Nordkapp, Murmansk, Petrohrad 2015

5.7.den desátý

Murmansk-město ,které nám dalo odpočinek,ale všechno jednou končí a my bychom se měli pomalu stáčet k domovu,aby nás naši blízcí a hlavně naši zaměstnavatelé příliš dlouho nepostrádali.Na tom,co nás čeká v následujících dnech je pozitivní to ,že míříme k jihu a snad se nám tedy i trochu oteplí.Což vůbec nemůžeme říci o dnešku ,kdy jednou za deset minut prší a šestistupňová teplota zalézá pod kůži.

Chvilku po desáté už stojíme před hotelem, pakujeme motorku a tak nějak se přemlouváme ,že bychom tedy asi měli jet.Chceme se dostat co nejblíže k Petrohradu ,takže dnes to musí být těžce o jízdě.Do Petrohradu je to hodně přes 1300 km.Výjezd nad město,poslední pohled na celou metropoli a jede se .Silnice v okolí města jsou jedna velká paráda a stále se dostavuje.Úžasně přehledné křížení,nadjezdy ,podjezdy prostě dobrý.Ale vůbec celá cesta do Petrohradu  byla celkem v pohodě-silnice byla od shora dolů v pohodě až na pár opravovaných úseků.Jen svinská zima 5-6 stupnů,vítr a kolem jen nízké břízky ,jezera,pláně a tak to jde pořád dokola.Stereotypní jízda ,občas předjedeš kamion,občas dotankuješ.Mimochodem tankování za 15 Kč litr je příjemná záležitost oproti Norsku.Jen tu musíš přijít ke kase nahlásit benzin a litry ,pak zaplatíš,vrátiš se ke stojanu a vyteče ti jen to co sis zaplatil.Platba kartou všude na pohodu,takže dobrý.  S ujetou vzdáleností se k večeru pomalu krajina změnila .Stromy už jsou vzrostlejší a je to všechno takové přívětivější-sjíždíme více k jihu a je to znát.Na silnici se objevují ukazatele vesniček,takže i obyvatelsva přibývá.Odbočky do vesnic ale nejsou vyasfaltované a jak sjedeš z hlavního tahu ,jedeš po hlinité či písčité cestě do vsi.Samozřejmě ,že když už jsme tu,pár jsme jich taky navštívili.Vesnice tvoří většinou dřevěné domky ,někdy je vidět ,že už mají něco za sebou a cestou jsou pouze vyjeté koleje do trávy ,popřípadě hlinité či písčité cesty.

Lidé posedávají před domky a pozorují ,jak si pomalu probubláváme jejich územím.Někteří se zasmějí  a zamávají a my jim vše samozřejmě opětujeme.Stalo se nám ,že nás pár lidí zastavilo a ptají se odkud jedeme a když prozradíme,že z České republiky,oni nás okamžitě opravují,že z Čechoslovakii.A téměř všichni jmenují Prahu. Dnešní putování se protáhlo  k jedné hodině ranní a tak poblíž Petrozavodsku stavíme v rodinném pensionku.Paní nás s úsměvem přijímá  a my jsme rádi ,že si dnes zase užijeme pohodlnou postel.

ujeto 964 km

6.7.den jedenáctý

Tak tomu říkám odpočinek,dnes se opravdu hezky spalo.Ale co je hlavní-máme to už jen zhruba 400km do Petrohradu,to je kousek.A taky už jsme se dostali níž a je tu počasí na pohodu a to má pozitivní vliv na naši náladu.Vybíráme tedy pár rublů z pekelného stroje zvaný bankomat a fičíme dál.Cestou ještě navštívíme pár vesniček mimo hlavní tah a to nám dělá z cesty příjemné putování.Jinak ale už začíná houstnout doprava,města mají silnice doslova narvané a na benzinkách se objevují stolečky a lavičky ,což na severu Ruska vidět nebylo.Je to tu už takové našemu srdci bližší.Kolem šesté večer vjíždíme do Petrohradu.Silnice jsou narvané k prasknutí,takže se stále držím na středu vozovky a proplétám se mezi auty až Něvskému prospektu,kde už nemám šanci a musím poslušně postávat v kolonách.

Ale zas je na co koukat ,protože domy kolem mají překrásné fasády a zdobené střechy.Touto cestou jsme se pomalu dostali až k legendární Ermitáži.Procházíme se po přilehlé ploščadi a pozorujeme ,jak lidé posedávají ,jezdí na kolech a já nevím co všechno na té velké ploše dělali.

Tak o tomhle nám ruštináři na střední vyprávěli a dávali za jednu z maturitních otázek.Je krásné to vidět .Na to můžou být rusové právem hrdí.Naše návštěva města se protáhla až k jedenácté večer a my už netrpělivě očekávali až se celé město rozsvítí včetně mostů a každý svítí v jiné barvě.Kdo to neviděl ,nemůže uvěřit.Překrásné město v denním světle  se změní v pohádkovou podívanou.Protože se nedokážeme od tohoto zážitku odpoutat,ještě projíždíme nábřeží a přilehlé ulice,abychom si to co nejvíce užili.Blíží se půlnoc a je třeba pohledat nějaké to místečko na přespání.Chvilku bloudíme po nově vystavěné dálnici,než najdeme směr.A asi 20 km za městem nacházíme kousek od silnice opuštěné hřiště a mezi stromy stavíme naše obydlí.

ujeto 459 km

7.7.den dvanáctý   

Tohle ráno nás budí déšť.Po chvíli však ustává a vypadá to ,že bude počasí na pohodu.Bavíme se na účet přilehlého hřiště,co vypadá spíše jako zarostlý tankodrom,nu což Petrohrad skončil a jsme zpátky v Rusku tam ,jak to má být.

Po sbalení míříme k estonské hranici,přičemž těsně před přechodem naplníme ještě za levno nádrž a jdeme do magazínu utratit poslední rubly.Pak už jen chvilka na celnici,než nás vpustí dovnitř,nutná kontrola nás i motocyklu,podebatování s celníkem,kde jsme jezdili a vysvětlení ,že motorka opravdu není BMW nýbrž Triumph z Británie.Definitivně opuštíme Rusko.Vjíždíme na estonskou stranu.Tam vše probíhá rychle a my vjíždíme do města Narva.Jsme zpět v evropské unii a máme pocit ,že jsme doma.V okamžiku ,kdy jsme vjeli na toto území ,pláclo nás přes oči vysečení parků,plastová okna v domech a chodníky,ty se  v běžném Rusku příliš nevyskytovaly.Prostě je to ta naše domácí atmosféra a to jsme stále 2000 km od domu.Chceme dojet do Tallinu a vzít si hotel.Mrholí pořád víc a víc a opravdu ošklivě.Za jízdy pozoruji,jak v určité rychlosti na pětku mi pod zadkem vybruje motorka.Už se to projevovalo na konci Norska,ale teď to zesílilo.Jsem z toho trochu nervozní ,ale protože se to ve vyšších rychlostech uklidńuje,beru to jako drobný problém.A tak za hustého deště dorážíme do Tallinu.A asi na třetí pokus nalézáme hotýlek v zástavbě rodinných domů.Z ruštinou zde máme smůlu ,mladí už mluví anglicky a na ruštinu už  radši všichni dávno zapomněli.Takže opět horká koupel  a večerní relaxace před spaním.

ujeto 571 km

8.7.den třináctý

Pohled z okna po probuzení prozrazuje,že je snad definitivně po dešti.Pomalu nanosím saky paky ke stroji ,abychom poté co posnídáme vyrazili a pomalu pomýšleli na návrat k domovu.

Ještě než definitivně opustíme Tallin,chceme si aspoň trochu prohlédnout historické centrum.A dobře jsme udělali.Město Tallin není příliš gigantické město a jeho centrum stojí za to vidět.Trochu Kutné Hory dohromady s Českým Krumlovem-asi tak nějak to na mě působilo.Pomalu jsme si projeli dlážděné uličky až kamsi k náměstíčkům a pozorovali ,jak lidé v zahrádkách kaváren posedávají a popíjejí oblíbené nápoje.Prostě takový ranní klídek.Už jen dotankovat a valíme směr Lotyšsko.Estonsko je země velice upravená,cesty nádherné a poměrně častým jevem jsou stojany s rychlostními radary.Jedeme opatrně a bavíme se neobvyklými názvy obcí na směrovkách.V našem jazyce to dává trošku jiný význam.No uznejte sami-Kunda,Libatse atd.

Přibližuje se nám hranice s Lotyšskem,doprava houstne a na samotném přechodu vjíždíme do staveniště.Couráme se v koloně kamionů a asi po deseti kilometrech se vše dává do pohybu.I já beru za plyn,řítím se cca130 km/h,když najednou pozoruji svítící kontrolku tlaku v pneu a na displayi vidím ,jak mizí tlak v zadní gumě.A je to tady.Začíná dobrodružství zbytku dne.Zastavujeme na autobusové zastávce a po ohledání značně sjetého pláště objevuji dvě díry a rozstřepené konečky ocelové výstuže pneumatiky.Tak tohle jsou ty vibrace,co mě provázely už po zbytek Norska přes celé Rusko až sem.Mám s sebou opravnou sadu s knoty  a pak se musím pokusit dojet někam do civilizace.Dle návodu řeším opravu,nafouknu přiloženými bombičkami.Mezitím oběd na lavičce čekárny,poté padesátkou dojíždím k benzínce,abych kolo dofouknul a dojel do nějaké obce.Benzina byla asi pět km.Dofoukli jsme a jedeme dál.Žádná sláva,oprava vydržela asi 20km a my stojíme u další benzinky kdesi v Lotyšsku asi 70 km od Rigy.Nastává krátká porada jestli zavoláme asistenční službu sjednanou u naší pojišťovny,nebo jestli to ještě zkusíme sami.A ja si tak sedíme na rantlu a rozmýšlíme,zčista jasna a do dnes nevím kde se vzal tu se vzal klučina asi 30 let na lehkém endurku.Zastavuje a rusky mě oslovuje,co mám za problém.Když jsem mu vše vysvětlil,odběhl,přinesl přenosný vzduchojem,dofouknul mi kolo nadoraz a říká"jeď za mnou ,za 2 km je servis."Sedáme a uháníme po úzké asfaltce za malým endurem až se ocitneme v malém městečku před pneuservisem.Chlapec vše domluvil a po pěti minutách už mi servisman demontoval kolo a hurá na zouvačku.........já jen čuměl

Dalších patnáct minut uběhlo,guma zevnitř vyvařena záplatou a šup ,už je zpět v motorce.Chlapci mi vysvětlují ,že mám dojet do Rigy a přezout na novou gumu-samozřejmě mají pravdu.Ještě mi z internetu vypisují adresy motoobchodů a když je vše domluveno,ptám se kolik platím.Prý sedm euro-dávám deset,vždyť za sedm euro bych doma ani nezul.Nakonec se ptám svého zachránce-"co dám tobě za tvůj čas?"A on odpovídá-"můj čas nic nestojí ,jen pomáhám kolegovi motorkáři".Tak to je borec.Přichází vzájemné objetí a poslední podání ruky a já říkám" až přijedeš k nám,pomůžu já tobě".On se jen pousmál,nasedl na motorku a mizí mezi domy.Tohle byl doslova a do písmene můj strážný anděl.Z ničeho nic se objevil a když bylo vše vyřešeno zase zmizel.My též nasedáme a pokračujeme směrem k Litvě.Před Rigou si říkám-"risknu to a jedu dál,uvidíme,co guma vydrží.Je opravdu sjetá a jak je přetržená výstuž ,trochu se mydlí.Žene nás touha domova  a tak nekoukám na  levo na pravo a po přestávce na večeři pálíme směr Kaunas.V plánu byla ještě Hora křížů,ale nabral jsem jiný směr a zjistil to až v pokročilém čase,tak jsem tuto atrakci pro tentokrát vypustil.Snad se sem ještě někdy vrátím.Postupně přichází noc a do |Kaunasu zbývá asi ještě 20 km.A hle -červená kontrolka tlaku pneu se zase přihlásila.Jo jo v Rize jsem nepřezul ,tak budu muset jednat nyní.Tlak ubývá velice pomalu a tak je dostatek času na to ,dostat se do Kaunasu.Dojíždíme na okraj města k benzince ,je  půlnoc a tak rozhodujeme ,že zavoláme asistenční službu a necháme se vysvobodit tímto způsobem.Příjemná paní mi do telefonu odpovídá ,že se nám za chvíli kdosi ozve a netrvá ani 15 min a už opět zvoní telefon a na druhém konci nám mužský hlas polsky vysvětluje,že si pro nás po ránu přijede odtahovka a žádá od nás polohu.Diktuji mu tedy souřadnice GPS z navigace.Ještě si ověřuje polohu dle okolí a jsme domluveni .Na osmou ráno tu máme odtahovku a ta nás zaveze do servisu na přezutí.Vybalujeme stan na trávník a uléháme za benzinkou k spánku.

ujeto 565 km

10.7.den čtrnáctý

  v sedm ráno vylézáme ze spacáků a šupky dupky balíme,abychom byli připraveni.Dáme kafe a čaj ,k tomu snídani a v osm už sedíme na obrubníku a čekáme na odtah.Po půl deváté se řítí bílé Iveco  a hlasitě troubí, řidič je vysmátý jak lečo a navíc mluví rusky -super. Do patnácti minut máme naloženo a můžeme vyrazit.

Cestou dostáváme informace o městě co se kde nachází ,jak se tu žije ,prostě máme to jako prohlídku městem ,to je taky výborný.Po chvíli jsme na místě .Malý obchůdek Harley-Davidson.Otevíračka je až od deseti a tak zatím skládáme mašinu dolů,odtah odjíždí a my čekáme až přijde personál a dají nám to do kupy.A už je tu pan majitel.Domlouváme co je potřeba a zatímco mašinka dostává novou gumu,my si pochutnáváme na darované ranní kávě.Pozoruji cvrkot ,když tu mě volají k vyvažovačce.A vida-ráfek je v jednom místě nepatrně nakopnutý.No co ,domů to zvládneme a tam to doladíme.

Hotovo -zadek nově obutý.Děkujeme chlapci.Máme poledne,sedáme a vyrážíme na Polsko a domů.Teď už opravdu jen jedeme,tankujeme a občas svačíme.Cesta do Waršavy je šílená-provoz jako prase a silnice sotva nápor pobírají.Přečkáme zácpy v hlavním městě a pak už valíme po dálnici na Lodž a pak Wroclaw.Ještě zástávka v mekáči v Lodži,dáváme večeři a frr pryč,ať už jsme na přechodu.S přicházející půlnocí se ocitáme v Harachově.Posledních 40 km na polské straně byl docela vopruz,samá zatáčka,horská střediska a zima.Je to tady-cedule Česká republika-nejkrásnější cedule co jsme si mohli přát.Je tady  šest stupňů v jednu v noci ,na benzině oblékáme zateplení a pokračujeme k domovu.Kolem druhé na mě jde taková krize ,že stavím v Mladé Boleslavi a říkám si "domů už to nedám".Po horkém kafi a půl hodině v trávě na zádech se odhodlám a sedáme do sedla,abychom před šestou hodinou ranní vjízděli do garáže.

Dali jsme to -jsme ve zdraví domaaaaaa

ujeto 1178 km           

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE