Skandinávie 09/2022 - Švédsko, Norsko, Dánsko

Švédsko

Připlutí do Švédska byla romantika, vyběhnul jsem si palubu a akorát vycházelo slunce nad Trelleborgem. Měl jsem to štěstí, že po přistání jsem byl úplně první, kdo z trajektu vstoupil na pevninu. V hlavě mi začala hrát znělka ze seriálu Hra o trůny a když jsem jel po rampě, tak jsem si připadal jako vikingský dobyvatel na italské motorce.

Čekala mě náročná cesta s cílem v norském Oslu. To je cca 700 km přes celé západní pobřeží Švédska. Na druhou stranu bylo kolem sedmé ráno, takže času bylo až až. První zastávka byla u moře s výhledem na Øresundsbron. Spojení mezi Dánskem a Švédskem, ale hlavně obrovský inženýrský počin. Je to druhý největší pevný most na světě a měří 16 km. Budu se po něm vracet za pár dní z Dánska zpět do Trelleborgu na trajekt.

Potom jsem si projel v tu dobu prázdné Malmö, kde jsem chtěl vidět mrakodrap Turning Torso. Cvak cvak, fotku mám a frčím po dálnici na sever. Už z kraje Švédska se mi podařilo udělat pár poznatků.

1. Motoristický postřeh č. 1 – Švédové jsou slimáci. Abyste tomu rozuměli, myslím tím, jejich maximální povolenou rychlost. Ve městě je to 40 km/h, mimo obec 80 km/h a na dálnici 110 km/h. A pozor, existují krátké úseky, kde se můžete rozvášnit na 120 km/h! Jsem rebel, tak jsem měl nastavení tempomat na 113 nebo na 123 km/h, ale víc jsem nejel. A nikdo jiný také ne. Ono totiž pokud by tě švédská Polis stavěla za překročení rychlosti, tak tě stáhnou o všechny rodinné úspory a domů jedeš stopem. Pokuty za rychlost jsou extrémně vysoké, startují na cca 6 000 Kč při překročení o 3 km/h a pokračují dále a nemají strop. A buďte rádi, že nejste místní, protože potom by vám mohli vyměřit pokutu podle vašich příjmů. Své by o tom mohl vyprávět jeden zámožný podnikatel, který v roce 2013 překročil rychlost o 27 km/h a byla mu vyměřena historicky nejvyšší pokuta ve Švédsku, cca 2,4 milionů korun.
2. Motoristický postřeh č. 2 – Mrtvý zvířátka. Jako je to zvláštní, ale podél dálnice bylo velké množství sražené zvěře. Výběr byl pestrý – od menších ptáků po bažanty, králíky a jiné hlodavce, ale poprvé v životě jsem viděl i jezevce. Jeden si tak odpočíval na krajnici.
3. Motoristický postřeh č. 3 – Google mapy forever. Všude, když cestuji na motorce, využívám Google mapy, které jsou aktuální a dovedou vždy do cíle. Tady mají i přidanou hodnotu, že vám ukazují spolehlivě, skoro na metr přesně maximální povolenou rychlost.

Po cestě jsem dělal řadu zastávek. Mimo jiné jsem splnil i svůj domácí úkol – zastavil jsem se v Göteborgu v Baby Worldu obhlédnout dětské vybavení. A ano, něco se tu dalo sehnat za výhodnější ceny než u nás (pozn. pro matky motorkářky).

Cesta podél pobřeží je nádherná. Spoustu mostů, malých přístavů, malebných městeček, ale taky časté přeháňky, vždy zakončené parádní duhou, kterou potkáte na každém rohu. Stejně tak Ikeu. Občas vidíte najednou duhu s Ikeou.

Určitě musím vypíchnout městečka Marstrand, Skärhamn, Smögens Vattentorn anebo Vetteberget. Vždycky když jsem v cizině, mám podmínku si dát místní jídlo a tím, že mám rád mořské plody a ryby, tak jsem tu byl správně. Uzený losos, krevety, mušle – vše 100% čerstvé.

Hranice Švédska a Norska jsou typické hranice, jaké jsem si vždycky jako malý Petr představoval – hluboké údolí, na dně řeka a přes řeku most. Ještě než přejedete hranice, potkáte Duty free shop, který tady pořád žije a dá se tu sehnat o něco levnější alkohol a čokoláda než v obchodech.

Norsko

Po překročení hranic mám namířeno do Osla, kde jsem si rezervoval ubytování na kraji města v hotelu Radisson Blu Park, kde noc se snídaní stála 2 800 Kč. Nejsem žádný snob a nepotřebuji spát ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Ale problém byl v tom, že jsem někde potřeboval parkovat motorku a levnější hotely v centru parkování vůbec nenabízely. Pokud bych připočetl cenu parkování na přilehlém parkovišti, tak stejně neušetřím. A vlastně ve srovnání s cenou ostatních hotelů jsem byl pořád v tom hodně levnějším. Jinak Norové tedy velmi silně buší do elektrifikace, snad každé třetí auto, které jsem potkal, bylo elektro. Docela mě překvapilo i to, že jsem potkal autoškolu, která si to svištěla v Tesle. Dokonce jsem potkával i značku elektromobilu, kterou jsem nikdy neviděl a byla to super kára. Později jsem si vygooglil, že je to Polestar a je to výhradně elektrická odnož Volva. Dále jsou tu vybudované zbrusu nové „benzínky“, kde je množství nabíjecích stojanů a pak dva malé stojany strčené v rohu, kde si můžete natankovat naftu a benzín. Cena benzínu v Norsku 46,5 Kč/l (u nás v tu dobu cca 39 Kč/l).

Jak jsem Švédy nazval slimáky, Norové jsou to samé. Do Norska jsem zamířil vlastně jen proto, abych si mohl říct, že jsem tam byl a nic jsem od něj neočekával. Při plánování cesty jsem zjistil, že se vůbec nikam nedostanu, protože tam je všechno hoodně daleko. Naplánoval jsem si tedy pouze nějakých 300 km k prvním kopcům, protože v 16:30 už jsem zase potřeboval být v Larviku, kde jsem měl rezervovaný další trajekt. Od Norska jsem tedy neměl žádné očekávání.

Omlouvám se Norsku za své neočekávání. Už teď vím, že se tam chci vrátit. I za to minimum, co jsem viděl, jsem byl absolutně nadšený. Norsko má přírodu takovou, že jsem snad krásnější neviděl. Bylo mi úplně jedno, že je maximální rychlost 80 km/h, protože jsem se kochal a nevěděl jsem, kam koukat dříve. Krásná lesní silnice, kde řeka střídala vodopád a za další zatáčkou bylo křišťálově čisté jezero a takto pořád dokola. Potom toto všechno střídají kopce a hory, kde si přijdou na své milovníci zatáček točených až za krk. Do toho všeho azurové počasí s teplotou 16 stupňů. Jo, taky mi doma nikdo nevěřil, že je nádherné počasí a o deset stupňů vyšší teplota než v Čechách. O 2 000 km severněji! V Norsku jsem také zažil malý náběh na infarkt. Ne že bych se dopředu nepřipravoval, ale vystresovaly mě všudepřítomné čtečky při průjezdu městem, při průjezdu tunelem a na dálnicích. Poslední kapka byla na dálnici cedulka s piktogramem peněz. Zastavil jsem ve stresu na odpočívadle a začal jsem vyhledávat, jak je to s mýtem a poplatky. A je to tak, že si musíte na RZ nakoupit kredit, který se vám odečítá a tím mýto platíte. V tu chvíli jsem měl mžitky před očima a tep 220, protože jsem po Norsku ujel přes 100 km a určitě i místy, kde se mýto platí. Norovi totiž taky nic dlužit nechceš, s pokutami je to tam stejné jako ve Švédsku. Až poslední věta v článku mi opět vykouzlila úsměv na rtech – mopedy a motocykly totiž mýto neplatí. Uff.

Jestli se budete courat po jihu Norska, určitě nevynechejte silnici 37 mezi městem Kongsberg a Gransherad. Potom v kopcích průsmyk Flisetjørnskaret. Dále už jsem mířil na jih do Larviku, kde je rozhodně povinnost se zastavit u Heddal stavkirke. Je to největší norský roubený kostel, který byl postavený už ve 13. století. Konec historické přednášky. Další božská cesta byla Valebø a Valebøvegen. Hodina fantastické cesty lesem kolem jezer, kde jsem potkal dohromady 3 auta.

V Larviku proběhlo nalodění rychle a bezproblémově. Docela dlouhou dobu jsem čuměl na moře na palubě trajektu – můžu doporučit, lepší než měsíční terapie u psychologa. Ne že bych u psychologa někdy byl. Hlad mě zahnal na obhlídku bister na palubě. Nic moc mě nezaujalo, spíš samý fastfood. Potom jsem ale narazil na bufet all you can eat, za který chtěli 690 Kč. Na severské poměry hodně slušná cena. Jako správný čecháček jsem se tam vydal a řekl jsem si, že tam budu sedět až do připlutí do dánského města Hirtshals, což mělo být chvíli po 21 hodině. Nabídka bufetu byla fenomenální – od mých milovaných mořských plodů, krevet, raků, uzeného lososa s koprem, lososa s hořčicí, lososa s pepřem, silně uzeného lososa, byste zde našli i klasickou kontinentální nabídku. A co hlavně – točené pívo. Konkrétně maximálně 2 malé sklenice na osobu – hlásala cedulka na pípě. Po přistání v přístavu jsem se opět mezi prvními vylodil a zamířil do rezervovaného hotelu, který byl cca 3 minuty jízdy vzdálený.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE