Nordkapp na bavorských GS

7.den,20.7.2012,pátek.Geiranger-Oysand u Trondheimu - Trollstigen,Atlantská cesta a spousta trajektů

V noci byl slejvák.Ale mezitím se stal menší zázrak.Rameno sice bolí,ale je to mnohem mnohem lepší.Rozhodnu se pokračovat ještě toto ráno.Barča má dost velké obavy, ale sbalíme se a v 8:15 jedeme!
Stoupáme od Geirangeru po 63,na trajekt v Eidsdal do Linge,stejnou trasou,jako včerejší záchranka.Loď nám odplula před nosánkem,tak asi 30 minut čekáme na další.Přeplujeme Norddalsfjorden a míříme nahoru k dalšímu notoricky známemu průsmyku Trollstigen.
Zapínám kamerku na helmě a začíná lehce pršet.Jsem překvapen,že průsmyk jedeme z opačné strany,to znamená že pověstné vracečky si dáváme klesáním.Zastavujeme dole na parkovišti,fotíme se a kocháme krásou Trollstigenu.Pak ještě kupujeme nálepky.Pokračujeme k oceánu po silnici 64.U čekání na trajekt v Afarnes navlékáme poprvé nepromoky,začíná dost pršet.Přeplujeme přes Langfjorden,most,poté dlouhým podmořským tunelem,kolem Molde na sever přes vrchy k Vevangu,kde začíná famózní Atlantská cesta.Kamerka opět v akci.Letíme přes mosty nad Atlantským oceánem v silném větru a dešti.Působivé!Nepromoky nemají chybu,je v nich i dost teplo.Škoda,že Barča neměla nepromokavé rukavice,to jediné nefungovalo.
Tady se vybírá mýto,stejně tak do tunelu ke Kristiansundu.Zde se počasí umoudřilo a je opět slunce.S Pavlem jedeme na procházku do centra,Barča je unavená u motorek.Vracíme se s úlovkem od Burger Kingu a na lavičce v parku baštíme a sledujeme řvoucí racky při každém hozeném hranolku.
Opouštíme město a následuje zase trajekt.Pak už jedeme po E39 na východ.Na druhý pokus se ubytujeme v kempu u Oysandu v Trondheimsfjorden.Jsme fakt hotoví.Jeli jsme až do 18:30.Svítí večerní slunce,světlo je už 24 hodin,procházíme se u fjordu,dokonce potkáváme české rodinky.Večeříme pro změnu Adventure Menu,muj každodenní gastronomický společník.Tentokrát kuřecí na divoko.Pořád mi chutná,Barče a Pavlovi už méně.
Rameno bolelo dost,často jsem musel při jízdě rozvičovat zatuhlé a bolestivé svalstvo.Taky navlékání a sundávání nepromoků a zaklapnutí helmy bylo bolestivé.Ale mohl jsem pokračovat a to bylo nejdůležitější.

Pavel:

Adventure menu je sice dobrý zdroj energie, je skladné a trvanlivé, ale že bych jej musel jíst denně, na to mám asi moc chlupatý jazýček. Vylepšuji si jej paprikou a česnekem a dochucuji univerzálním grilovacím kořením.

393 náročných km.

8.den,21.7.2012,sobota,Trondheim-Mo-I-Rana - Chladné a deštivé stovky kilometrů na sever

Rameno nic moc,oproti včerejšku se toho moc  nezměnilo.Vyrážíme až v 9:20.Jsme v Trondheimu a obdivujeme katedrálu Nidaros.Napojujeme se na E6  a frčíme na sever.Předjíždíme  Nissan Murano s olomouckou spz,máváme a oni nás taky zdraví.Krátce poté musíme zastavit a navlékáme nepromoky.Právě včas.Začíná pršet a v dešti pak trávíme stovky km.Silnice je pěkná,provoz slábne,škoda toho počasí.Přes lesy a menší hory pořád dál.Jsme v regionu Nordland.Je chladno.Tyčinka Snickers dodává opravdu energii.U další pauzy na benzince v Mosjoenu vytrvale prší,vykouříme si kafe mezi kapkama deště.A dál,v Mo-I-Raně jdou Pavel s Barčou na nákup,já se připojím po delší době přes wifi na internet.Na facebook odesílám foto z Geirangeru a překvapí mě okamžité lajkování.Kemp u Mo-I-Rany je drahý,další o pár km je v pohodě.Vybalujeme se v dešti.Cena za chatku 490NOK.Vedle nás je chatka obsazená rakouskou rodinkou.Říkají,že právě uprchli z bouřkových Lofot.Snad my budeme mít štěstí.Nejvyšší dnešní teplota byla 12 stupňu,nejnížší 5,5,většinou bylo kolem 9.Spotřeba po 3000 km je 5,7 litru dle bordcomputeru.

526km.

9.den,22.7.2012,neděle.Mo-I Rana-Lofoty - Severní polární kruh,plavba trajektem a nádherné Lofoty

Ráno bohužel chčije a chčije.Navíc nevyspalý,nachcípaný a rameno se nelepší.Ani si nemohu pořádně odkašlat...
V 9:20 startujeme.Po 60 km v horách překračujeme Severní polární kruh.Parkujeme motorky a jdeme se podívat do budovy zde postavené jak jinak než pro komerční účely.Koupena nálepka.Přestává pršet.Z E6 odbočujeme na okresku 812.Opět lehčí déšť,pak se postupně vyjasňuje.Potkáváme ovce ležící u svodidel.Z dálky vypadají jako balíky slámy,až zblízka si s mražením v zádech uvědomuji co je to zač.Další stádo je v pohybu a moc nechybělo k srážce s jednou hloupou ovcí.Zachrání nás brždění a i to,že jsem jel jenom krokem.Po 230 km přijíždíme do Bodo.Trošku zmatečně hledáme systém trajektu na Lofoty.Pavlovi motorka odmítá startovat,problém s imobilizérem.Odtlačíme motorku do fronty.Po chvilce je imobilizér odpojen a báwo nastartuje.V té chvíli krásný zvuk.Mezitím se udělalo opravdové azúro.Je jasná obloha a teplo.Kecáme s Francouzem jedoucím na starém BMW R100RT,taky s harleyářem cestujícím v karavanu.Naloďujeme se na trajekt do Moskenes.Na lodi si všímáme dalšího bikera na Harley-Davidson.Zdá se nám hodně čtyřprocentní,Pavel ho nazve Růžovým Bratrem.Mezitím Francouz tak silně přikurtoval svoje RT,až se ozve rána.Praskl mu boční stojánek.To jsme zjistili až u odkurtování,když se jeho motorka opře do Pavlovho GS.
Vyplouváme v 15:00.Kecáme,dáváme si chutný poctivý masitý párek,kávička,cigárko na palubě.V dálce za jasného počasí se zřetelně rýsuje Lofotská pila,ostré štíty tohoto nádherného souostroví.Barča s Pavlem dokázali na sedečkách usnout,já samozřejmě nikoliv.Na Lofoty připlouváme v sedm večer a hned jedeme na západ do vesničky s názvem A.Zapínám kamerku a zahajujeme přenádhernou cestu po E10 po Lofotech.Jsem fascinován horama a kontrastem jasně zelené trávy se skálama ve večerním slunci,které nezapadá.Silnice jsou bezvadné.Ujedeme 100 km,je už pozdě a únava nás nutí hledat ubytování.Po marném hledání kempu po zapadlých cestách jsme zakufrovali,pak se vracíme zpátky k E10.U vesnice Steira nacházíme minikempíček.Volný mají pouze typický norský domeček.Jdeme na prohlídku.Baráček je naprosto úžasný,s podkrovím a kamnama,navíc za hubičku,300NOK.Sprška je trošku dál,v takové budce.Pereme oblečení a sušíme u kamen.Otevíráme láhvinku Captain Morgan,koupenou už norském supermarketu.Já si opět pochutnávám na Adventure Menu.Smějeme se nad návštěvnou knihou.Kromě japonštiny a azbuky čteme slovenský vzkaz a omluvu o poblitém kobercu z tatranského čaje.Spokojeni se těšíme na příští den a na překrásnou přírodu.

334 km plus trajekt 4 hodiny.

10.den,23.7.2012,pondělí,Lofoty- Nordkjosbotn - Lofotské vodní inferno

Ráno bohužel šok.Je zataženo,kolem osmi stupňu,velice intenzivně prší ,fouká silný vítr.Domácí nám sděluje,že bude chcát celý den a nabízí nám další noc.My však musíme dál a s díkem odmítáme.Zapisujeme se taky do návštěvní knihy,sbalíme se a výrážíme až v 11 v nepromocích do chcanek.Hned po pár stovek metru vím,že tohle nebude žádná sranda.Prudký boční vítr je velice nebezpečný,háže s mašinou z jedné strany na druhou.Obzvláště na početných mostech.Z okolí nevidíme skoro nic.Dohlednost je snad jenom 200  metrů.Po 30 km tankujeme.Dalších100 km pořád v lejáku a navíc čekáme asi 20 minut v zácpě,před náma je tunel v rekonstrukci.Pak tedy zatáhnu za heft a chci být co nejdřív někde,kde neprší,třeba pod jakoukoliv střechou.Pavel se ztrácí vzadu...Konečně benzinka.Už tady stojí jedno dvanáctkové geeso se Slovincem v sedle.Po chvilce přijíždí Pavel.No,moc se mu nelíbilo,že jsme se trhli.Dáváme si další poctivý párek a colu.Škoda,že takto kvalitní uzeniny u nás nemáme šanci koupit.Na ponožky navlékám igelitové pytle,gtx boty už nefungují.Pak je hned lépe.Postupně je na benzince dalších 6 motorek,Goldwing,Ducati Monster,KTM .Opět vyrážíme do sraček.Celý zbytek Lofot,tedy 230 km jsme jeli od rána v slejváku.
Pršet přestává těsně před Bjerkvikem,který je už na pevnině.Stavíme se v supermarketu,kde omylem kupujeme kysané mléko.Kolem projíždí Růžový Bratr na HD a mává nám.
Jedeme opět po E6 k Nordkappu.Oteplilo se až na 16 stupňu.Konečně je místy vidět modrá obloha.O další pauze k nám přijíždí Slovinec.Jede do Tromso.Tam jsme chtěli také,ale vzhledem k mému rameni pojedeme přímo na Nordkapp a pak co nejrychleji domu.Sundal jsem si mého trýznitele-pravý chránič ramene a jede se mi pak podstatně lépe.Začal mě štvát  však další problém.Pekelně mě tlačí helma,nebo brýle,až mám na uchu puchýř...To mi vydrží až domů.V Nordkjosbotn za 500 NOK bereme chatku.Je to na křižovatce E6 a E8.
Těsně po vybalení začíná opět pršet.Do kempu přijíždí náš starý známý,Francouz na BMW RT.Pokecáme,on jde stavět stan a my si dáváme opět Adventure Menu.Pořád mi chutná.
Moje GS překonalo najetých 40 tisíc km ,dostalo během jízdy pochvalu pohlažením po  nádrži.

Pavel:

Ráno když jsem otevřel oči, viděl jsem za oknem, jak se v nárazech větru ohýbají stromy a kapky deště, no spíše provazy létají vodorovně. No nic ,nepromoky a vyrážíme, povedlo se mi projet levotočivou zatáčku v náklonu doprava, jak jsem se přetlačoval s větrem. Po nějaké době jsem měl rukavice totálně promočené, ještě že hefty topí. Utěšuji se, ža za pěkného počasí umí jezdit každý blbec a že nejsem žádné ořezávátko. Norimu zase chytli saze, na to už jsem si zvykl, ale dojel jsem na křižovatku a znejistěl jsem kam dál. Do té doby jsem se spoléhal na Noriho vůdcovství a nijak jsem neřešil trasu, kudy pojedeme, no po nějaké době se ukázalo, že můj orientační smysl nezklamal a vidí u pumpy zaparkované napakované černé GSo. Po kávě a hot dogu strkám do svých rukavic další igelitové rukavice, které jsem si nabral při minulém tankování do rezervy. Přibíhá nějaká paní, která cestuje asi s manželem na RT a závistivě kouká, protože na týhle pumpičce rukavice neměli. Byl jsem mile překvapen jak to fungovalo, protože chvílemi jsem musel i vypínat topení rukojetí.V Kempu jsem Francouze pojmenoval „francouzký Brezovar“

391 km.

11.den,24.7.2012,úterý. Nordkjosbotn-Alta - Severní fjordy

Při pohledu na oblohu je to optimistické,trhá se to.Pak začíná jemně mrholit,je opět zataženo.Vyrážíme po desáté hodině.Postupně se vyjasňuje a narůstá i teplota,je kolem 17 stupňů a už ani nefouká.Jedeme kolem fjordu Lyngen,kamera GoPro opět v akci.
Na benzince Pavel mění prasklou žárovku v předním světlometu.
O další pauze máváme na Růžového Bratra.Opět se na nás usmívá a já potlačuji nutkání mu poslat vzdušný polibek.
Cestu po pobřeží střídá stoupání do hor,následuje  pak krásný výhled na moře se spoustou ostrovů.
V horách je další pauza.Já připravuji na vařiči kafé.Barča si našla parťáka na houby,šli je s Pavlem sbírat.Vracejí se s bohatou kořistí.Večer poslouží jako upgrade našeho adventure menu...Jsme u Altafjorden a zblízka obdivujeme velikého domestikovaného soba u stánku se suvenýry.Poprvé vidíme původní obyvatele-jsou to Sámové,nebo-li Laponci.Vypadají jako indiáni.Přijíždíme do Alty,Barča s Pavlem nakupují,já vykuřuji na benzince a konstatuji,že toto není moc hezké město.Popojedeme kousek dále na sever a v kempu Solvang bereme chatku na dvě noci.Je už o něco dražší,cena je 620 NOK za den.Konečně zažijeme první a poslední den,kdy se nemusíme hodinu vybalovat a dvě hodiny balit věci na mašinu.Po ubytování opět déšť,pak se vyjasní.Popíjíme plechovkové pivo Tuborg,Pavel dělá smaženici z hub.Máme zde i připojení na internet.Slunce zde svítí už 24 hodin,akorát je skryto za oblaky.Hejna komáru.Zítra dosáhneme Nordkapp,skvělá nálada.

343 km

12.den,25.7.2012,středa.Alta-Nordkapp-Alta - Nordkapp větrný a deštivý

Takže pro změnu od rána hustě prší.Poprvé bez balení a jenom s bočními kufry vyrážíme v 9:50  nepromocích na sever.Dlouhé roviny na pustých planinách nejsou moc příjemné,fouká tam totiž silný boční vítr,srovnatelný s Lofotama.Naštěstí místy i neprší.
Nyní potkáváme stáda volně žijících losů a sobů,občas musíme zastavit a umožnit jim přechod přes silnici,činí tak i auta v protisměru.Jednou jsem se se sobem málem srazil,moc bezpečné to taky není.Odbočujeme na E69 směr poloostrov Mageroya.Spíše ostrov,ale je už spojen s pevninou podmořským sedm kilometrů dlouhým tunelem.Mýtné neplatíme,to je celkem překvápko.
Těsně před vysněnou metou jsme v koloně LandRoveru Defender.Pak okénko,kde vybírají vstup na Severní Mys.Šmejdi...
Ale to nevadí.Jsme totiž v cíli,na Severním Mysu,na legendárním Nordkappu.Dokázali jsme to.Údaj na tacho BMW mám 40 595 km.Od domova jsme najeli 4440 km.
Pořád jemně prší.Je  podle očekávání mírná mlha,naštěstí je poznat moře a horizont směrem k severnímu pólu.Dál na sever to už nepůjde.Děláme fotografie u známého ocelového  globusu,jdeme do Nordkapphalen,kupujeme suvenýry-trička,sošku glóbusu,samozřejmě nálepku.V restauraci dáváme kafé.Je čas vyrazit zpátky.Mlha je teď hustější.My jsme viděli alespoň něco,přijíždějíci spatří leda tak velké ho...
Stejnou cestou zpátky.Fouká,prší,chladno.Už nám to přijde absolutně normální.O pauze si povídám s Belgičanem na GS Adventure,má obuté právě TKC 80.Míří na Hammerfest,až pak na Nordkapp,má být lepší počasí.Neva,my už to máme za sebou.
Nakupujeme ve krámě a přijíždíme do našeho kempu.Unaveni ale moc moc šťastni.
Dáváme si pivko Tuborg,naše převelice oblíbené Adventure Menu modifikujeme hříbkama nasbíranými předešlý večer kolem kempu.Slavnostně lepíme nálepku Nordkapp na nádrže našich báječných BMW R 1200 GS a připíjíme si Pavlovou skvělou slivovicí.Pavel už konečně může,dobral  antibiotika.Trošku jsme se cinkli.Odteď se už vracíme domů.

452km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE