Severní okruh - Balt, Rusko, Skandinávie

12. den

Po ránu kafe z vody z vodopádu a pohled na fjord s horami se zbytky sněhu. Paráda, tak dočumět, startujem a jedem.

13. den

Lofoty - nádhera, která se nedá vyfotit. To se musí vidět. Mysleli jsme, že se vyspíme v noci na trajeku do Bodo, ale ten hajzlík byl hrozně rychlej. Musel jsem pak zastavit po čtyřiceti kilometrech, už jsem fakt neviděl, a rozbalit za svodidlama na dvě hoďky stan.

Přejezd polárního kruhu - je to vejš a tak je tu příroda mnohem drsnější než na polárním kruhu v Rusku.

Taky mi před krámem na parkovišti upadla motorka, kolem chodili chlapi jako nic, nikdo se ani nepodíval, natož aby mi ji pomoh zvednout. Původně jsem se tu chtěl rozepsat o zkažené západní společnosti, kde každej kouká jen na sebe a nikdo jinej ho nezajímá, na rozdíl od východních zemí, kde ještě drží lidé spolu. No, ale před chvílí jsem se na sebe podíval po čtrnácti dnech do zrcadla a už se ani nedivím.

Včera večer spaní opět na divoko a dnes byla v plánu Atlantic road. Taky jsme si na dnešek prvně zaplatili ubytko, že se tedy umejem. Nicméně k němu nedojedem, protože se mi zhruba 40 km pod Trondheimem vysypalo ložisko v zadním kole. Zbláznili jsme frajera v Autohausu, kterej nám zjišťoval servis. Že prej je jen v Trondheimu. Přijel týpek s odtahovkou a chtěl za těch cca 30 - 40 km 3000 NOK. Poslal jsem ho do háje a řešil dál. Kámoš v ČR našel na Google kluka s dílnou v garáži (díky Píťo). Dojeli jsme k němu na blinkrech a rukama, nohama a hlavně s pomocí (po telefonu) nějaké češky žijící zde, jsme si vysvětlili, co potřebujem. Řekl jsem mu číslo ložiska a zítra bude v Trondheimu. Pak si všiml, že motorka má kardan a začal nás posílat pryč, že to nezná. Ukecal jsem ho, že to opravím sám. Zatím jsem to rozebral a uvidíme zejtra.

P.S. A konečně jsme viděli taky losy! A i to ložisko jsme večer stihli.

14. den

Včera večer všechno úspěšně opraveno a dnes nádherná Atlantická cesta plus jako bonus Trolí stezka. Má teď asi dva dny lejt a tak jsme úspěšně (Češky v recepci) zaplatili chatku a budem se jen válet...

16. den

Dnes hory, vodopády, serpentiny, fjordy, tunely a furt dokola.

Jeden tunel byl 287 m pod mořem, je to nejhlubší silniční tunel na světě, takže jestli se někdy s motorkou dostanu hlouběji, nebude to dobrý... K večeru začalo docela dost pršet (celej den jen přeháňky), tak jsme si zbaběle našli kemp s chatičkou. Zatím není komu jí zaplatit, tak v ní jsme a čekáme, co se stane. V horách je přes den příjemných plus 5 stupňů, v noci mínus dva.

17. den

Jedna z nejhezčích cest (nemůžu jí najít ani na mapě) a navíc nám odpoledne zkazilo sluníčko krásné norské počasí.

18. den

 Dneska jsme se přiblížili ke Švédsku. I když jsme jeli dost po hlavní směrem na Oslo, byl hlavně začátek cesty opět překvapivě krásnej. V Oslu jsme málem zašli na obří horskou dráhu, ale možná naštěstí už zavírali. Další poznatek je, že není úplně dobře, když je jasná noc, evidentně to znamená dost velký snížení teploty. Ale asi nemrzlo. Dnešní bydlení máme i s velkou vanou (jezero).

19. den

Tak na rozdíl od Norska, kde prší tak nějak neorganizovaně, tady ve Švédsku chčije pěkně plynule bez zbytečnejch přestávek. Byli jsme na nějakejch deset metrů od losího stáda, ale páč opravdu vydatně pršelo, tak bez fotek. V duchu dnešního uplakaného počasí jsme zašli alespoň na hřbitov (automobilovej).

20. - 22. den

Aha, právě jsem zjistil, že už mi asi nebavilo psát nic na FB, tak nic. Přejezd přes Švédsko, Dánsko, přes několik hradů, zámků a Rujánu v Raichu do kempu na Berounce.

23. den

 Tak jsme dorazili na Kobylku (kemp v Liblíně) a je čas na shrnutí zájezdu.

Já: Parádní cesta a velký nadšení hlavně z Ruska. Nádherná příroda a úžasný lidi. Alespoň ty, s kterýma jsme se setkali. Upřímná omluva za šedesátej osmej a družba. Sami říkali, že my v Evropskom sajůze je máme za Ruskije vampýry a že oni jsou ljudi kak my. Všechno je to mediální masírka, z jedný strany u nás a z druhý u nich. Karélie - to je nejvíc, do dneška tam nachází mrtvý vojáky z druhý světový války a pohřbívají je. Měl jsem z toho husí kůži.

Norsko - je prostě krásný Norsko!

Litva, Lotyšsko, Estonsko - Studený čumáky, který podle mýho subjektivního názoru nechtějí být vůbec spojovaný s Ruskem, ale podle mě jim nesahají ani po kotníky. (myslím obyčejný lidi).

Finsko - kvůli dešti jsme si ho moc neužili.

Polsko - vlastně jsme jeli do Malborku jen po dálnici a pak jsme si užili jen venkov kolem Kaliningradské oblasti.

Švédsko - Když přijedete do Švédska z Norska, tak jste prostě už tak otupělý, že vám přijde jako nudná země, ale není to tak.

Německo - Rujána (zácpy, zácpy, zácpy, ale hezkej ostrov) a pak jen tranzit.

Na závěr musím po vzoru všech velkých cestovatelů poděkovat všem sponzorům ;-): Díky www.servispc.com za zapůjčení GPS kvůli klidu doma, Píťovi za sehnání kluka s dílnou a mámě Lišce za sešití somraček (brašny na nádrž), který výborně plnily účel.

P.S. Ta krabička, která hlásí polohu motorky, je fakt dost dobrá!

P.P.S. A hlavně velký dík Lišákovi, že to všechno vydržela a ani neprudila

Lišák: se vším souhlasím. Akorát na tej Rujáně zase nebyly zase až takový zácpy. Jen Šebek nemá rád moře s plážema a lidma, takže chudák Rujána měla mínusový body, sotva jsme sjeli z trajektu.

Při cestě na sever jsem se vykoupala nejvíc ze všech cest, co jsme spolu byli. Když to srovnám s výletem na Kanáry, kde jsem dostala 1x 20 minut... Směla jsem se vykoupat v: Baltským moři (2x), 1x ve Finským zálivu, 1x za polárním kruhem v Bílém moři, směla jsem i v Barencovo, ale nechtěla jsem se motat úplně mezi těma vojenskýma křižníkama a taky bylo sotva pár stupňů nad nulou a pršelo, takže jsem zbaběle vynechala, jedenkrát v neznámým jezeře v Rusku, 1x v řece Nivě v Rusku, strčila jsem nohy v Petrohradě do Něvy - mimochodem to byla nejstudenější záležitost a taky do Atlantiku, Norský moře jsem nedala, jen jsem občas ochutnávala, jestli je slaný - pač nebylo někdy poznat, jestli jde o moře nebo o jezero, v Norsku pak jedno jezírko u odpočívadla. Jo a dneska Berounka, abych nezapomněla. Takže za mě dobrý.

Jestli chcete vidět víc fotek, tak na FB Radek Přibyl.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE