H-D Night Train Adventure IV
Text: zzpol | Zveřejněno: 22.10.2018 | Zobrazeno: 19 304x
Kapitoly článku
Kapitola 6. Krynica Morska
Do kempu v přímořském letovisku Krynica morska v Gdaňské zátoce vedla nekonečně dlouhá zvlněná silnice, po které šlo jet max. 40. Všechny kempy byly v době, kdy jsem je navštívil, poloprázdné. Výběr místa pro stan byl proto velmi jednoduchý. V kempu s nejbližším přístupem k moři se mě ihned ujal aktivní správce, který mi vysvětlil, že mám přijít, až si postavím stan. Nejprve jsem se však zbavil vlhkého oblečení a s radostí šel na 2 dny do kraťasů:-)
U správce jsem neodmítl nabízeného 5,8% Neptuna za excl.cenu 2,5 ZL. O dva dny později ho měla paní na Helu v boxu za 10:-), revanšoval jsem se Plzní, kterých jsem vezl 16 plechovek. Správce mi druhý den u ranní kávy pochválil pivo a ptal se na chmel, že ho asi máme trochu lepší…
Moře mě doslova nadchlo a nebylo to tím, že jsem byl pár dní bez vody:-)
Bylo nezvykle teplé a šlo v něm vydržet 30 a více minut.
Na pláž bylo vytaženo několik rybářských lodí se spec. konstrukcí na dně lodí, připomínající nerezové sáňky.
Druhý den ráno při ranním koupání jsem pochopil jejich účel.
Už z domova jsem se hodně těšil na pochoutky z mořských ryb. Správce kempu mi dal tip na restauraci "U rybaka", kam jsem v poledne vyrazil. V nabídce jsem zvolil tu nejdražší rybu. No doma jsem si ještě nikdy tak na rybích kostech nepochutnal, abych se najedl:-)
Večer jsem to chtěl napravit a dal si pro jistotu rybu nejlevnější a pro jistotu hned dvě na jeden talíř. Ukázalo se, že obě jsou středně velké mořské štiky ze supermarketu…
Po zbytek pobytu jsem již měl s rybami splníno:-)
Kapitola 7. Trojměstí
Kemp v Krymnici jsem opustil před 6:00, a vydal se dle navigace do 56 km vzdáleného Gdansku.
Cesta do Gdansku vedla k avizovanému přívozu přes Wislu. Před přívozem jsem chvíli v nejistotě čekal sám. To se ale změnilo po odpovědi řidiče dodávky, že vše funguje jak má.
Na trajektu, který jezdí každou hodinu, jsem zaplatil 8 ZL.
Až doma, po přečtení návěstí za přívozem, jsem se dozvěděl zajímavou historii o ústí Wisly.
Přívoz, kterým jsem se nechal převést je přes uměle vytvořené, přímé vyústění Wisly do Baltu. Je tomu tak, protože v r.1888 došlo ke katastrofálním zimním záplavám v této oblasti, spolu s vyplavením po řece plujících smrtících ker. Došlo k rozhodnutí zaslepit v ústí původní koryto a přemístit 7.000.000 m3 zeminy na okolní pole. Původní koryto Wisly s názvem Mrtva Wisla bylo nutno zanedlouho překonat na pontonovém mostu, jelikož původní most byl opravován. Před Gdaňskem jsem se napojil na mezinárodní silnici z Elblagu.
Před vjezdem do města je již z dálky po pravé straně vidět bílou siluetu mostu Jana Pavla II., nad Mrtvou Wislou.
Bílý pilíř gdaňského mostu Jana Pavla II. (uprostřed obrázku) je tak vysoký, že byl vidět i ze špičky poloostrova Hel, spolu s jeřáby stojícími na molech doků (vzdálenost cca 30 km).
Gdaňsk je jedno z historicky nejvýznamnějších polských měst, přístav na obchodní cestě k Baltskému moři. Do r. 1939 se statusem svobodného města. V r. 1939 využil Hitler velké německé většiny k nátlaku na Polsko a do r. 1945 bylo součástí Německé říše, poté již náleželo svobodnému Polsku. Ve středověku bylo jedním z předních a bohatých členů Hansy, jsou zde významné loděnice a přístav, dochoval se historický jeřáb. Na gdaňském středověkém náměstí Dlugi Targ je kašna se sochou sv. Neptuna od A. van der Blockeho (1609-15). Zaparkoval jsem na parkovišti (GPS 54.347153 18.656911) na kraji historického jádra, kde mě zaujal vedle stojící motocykl Junak:-)
V rychlosti jsem proběhl historické jádro a pokračoval do Sopot.
Sopoty je městečko u Gdaňského zálivu v Pomořském vojvodství, spolu s Gdaňskem a Gdyní tvoří tzv. Trojměstí. V r. 1819 zde byly založeny zcela nové lázně pro pruské zákazníky. Každoročně se zde koná vyhlášený festival pěvců od r. 1961. Vyhledal jsem parkoviště (GPS 54.447551 18.566948) s parkovacími hodinami a prošel se městem ke kolonádě, zpoplatněné 8 ZL.
Těšil jsem se dále na přístavní město Gdyni ve Gdaňském zálivu, které od r. 1920 náleží Polsku a které po klíčovém rozhodnutí v něm vybudovalo přístav v l. 1921-2. Po r. 1925 začala výstavba nového města. Pro mě zajímavé tím, že po otevření Muzea Emigrace (GPS 54.533493 18.549897) v r.2011 v původních loděnicích zpřístupnilo doky, ze kterých vyplul k operaci Rheinübung, křižník Bismark. Bismark byl vyroben a spuštěn na vodu v Hamburku 14.2.1939. Zkoušky na moři vč. dodatečných úprav v hamburské v loděnici Blohm & Voss probíhaly z Kielu. Dne 17. března 1941 odtud vyplul do Gotenhafenu (Gdyni) k bojové přípravě posádky.
Dne 5. května se Hitler přišel podívat na Bismarck a Tirpitz s velkým doprovodem do doků v Gotenhafenu (Gdynia), odkud ve 2:00 dne 19. května Bismarck vyplul do dánské úžiny. U Cap Arkony se setkal s Prinz Eugenem, který vyplul již předchozí noc.
Po slavném "Honu na Bismarka" je křižníku 27. května, po zásahu druhým torpédem z letitého Swordfishe, startujícím z letadlové lodě Ark Royal, zasaženo kormidlo ve chvíli, kdy bylo vytočeno na maximum doleva. V této pozici jej také výbuch zablokoval. Zkázu v severním Atlantiku pak dokonaly křižníky Dorsetshire a Norfolk.
Gdyni jsem opouštěl po dálnici, směřující na Leborg a Szczecin. K tomuto úseku se vztahuje nereprodukovatelný zážitek, jelikož jsem v Gdaňsku již nenasadil kameru:-). V levém proudu městské dálnice jsem zahlédl ve zpětném zrcátku, že se ke mně přibližuje kolega, motorkář, na stejném, ale patřičně upraveném H-D Night Train jako mám, jen první typ s motorem 88 palců, bez vyvažování, zadní úzké kolo s drátěným výpletem. Odpružené sedlo z Cross Boness, do boku vytočené krátké laufy, blatník ala Rocker, končící těsně za sedačkou, SPZ zleva, celý rám v chromu vč. vík motoru. Dle vnějšího projevu se zřejmě jednalo o mořského vlka, šedivý plnovous, otevřená Bellka, okované boty. Po chvíli se přijel podívat blíž, pokynul a plynule pokračoval v levém pruhu. Na každých světlech kontaktoval přes okénko s připomínkami řidiče před ním stojícího. Naše cesty se po chvíli rozdělily a já před Wejherovo směřoval dále k Helu.
Kapitola 8. Hel
Poloostrov Hel, pár set metrů široký písečný násep doslova zaťatý jako kosa hluboko do Baltského moře.
Po staletí významný bod vojenských stratégů dnes slouží především pro milovníky kite surfingu a cyklistiky. Teplota moře je na obou stranách stejná, tedy jak se říká „příjemně osvěžující“, jako na Baltu:-)
Poté, co byl v Helu vybudován velký rybářský přístav, zažilo město nejen rozkvět obchodu, ale i příliv turistů.
Obyvatelé se věnovali obchodu se sledi, z nichž se už stovky let vyrábějí desítky nejrůznějších delikates – od pečenáčů a zavináčů až po nejrůznější druhy nakládaných matesů.
Většinu vč, „herinků“ můžete během oběda ochutnat i v některých z místních hospůdek a pak navštívit místní muzeum mořského rybářství v budově bývalého gotického kostela ze 14. století.
Železniční spojení Hel – Wladyslawowo, bylo vybudováno v roce 1922.
Hel byl jednou ze dvou hlavních námořních základen polské armády a v roce 1936 prohlášen vojenským územím.
Na začátku WW2 se zde polská armáda dlouhých 32 dní bránila proti obrovské přesile náporu německých okupantů, na konci války tu pak německá nacistická posádka kapitulovala dokonce až 11. května. Pohyb byl velmi omezen a celé okolí Helu pokryto bateriemi, kryty a bunkry. Vojenskou základnou byl Hel až do roku 1989. Do té doby byl zahraničním turistům vstup na Helskou kosu zakázán. Většina polské armády se z Helu stáhla až v roce 1996 a dnes už zde vojsko vlastní jen pár malých vojenských přístavů a objektů ve vnitrozemí
Nedaleko Helu se nachází unikátní Muzeum obrany pobřeží, které bylo otevřeno v roce 2006 v místech bývalé dělostřelecké baterie a které se pyšní fundamenty k největším statickými dělům na světě. Pečlivá prohlídka zabere tři až čtyři hodiny, k památkám je možno dojet v rámci prohlídkové trasy elektrovozíky pro 6 - 8 osob. Hodně brzy ráno jsem se k nim vydal pěšky z helského kempu. Od kolegy, motorkáře z Kutný Hory, jsem se dozvěděl že je to kousek "za turbínou" na hlavní silnici. V plánu bylo zajít do přístavu, kde rybáři zrovna vykládali úlovek a na kávu do města.
Přístav mě nadchnul, ale kávu jsem sehnal pouze ledovou, ve velmi brzy ráno otevřeném moderním supermarketu. Natěšen jsem se vydal navštívit Baterii Schleswig-Holstein, jak se objekt ve kterém je Muzeum obrany pobřeží jmenuje.
Odbočku "U turbíny" jsem samozřejmě přešel, takže jsem se až po dotazu polských turistů a následné odpovědi dozvěděl, že dál žádné kanóny nejsou a vracel se cca 5 km což se slušně projevilo na stavu mých chodidel po celou dobu zbytku pobytu v Polsku:-). Muzeum otvírají v 10:00. Prohlídka je velice zajímavá.
Velmi poutavá je ukázka nabíjení kanónu, promítaná v kině, které je součástí muzea. Po opuštění muzea mě čekal oběd v podobě vynikající Grochówky wojskove (vojenské hrachovky) podávané stylově z vojenské polní kuchyně:-)
Obrovské stavební práce na Baterii Schleswig-Holstein začaly už v roce 1940, v jeho průběhu zde vyrostly dva obrovské střelecké bunkry B jako Bruno a C jako Cesar, plus několikapatrová velitelská betonová věž a mnoho dalších pomocných objektů, včetně bunkrů pozemní obrany (většina z nich ve zdejších lesích dodnes stojí). Zároveň vznikla i stavba pro dělostřelecké postavení A jako Anton, které dodnes drží polská armáda.
Do baterie Hitler nařídil namontovat největší tehdy existující pozemní dělostřelecké kanóny ráže 406 mm typu C/34 Schnelladekanone, která původně projektovala firma Friedrich Krupp AG k použití na bitevních lodích (nakonec i pýcha Hitlerova námořnictva, německé válečné lodě Bismarck a Tirpitz byla vyzbrojena menšími rážemi). Baterie byla koncipována do třech samostatných palpostů tak, aby z ní obrkanony mohly střílet v úhlu 360°, takže se jí dalo použít jak pro boj proti lodím na moři, tak k ostřelování pevniny ve svém týlu po invazi. Dostřel byl skoro 50 kilometrů a tak dostřelila až k Žernovickému jezeru u Tczewa, ústí Nogaty a ústí Wisly. Baterie na Helu tak plnila svou úlohu- zabezpečit pobřeží Baltu před Baltskou flotilou Rudé armády - až do konce roku 1941, kdy se německo-sovětská fronta posunula daleko až na východ k Moskvě. Pak - pro Němce předčasně - rozhodl Hitler o jejím přestěhování na západ. Baterie byla začleněna do nově budovaného Západního (Atlantského) valu a bylo jí určena pozice na nejexponovanějším místě, v severní Francii u Calais. Baterie byla původně pojmenována Grossdeutschland, ale brzy byla přejmenována na „Lindemann“, na počest padlého kapitána bitevní lodě Bismarck, potopené na jaře 1941 britským RAF a Royal Navy. Baterii Lindemann nakonec obsadila z týlu po svém postupu od pobřeží kanadská vojska a po pečlivém prozkoumání ji za použití obrovského množství výbušnin vyhodila do povětří. Její zbytky pak byly o několik desetiletí později zcela symbolicky zasypány tisíci tunami zeminy, vytěžené při stavbě tunelu pod kanálem La Manche.
Jeden zachovalý 406 mm kanón z Baterie Trondenes má být ještě v norském Vara?
Cestu do kempu jsem si patřičně užil:-), jako na potvoru žádný elektrovozík u baterie nestál. V supermarketu jsem si ještě koupil dvě ledové kávy na zítřejší brzkou snídani s odjezdem a jedno celé grilované kuře za 15 ZL. Cestou do kempu jsem našel poštu v ul. Wiejska a poslal pohledy.
Cena známky 6 ZL. Z posledních sil jsem došel do kempu a v recepci společné s lokálem vše zchladil 5,2 %Žywiecem:-) za 7 ZL.
Kapitola 9. Leba
Do Leby jsem vyjel brzy ráno z Helu. Jelikož jsem zjistil, že součástí kempu je i plně vybavená kuchyňka, a po zkušenostech s ranní kávou ve městě jsem si ohřál k snídani na pánvičce ledovou kávu ze supermarketu, nebylo to ale úplně to, na co jsem se těšil… Po ránu byla ale silnice volná, tak jsem si chuť spravil i jinak. Ve dvou vesnicích jsem potkal velmi početné průvody věřících, vždy dostatečně avizované dopředu. Do kempu s nejbližším přístupem k moři jsem dorazil dopoledne.
Po chabé snídani jsem nepohrdnul slibně vypadající nabídckou restaurace hned za branou kempu. Polská podoba Cmundy po klaplicku vyšla na 18, polévka na 7 ZL.
Zbytek odpoledne jsem strávil u moře.
Do Leby se jezdí hlavně za zážitky ze Slowinského národního park resp. polské Sahary a jeho až 40 m vysokých dun. Sahara leží na břehu Baltu mezi Lebou a Rowy. V r. 1977 byl zapsán na seznam UNESCO. Založen byl v r. 1967 a má plochu 180 km2.
Do NP jsem vyrazil až druhý den ráno s tím, že využiji všechna místní přibližovadla.
NP byl vzdálen od kempu cca 8 km. Na recepci mi ale sdělili, že na parkoviště parku je to ještě 2 km s tím, že ke kempu žádná turistická hromadná přeprava nezajíždí. Rozhodl jsem se, že to zvládnu na motorce. Cena parkoviště před parkem je dle délky pobytu. Vstup do parku za 6, vláček za 15 tam a 15 ZL zpět. Kolo nevím za kolik, ale za jejich hlídání vč.parkování na konečné vláčku 5 ZL. Ujít 5,5 km pěšky tam a 5,5 km zpět je zadarmo:-)
Sahara byla velkým zážitkem, obzvláště když vyšlo počasí:-). Za parkovište chtěli 9 Zl.
Nedaleko od Leby fungovala do r.1943 německá pozorovací stanice letů raket V-2, startujících ze základny v Peenemünde na Usedomu.
V Lebě probíhaly jen odpalovací zkoušky s prototypy raket V-4. Rakety byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsem chtěl do Leby zajet. Vstup 14 ZL za to rozhodně stál. V expozici je plno věcí souvisejících s německými a poté i novodobými polskými raketami. Na konci expozice mě velmi zaujal tříkolový ZIL.
Jen pro doplnění, po vybombardování Peenemünde anglickým letectvem v noci ze 16. na 17. srpna 1943 již Leba nebyla v období WW2 vojensky využívána.
Zkoušky se starty V-2 pokračovaly do r.1944 v polské Blizně, která již byla mimo dosah anglických bombardérů. Dopadová plocha byla v okolí Sarnaki.
Závěrem bych chtěl dodat, že investice do zážitků z 12 dní zahrnovaly:
ÚAMK pojistka motorky 1065,-
Cestovní pojištění 257,-
Vstupenku SGP Gorzow 1000,-
Kempy+Vstupy + dálnice v PL 2760,-
z toho ( 1 osoba +moto+stan ) 190 – 250,- na noc
( mítné 48km do Gorzow ) 150,-
( mítné 161 km z Poznaně) 240,-
Naftu (1.500km ) 4118,-
Benzin (1.000km ) 2000,-
Jídlo + Pití 3000,-
--------
14200,-
Se vzpomínkou na léto 2018 a pozdravem někdy příště:-)
Míra