Portugalsko 2018

Tento nevelký stát je nejzápadnější zemí Evropy, sousedí pouze se Španělskem a zabírá zhruba pětinu Pyrenejského poloostrova. Jeho rozmanitá příroda, zajímavá historie, úžasné památky a pohostinní lidé nás sem přilákaly. Turistický ruch zde ještě nedosahuje takových rozměrů jako v jiných západních státech a tak zde naleznete místa, kde se doslova zastavil čas a lidé zde žijí spjatí s přírodou. Osamělé impozantní památky, liduprázdná pohoří s pasoucími se divokými koňmi, či zapadlé rybářské vesničky, kde místní už po staletí žijí ve svých každodenních rituálech, to vše vám dává alespoň na krátký čas pocit klidu a úniku od naší rušné civilizace. Výjimkou jsou větší města v podobě Porta nebo hlavního města Lisabonu, či jižního teplého pobřeží provincie Algarve, přezdívaného díky svému klimatu také Afrikou v Evropě. Tato místa jsou těmi navštěvovanějšími, ale oproti jiným západoevropským městům a letoviskům ani zde turismus zatím není tak masový. Celé Portugalsko je rozdělené do několika provincií (podobně jako u nás jednotlivé kraje), z nichž každá je trošku odlišná a vyznačuje se něčím jiným. Podnebí je hodně ovlivněno oceánem. Padá zde více srážek a panují tu v průměru o něco nižší teploty, nežli ve stejných zeměpisných šířkách jiných států. Teď už ale k samotné cestě.

Přesun

Jelikož máme před sebou opravdu dlouhou cestu, rozděluji první dny nezáživného dálničního přesunu do několika zhruba osmisetkilometrových etap. První den tak přejedeme bez potíží celé Německo a cestu si zpestřujeme zastávkou na Stezce v korunách stromů v Černém lese u města Bad Wildbad.

V podvečer stavíme stan už ve Francii v kempu u řeky La Saône poblíž městečka Seurre, do kterého ještě zajdeme na procházku a večeři.

Následující den zdoláváme téměř celou „zemi galského kohouta“ a vyjma zastávek na protažení a občerstvení, malý nákup v městečku Le Donjon, či placení na mýtných branách, pokračujeme nepřetržitě až k pobřeží Atlantiku, kde nocujeme zhruba 30 kilometrů pod Bordeaux v kempu Le Vivier.

Cesta sem ubíhala rychle, jediné zpomalení nastalo až na obchvatu Bordeaux, kde byl opravdu hustý provoz a dlouhé kolony ve všech směrech, kterými jsme se směle proplétali. Zbytek dne si zde užíváme na nádherné přírodní pláži (Biscarrosse plage) a nohy si chladíme v průzračném, ale studeném, oceánu Biskajského zálivu.

Druhý den si situaci opakuji, jelikož špatně najíždím na dálnici a jedeme tak opět k Bordeaux. Drobné zdržení nás nemůže rozhodit a za pár hodin již překračujeme francouzsko-španělské hranice za Urrugne. Díky oceánu je zde velká vlhkost, která s padající mlhovinou a krásně bujně zalesněnými zelenými kopci dává krajině pralesní vzhled a tak i při dálničním přesunu se můžeme kochat zdejší okolní krásou. Cesta po španělských dálnicích rychle a bez problémů utíká, nikde nenarážíme na žádná dopravní omezení nebo nehody. Ceny pohonných hmot jsou o poznání nižší než-li v sousední Francii a i na benzínkách při dálnici se cena za litr Naturalu 95 pohybuje v průměru kolem 1,3 EURa.

Jedeme směrem na Burgos a později León a po celou dobu cítíme v přilbách krásnou vůni žlutě kvetoucích janovníků a později růžových oleandrů, které jsou zde vysázené, a dělí jízdní pruhy dálnic.

Kolem devatenácké hodiny konečně přijíždíme k portugalské hranici nedaleko 12km vzdáleného města Chaves, kde se hodláme ubytovat. Za tři dny tak zdoláváme přes 2500 kilometrů a prvně se ocitáme v námi vysněném Portugalsku!

1. den 854 km, kemp Municipal La Piscine 12,60EUR

2. den 736 km, kemp Camping Le Vivier 17,30EUR

3. den 941 km, kemp Rebentao 11,00EUR

Dálniční systém v Portugalsku a portugalští řidiči

Ještě než vám začnu popisovat jednotlivá města a provincie, chtěl bych zmínit, že celé Portugalsko jsme projeli výhradně mimo dálnice. Ty jsou zde mimo jiné v senzačním stavu a dosti urychlují přesuny po Portugalsku. My však nikam nechvátali a tak nebyl důvod je používat. Navíc si dálničních přesunů užijeme ještě víc než dost při zpáteční cestě domů. Pro info případným zájemcům….dálnice jsou zde zpoplatněné i pro motocykly a způsob jejich placení je trošku složitější oproti zbylým evropským státům. Portugalci mají dvě oddělené soustavy dálnic. Starší systém umožňuje platit dálnici v mýtných branách hotově nebo platební kartou tak, jak jsme zvyklí třeba z Francie nebo Španělska. Nový systém, který převládá, umožňuje placení výhradně elektronicky a to pomocí karet, které fungují buď formou předplaceného kreditu v několika cenových relacích (jezdíte, dokud kredit nevyčerpáte) nebo je koupíte za pevnou částku 20EUR a poté je možné neomezeně jezdit po dobu tří dnů. Další možností, pouze však pro automobily, je použití mýtných krabiček za čelním sklem, no a v neposlední řadě je možnost propojit vaší platební kartu s poznávací značkou auta, či motocyklu, a při průjezdu mýtnými branami se částky automaticky ztrhávají z vašeho účtu. Registrace je platná 30 dnů a platební kartu je možné registrovat pouze na 4 místech u hlavních hraničních přechodů.

Před naší cestou jsem z mnoha článků četl varování před portugalskými řidiči. Z mé zkušenosti mohu říct, že Portugalci nejezdí nebezpečně co se rychlosti týče, to spíš naopak. Nebezpečí plyne z jejich nevyzpytatelnosti. Nikdy si totiž nemůžete být stoprocentně jisti, co udělají. Nenadálá prudká zastavení bez jediného důvodu, odbočuji vpravo, jedu doleva a naopak, dávám přednost na prázdném kruhovém objezdu i křižovatce atd., atd.. Zkrátka musíte stále předvídat a dávat pozor, co řidič před vámi zase vymyslí. Navíc, k našemu údivu, Portugalci nejsou moc zvyklí na motorky (hlavně vyšší kubatury), což mě u jižanů trošku překvapilo. Ani skútrů zde není zdaleka tolik k vidění, jako v jiných jižanských státech. Celkově tedy jsou z motorek spíše nejistí, a překvapení, když je rychle předjedete, a z toho tedy vyplývá také určité nebezpečí….

Teď už ale k samotné cestě Portugalskem…

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE