Cesta po Evropě + Faro 2005

Trasa 5: I, FR - 10.7.2005

Ventimiglia, Monaco, Nice, Cannes, Aix-en-Prov., Arbes, Montpellier, Béziers, Narbonne, Port Leucate Po ranním probuzení nás čeká nepříjemné zjištění, že směrem od Francie se blíži obrovská bouřka. Rychle se balíme rozmýšlíme co dál. Nakonec po nekončícím lijáku oblékáme nepromoky a pokračujeme do promočené Francie. Naštěstí dálnice protíná spoustu tunelů, tak to není zas taková hrůza. Asi po dvou hodinách jízdy v bouřce se počasí umoudřuje a zase vylézá slunko. Po dálnici pokračujeme směrem k Perpignanu. Najednou za sebou slyším velké troubení a co nevidím Vodník a jeho Afrika je najednou vedle nás. Je to až k nevíře, protože ze zkušeností vím, že když se s někým domluvím tak to nevyjde a najednou se potkáme na francouzské dálnici.
Dohoda zní, rychle najít nejbližší kemp a oslavit to náhlé setkání. V kempu Vodník vytahuje své pečlivě nashromážděné zásoby Gambáčů a s radostí nás obsluhuje, jak ten nejlepší barman. Při domlouvání ceny Vodník vehementně protestuje, že se vyspí pod širákem, tudíž cena se tlačí dost dolů. Náhle jsme zjistili, že Leo má na zadní pneu jednu bublinu vedle druhé, to víte Michelin je Michelin. Co včil??? No nic kousek od nás je velké město Perpignan, tam už nějaký pneuservis najdeme.(kemp Rives des Corbieres: 29 EUR/noc, 5oso, 3moto, 2stan )

Trasa 6: FR, E - 11.7.2005

Port Leucate, Perpignan, Le Boulou, La Jonguera, Figueres, Girona, Malgrat de Mar Dopoledne chvilku hledáme v Perpignanu pneuservis. Ač je to k nevíře, frantíci vám v pondělí v žádném servisu nepomůžou. Co zbývá, buď počkat na druhý den nebo jet dál do Španělska a tam by nám už měli pomoct. Vítězí druhá alternativa, to ale znamená odpustit gumu na polovinu a co nejvíc odlehčit moto. Tak tedy pomalu pokračujeme po okrskách až do Girony. Musím přiznat, že by se naši lidi měli od nich hodně učit. Velká ochota pomoct a v pneuservise nejlepší služby pro zákazníka. Oni totiž tu gumu neměli skladem, ale bez problému jezdil místní pingl tak dlouho po městě až ji sehnal. Pak nám ještě všem gratis napustili plyn do gum. Cena za celou tuto návštěvu byla 185 EUR. Vím je to o něco dražší než u nás, ale ty služby jsou fakt super. Tak po velice vyčerpávajícím dnu a dost málo ujetých km proti plánu uleháme v kempu kousek nad Barcelonou. (kemp Bon Repos: 62 EUR/noc, 5oso, 3moto, 3stany )

Trasa7: E - 12.7.2005

Malgrat de Mar, Barcelona, Taragona, Castellon de la Plana, Valencie, Oliva

Po ztrátě ujetých km za včerejšek najíždíme na dálnici a pádíme směrem na Valencii. Přestávky děláme zhruba kolem 100 km, nějaké to kafe případně dočepovat a zase dál. Tady začínám pociťovat opravdu ty velké jižanské vedra. Máme sice dost kvalitní moto oblečení, ale v tom vedru nepomůže asi nic. Zase na druhou stranu bez těch hader bych to určitě nedal. Ono se potom ty náhodné odřeniny od asfaltu sakra dlouho hojí. Pomalu se blížíme k Benidormu a projíždíme kolem celého pohoří v plamenech. Jeden vrtulník střídá druhý s velkým vakem na vodu a lítá od moře směrem k plamenům. Už je večer tak zajíždíme k pobřeží a hurá do prvního kempu (Vodník do hospody). (kemp Kiko Park: 56 EUR/noc, 5oso, 3moto, 2stan).

Trasa 8: E - 13.7.2005

Oliva, Benidorm, Alicante, Murcia, Lorca, Granada, Malaga, Calahowda

Domluva zní jasně dojet těsně nad Gibraltar, abychom měli dostatek času na prohlídku toho anglického území. Cesta probíhá vcelku příjemně, někdy si připadám, že dálnice patří pouze nám, také jsme zjistili, že za celý úsek dálnice se vůbec neplatí. Co je ale k nevydržení, že celá dnešní trasa vede přes totálně vyschlou planinu, takže jediné ochlazení připadá v úvahu pouze v klimatizovaných benzínkách. I při otevření přilby z důvodu malého ochlazení větrem ihned přilbu zavírám. Zkuste si hlavu strčit do rozpálené trouby a budete se cítit jako já. Tady už začíná ukazovat i teploměr oleje, že je něco špatně. To znamená delší přestávky a pokud možno ve stínu, teda jestli tam zrovna nějaký je. Projíždíme Malagou a hledáme kemp. Zatím se daří pořád sehnat kemp přímo u pláže. Ani se nedivím že to jižní Španělsko je opravdovým turistickým centrem, krásně upravené pláže, příjemná teplota moře bez jediného náznaku nečistot.( kemp Los Jarales: 36 EUR/noc, 5oso, 2stan, 3moto )

Trasa 9: E, P - 14. 7. 2005

Calahowda, San Rouge, Gibraltar, Algeciras, Tarifa, San Fernando, Jerez de la Frontera, Sevilla, Huelva, FARO !!!! Budíme se z představou že dnes uvidíme krásné a pro nás Čechy dost vzdálené místa. Nepokládám se za velkého cestovatele, ale jsou to pro mě dost cenné skalpy. A už jsme tam, Gibraltar nás se svou velkou majestátností vítá z pěkné dálky. Docela nás překvapili větší kontroly na celnici. Ono se ani není čemu divit, po těch teroristických útocích v Anglii. Snažíme se dostat co nejvýše, ale daří se nám to až na třetí pokus. Když jsme konečně na tom nejvýše položeném parkovišti, tak nás hlídač vrací zpátky. Nemáme totiž Libry na zaplacení parkovného a o eurech se nechce vůbec bavit. Tak jenom pár fotek i přes velké protesty anglána a jedeme pryč. Docela mě mrzí, že jsem neviděl ty anglické opice (makaky). Další místo, které nesmíme vynechat je Tarifa. Nejjižnější místo Evropy. Tady je vidět Maroko jako na dlani. Vodník pořád vehementně protestuje, že jeho Afrika musí okusit Afriku, ale nakonec se podřizuje většině a pokračuje dál. Pomalu se blížíme k Sevillii, kde na nás domácí troubí a mávají jako by tam byli samí Češi. Tady si už začínáme všímat větší houfy motorkářů směřující do Portugalska. Už jsme opravdoví kousek od cíle.
Konečně 23:30 hod místního času překračujeme vjezd do oploceného areálu motosrazu Faro 2005. Platíme vstupné ( 35 EUR/osoba ), koukáme do igelitky co že jsme to od nich všechno dostali (odznak, nášivku, samolepku, tričko, památeční hliníkovou cedulku, pár kondomů, 3 lístky na jídlo+pití a nějaké reklamní upoutávky s pozvánkou na příští ročník). Potom projíždíme po vyznačených cestách a snažíme se najít místo pro stany (pokud možno pod borovicemi, což je jediné místo, kde se dá očekávat nějaký ten stín ). Pro další cestovatele určitě doporučuji dojet do Fara dřív než my, v noci se strašně blbě hledá solidní flek a navíc přehlídnete Čechy, kteří tam jsou už zabydlení. Nemluvě o tom, že místa hodně rychle ubývalo.

Faro 2005 15. - 18. 7. 2005

Co bych měl tak asi o tom psát? Jednou větou, je to největší setkání motorkářů v Evropě. Přijdou si určitě na své i příznivci kvalitní rockové muziky. Máme tolik zážitků, že by se mi to tady určitě nevešlo a o programu se nemusím zmiňovat - to ať si každý najde na netu sám. Jen je veliká škoda chodit v noci spát, protože vám něco uteče a pak toho budete litovat.
Něco málo o organizaci. Za celou dobu jsem neviděl a ani neslyšel žádné experty, kteří by se překonávali mezi sebou, kdo má silnější nebo hlučnější motorku. Jak je to u nás samozřejmě zvykem. O vše se tam staralo spousty členů místního klubu a rovněž najatá ochranka, která každou chvíli projížděla mezi stany na čtyřkolce a upozorňovala případné individua, jak že se to mají správně chovat. Zajištění WC, sprch i s velkými umyvadly se také nedá nic vytknout. Pravidelně jezdilo větší auto a všechny záchody (toiky) vyprázdnili a vystříkali vapkou. Bylo tam spoustu výčepních barů a ani chvíli jsem nepocítil dlouhou čekací lhůtu na jakékoli občerstvení. Dokonce když jsme přišli na výdej jídel a neviděli jsme konec řady, tak netrvalo dlouho a už jsme jedli ve velkém stanu.
Tam také v určitých intervalech nad hlavami stříkala z jemných trysek voda, bylo to super osvěžení, hlavně když se teplota pohybovala tak kolem 40 stupňů ve stínu. Nejméně 2x denně všude po areálu chodili najaté brigádnice a sbírali veškeré nečistoty povalující se po zemi. Co mě asi nejvíce zarazilo, každý vás tam bere takového jaký jste. Nikdo si tam na nic nehraje, samozřejmě byli tam i tací co si motorky nechali dovézt auty nebo vozíky a potom házeli machry, také jsme potkali na benzínce partičku těžce napudrovaných německých harlejářů, kteří ani neví, že je slušnost odpovědět aspoň na pozdrav, ale podotýkám takových lidí je tam opravdu minimum. Celý areál se nachází vedle letiště takže každou chvíli vám nad hlavou přistávají velké dopravní letadla. Pro zpestření největších hiců v poledne jsme jezdili na zhruba 2km vzdálenou a dobře upravenou pláž. Teplota Atlantiku je sice poněkud nižší než u Středozemního moře, ale Čechovi zvyklému na studenější klima to nemůže přece vůbec vadit. Pro nenechavce, kteří podcenili výměnu pneu před vyjetím, je přímo u vjezdu zařízený pěkný servis, kde vám na počkaní vymění pneu případně něco spraví za dost lidové ceny.

Podle Jardy Šímy, který všechny poctivě vyhledal a zapsal si je do svého notesu, tam bylo 25 Čechů a 2 Slováci. Aspoň podle jeho slov by chtěl napsat také něco o Fáru, aby tam přilákal více našich motorkářů. Jak už jsem psal předtím nemá cenu rozepisovat, co jsme všechno viděli, to si musí zažít každý sám. Já osobně, pokud mi to čas i peníze dovolí, pojedu někdy zase.
V sobotu jsme se rozhodli, že se podíváme do Sagresu. Je to asi kolem 100 km od Fara. Tam jsem viděl konečně ten pravý oceán. Nejjihozápadnější cíp Evropy.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE