Norsko 2013 - Nordkapp za minutu dvanáct.

11. den, úterý 18. června 2013. Norsko - Finsko.

Vstáváme, balíme a v osm ráno vyrážíme. Jedeme na jih po E6 směr Finsko. Bereme to hopem. Ve Finsku pokračujeme po E75, děláme pár zastávek. Jezera jsou všude. Ve Finsku mě pobavila jejich cedule pozor ostrá zatáčka. Navyklý z Norska, kdy cedule upozorňující na zatáčku znamená ostrou vracečku kterou jde projet jen na jedničku brzdím i před zatáčkou ve Finsku a ono nic. Zkrátka Finská „ostrá“ zatáčka lze pohodlně projet v osmdesáti. Na jedné benzínce nechávám motorku na bočním stojanu a odstupuju od ní. Najednou slyším hlasitý zvuk prasknutí mého „Touratech“ kamene a motorka se přes boční stojan hroutí k zemi. Plně naloženou ji zvedáme ve třech a já opravuji ulomený blinkr. Jinak bez následků. Odpoledne začíná pršet, stavíme na nějaké přísilniční restauraci, dáváme si horké nápoje a pak oblékáme nepromoky. Blíží se večer, stále prší a marně hledáme nějaký kemp. Na spaní v divočině to dnes fakt nevypadá. Nakonec v osm hodin nalézáme kemp u jezera. Jmenuje se Korvala (66.898138,26.200755). Stavíme před recepcí, nikdo nikde. Kemp celý prázdný. Zvoníme na zvonek a za chvíli přichází z blízkého domu sympatický pán. Totálně zmoklí vcházíme do recepce. Pán ihned nabízí chatky. Jsme na vážkách, ale nakonec nevyměkneme a bereme místo pro stan. V dešti stavíme stan, zaplachtujeme motorku a jdeme se sušit do společenské místnosti. Uděláme si večeři, jako vždy v kempech nabíjíme a zahříváme se. Jdeme spát. Ovšem zjišťujeme, že stan nějak nezvládá vodu. Na vršku stanu je nějaká chyba a kape na nás, takže běhám v trenkách kolem stanu a dodatečně vršek izoluji. Dílo se podaří, spánek může pokračovat.

Útraty: tankování 171NOK a 20E, jídlo 70NOK a 2E, ubytování 12E.
Najeto 555 km, celkem 5031 km.

 

12. den, středa 19. června 2013. Rovaniemi.
 

Ráno lehké mráčky, ale neprší. Jen na zemi louže a jezírko mírně rozvodněné. Dosoušíme oblečení, co zůstalo ve společenské místnosti. Než odjedeme, jdeme se podívat na chovnou stanici psů co je téměř součástí kempu. Vyrážíme kolem jedenácté hodiny. Jedeme směr na Rovaniemi. Navštívíme Santovu vesničku, kterou mimo jiné probíhá i severní polární kruh. Santa tu byl, ale měl zrovna přestávku. Nakoupíme alespoň nějaké suvenýry a vjíždíme do Rovaniemi. Navštěvujeme nejseverněji položený McDonalds na světě (což tedy zjišťujeme až tam). Frčíme dál jih po E75 a poté po E8. Po pravé straně vidíme Baltské moře, tak si najdeme cestu a jedeme až na pláž. Dáváme plážový relax. Voda je mělká a tak je příjemně teplá. Chci si odskočit do lesíka, ale překvapuje mě množství komárů. A to je teprve komárový začátek. Po dostatečném relaxu vyrážíme opět na cestu a pozdě večer nalézáme Emolahti camping (66.898138,26.200755). Nikdo na bráně ani v recepci není, tak se ubytujeme sami. Projdeme kemp, dáme večeři, spácháme hygienu. Kemp je to opravdu luxusní. Plánujeme jak se přesuneme z Helsinek do Tallinu. Nějak nemůžeme zabookovat spoj, a ty které jsou volné jsou nesmyslně drahé. Nakonec nějaký nalézáme, akorát s vyloděním v Tallinu o půlnoci. Co se dá dělat. Přes internet v mobilu platím za lístek a věřím, že vše vyjde. Jdeme spát.

Útraty: tankování 30E, jídlo 18E.
Najeto 483 km, celkem 5514 km.

 

13. den, čtvrtek 20. června 2013. Tampere.
 

Brzké vstávání, balíme. V osm jedeme na recepci a stále nikdo nikde. Tak bohužel, ale odjíždíme bez placení. Dnes je v plánu navštívit opuštěnou továrnu v Tampere (61.503956,23.720264), která patří mezi jedny ze světově známých opuštěných objektů. Továrnu s menšími obtížemi nalézáme a já jdu na průzkum. Takováto místa mě opravdu baví, byl bych schopný zde být hodně dlouho.. Po prozkoumání jsme opět na cestě, jedeme směr Helsinki. Ubytováváme se v Rastila camping (60.206755,25.121134), který je opravdu obrovský, ale pro návštěvu Helsinek ideální. Ubytujeme se a probíhá obvyklý průzkum kempu a jeho okolí plus klasické večerní kempingové procedury. Je zde hodně lidí, stanů všude plno, ale večer je klid. Jdeme spát.

Útraty: tankování 35E, jídlo 7E, ubytování 24E.
Najeto 605 km, celkem 6119 km.

 

14. den, pátek 21. června 2013. Helsinky.

Vstáváme, balíme a vyrážíme na recepci. Zde domlouváme zanechání obsahu našich zavazadel. Na šortky a trička nasazujeme motohadry a jedeme do centra města. Parkujeme, elegantně sundáme motohadry, prohodíme boty a jsou z nás turisti. Vše řádně zabezpečíme. Procházíme místní trh. Za chvíli přijíždí tlupa německých motorkářů. Jdeme na obhlídku města. Je totální pařák. Kupujeme cestu na ostrovní pevnost Suomenlinna. Zde zjišťujeme, že je nějaký svátek, všude hromady lidí. To byl také jeden z důvodů, proč byl problém sehnat lístek na trajekt. Všude jsou Japonci, fotí si každou krávovinu a také jim je zima i na sluníčku. Procházíme si celou pevnost a pak se vezeme lodí zpátky do města. Trh už zmizel, tak jdeme opět na procházku městem, tentokrát větší. Kupujeme zmrzku v kornoutu, načež na nás útočí racek a chce nám ji sebrat. Ubráníme většinu zmrzliny a dáváme si na ty zmetky větší pozor. Vracíme se k motorce, nic z ní nezmizelo a jedeme do kempu si vyzvednou naše věci. Vše naložíme, upevníme a zase zpět do města, do přístavu. Fronta na trajekt je velká, na bráně naši platbu mají, takže pokračujeme. Motorky jedou do vlastní fronty, paráda. Dojíždí nás gang Německých motorkářů z Helsinek. Probíhá naloďování, jedná se o hodně velký trajekt, vše je perfektně řízeno. Zkušeně zakurtuji a jdeme. Většina Němců stále bojuje s kurtami. Trajekt vyráží, zabíráme pěkný stůl v jídelně. Střídavě chodíme na průzkum lodi. Já se jdu podívat ven, burácí tam brutální vítr, mam pocit že odletím. Verča zase objevila obchod... Jakmile se překročí hranice, tak se obchod otevírá a probíhá proslulé hromadné nakupování alkoholu. Finové jsou fakt blázni. Mají rudlíky, nakupní vozíky. My kupujeme jen pár drobností. Před půlnocí dorážíme do Tallinu. Po zakotvení jdeme k motorce. Mezi auty se pohybuje spousta opilých Finů. Čekám, kdy se někomu něco stane. Nic se však nestalo a bezpečně vyjíždíme z lodi. Míříme k první benzínce, která je v obklopení opilých asi maturantů. Spěšně tankujeme a rychle pryč na východ. Po delší době zase vidíme v noci tmu. Hledáme místo na přespání, bloudíme podél dálnice za městem. Nejdříve skončíme u nějakého squattu, takže radši rychle pryč, pak zase narazíme na bránu nějakého průmyslového areálu. Nakonec bereme plácek hned u dálnice (59.453463,25.026414), vjíždím do vysoké trávy. Tuny komárů se probouzí. Stan stavíme v mundurech včetně helmy. Stan postaven, lezeme dovnitř. Zde asi hodinu trávíme zabíjením komárů uvnitř stanu. Radši rychle usínáme.

Útraty: jídlo 22E, vstup na Suomenlinna 14E, trajekt 67E.
Najeto 80 km, celkem 6199 km.

 

15. den, sobota 22. června 2013. Estonsko - Litva.
 

Ráno nás čeká šok. Celá vnitřní síťka stanu je zvenku doslova obalena vším možným hmyzem (komáři, kobylky, pavouci, stonožky, mravenci, všemožný brouci). Vylejzáme ven, zase se do nás pouští komáři a zjišťuji, že stan je v mraveništi. V druhém mraveništi zase skončilo přední kolo motorky, takže motorka se stala jeho součástí – mravenci všude. Spěšně balíme a utíkáme odsud. Mravence na motorce neřeším, věřím, že se upečou či opadají. Jedeme dále na východ směr Kunda. Překvapuje nás možnost odbočování vozidel přes protisměr na dálnici. Brzy jsme v Kundě. Povinná fotka u cedule se jménem města a otáčíme to na jihozápad. Cestou po Estonsku vidíme spoustu opuštěných a zchátralých domů. Zaujme cikánská rodina pálící před činžákem vše možné i nemožné. Opouštíme Estonsko a v Lotyšsku jedeme podél moře. Stavíme u jedné pláže a kocháme se. Potkáváme Čecha v autě a pouštíme se do řeči. Pokračujeme do Litvy, zde hledáme k večeru kemp. Nakonec nalézáme takový malý, rodinný. Je to velký dům, který má na zahradě kemp, jezírko a spoustu vlastnoručně vyrobených věcí. Pán majitel je docela talent. Domlouváme se na přespání a už se zabydlujeme. Přichází se seznámit jeden z ubytovaných. Totálně nadraný dvoumetrový Rus. Prohodíme pár frází, má radost že jsme Češi. Zve nás na drink. Děkujeme a slibujeme, že přijdeme. Takto k nám přijde asi ještě třikrát a stále nás zve. Totálně rozlámanou angličtinou nám vypráví o své rodině, která tu je s ním. Vydáváme se tedy k jeho sedmičkovému bavoráku na pravou ruskou vodku. Nalévá „pravou ruskou vodku“ (argumentuju, že je to Metaxa ale on si stále tvrdí svoje) a připíjíme. Hodně si popovídáme, ale nakonec ho opouštíme a necháme napospas jeho naštvané manželce, která má evidentně zlost, že je tak opilý. Jdeme spát.

Útraty: tankování 43E, jídlo 10E, ubytování 10E.
Najeto 534 km, celkem 6733 km.

 

16. den, neděle 23. června 2013. Litva - Polsko.
 

Vstáváme a vyrážíme. Začíná závěrečná fáze přesunu, na který se moc netěším. Opouštíme Litvu a jsme v Polsku. Jen co přejedeme hranice, tak se zatáhne obloha, zvedne se vítr a spustí déšť. Jdeme do nepromoků. První vesnice, jedu 50, každý mě bleskem předjíždí. OK. Druhá vesnice, jedu 70, každý mě bleskem předjíždí. Třetí vesnice, jedu s davem stovkou, předjíždí nás po dvojité čáře kamiony. Tak na tohle fakt nemam. Cestou spousta řidičů testuje můj postřeh a brzdy. Tak nějak počítám, že tu někde skončíme. Také docházím k názoru, že Polák není národnost ale nemoc. Po celodenní jízdě hledáme místo na přespání. Nějak to neřešíme a zapichujeme to v lesíku u silnice a cesty. Valí se na nás hordy komárů, vykonání potřeby je v přírodě téměř nemožné. Zase probíhá stavění stanu v helmách. Neprší. Jdeme spát.

Útraty: neevidováno.
Najeto 691 km, celkem 7424 km.

17. den, pondělí 24. června 2013. Polsko - domů.
 

Ráno se probouzíme spolu s komáry. Kolem nás chodí po silnici lidi do práce a nedůvěřivě na nás koukají. Balíme to a vyrážíme. Už jsem zvyklý na polský provoz, tak to tak neprožívám. Navíc je sucho, tak lze jet trochu ostřeji. Na jedné ze zastávek zjišťuji, že mi chybí hliníková láhev s vodou, která byla v síťce na jednom z vaků. Po chvíli ji najdu. Je narvaná mezi pneumatikou a výfukem a značně deformovaná. Nechápu a hlavně jsem rád, že to nijak nezablokovalo kolo. Silou vyndat nejde, nakonec ji vyndá Verča jako ježka z klece. Na to kolem nás profrčí Polák na kole a spadne mu řetěz. Zkouší to nasadit, ale nejde mu to. Dotlačí kolo ke mně a tou jejich hatmatilkou mi něco vysvětluje. Podle chování bude asi na drogách. Půjčuju mu kleště, ať si to nasadí. Povede se mu to a za radostného hatmatilkování jede dál.  Kousek před hranicemi začíná pršet. Rezignujeme na nepromoky, uschneme doma. Projíždíme přes Hradec Králové a najíždíme na D11. Prší jako blázen, ale to už nás nerozhází. Valíme si to po dálnici 140 v levém a užíváme si pravidelné sprchy od autobusů a kamiónů. Projíždíme Prahou, najíždíme na D8 a hned sjíždíme směr domov. Ještě mě na kruháči napadá ať nespadu tady, to by bylo trapný. Přijíždíme domu. Motorku necháváme přede dveřmi a jdeme se ždímat.

Útraty: neevidováno.
Najeto 709 km, celkem 8133 km.

Závěr. Super zážitek, vyšlo nám počasí, nic se nepokazilo. Za cestu nás nestavila policie, nic nám nezmizelo. Kempy až na vodu v prvním bez problémů. Spotřeba motorky byla do 6ti litrů, moc jsem to neměřil. V Norsku je draho, hodně draho. Pro příklad obyčejný chleba vyjde v přepočtu na 100 korun. S Adventure menu jsme spokojení, jen nám nechutnal asi jeden druh jídla, jinak OK. Norsko doporučujeme, ale chtělo by to tak alespoň dva měsíce. Rozhodně se tam zase vrátíme. Na rok 2014 plánujeme odložený Balkán a nebo Island. Ještě se uvidí.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE