovém pobřeží, nestihli navštívit.

V Nîmes si chceme prohlédnout římský amfiteátr Arènes de Nîmes pocházející z r. 70 n. l. a v

Avignonu, který leží na soutoku řek Rhôny a Durance, zase slavný Avignonský most (Pont Saint-Bénezet, nebo také Pont d'Avignon), který nás ale moc neuchvátil. Zato město samotné je velmi krásné a malebné, provoněné levandulí, se spoustou obchůdků. Dominantou je Papežský palác a katedrála na náměstí Place du Palais.

Poslední naše zastávka je u 49 metrů vysokého a 275 metrů dlouhého akvaduktu Pont du Gard (Gardský most) z 1. století př. n. l., který leží zhruba v půli cesty mezi oběma městy na řece Le Gardon. Francouzi se nezapřou a nechají si zaplatit úplně za vše. Vzpomínáme na Portugalsko, kde všechny akvadukty, které jsme viděli, byly volně a zdarma přístupné. Jsme trošku znechuceni cenami, ale nenecháme si přece pokazit náladu.

Za necelé 2 hodiny nasedáme zpět na motorku a přesunujeme se do posledního kempu na naší cestě, kde strávíme noc. Opouštíme Provence, která se s námi loučí svou úžasnou vůní levandulí, která se line z přilehlých levandulových polí při dálnici, a míříme na sever směr Lyon a později Dijon. Kemp u řeky La Loue u městečka Parcey je velmi pěkný a perfektně zařízený. Nasytíme naše žaludky a usínáme s myšlenkami, jak nám ta dlouho plánovaná cesta rychle utekla a že to je už celé bohužel za námi.

 

18. den 684 km, kemp Camping Les Bords de la Loue 26EUR

 

Poslední den přesunu….

Po pár hodinách jsme v Německu a stejnou cestou jako před zhruba třemi týdny se vracíme zpět k domovu. Potkáváme všude obrovské množství majitelů legendárních strojů Harley Davidson, kteří se vracejí ze srazu konaného v té době v Praze při příležitosti jubilejního 115. výročí této značky. V odpoledních hodinách je mise splněna, a my se šťastně, plni úžasných zážitků a vzpomínek, ocitáme doma. Až na dvě dálniční zácpy v Německu vše proběhlo bez jediného problému, bez jediné kolize. Za 19 dní jsme zdolali 8215 kilometrů a já tímto vzdávám hold své ženě, která tuto náročnou cestu v roli batůžku úžasně zvládla se mnou.

 

19. den 782 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE