sumoto_leden



Polska wschodnia tour 2016

Polsko se určitě mezi motorkáři neřadí mezi nejoblíbenější destinace. Já si ho přesto vybral, z několika důvodů. Je to země nám jazykově blízká, je tam vcelku levně a hlavně se v ní nachází hlavní středobod mého duchovního zájmu, hora křížů v klášteře Grabarka nedaleko hranic s Běloruskem.

Kapitoly článku

Původně jsem z osobních důvodů chtěl cestovat sám a ne s přáteli, se kterými jsem prožil už dvě pěkné motodovolené, nicméně ve finále se mnou jel můj bratr, pořidiv si na jaře fungl novou motorku. OK, tak tedy ve dvou. Hlavní cíl byl tedy jasně dán. V hlavě jsem měl zevrubný plán kudy jet, velká část trasy měla vést jihovýchodem Polska, dojet až do nejjižnější obce Polska Wolosate a pak se v podstatě pohybovat co nejblíže hranice s Ukrajinou a později s Běloruskem.

Kluci z našeho kostela vyrobili dřevěný kříž, který se vešel přesně do kufru a kněz ho posvětil. S ním jsem také, protože je Polák, prodiskutoval trasu a přespávání. Zavolal pár lidem, taktéž pravoslavným kněžím, které zná a kteří bydlí v místech, kam mi zhruba vycházel denní dojezd a přenocování u nich domluvil. Poslední modlitba za nás, abychom se v pořádku vrátili, motorky připravené, věci sbalené, mohli jsme se vydat na cestu.

Den 1 Mladá Boleslav – Janovice (393 km)

První den na cestě, cíl Janovice u Frýdku Místku. Nechtěli jsme jet po přetížené I/35, tak jsem vybral motorkářsky příjemnější a pestřejší trasu. Zadem přes Městec Králové, Nový Bydžov do Hradce Králové a pak celou I/11 až do Opavy. V Novém Bydžově jsme potkali partu Jawistů s PAVy, Hradci zase kluky, kteří to hromadně někam pálili na fichtlech. Z Hradce vcelku nuda až do Častolovic. Pak už se silnice začíná vlnit a my si to užívali. Úsek z Jablonného nad Orlicí do Červené Vody je prostě super. Z Opavy jsme pokračovali na Bílovec, pak po pusté dálnici do Frýdku a v podvečer jsme skončili u kamaráda Ivoše v Janovicích, u kterého jsme přespávali už před dvěma lety, když jsme se toulali po naší republice. Večer gril a pivko, prostě pohoda.

Den 2 Janovice - Wysowa Zdrój (324 km)

Po lehké snídani jsme se rozloučili s Ivošem a vyjeli. Přes Frýdlant nad Ostravicí směrem ke slovenským hranicím, zadem na Klokočov ( opět úžasná cesta) a Turzovku, kde jsme odbočili do obce Korňa. V Korni je přírodní unikát, v obci na louce vytéká ze země ropa. Ropný pramen jsme našli rychle, zašli k němu a nafotili. Já do té břečky namočil prsty, opravdu ropa smrdí, jako petrolej a je nechutně mastná. Z Korni jsme jeli do Čadce. Jet v horku dvacetikilometrový úsek padesátkou, to je hrůza… Další cíl byla Oravská lesní železnice. Cestou jsme jeli přes Starou Bystrici, kde je vcelku pěkný orloj. Jeho návštěva nebyla sice v plánu, ale když už jsme jeli kolem, tak jsme se zastavili. Oravskou železnici jsme obhlédli, ale na vyhlídkovou jízdu nebyl čas. Pokračovali jsme kolem Oravské přehrady a přes Suchou Horu jsme překročili hranice do Polska.

 

Já už byl v Polsku mnohokrát a jeho velkou část jsem projel kamionem, avšak pro mého bratra to byla první návštěva této země. Nowy Targ a pak po II/969 přes Krosćienko nad Dunajcem do Nowego Sacze. Bylo parno a nějaká pausa na doplnění tekutin přišla vhod. Jako dobrý osvěžovač jsme si zvolili studený nealko radler Warka s příchutí citronu, za 3,50 zl. Na pumpě krásně vychlazený. Z Nowego Sacze jsme dojeli do Grybówa, kde jsme sjeli z hlavní silnice a ponořili se mezi kopce polských Beskyd. Osvěženi zevnitř jsme se chtěli osvěžit i z venku. Jako na zavolanou se vedle silnice objevilo jezero Klimkowskie. Voda byla fajnová a do cíle nám zbývalo jen 20 km. Dojeli jsme do obce Hańczowa, kde se konala slavnostní arcibiskupská večerní bohoslužba ke k svátku svatých apoštolů Petra a Pavla a kde nás měl očekávat Otec Arkadiusz, u kterého jsme měli nocovat. Po domluvě se nás ujal jeden z jeho farníků, takový sympatický děda jménem Piotr, mluvící lemkovským nářečím ( v podstatě rusínština). Bydlel o vesnici dál, ve Wysowé, v pěkném domku se šesti místnostmi. Hlavu bylo kde složit. Děda nás uhostil chlebem, domácími klobásami a hlavně domácí pálenkou. Byl rád, že si má s kým popovídat (mluvím plynně ukrajinsky, takže jsem neměl problém), jen bratr, který není tak jazykově vybaven, tápal. Ráno mi lehce hučelo v hlavě, asi dozvuk pálenky-samohonky, ale nic, co by Ibalgin nespravil.

Den 3 Wysowa Zdrój – Klokowice u Przemyślu ( 357 km)

Třetí den bylo v plánu dojet do Przemyślu, cestou omrknout nějaké ty staré dřevěné kostelíky a také „dobýt“ zeměpisně nejjižnější obec Polska- Wolosate, ukrytou v samém cípu Polska, obklopenou horami a Ukrajinou. Den jsme načali dobrou snídaní, připravenou panem Piotrem, dovedl nás ještě k prameni léčivé minerální vody, kterou tam v malé fabryčce stáčejí do lahví, pod jménem Wysowianka. My si nabrali celou PETku. Z Wysowej jsme se vrátili na hlavní silnici do Gorlic, kde jsme sjeli na II/993, směr Dukla. V obci Kryg jsme narazili na zajímavost, mezi domy na zahrádkách stály funkční malé ropné věže. Pach ropy byl cítit ve vzduchu. Dojeli jsme do města Dukla, kde jsme se napojili na hlavní silniční tah vedoucí ke slovenským hranicím. Kvalita silnice nevalná a plno kamionů. Sedm kilometrů před hranicí jsme odbočili na II/897 a frčeli podél hranice. Kvalita silnice kolísala, od děravé a záplatované až po zcela nově vyasfaltovanou. Jelo se krásně, krajina kolem hornatá, auto jsme potkali jednou za deset kilometrů, jinak jen pastviny a občas malý shluk domků. Udělali jsme si malou pausu v městečku Komańcza, kde stojí krásný dřevěný pravoslavný kostel. U obce Cisna se nachází vzácná úzkorozchodná lesní železnice, ale při pohledu na stanici, kde byla železnice jako turistická atrakce, jsem se velmi rychle rozmyslel tam zastavit. Davy lidí mne prostě odradily. Po silnici, vedoucí polskými Beskydami a Karpatami, která se klikatila jak had, jsme dojeli až do obce Wolosate. Silnice tam končila, dál vedla jen úzká asfaltová cesta pro pěší až k ukrajinské hranici. Nakoupili jsme pohlednice a jako bonus jsme pomáhali roztlačit auto jednoho nešťastníka, který zapomněl vypnout světla a odešel na půldenní túru do hor. Byl čas pokračovat dál, podél ukrajinské hranice na Ustrzyki Dolne, Krosćienko, Kuźnicu až do Przemyślu. V Przemyślu jsme hledali hlídané parkoviště, ale bez úspěchu. Nakonec nám pomohli dva taxikáři, staří bardi. Když jsme jim řekli, že jsme z Čech, byli přátelští a nabídli se všechny věci nám pohlídat. Jeden z nich se potom přiznal, že pracoval kdysi v Gottwaldově. Mohli jsme tedy v klidu jít prohlédnout si centrum, neobtěžkáni bundou a helmou, což by při teplotě téměř 30 st. C nebylo úplně příjemné. Nalezli jsme lavičku se sochou dobrého vojáka Švejka, místní atrakci, a pak se jen tak ochomýtali kolem centrálního náměstí.

 

Po návratu bylo všechno v pořádku, vše na svém místě. Poděkovali jsme za ochotu a hlídání. Už bylo na čase vyrazit k místu našeho nocležení, do Klokowic. Vyjeli jsme z Przemyślu, jenže v obci Hermanowice jsme zapomněli odbočit a omylem jsme dojeli až na polsko-ukrajinskou hranici. Závora, po deseti metrech plot, za plotem závora a Ukrajina, ves Nižankovyči. Obrátili jsme motorky, aby si snad pro nás nedošla pohraniční stráž a dojeli už bez bloudění do Klokowic, kde jsme byli ubytováni u Otce Wjačeslawa a jeho ženy. Zdřevěnělí z motorky jsme si vyšli ještě na procházku, protáhnout si nohy, do polí kolem hranice. Večerní pohoštění bylo super, téma k hovoru jak náboženské, tak světské, opět ukrajinsky, takže pro bratra nic moc.

Den 4 Klokowice – Kobylany (477 km)

Po vydatné snídani mi Otec Wjačeslaw ještě otevřel jeho skromný kostel. Zvenku není nikterak krásný, ale vevnitř- nádhera. Dostal jsem jako dar ikonu Serafíma Charkivského, srdečně jsme se rozloučili a opět bylo třeba vzít za plyn a pokračovat. Hlavní cíl – mužský monastýr Jableczna. Dostali jsme se k Przemyślu, potom téměř na hranice do Medyky a jeli jsme dál na sever podél hranice. Udělali jsme chybu, ani jeden jsme si nedotankovali benzín v Przemyślu a po menším bloudění pohraničními vesnicemi jsme se začali obávat o dostatečnou zásobu v benzínu v nádržích. Tak tak jsme dojeli do Radymna a na první benzínce jsme s úlevou naplnili naše nádrže až po hrdlo. Počasí se rychle měnilo, od slunečna až po déšť, vždy velmi rychle, jako v dubnu. Silnice byly povětšinou rovné, občas zatáčka, všude kolem jen pole s pšenicí a kukuřicí. Nevědět, že jsem v Polsku, domníval bych se, že jsem se ocitl na Ukrajině. Lubaczów, Horyniec Zdrój, Hrebenne ( přechod PL-UA), Nowosiólki, Dolhobyczów, Hrubieszów až k hraničnímu přechodu Zosin – Ustiluh, a dál a dál na sever podél hranice, kterou tvoří řeka Bug. Na některých místech byly ze silnice vidět hraniční sloupy. Hustota zalidnění minimální. Pokud už jsme jeli nějakou civilizací, lidé za námi otáčeli hlavy, hlavně kluci. Čas ukrajoval za dne minuty velmi rychle, minuli jsme další hraniční přechod Dorohusk – Ljuboml a i nadále po silnici II/816 jsme dojeli až k odbočce na Sobibór, kde se za války nacházel vyhlazovací tábor. Depresívní místo. Nádražní budova i slepá kolej i vykládací rampa jsou zde původní, z dob války. Tam, kde byly přijímací kanceláře, je jen travnatý plac se zbytky základů těchto budov, po válce byly všechny srovnány se zemí. V cestičce lesem jsou kameny jako náhrobky. Hned jako první je kámen se štítkem věnovaný Židům z Boskovic.

Po této neveselé zastávce jsme jeli dál přes Wlodawu a pak už podél hranice s Běloruskem. Zastavil jsem se jen u kostela v městě Slawatycze a pak až v Jableczné. Prošel jsem si klášter, který je téměř omýván hraniční řekou Bug, a popovídal si s mnichy. K bratrovi, který na mne mezitím čekal venku, se dokonce dostavil představený kláštera a nabídl nám, jako poutníkům, nocleh. Mají tam totiž vyhrazeno třicet míst pro pocestné a poutníky. S díky jsme odmítli. Do cíle nám zbývalo asi 25 km. Kousek o d Terespolu leží obec Kobylany, kde na nás čekal Otec Michal se svou manželkou. Po hygieně nás zavezl k úchvatnému kostelu v Terespolu a poté jsme šli na večeři do restaurace. Neodolali jsme a objednali si źurek, polské národní jídlo. Hodnotím ho velice kladně, źurek chutnal moc, stejně jako pivo Lech, které jsme pili po návratu z restaurace. Pokecali jsme s Otcem Michalem i jeho příjemnou a pohlednou manželkou a šli spát.

Den 5 Kobylany – Radomsko ( 476 km)

Během předešlých dní, ač větrno, bylo počasí skvělé, poslední den ucházející. Avšak v noci se rapidně zhoršilo. Předpověď nelhala, studená fronta přišla na chlup přesně. Liják. Náladu nezlepšila ani chutná a bohatá snídaně, ani příjemná společnost paní domu. Na řadu přišly nepromoky. Rozloučili jsme se a vyjeli k hlavnímu cíli, pravoslavné hoře křížů v ženském monastýru Grabarka. Za necelé dvě hodiny jsme byli na místě. Vzal jsem kříž a donesl ho mezi ostatní stovky, ba tisíce křížů od pravoslavných nejen z Polska, ale z celé Evropy. Prošel jsem klášterní prostory, nakoupil ikony, ještě jsme se napili z pramene vedle kláštera, vody ozdravné a svěcené. Původně jsme měli v plánu pokračovat dál na sever, za Narew, ale po domluvě a vzhledem k nepříznivému počasí jsme obrátili motorky směrem k domovu. Lehká konzultace nad mapou byla nutná.

Rychlá zastávka v městě Siemiatycze ( samozřejmě kvůli kostelu) a pak po I/19 na jih. Provoz na této silnici byl znatelně větší, neboť je to hlavní tah z Rzesówa na Bialystok. Silnice je rovinatá a ne moc záživná. Naštěstí přestalo pršet a tak jsme mohli sundat nepromoky a přestali jsme vypadat jak lidé čekající chemický útok. Sice nepršelo, ale foukal dost nepříjemný vítr. Radzyń Podlaski a Kock, kde jsme uhnuli na I/48, kterou jsme v podstatě projeli celou až do Tomaszowa Mazowieckego. Večer se neúprosně blížil. Ač jsme měli stan pro strýčka Příhodu, rozhodli jsme se po cestě najít nocleh v nějakém zajazdu, motorestu či motelu. Vítr neustále sílil. Po nájezdu na S8 to bylo ještě markantnější. Předjetí kamionu se stávalo hororem. Občasně se k větru pro zpříjemnění přidal i déšť. Piotrków Trybunalski nás trochu zmátl svým značením, ačkoliv jsme jeli po jeho obchvatu, respektive po I/1. Počasí bylo horší a horší, kvůli větru jsme jeli v permanentním náklonu a měli toho plné zuby. U města Radomsko jsme u benzínky spatřili velkou budovu s nápisem motel. Hned jsem hodil blinkr a odbočil k němu. Na recepci mi sdělili, že dvojlůžkový pokoj s koupelnou a televizí chtějí 100 zlotých, tak nebylo co řešit. Zakotvili jsme tam, motorky stály na hlídaném parkovišti pod okny a večer jsme se koukli na telku. Vidět v polštině jedním člověkem dabovaný film School of rock byla celkem hlína.

Den 6 Radomsko – Neratovice ( 453 km)

Ráno vypadalo, že se počasí umoudřilo. Bez dlouhých okolků jsme odevzdali klíče, promazali řetězy a vydali se do závěrečné etapy naší cesty. Z dobrého počasí jsme se neradovali dlouho. Už v Czestochowé začalo pršet. Pátek, hlavní tah, silný provoz: tak by se dal charakterizovat náš přesun po Polsku směrem k domovu. V Lublinieci ohřátí se a nasycení zajistil pan McDonald a s energií v těle jsme to švihali po I/46 do Opole. Déšť střídalo slunce, pak zamračeno a zase déšť a slunce. Jak na houpačce. Domov, lépe řečeno Česká republika, byl již za humny. Nysa, ucpaná ze všech stran, hezký úsek před Klodzkem, pizza v Duszniki Zdrój, nákup vodky, bonbonů a plné nádrže benzinu v Kudowě, toť naše poslední chvíle v Polsku. Průjezdem hranice do Náchoda zase začala česká realita. Sice nepršelo, ale cesta z Náchoda do Hradce Králové není žádné terno, obzvlášť v pátek odpoledne. Do Neratovic zbýval ještě nějaký kousek cesty, Chlumec nad Cidlinou, Poděbrady, Nymburk, Lysá nad Labem, Brandýs nad Labem a Neratovice. Dojeli jsme, zaparkovali stroje na dvoře a oddechli jsme si, že jsme se vrátili bez šrámů na duši i na těle. Díky Bohu.

ZÁVĚR: Z šesti dnů byly tři dny tropy, dva dny zataženo a jeden den lijáky. Najeli jsme 2482 km. Polsko zajímavé a má co nabídnout, jen se úplně nehodí pro drtiče zatáček. Lidé jsou přátelští a z nějakého zvláštního důvody mají Čechy v oblibě. Osobně se mi tam jezdí dobře, Poláci jezdí svižně a provoz tam zdržují jen traktory. Nyní už zbývá začít přemýšlet nad tím, kam pojedeme příští léto.

Videjko z našeho cestování, které sestříhal můj brácha.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (19x):
Motokatalog.cz


TOPlist