H-D Night Train Adventure IV
Text: zzpol | Zveřejněno: 22.10.2018 | Zobrazeno: 19 300x
Kapitoly článku
Kapitola 3. Wilczy Szaniec
Bezprostředně po kolmém vjezdu do lesa za městem Ketrzyn a obci Czerniki je pravá zatáčka. Silnice pokračuje ale i v přímém směru, o několik metrů níž než vlevo vedoucí železnice. Ihned jsem věděl, že je to tady.
Gierloz původně Rastenburg. Hustý hluboký les, bažiny, přes které jen tak někdo neprojde.
V takových místech si Adolf Hitler zbudoval svůj hlavní válečný stan. U hranic s Ruskem, blízko východní fronty. S 80845 nášlapnými minami v pásu kolem celého objektu betonové pevnosti na ploše dva a půl čtverečního kilometru. Pás dlouhý 10,2 km, široký 50 až 200 m. Na jeho odminování pracovalo mnoho polských pyrotechniků do r.1955. Tři nepřežili, tři přežili s trvalými následky pro to, aby zpřístupnili celý areál pro potřeby turistiky.
Vlčí doupě tvoří 80 objektů. Kromě hlavního vůdcova bunkru a úkrytů dalších nacistických pohlavárů také bunkry pro hosty, či potřebné zázemí a ubytování. Nechybělo ani kino, léčebný dům, hřbitov… Výstavba začala na podzim roku 1940 a trvala do roku 1944. Podílelo se na ní na 20 000 dělníků.
Hitlerův osobní kryt má strop silný osm metrů. Připomíná spíš hrobku, než ložnici. Nicméně v něm nechybí kanalizace, toalety, koupelna, ústřední topení a elektřina. Postupující fronta přivedla Rudou armádu k Vlčímu doupěti koncem ledna 1945. Sovětští vojáci však našli jen jeho rozvaliny. Němci bunkry při ústupu vyhodili do povětří. Jenom na ten Hitlerův přitom spotřebovali 8 000 kg trhavin!
U vjezdu (GPS 54.079753 21.493615) se Vás zeptají jak dlouho plánujete zde pobýt. Dle toho Vás po zaplacení pustí na parkoviště nebo do kempu. Obojí se nachází již v objektu doupěte.
V areálu je i malý hotel s restaurací, kinosál, stánky s občerstvením, umývárna a WC. Po výběru místa v kempu jsem vyrazil do umývárny, na polský žurek (selská polévka s majoránkou:-) ) a pivo ke stánku.
Po občerstvení jsem se připojil na chvilku ke skupině s polským průvodcem. Jeho úvodní slova byla, vše co zde vidíte, vybudovali sami Němci a taky to sami zničili. Po vybudování jich tu pobývalo až 2300.
Sám Hitler tu strávil s přestávkami více než 850 dní. Naposledy v listopadu 1944. Silnice, kterou jsme sem všichni přijeli byla vybudována až po WW2. V době doupěte sem cesta vedla pouze po železnici.
Po probdělé noci, protože z lesa se ozývalo mnoho rušivých zvuků a řevu bojujících zvířat o přežití, jsem vše zabalil a doupě opustil před 7:00. Cestou k motorce se mi naskytl příhodný objekt k vyfotografování.
Kapitola 4. Mamerki
Dle GPS souřadnic 54.185724 21.650572 jsem dojel na parkoviště u Mamerek.
Mamerki je název pro jeden z nejlépe zachovalých komplexů - nepoškozených nacistických úkrytů v Polsku.
Nachází se v Mazurské jezerní oblasti, na Mazurském kanálu, 18 km od Vlčího doupěte v Gierłożi. V letech 1940-1944 byly tajně postaveny Todtovou organizací budovy a betonové bunkry pro nejvyšší generály a polní maršály, 1500 důstojníků a vojáků Wehrmachtu; 250 budov, včetně 30 útulků a zůstaly nepoškozeny. Nacisté neměli čas, aby vyhodili úkryty, v lednu 1945 tak zůstaly bez boje po Wehrmachtu.
Dne 22. června 1941 napadlo více než 3 miliony vojáků, 148 divizí Wehrmachtu, bezprecedentní vojenské síly Sovětský svaz. Mamerki bylo vojenské velitelství této obrovské operace. Mapu příprav útoku na Sovětský svaz a rozmístění vojenských sil před akcí Barbarossa osobně vypracoval polní maršál Friedrich Paulus. Později byl generál 6. armády bojující u Stalingradu obklíčen Rudou armádou a zajatý spolu s 180 000 vojáky, tisíci tanky a kanony. Když útok začal, přijel do Mamerek velitel pozemních sil - polní maršál Walter Brauchitsch a generálmajor Franz Halder se skupinou čtyřiceti nejvyšších generálů Wehrmachtu včetně polního maršála Friedricha Pauluse. Generál Heinz Guderian působil v Mamerkách jako náčelník štábu, byl tvůrcem nacistické obrany, jeho tanky dorazily až k Moskvě. V hlavním sídle působili vedoucí vojenských zpravodajů. V centrále byly umístěny terminály maďarskéko a japonského vojenského spojení. V srpnu 1941 Hitler s Mussolinim navštívili společně Mamerki. V letech 1941-1942 navštívil místo Miklos Horthy, maďarský diktátor a Jon Antonescu, rumunská hlava státu. V sídle ústředí Mamerki, od června 1941 do února 1943, vedl plukovník Claus Stauffenberg přípravu na svržení Hitlera. V Mamerkách vedl tajné rozhovory a najímal další spiklence. Zde byly uloženy výbušniny pro vraždu a tajné dokumenty týkající se převzetí moci.
Na protější straně silnice s parkovištěm je odbočka k parkovišti pro Mamerki věž a muzeum, vzdálená po silnice cca 200 m. Přímo u parkoviště se nachází dva bunkry, u kterých jsem byl v 7:30 sám. Do bunkrů jsem nakoukl, ale motorku samotnou se mi dlouho na parkovišti nechávat nechtělo. Popojel jsem cca 300 m k parkovišti pod Mamerki věží. Věž i muzeum jsem obešel, ale v 8:00 jsem nikoho nenašel. Po 5 min. se otevřelo okno a průvodce mi nabídl že na věž mě pustí za 10 ZL, čehož jsem využil.
Na věži jsem se pokoušel několikrát marně udělat panoramatický snímek, ale trochu se jim to naklánělo, tak to foťák s menšími schody dokázal vstřebat až napočtvrté:-)
Kontaktoval jsem stejného pána s dotazem, že bych rád i do muzea. Odpověď zněla v 9:00.
V 8:45 přišla paní a za 7 Zl jsem si muzeum v klidu prošel. Je tam chronologicky seřazená historie WW2 vč. dobových exponátů. Zajímavý je i interiér U-Boot vč. detailů kajut, jako upozornění na blízký Mazuský kanál, dle některých zdrojů budovaný k proplutí U-Boot z Königsbergu (Kaliningradu) do Mazurských jezer.
Při opuštění Mamerek pán již seděl u kasy na parkovišti před dvěma bunkry, které jsem prošel v 7:30 zadarmo.
Kapitola 5. kanal Mazurskiego
Zaparkoval jsem na parkovišti u zdymadla Lesniewo dolne, vzdáleném 8 km od Mamerek v 9:30. Už během odstrojování a ukládání moto oblečení do jinak prázdného kufru jsem na sobě cítil cizí pohled.
Byl to pohled paní ze statku, která ke mně přistoupila, jakmile jsem vstoupil na louku mimo ohradu parkoviště. V natažené ruce měla již zmiňovaný stylový parkovací lístek. Na dotaz co jsem dlužnej, odpověděla, že 3 ZL a potvrdil jsem jí, že jsem z Čech:-).
Odstrojen jsem se vydal po umělém nábřeží ke zdymadlu Lesniewo gorne.
Mazurský kanál, na kterém stojí obě zdymadla, je unikátním technickými řešeními propojení jezera Mamry s řekou Lyna v délce 50,4 km v tehdejším Východním Prusku (nyní je 20,5 km v Polsku a 29,9 km v Ruské federaci). Rozdíl v hladinách mezi jezerem Mamry (116,3 m nad mořem) a řekou Łyna (5,1 m n.m.) je 111,2 m. Po započtení trasy v řece Lyna (22 km), Pregel (65 km) a Vistula (33 km) byla celková délka plánované vodní trasy k Baltickému moři více než 170 km.
První stavební projekty se datují do roku 1862/1864 a byly několikrát upraveny.
Plánovalo se využití vodní cesty pro dopravu dřeva, stavebních materiálů, rašeliny a cestovní ruch. Některé předpoklady hovoří o tom, že Mazurský kanál měl sloužit jako vodní cesta pro ponorky typu U-Boot a že v Mamerkách měla být vybudována opravná základna pro U-Booty. Nicméně min. plánovaná průchodnost zdymadly byla navržena na 45 x 7,5m s hloubkou 2 m a výtlakem lodí do 240 tun.
Podle posledního projektu bylo plánováno 10 zdymadel s převýšením hladin od 5 do 17 m a 2 válce s betonovou konstrukcí a mechanickým pohonem. Mazurský kanál na některých místech namísto typického výkopu byl proveden na několika metrech vysokým nábřežím. To umožnilo snížit rozdíly v hladinách mezi jednotlivými vodními fázemi a tím snížit jejich počet na nezbytné minimum. Na obou stranách kanálu byly navrženy 3 m široké trasy pro tažení, stejně jako místa pro plavidla a zimní přístavu. Se zdymadly byly postaveny 3 železniční mosty, 8 silničních mostů a 3 křižovatky. U zdymadel Guja a Przystan byly postaveny správní budovy pro jejich údržbu. Stavbu kanálu zahájila společnost Philipp Holzmann a Dyckerhoff & Widmann oficiálně v dubnu 1911. Do roku 1914 byly provedeny 3/4 zemních prácí, většina pomocných zařízení byla dokončena. Zahájena byla výstavba tří zdymadel. V roce 1914 vypukla válka. V roce 1919 bylo obnoveno rozhodnutí pruského ministerstva veřejných prací. Velkým problémem v té době bylo získání kvalitního cementu, zvláště potřebného při výstavbě největších hydrotechnických zařízení - zdymadel. Složitá ekonomická situace na počátku dvacátých let vynutila další přestávku. Rozhodnutí o pozastavení prácí v roce 1922 vydal ministr komunikací Východního Pruska. Bezpečnostní práce však trvaly další dva roky. Do té doby bylo dokončeno 20 km kanálu, dokončeny všechny propustky, odtoky a hráze, stejně jako většina mostů. Práce začala na většině zdymadel. Tato investice byla obnovena v roce 1934, protože spojení s Königsbergem (Kaliningradem) bylo pro Německo strategicky stále důležitější. Vše bylo podporováno ekonomickým aktivačním programem, který realizovali národní socialisté s datem dokončení do května 1941. Zpočátku bylo tempo práce rychlé až do roku 1936, kdy byl kanál dokončen k Łyně od jezera Rydzówka, vč. druhého zdymadla Guja. Ve třetí říši byl kanál tajným objektem. Topografické mapy roku 1939 neuváděly výkopy a další vodní stavby. Vypuknutí druhé světové války a následný odliv práce způsobily drastické snížení tempa práce. V roce 1940 byly útvary Reich Work Service (RAD) podílející se na výstavbě kanálu delegovány na další práce. Práce na výstavbě kanálu byly zastaveny v roce 1942 a v roce 1944 byla většina mostů na kanále zničena pro zpomalení sovětské ofenzívy. V současné době jsou budovy ve vesnicích Przystań a Guja spravovány okresním vodohospodářstvím v Giżycko. Všechny stavby na kanálu jsou považovány za hydroelektrické památky.
GPS souřadnice nedokončeného zdymadla Leśniewo Górne (z 30%) jsou 54.208509 21.593778. Ke zdymadlu Lesniewo Gorne jsem došel za 10 min. Vstup je zpoplatněn. Na "Děň dobry" nic než ticho, přestože v okolí stála dvě auta a otevřený obytný přívěs. Šel jsem si proto obejít zdymadlo bez placení. U zdymadla jsem byl úplně sám. Betonový monolit i po 80 letech působí jako by šalování sundali včera.
Přiblížil jsem se k hlavnímu portálu a zarazilo mě dětské naříkání.
Všude v okolí byly vyhořelé bambusové louče. Nejistě jsem vstoupil do vnitřní šachty zdymadla, sloužících k přístupu do přepouštěcích kanálů. Naříkání vycházelo z kanálů zdymadla.
Až teprve tam jsem ve zvuku rozeznal rezonující vrkot holubů. Zdymadlo jsem nafotil a areál opustil. U kasy pořád nikdo nebyl. Vracel jsem se polní cestou pod umělým nábřežím. Nade mnou se ke zdymadlu přibližovala početnější skupina Poláků. Než jsem došel k parkovišti, přiběhl výběrčí s příruční pokladnou a dotazem na řidiče, zda přivezl skupinku turistů. Mě se ptal jestli mluvím polsky, což jsem mu nepotvrdil a tak rychle odběhl stejnou cestou zpět.
Připravil jsem se na další cestu. Ten den mě čekalo 234 km do Krynice morske. Začátek cesty vedl podobnými úseky, které vedly lesy od kanálu Elblak, v celkové délce cca 300 km.
Může se stát, že desítky kilometrů nepojede nikdo proti, ani nikdo ve stejném směru.
Pár kilometrů od moře a od hranice s Ruskem, jsem se napojil na hlavní silnici Kaliningrad – Gdansk. Přibližující se olověné mraky dlouho vodu neudržely a bylo nutné jít do nepromoků. V měm případě to jsou pouze Accerbis návleky na rukavice a boty.
Návleky jsem již nesundal a projel tak několika pohyblivými mosty přes kanály, oddělující Viselskou kosu od pevniny, resp. zbytek cesty do kempu v Krynici morske.