Faro 2011

Den 6-10 - středa až neděle 13.-17.7.

Dnes máme v plánu dorazit do Fara, ale před tím na St. Vincent, jihozápadní konec evropské pobřežní cesty. Ze všeho nejdříve nás ale čeká nejdelší most v Evropě - Vasco de Gama. Otevřen byl 1998, stál 1miliardu euro, je 17 km dlouhý a při jeho stavbě museli brát v úvahu zakřivení zeměkoule, aby správně umístili pilíře. Přejezd přes něj je z města zdarma, obráceně se platí mýto. Za mostem tankujeme 1l/1.549 euro. Valíme na St. Vincent.Přijíždíme za strašného fučáku k ceduli, kde se, jak jinak, fotíme. Pak to píchnem na parkoviště, míříme k majáku, koupíme nezbytné suvenýry. Fotíme se na skaliskách. Tady jsou útesy nižší – do 75 metrů. Pak hurá na "poslední buřt v Evropě“. Na stánku to mají napsáno dokonce i v češtině. Za 3 éčka dostanete k buřtu certifikát, který dokazuje, že jste si zakoupili poslední buřt v Evropě!  Po cestě je ještě malá pevnost. Koukáme do pevnosti, ale dovnitř nejdeme. Nejen kvůli vstupnému, ale už nás to táhne do Fara. Faro příjezd 17:37.Dnes najeto pouze 443 km.

Co psát o největším srazu v Evropě?

Spousta motorek a motorek. Přijeli jsme den před oficiálním zahájením, takže tu tolik lidí nebylo a bylo možno normálně zaparkovat kousek od kasy. Za 40 éček obdržíme tašku s tričkem, odznakem samolepkou, lístky na jídlo, 3 prezervativy (Jarda jako výkonný samec jich dostal rovnou 8:), na ruku pásku, kterou kontrolují cca po 10 metrech a vlastně i jízdu autobusem do centra města. (Nesmím zapomenout na pytel na odpadky - už ho mám vystavený doma:)Projíždíme bránou, kde nás kontrolují. Po cestě k hlavní bráně musíme ukazovat náramek 3x, u hlavní brány též . Za bránou se dáváme doprava, protože poslední sms od kluku zněla: “Jsme hned za bránou u repráků“. No popravdě, nebyla to nejlepší volba, ale na druhou stranu jsme tam měli nejvíc místa, každý, kdo tam zkusil postavit stan, za chvilku balil a jel jinam. Když se na chvilku zem přestala chvět a dunět od motorek, duněla spolehlivě hudbou. Od 16-6 hod každý den nám za stanem fungoval jeřáb, který za 10 éček vyzvedl několik lidí do 20 m: 2 nápoje a výhled zdarma. Do toho vyřvávalo ze 4 repráků většinou techno a aby toho nebylo málo, z hlavního stanu byl slyšet buď nějaký koncert nebo zkouška. Ráno se tvořily několikahodinové fronty motorek odjíždějících do práce, na pláž, na nákup nebo jen tak. Ale nikdo se nehádal, nenadával, vždy se to nějak vyřešilo v klidu.Odpolko využíváme s Pavlem místní klimatizovaný, leč hodně starý autobus, který nás zhruba 20km rychlostí odváží ještě s jedním párem do města. Město Faro mě tedy moc neokouzlilo. Jeden Mc Donald, tržiště s africkým zbožím, spousta zavřených obchodů s cedulí na prodej. Tak akorát kupujeme pohledy, Pavel sváču u Mekáče a zase (tentokrát narvaným) autobusem valíme zpět. Celou noc se zem otřásá od motorek a od muziky, takže na nějaké spaní není ani pomyšlení. Paří se ve velikanánským stanu kousek od podia. Zde je možné zahlédnout třeba ohnivé ženy, ženskou lezoucí na pověšeném prostěradle bez jištění, soutěž o nejhezčí tetování…občas proběhnou 3metroví vetřelci nebo pralidé, nebo zde také vystupuje člověk, který pouští hudbu z noťase a celou tu dobu levituje ve vzduchu :D Letos zde vystupovali Iron Maiden Hells Bels(rv AC/DC). Konala se tu také přehlídka motorek a to ať samodoma vyrobených, vytuněných, nebo ve stylu RAT, závodních… Spousta stánků s nášivkami, troškami, s tetováním a vším možným i nemožným. Klub Faro zde měl dva stánky a bylo zajímavé, že ceny za stejné zboží se vcelku lišily.Co se týče čistoty kempu, tak musím říct super. Co se týče hygieny, tam jsem byl dost rozpačitý. Což o to, sprchování pod širým nebem všichni dohromady by mě nevadilo, bo jsem prase a vydržím se 4 dny nekoupat. U záchodků toaleťáku bylo vždy dost, horší to bylo s čistotou. Proto jsme chodili na záchod k bráně, kde byly vymydlený až neuvěřitelně.
Také jsme si zašli na nedalekou pláž, vše ucpané motorkami, na pláži jemný píseček, takže za chvilku jsme ho měli úplně všude. Já si opět z neopatrnosti nechal brýle (o jedny jsem už během této cesty přišel, když jsem je zapomněl na pumpě) a hledaje pěkné mušle, nepostřehl jsem blížící se vlnu. Dostal jsem takovou facku, že jsem spadl do vody a kdybych ty brýle neviděl jak plavou ke dnu, ani by mi to nedošlo. Než jsem se pro ně stačil sehnout, přišla další vlna a byly pryč. Nadával jsem jak špaček a už jsem se viděl jak za 50 éček kupuji nové. Když v tom mě klepe na rameno jakási stařenka a podává mi je. V tu chvíli bych ji i políbil! Naštěstí nechtěla, tak jsem jí alespoň několikrát poděkoval a ukláněl se jako pako.. V kempu pak fotím ještě několik pěkných bab a získávám díky tomu i jejich e-maily ..:)V neděli se pak připravuji na vyjížďku.Vyjíždím z kempu a čekám mezi ostatními. Nevím na co vlastně čekám, ale říkám si, že to snad poznám. Předjíždí nás autobus, pak zástup motorek s vlajkami (naší měli obráceně) a pak se přidáváme i my. Celé město je na nohou, stařenky sedí na židličkách, mávají, tleskají .Všechny mosty jsou plné, u krajnic spousta lidí, všichni natáčejí, pískají, mávají praporky klubů nebo jen rukama – neskutečná atmosféra! Při příjezdu na náměstí už hraje jejich hudba, z přistavěného kamionu rozdávají pivo nebo vodu. Zpět už jede každý sám. Nevím, kde jsem, nevím, kam mám jet. Na semaforech stavím u kluka s holkou, ukazuji náramek, kývnou hlavou a že mám jet za nimi. Fakt, že jsem se snažil ale 200 po městě nedám. Naštěstí se mi ztratili v místech, kde jsem to už poznával.
Po příjezdu do kempu je rozhodnuto. Jedu dnes do Tarify. Balím věci, ještě skočím pro večeři, kterou nevybaluji, ale rovnou zabaluji, loučím se s kluky a zhruba po 16 hodině vyrážím. Dnes to ofiko končí, neofiko se pokračuje do pondělí (dnešní večer je vše zdarma). Vyrážím po E1 (A49) do Sevilly.Tu jsem původně chtěl podrobněji prozkoumat, ale nakonec se spokojím jen s okrajovou částí. Dál to mažu po E5. Stíny se prodlužují, každou chvilku stojím a něco fotím. Je krásně teplo, provoz nic moc a já si libuji. Do Tarify přijíždím kolem půlnoci. Tankuji 1l/1.59euro a ptám se po kempu. Je mi vysvětleno, že je jich tu spousta. Dostávám mapu a s úsměvem se se mnou pumpař loučí. Jedu tedy hledat kemp. Lidi mi moc neporadí, pokaždé, když u někoho zastavím, dělá, že nerozumí nebo dokonce přejde na druhou stranu. Potkávám dalšího motorkáře ze Slovenska, ale i on jen mávne a tak jedu dál směr Gibraltar. Kemp jsem nepotkal ani jeden. V půl jedné stavím u restaurace, kde i všímám policajtů, beru na sebe oranžovou vestu a jdu zeptat na kemp, bohužel, i když jsou hovornější než civilisti, kemp tu žádný není a já bych se musel vrátit.
Nasedám na moto a chci odjet, když v zrcátku uvidím světlo motorky. Slézám a jdu těch 100 metrů co ode mne zastavil za ním. Je to ten Slovák z Tarify. Ptám se, jestli taky hledá kemp. On, že v Tarife jich je spousta, ale že taky hledá, kde bude spát, ale spíš nějaký hotel do 30 euro za noc (hotel 3 hvězdičky 56 eček za noc-osobně jsem se byl ptát). A že tedy pojedeme spolu. Bloudíme nočním městem, pak mi z ničeho nic ujíždí. Jedu dle svého. Zahlédnu ho ještě u nějakého hotelu, který vypadal na víc než 30 eček za noc...
Po chvilce nacházím úžasné parkoviště. Respektive osvětlený veliký plac končící plotem, velikou bránou a zvonkem u kukátka. Zmáčknu zvonek ozve se siréna, která by vzbudila celé město. Psi se rozštěkají, otevře se okénko a nebýt bělma jeho očí ani si v té tmě nevšimnu že je tam člověk. Černoch jak tma, snažím se mu vysvětlit, že teď v půl jedné ráno nemůžu najít kemp a že bych tu rád přespal. On mi tvrdí, že to není jeho problém, že můžu spát před plotem, ale u něj ne, jelikož je to policejní stanice (celou noc odtahoval špatně zaparkovaná auta a vozil je za bránu). Ustal jsem si tedy v rohu, černoch okřikl psy a já si začal ohřívat oběd z Fara. Ryby, něco zeleniny a těstoviny a housku. No, moc mi to nejelo.Dnes najeto 468 km.
Zalézám do spacáku a snažím se usnout, nic moc. Ve tři ráno zas siréna jak prase, u brány stojí sociální pracovnice s ochrankou a vyžadují automobil. Chvilku se dohadují s černouškem, který je ale pevný jak skála a já docela obdivuji jeho odvahu, bo ten chlap byl dvakrát vetší. Nakonec vytáhl balík eček, dostal zpět báwa tak za 4 mega, nějaké papíry a ještě než nasedl do auta ukázal na mě, zařval něco o motorkářích a odjel. Přece teď nebudu odjíždět. Asi za hodinu přijíždějí policajti, přepínají na dálková světla a pomalu jedou k mé motce. Vstávám ze spacáku, ani nevylezli, jen mi ukázal rukou z okýnka, ať si zase lehnu. Už jsem neusnul. Začala mi být zima, štípali mě komáři, potřeboval jsem na wc…