Veteránem za papuchalkem

2.července 2015 - Přejezd k Trolltunga

Papuchalci nekončí, již včera jsem si objednal jízdu lodí kolem ostrova i s výkladem. Kocábku jsem čekal větší, každopádně kapitán řízek, s každým z nás si podal ruku a začal svůj výklad o své práci a o hejnách ptáků na ostrově. Ukazoval nám i fotografie nejčastějších, kdy měl u každé jazykovou mutaci, včetně češtiny. Při tom manévroval na centimetry od skal a zároveň výborně přednášel.

Hlavní atrakce opět papuchalk, jeho vzlety z hladiny jsou suprové, plácá si to tam křídlama a nohama dost dlouho než se mu podaří vzlétnout. Plavba proběhla kolem celého ostrova a krásně na nás peklo sluníčko, tak jsem byl rád, že mohu opět sednout na Zuzku a vyrazit zas dál. Ale klucí papuchalští, určitě se nevidíme naposled!

Další zastávka, směr Trolltunga. Cesta z Runde probíhala normálně až do momentu kdy jsem vjel do tunelu pod fjordem a celé mi to přišlo jak cesta do pekla - 4 km dolů 10% klesáním na neutrál, které bylo v té tmě nekonečné. To by bylo z té veselejší nory, jenže nahoru samo to stejné - 4 km a 10%. Tohle mě utvrdilo v tom, nejet skrz 24 km tunel s kruháčem uprostřed, který by byl oklikou po cestě. Člověk v tunelu prd vidí, je mu zima a v mém případě nemá tolik čistých kalhot.

Večer jsem si svůj bivak rozložil hned vedle typické norské chaloupky s mechem na střeše, dal si medicínu a spokojeně usnul. Medicínu včetně růžového štěstí, jak přes celý den peklo sluníčko, na lodi jsem chytnul asi malý úžeh/úpal a od odpoledne mě bolela hlava jak střep.

Dnes najeto: 170 km

3.července 2015 - Přejezd k Trolltunga, HOGs

Den jsem začal na úbočí nejvyšší hory Norska a opět bylo na co koukat. Sníh, sníh a pro změnu sníh. Při čekání na trajekt pozoruji dodávku s pardubickou spz, tak jsme se dali do řeči a podělili o dosavadní zážitky.

Při dalším z mnoha stoupání zkouším chlazení sněhem, náhodou objevím kruháč v tunelu ústící přímo na most a z něj rovnou do tunelu a do dalšího kruháče. Konstruktérství jedna báseň.

Na benzince si dávám kafe, odpočívám a koukám na přijíždějící dva Harleje. Jeden z nich má asi českou vlaječku, že by? Přijíždí třetí a z rádia Nohavica, takže ano. Borci z HOG klubu projíždějící Norsko a směřující na sraz v nedalekém městě Voss. Tímto kluci zdravím a díky za pokec!

Kolem zátoky, odbočka Trolltunga a jedem. V očekávání, že na konci cesty bude nějaký kemp, odkud se dá podniknout výšlap na Trolí jazyk, nic nenacházím. Jen parkoviště, pár domů a obchod, ve kterém měli všechno třikrát dražší než normálně - dávat 40 NOK za půl litru vody, dobrej obchod. Nacházím alespoň kousek místa vedle silnice akorát na stan, abych splnil norský zákon ne blíže 150 metrů od nejbližší budovy a jdu brzy spát, zítra to bude těžké.

Dnes najeto: 301 km

4.července 2015 - Trolltunga

Další z hlavních cílů vyjížďky do Norska. Trolltunga aneb trolí jazyk a minimálně osmi hodinový pochod tam a zpět dle průvodce. Víc jsem si raději nezjišťoval, přeci si nezkazím překvapení.

Vyrazil jsem po půl osmé a hned první zhruba kilometr krpál jako prase, převýšení skoro 500 metrů a já závidím rodince, která vyšla večer, po prvním stoupání si postavila stan a ráno vyrazila odpočatá dál. Druhý kilometr odpočinkový a krásný, přeskakování potůčků z kamene na kamen. Třetí opět stoupání, kde se pozvolna objevila sněhová pokrývka a studený vítr. Tady jsem poprvé potkal dvě Češky, s kterýma jsem se postupně míjel až jsem se k nim ke konci přidal, měli dobré tempo.

Stoupání přešlo v sněhovou pláň, rovně, dolů, nahoru, se skalními ostrůvky. Takto se to střídalo až do osmého kilometru, kdy už jen samý sníh, v kterém se mimochodem na rozpáleném slunci jde dost blbě. Tady jsem se již k holkám připojil na stálo a společně jsme po 4,5 hodinách došli do cíle Trolltungy, skalnímu výběžku ve tvaru jazyka.

Tereza a Lucie, zdravím holky! Vzájemně jsme se vyfotili na převisu a pak si sedli, sušili boty i ponožky, obědvali, povídali si a koukali na ten šrumec okolo. I když to je sem 11 kilometrů, lidí tu je jak na Václaváku a na převis se i stála fronta. Nejzajímavější byli dva borci kteří šli komplet donaha a žádost o ruku, kdy budoucí nevěsta řekla ano. Zajímavé a dojemné, otázka co by se stalo kdyby řekla ne - přeci jen být blízko propasti s mužem kterého odmítla... :o)

Po dostatečně dlouhém odpočinku vlézt do stále mokrých bot a zpět na cestu. Kilometry ve sněhu, kdy Terka zjistila že sněhové sešupy je jednodušší seběhnout, kupodivu to je míň náročné na nohy a rychlejší. Říčky se po slunném dni samozřejmě změnily v řeky a průchodnost se zhoršila. Boty jsem si myslel že mám mokré dost, tak jsem s nimi ledovou vodu přebrodil. Chyba lávky, boty komplet durch, alespoň chvíle na odpočinek, opalování a sušení.

Krpál směrem dolů byl pro mě utrpení, myslel jsem že se mi kolena rozpůlí ve dví, taková to byla bolest. S přestávkama jsme to však zvládli a po deseti hodinách na pochodu Trolltunga zdolána. Jo!

Holky jsem podaroval slivovicí do petky, ať to můžou večer oslavit, rozloučili jsme se a já vyrazil dál, směr Preikestolen. Cesta mě vedla kolem vodopádů Låtefossen, které jsou nádherné z kabinu automobilu, ale na motorce jsem byl za chvíli celý mokrý, tak jsem ani nezastavoval.

Na pěkném plácku jsem si postavil stan, namazal kolena, sebe a spokojeně usnul.

Dnes najeto: 32 km a 22 km pěšky

5.července 2015 - Preikestolen

Budíček až se chtělo a zpět do sedla. Cesta krásami Norska vedle řeky a vodopádů co deset minut, ty červené chaloupky dávají krajině zkrátka jiný rozměr. Tato atmosféra mi dobila energii, tudíž při příjezdu k Preikestolenu po třetí odpoledne se oblékám do výletního, již suchých bot a vyrážím.

V porovnání s Trolltungou začátek pohodička do kopce, jen širší cesta a hlavně se jde po většinu času ve stínech stromů. Celá trasa je tak okolím zajímavější než trolí jazyk a navíc se dá za půlkou krásně zchladit v dvou jezírkách. Samotný Preikestolen neboli Kazatelna zdolána po dvou hodinách, kus skály jak na fotkách, strž dolů a díky pěknému počasí nádherný výhled. Opět jsem se tam motal s foťákem přes hodinu, fotil přírodní krásy a užíval genius loci. Dolů již rychleji s výhledem na zapadající slunce a po hodině a půl u moto.

Rozhoduji se ubytovat se v kempu, hlavně kvůli sprše. Jen mě zklamala místní omladina v BMW, jeden mě předjel těsně v zúžení a druhý si pak čistil okno a celá osádka se pak dívala jestli mě "omylem" nepokropil. Ukázal jsem jim jaké jsou jedničky a přenechal jsem jejich chování pánům trollům.

Kemp kousek od Preikestolenu s příznačným názvem Preikestolen camping (210 NOK stan, moto, člověk, sprchy, net), kde jsme si pokecali s kolegama z Polska a Norska za doprovodu místního hmyzu, který znemožnil nějaké sáhodlouhé rozpravy.

Dnes najeto: 199 km a 8 km pěšky

6.července 2015 - Lindesnes Fyr

Spalo se mi krásně, ještě aby ne když venku neustále pršelo. Bohužel pršelo i v jedenáct, kdy byl checkout z kempu, ale borci na recepci vstřícní a můžu odjet kdy budu chtít. Využil jsem tedy chvíli kdy skoro přestalo pršet, urychleně se sbalil a další přeháňky přečkal na recepci brouzdáním po netu, rezervací trajektu a vlaku, a nic neděláním do půl čtvrté, kdy to již vypadalo venku přijatelně.

Zkontroloval jsem stav paliva a vyrazil směr Lindesnes. Kontrola ale proběhla asi blbě, protože po chvíli rezerva a já se staženýma půlkama vyhlížel benzinku. Dojel jsem doslova na výpary a na benzince jsem potkal norskou motoškolu, kdy výukové motojky nemají komplet řidítka, ale jen plyn, brzda, spojka na zadním madle. Náš systém znají a přijde jim divný :o)

K nejjižnějšímu bodu Norska jsem dorazil navečer a přivítal mě slušný vichr, ve kterém byla sranda stavit stan. Prošel jsem si okolí majáku, odlovil kešuli a spokojeně u parkoviště usnul.

Dnes najeto: 208 km

7.července 2015 - Kristiansand

Ráno čilejší ruch než-li včera, ve kterém se snažím najít výčep či cokoliv kde bych si mohl doplnit vodu. Automaticky procházím i kolem závory směr maják, když mě v tom zastavilo klepání na okno paní pokladní, kam že se to ženu. On je sem vstup placený! Štěstí že jsem dojel a prošel si to včera. Paní ale milá a ochotná, vodu mi načepovala a popřála hezký den.

Hezká byla též budova vedle parkoviště s velice milou paní, která tam dělala domácí chléb a zamotané buchty. Domácí ale se vším všudy - od přípravy těsta po jeho nakynutí, hodit do pece a čekat. Zrovna vyndávala dva pekáče z venkovní trouby, kdy unesla jen jeden, druhý moc horký. Myslel jsem si že hodím machra a pomůžu jí, no ani přes triko jsem ten žár nevydržel a místo za machra jsem byl za troubu :o) Vzal jsem si pár buchet se skořicí a jablky a vyrazil dál.

Kristiansand jsem asi trefil do centra, usuzujíc dle největšího kostela v okolí. Okolní uličky překypovaly životem, architektura pěkná, vnitřky hospůdek ještě hezčí s vynikající atmosférou, kvůli kterým by se vyplatilo tu zůstat déle, ale vymetat hospody se mi samotnému nechce, tak se jen pokochám krásnými rodilými Norkami v putice se zdravou výživou a vyjedu na další cestu.

Původně byl Kristiansand destinací odkud budu odplouvat trajektem, ale situaci jsem řešil operativně a po zjištění že trajekt stojí do Hirtshals v Dánsku €71 a z Langesund, kam jsem připlul, €28, bylo rozhodnuto o návratu do míst prvního kontaktu s norskou krajinou.

Měl jsem dostatek času, vykašlal jsem se na hlavní tahy s mnoha norskými kamiony a vzal to zapadlými cestičkami, kde jsem i přes půl hodiny nepotkal ani auto, ani osadu. Vyzkoušel jsem si i místní šotolinu a po mnoha dnech na asfaltu příjemné zpestření. Kvůli následnému dešti si však již jen pamatuji oči kmitající silnice - zpětné zrcátko, nemajíc čas na cokoliv jiného.

Langesund úspěšné dobyt, ale info cedule s místem pro stanování je plácek u hřiště, kde dvě noci rozhodně trávit nebudu, tudíž se vracím kus zpět a nacházím kemp Fjellstad Camping (100 NOK stan, moto, člověk, sprchy 5 NOK).

Dnes najeto: 352 km

8.července 2015 - Langesund

Z vyhřátého spacáku se mi nechtělo ani trochu, ale připlouvající kocábka mě donutila vylézt a jet za kulturou do Langesundu. Trajekt jsem stejně zastihl už v zátoce skoro zakotveného. Langesund samotný je malé městečko, do kterého jednou za den připlouvá desetiposchoďový parník. Kontrast vůči malým domečkům ve stráni je znatelný, o to právě hezčí. Než loď odplula, prošel jsem si centrum města, nafotil nějaké architektonické skvosty a dal si výbornou norskou zmrzlinu.

Odplutí jsem pak zpozoroval z nedalekého mysu, kde dodnes stojí betonové pozůstatky z války. Výhled na odplouvající a v dáli mizící člun byl relaxační. Jako bezďák jsem si následně hodinku zdřímnul na lavičce a vrátit se zpět mě přinutili až bouřkové mraky, které jsem přečkal v kempu ve stanu až do následujícího rána.

Dnes najeto: 14 km

9.července 2015 - Langesund, Hirtshals

Odpočatý až až jsem opět zamířil do víru maloměsta, poobědval a nafotil jsem si vrabce, kteří neměli strach se přiblížit na pár centimetrů a působili jako skvělé odreagování. Pozorovat potom kotvící několikaset tunový kolos ze vzdálenosti pár metrů mi nepřišlo zrovna jako dobrý nápad. Všechno ale dobře dopadlo, nalodili jsme se a následovalo opět několik hodin nudné plavby směrem do Dánska. Sbohem Norsko!

V Dánsku krátce před osmou a volím raději kemp jak posledně, daleko bych nedojel a hledat někde místo na přespání je v porovnání se sprchou a internetem nesrovnatelně lepší :o)

Dnes najeto: 11 km

10.července 2015 - Dánskem do Hamburku

Se špuntama v učích a telefonem ve spacáku u nohou se může budík sebevíc snažit a stejně mě nevzbudí. Takto odjíždím až v deset, urychleně s větrem v zádech. Problém byl, že vítr foukal neustále, byl čím dál studenější a časem i silnější. To na moje motohadry bylo moc a začal jsem pomale klepat kosu i přes výraznou pomoc sluníčka. Naházel jsem na sebe skoro všechny svršky až jsem se nemohl hýbat a - alespoň jsem necvakal zubama.

Dánsko zpátky každopádně nuda zpestřená předjíždějícíma kamionama, kteří si můžou podat ruce s těmi norskými, nechávajíc několik centimetrů místa. Osobáky o nic lepší. Navíc by je někdo mohl poučit o pojmu zelená vlna, tak blbý systém ve městech jsem v životě neviděl.

Na večeři již v Německu oblíbený currywürst mit pommes a následně zajít za kulturou na místní vojenské letiště s výstavkou Lockheed F-104 a Tornáda. A milionem králíků namísto sekačky.

Bivak jsem zvolil na krajina zaroslté polní cesty a spokojeně usnul bez svrchní části stanu, ať si alespoň trochu užiju spaní pod širákem.

Dnes najeto: 418 km

11.července 2015 - Hamburk

Dnes jen přesun do Hamburku na vlak do Vídně. Celé Německo je nuda, což vím už z cesty do Anglie a i proto volím cestu vlakem. Do Hamburku jsem se dostal v pohodě a chtěl jsem najít nádraží i bez pomoci navigace v mobilu, jednak pro ten pocit a jednak pro dostatek času. Silnice číslo 4 mě dovedla do Altony, části Hamburku v které se nádraží nachází, ale to už si chlapče najdi sám jak jen chceš. Na řadu přišel starý dobrý kompas a po chvíli kroužení po městě jsem narazil na koleje a pak už to šlo samo.

Potvrdit a vytisknout lístek už byl ale problém, rakouský automat ÖBB tu nemají, na informacích s tím prd dokážou a o kavárně s internetem a tiskárnou neví. Wi-fi zdarma tu chlapci taky nevedou, tudíž kapituluji, zapínám data v mobilu a lokalizuji místní kavárnu. Zapadlá jak z amerických filmů, vede to Pákistánec, ale strašně milý a v rámci jazykových možností jsme si příjemně pokecali o Československu. Lístek se mi povedlo potvrdit i vytisknout, zbývá několik hodin počkat na odjezd.

Čekání jsem si zkrátil psaním deníku, jídlem a pokukováním po lidech. Narazil jsem i na dvojici Slovinců, kteří jeli klasickou trasu na Nordkapp přes Finsko nahoru a dolů Norskem. Za celé tři týdny však měli neustále hnusné počasí, déšť či mlhu, takže z přírodních krás moc neviděli. Spolu jsme čekali až do půl osmé, kdy se začalo nakládat a bagáž mohla na motorce zůstat, pokud byla pevně uvázaná. Změna oproti Vídni, která né že by mi vadila.

Kupé s pryčnama, plně obsazené a na křivé posteli na kodrbajících se kolejích se neusínalo zrovna příjemně.

Dnes najeto: 127 km

12.července 2015 - Vídeň a doma

Buď jsme přes noc vyměnili vagón nebo jsou rakouské koleje o dost rovnější než ty německé, ale kupé vůbec nekodrcalo a jelo se jak na polštáři. Cílová stanice a čekání na pracovníky Autozug Wien, kteří si hudrovali pod vousy že pracovat v neděli fakt nechtěli. Rozloučil jsem se se Slovinacama a vyrazil do ulic víkendové Vídně a pomocí kompasu s drobnými zajížďkami úspěšně venku směr Laa a pak už po zpaměti až domů. Na benzince vzít poslední plnou, aby statistika byla komplet a v jednu hodinu na zahradě s rodinou a přáteli, kde jsem tento vynikající výlet do země Norska ukončil.

Dnes najeto: 122 km

Shrnutí

Norsko je překrásná země a pokud budete mít jen malou příležitost si jej jakkoliv projet, doporučuji. Čekají na vás vstřícní lidé a okouzlující příroda na každém kroku. Norsko se dá objet i na malorážkovém stroji, jakým je Zuzka, což v některých ohledech byla výhoda, člověk se opravdu kochal okolím a ne žlutou čárou namalovanou na silnici. A pokud budete také chtít zvolit stroj československé výroby, neberte si Jawu, nevzpomínám si na jedinou, která by vyjela za hranice a která by dojela domů bez zásahu do motoru :o)

Jsem rád že jsem viděl všechno co jsem chtěl i s mnoho věcma navrch, měl při tom ideální počasí a hlavně se ve zdraví a bez poruch vrátil domů. A jak řekli Slovinci, jakmile se sem podíváš jednou, nikdy tu nejsi naposled. A něco na tom bude.

Statistika nakonec:

• 17 dní
• 3650 km
• 185 litrů benzínu
• 5 litrů TSF
• 36000,- z čehož 12000,- za vlaky a trajekt

Fotky v plném rozlišení

https://www.flickr.com/gp/milfordoj/Z5w5aq

Video

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE