Nordkapp, Murmansk, Petrohrad 2015

26.6.den první

V 5:30 zvoní budík a ani jeden z nás netuší,kde dnešní večer složíme hlavu.Vše je sbaleno až na pár maličkostí a krátce po půl sedmé zvedáme kotvy.Dnešní den bychom  se měli dostat do Dánska poblíž města Odense.Nabíráme směr Vojtanov a míříme  přes Magdeburg do Hamburku a dále k dánské hranici.Sotva jsme se dostali na dálnici v Německu,začíná dlouhá stereotypní jízda s přestávkami na kávičku,svačinky a tankování.Až v Hamburku jsme si za jízdy prohlíželi obrovská kontejnerová překladiště a poměrně silný provoz nás též trochu více prověřil.Sotva jsme projeli stavíme na parkovišti za městem ,abychom dali pořádnou večeři a taky bylo třeba se dohodnout kam až to dneska potáhnem.A protože s plným žaludkem je na světě lépe,přišla i další energie dotáhnout to dle původní dohody co nejblíže k městu Odense a tam přenocovat.Sedáme a pokračujeme,abychom okolo 22 hodiny byli na dálničním parkovišti kdesi v Dánsku cca 30 km od Odense.Po chvíli máme postaven stan,ještě něco dobrého na zub  a šup do spacáčků.

ujeto 916km

27.6.den druhý

Ráno se budíme do mlhavého rána.Drobně prší,lidé spící ve svých autech kolem nás se pomalu probírají a já vše pozoruji a mám  z toho nehoráznou prču ,co všechno se děje na parkovišti.Prostě lepší nežli si pustit snídani s Novou.Je čas podívat se do zásob proviantu,co že si to dáme dobrého k snídani.Z většiny to nechávám na mé spolujezdkyni a navigátorce v jedné osobě.Neprohloupil jsem,za chvíli se místní stůl prohýbá pod namazanými chleby ,nakrájenou zeleninou a horkým čajem.No to si dáme.Pak sbalit stan,vše zakurtovat a v 9:30 odjíždíme za dalším poznáním.Ještě zbývá dotankovat.Ve Skandinávii se tankuje výhradně přes platební karty,takže nejprve okukuji  domorodce jak to praktikují,poté zkouším své štěstí sám.Zasuneš kartu,dáš PIN,zvolíš benzín a vysuneš kartu.Bereš pistoli a už to tankuje.Paráda.Nikdo neodjede bez placení.Zjišťuji ,že je to velmi praktické,už jen proto ,že nemusíš lítat ke kase atd.Jedem dál,teplota cca 15 stupňů,ocelová obloha.A to už je před námi první z mostů přes moře.Na zábradlí hejna racků a my pádíme dále na Kodaň,abychom dali i druhý most a hle Švédsko je naše.Na okraji Malmö stavíme ,je čas oběda a protože náš pravý kufr je narvaný až k prasknutí zásobou potravin,dáváme oběd a kávu.Hodina je ta tam,hurá do sedla a valíme dál.Chtěli bychom dojet na osamělé vrakoviště Bastnas,poblíž městečka Töcksfors nedaleko norské hranice.

Trasa vede stále po dálnici,je těžce stereotypní a ubíjející.Rovná cesta,zapnutá navigace a zírání do dálky před sebe.Povídáme si a zpíváme ,prostě se snažíme zpestřit si dálniční jízdu.Jako probuzení vnímáme průjezd Göteborgem,pozorujeme budovy kolem,zábavní park s obrovským ruským kolem a řítíme se dál.Kus za městem konečně sjíždíme na menší silnici a už nás baví okolní příroda.Jezero za jezerem,lesy a mezitím vesničky a městečka,tak jak je známe z televize,když zrovna běží dokument o Švédsku.Vše je jak má být ,na svazích jsou barevné domky a dole na rozcestí u silnice schránky se jmény.A tak to běží celou cestu ,než dorazíme do cílového městečka Töcksfors.Je potřeba najít směr na vrakoviště Bastnas,proto pomalu projíždíme městem,máme osm večer.Po chvilce kdesi v menší uličce nacházíme obyvatele v ne zrovna střízlivém stavu a protože není jiná možnost,oslovuji ho s dotazem na náš cíl.Motající se týpek k mému překvapení velmi pohotově reaguje a ptá se jestli mluvíme německy či anglicky.Žádá papír,maluje cestu a do toho vysvětluje plynule německy.Ok super,máme před sebou 20 km po štěrkové cestě lesem.Jeho výklad byl tak perfektně srozumitelný,že jsme neměli sebemenší problém.Pouze kvalita cesty si žádala maximální rychlost 40 km/h ,poněvadž s takto plně naloženým a těžkým cesťákem se nechce příliš riskovat.Desátá večer to jistí.Před námi se otevírá palouk posetý vraky aut šedesátých let.Je tu ticho a vyvolává to v nás zvláštní pocit.Jen stojíme a zíráme.Přemýšlíme ,jak to asi bylo dříve a nevycházíme z údivu.My se snad budeme v noci bát ,nikde ani živáčka,jen plechoví miláčci odkázáni na nekonečné ohlodávání zubu času.Jen hejna komárů ruší ten klid a repelent nemá ani sebemenší šanci.Takže dokud to jde,nesvlékám helmu z hlavy,stavím stan,abychom měli kde spočinout při naší první bílé noci.V 0:30 zalézáme ,ale i přes značnou únavu velmi stěží usínáme se všemi dojmy z tohoto místa.

ujeto 834 km

28.6.den třetí

Po sedmé hodině ranní se probouzíme a kocháme se božským klidem.Rozhlížíme se do všech stran a procházíme s údivem lesík plný na sobě navrstvených vraků všech možných značek.Je to zajímavý a neuvěřitelný pocit.Fotíme a nejsme schopni se nabažit.Takové množství aut tu zůstalo na pospas osudu.

Ač velmi neradi musíme pobalit,posnídat a jet dál.Čas nás tlačí a naše cílová destinace pro dnešní den-Trolí stezka již čeká.Po ujetí pár desítek kilometrů nás vítá norská hranice a my už víme ,že nás čeká jen kousek dálnice poblíž Osla a pak běžné silnice s maximální rychlostí 80 km/h.Po ránu je spočátku pod mrakem,až kolem poledne se nebe zbarví do modra a po zbytek dne nám sluníčko zpříjemňuje cestování natolik,že místy je až 25 stupňů a v kombinaci se silným provozem  je to až únavné.S přibývajícími kilometry se kolem nás začínají tyčit skály se stékajícimi většími či menšími vodopády z tajícího sněhu.K večeru se ocitáme ve městě Andalsnes a odbočujeme na Trollstigen.Co kdybychom si dnes dopřáli chatku,sprchu ,teplou postel,večeři u pořádného stolu a v teplíčku?No jasně.Že se ptám ,Jituška souhlasí.Nalézáme kemp mezi skalami a bereme chatku.Sprcha ,teplo a měkká postel ve vytopené chatce dělá své a tak po večeři a obhlídce okolí užíváme pohodlí a usínáme.

ujeto 532 km

   29.6.den čtvrtý

  Máme tu nové ráno.Je po dešti a nádherně čistý vzduch.Sice není ani trochu vidět na vrcholky,vše je v oparu,doufejme ale ,že se mraky rozestoupí a výjezd po Trolí stezce bude super.Pomalu vše dávám do kupy,zatímco starostlivá hospodyňka chystá snídani.

A je čas vyrazit.Jedeme pomalu vzhůru a k naší radosti se i mraky umoudřily a možná krásnější podívaná při výstupu nahoru je,když ještě sem tam nějaký ten mráček pluje údolím a z výšky je na něj vidět ,jak na padající závoj.Po ránu ještě mnoho turistů nejede a tak máme na celý výjezd úžasný klid a není problém kdekoli zastavit a rozjímat nad nádherou,která se každý den nevidí.Nahoře se projdeme k vyhlídce.Při návratu již provoz houstne a parkoviště se zaplnilo autobusy turistů.

Čeká nás cesta dolů a potom už míříme vstříc novým zážitkům k Atlantické silnici.Čeká nás jeden kratší trajekt a proto po příjezdu u přístaviště využíváme čekání k obědu a poté vjíždíme na palubu ,abychom se přeplavili na druhý břeh a mohli pokračovat.Desetikilometrový úsek Atlantické cesty je určitě místo ,které stojí za to si projet.Z cesty se nabízí za dobrého počasí nádherný výhled a všude kolem je plno rybářů a turistů co postávají se svými obytnými vozy na přilehlých parkovištích.

Po obhlídce této lokality pokračujeme dám na Trondheim a poté míříme do přístavu Bodo.Pro dnešní den jsme turistické atrakce vyčerpali,je 16 hodin a nám zbývá jen jízda dál na sever.S přestávkami valíme asi do 22 hod krajinou o poznání chladnější a liduprázdnější kdesi za městem Trondheim.A tam také stavíme stan na odpočívadle u potoka,chvilku rozjímáme ,než nás přepadne únava a spánek ve velmi chladné noci cca 8 stupňů.

ujeto 540 km

30.6.den pátý

Dnes ráno nás budí zima ,všude je mokro a nevlídno.Není kam si sednout a tak spočátku oba drkotáme zuby a děláme si z toho lidově řečeno prdel.Abych tak řekl,počasí se podobá listopadu a to je konec června.Dnes bychom měli dorazit do Boda a před tím překonat severní polární kruh.Takže ranní hygiena v potoce,velká snídaně a jede se.Krajina se fakticky změnila,zima je jako když dře.Neprší ,ale je pod mrakem a tak po sto kilometrech u brány označující severní Norsko oblékáme vložky do oblečení a po malé pauze míříme dál.

Jedeme si vesele,pomalu se začíná vyjasňovat a teplota náhle šplhá až ke 20 stupňům.Takže vyjmout zateplení a to jsme jen pár kilometrů pod severním polárním kruhem.Je opravdu azuro a my se pomalu táhneme do kopce za autokaravany,kterých je po celém Norsku nepočítaně.Lesy se změnily na zakrslé břízky,aby po chvíli úplně zmizely.A před námi jen pláně a o pár metrů výš všude kolem sníh.Lány sněhu a do toho nebe bez mráčků s rozzářeným sluncem.Takhle nás vítá severní polární kruh.Zastavujeme na parkovišti a jdeme vše zdokumentovat a nabažit se.Počasí nám maximálně přeje,možná se sem už nepodíváme a k našemu štěstí je tak nádherně vidět.Jen stojíme.Točíme se kolem dokola  a já jen slyším z úst Jitušky" bože ,to je nádhera".

Fotíme ,fotíme a fotíme.Jsme moc rádi ,že nám počasí vyšlo , vždyť by mohlo být hůř,,je tu přece jen drsné podnebí.

Okolo sedmé večer dojíždíme do Bodo.V přístavu ani živáčka,ale stále krásně.Trajekt na Lofoty jede v 0:45,máme spousty času,tak si děláme večerní piknik.Zalézáme do vytápěného vestibulu,ze židlí složíme postel a na dvě hoďky si dáchnem.Ve 22 hod slunce svítí jak u nás v poledne,takže po malé relaxaci brouzdáme přístavem a čekáme na půlnoc,abychom pozorovali půlnoční slunce.Jak už jsem popsal výše,počasí nám opravdu přálo a my viděli vše naplno.Už je tu loď a po otevření závory vjíždíme na palubu.Lodník se usmívá a ukazuje místo kam zaparkovat.

Naivně jsme si mysleli,že cestu prospíme,ale výhled z lodi byl natolik úchvatný a ten pocit ,že ve dvě ráno je vidět jako ve dne, nám usnout nedal.Tohle možná už v životě nespatříme.Cesta lodí trvala bezmála 4 hodiny.Ve 4:15 přistáváme v Moskenes a odjíždíme na parkoviště na konci Lofot za městem Ä.A co dál? Klídek ,vypijeme kávu a zas trochu popojedem.

ujeto 530 km

  1.7.den šestý

   Naše cesta směřuje na samý sever Evropy.Nordkapp.Dnešní den nemáme v plánu žádnou pozoruhodnost,prostě chceme jen dojet o kousek dál,ale zase na druhou v Norsku je neustále na co koukat,takže jízda touto zemí při doržování rychlostních limitů skýtá téměř vždy úžasnou podívanou.Jedeme zastavujeme,svačíme a pijeme,až už si myslíme ,že toho bylo dost,stavíme kdesi na severu Norska na parkovišti.Jsou tam zastřešené sruby,jeden zabíráme  a stavíme do něj stan a máme nehorázný humor z našeho nového bytu.Navíc poblíž máme toalety s teplou vodou,výlevku pro karavany,takže tam kde jiní vymývají chemické hajzlíky,my se sprchujeme hadicí s teplou vodou.Naštěstí je tu čisto.Protože je hrozný vichr ,jsme rádi za to zázemí a pro dnešní den zalézáme brzy kolem 20:30 .Však jsme minulou noc téměř nespali.

ujeto 509 km

2.7.den sedmý

Vzhůru do práce-balit ,napakovat motorku,ranní hygiena a v 9:30 už sedíme a valíme dál ,abychom večer byli na onom severním místě,kam směřují tisíce turistů všemi možnými prostředky.Dopoledne je jako vždy dost chladné asi 10 stupňů.A tak jsme vděční za zateplení našich moto oděvů.A navíc Jituška jede s nepřetržitě zapnutou vyhřívanou sedačkou.Příroda je jak jinak než krásná.Dokola se střídají vodní plochy a zasněžené vrcholky hor.Sem tam pár baráčků rozházených po svahu a takhle se to opakuje většinu jízdy.

Kollem oběda stavíme na jedné z benzínek a potkáváme manželský pár z Austrálie s nákladním autem,kteří jedou z Číny do Evropy a v Norsku jim výprava končí.Společně zažertujeme,že s nimi vyměníme motorku za auto a vše končí podáním ruky s přáním šťastné cesty.Po pytlíkovém obědě jedeme dál.Pozdní odpoledne se chlubilo jasně modrou oblohou s ostrýmn sluníčkem,což vydrželo až do pozdních večerních hodin.Takže zbytek dne ,ač při teplotě 8-10 stupňů se nám nabízel pohádkový pohled na přírodu nám středoevropanům takřka neznámou,zvláště pak posledních sto kilometrů před Nordkappem,kdy silnice táhnoucí se podél krásně modré vody a sametově zbarvených kopců byla doslova dechberoucí-tohle nelze vysvětlit ,to se musí vidět.

Je 19:30 a my se ocitáme před závorou Nordkappu,když tu náhle nás usměvavá obsluha obírá o 510 NOKů,mizí nám úsměv na rtu.Parkoviště doslova narvaná autokaravany a na place pro autobusy neustále přibývají další a další vozy.Jdeme se podívat na místo k ocelové zeměkouli,ale přes zástupy lidí se tam snad ani dojít nedá.Všichni tu čekají na půlnoční slunce,i když obloha se netváří příliš vstřícně.Teplota 6 stupňů,tak si procházíme budovu od shora dolů a focení venku si necháme na příští ráno.Samozřejmě i my čekáme na půlnoc a tak si ještě krátíme čas procházkou přes parkoviště,když tu vidíme enduro s pardubickou značkou.Dáváme se do řeči a kolega nám sděluje ,že přijíždí opačně než my,tedy z Ruska,kam máme namířeno zítra my.Vyměňovali jsme si dojmy ,rady a najednou tu byla půlnoc.Slunce bylo za mrakem ne příliš výrazné a po patnácti minutách po půlnoci se místo pomalu vylidnilo a i autobusy pomalu zmizely.Zbylo jen mnoho autokaravanů a naše dvě motorky.Pouští se do nás zima,,jedna hodina ráno a my narychlo stavíme stany a pro tuhle noc jsme si ani moto oblečení nesvlékli.Mírné poryvy větru totiž klima ještě více ochlazovaly.

ujeto 570 km

  3.7.den osmý

Když si představím,že v tento čas jsou v ČR tropy a já vstávám do mlhavého rána o pěti stupních,říkám si,jestli jsem vůbec normální.Ale co domů je to ještě daleko,tak musíme nějaký čas vydržet.Budím mojí rozespalou spolujezdkyni,která mě evidentně za to nemá ráda a jdem nafotit to ,co se večer díky návštěvnosti nepodařilo.Je tu nádherný klid,jsme na útesu sami a máme konečně prostor si vše užít a náležitě prohlédnout.

Náš kolega z večera spí ,nebudem ho tedy rušit,balíme stan a sjíždíme dolů do města Honingsvag.Tankujeme nejdražší benzín z celého Norska asi 52 Kč/l,vaříme snídani a už se těšíme ,až popojedem a teplota se alespoň o stupeň zvedne.Dnes už zamíříme k ruským hranicím,abychom se dostali do Murmansku zažívat  další dobrodružství.Celý den jedeme po silnici E6 a za nejhorší úsek jsem pro dnešek považoval etapu souběžnou s finskou hranicí,kde byl poměrně nekvalitní asfalt a ještě snad každých 200 m příčný spoj,který s námi nehezky drncal.Všude jen břízy ,potok a nic.Dnes je mi z toho opravdu divně-depka z toho jednotvárného prostředí,strach o motorku a její možné poškození se podepisuje na mé náladě.Však i únava začíná být značná,zkrátka a dobře-mám dnes asi kritický den.Takto se plahočíme asi do 20:30 a aby toho nebylo málo,k večeru vane od vody dosti čerstvý vítr,což totálně znepříjemňuje jízdu.V tomto čase také dorážíme na norsko-ruskou hranici.Co dál? Přejedeme ještě dnes?Nebo počkáme do rána?Je rozhodnuto,oba jednoznačně říkáme "přejedeme a zakotvíme až někde v Rusku".Norové celkem v poho,běžná pasová kontrola a tak popojíždíme na ruskou stranu.Tam je však o poznání hůř.Značně nervozní celní úředníci z toho ,že jim za 20min končí směna a přitom nás musí ještě odbavit,nám dávají kázání,co si to odovolujeme přijet před koncem pracovní doby,zvláště pak Marfuška za okýnkem ,dávajíc nám vyplnit migrační karty.Inu okusili jsme náturu ruských úředníků ,zvláště pak, když tomu šéfuje ruská děvuška.Jako první přivítání s Ruskem to ale bohatě stačilo.Po tomto milém přivítání ještě probíhá důkladná kontrola vozidla,tedy výrobní číslo ,SPZ a hlavně bagáž.Pak můžeme jet-hurá.Jen ty slova ,co jsme si vyměňovali přes interkom na adresu oněch úředníku jsou zcela nepublikovatelná a ani jeden z nás nenašel takový výraz,který by vyjádřil to, co jsme k nim v tu chvíli cítili.Prostě bylo třeba se z toho vykecat ,jiná možnost nebyla.Kousek za hranicí vjíždíme do staveniště silnice a vzápětí najíždíme na perfektní širokou a novou asfaltku a já beru za plyn.Tato oblast je vojenská a tak hranici s Norskem lemují dráty s čerstvým oraništěm za přítomnosti kamerových systémů.Jako u nás za bolševika.Cestou k městu Zapoljarnyj nás zastavila dvakrát závora přes cestu a vojenská hlídka požadovala pasy  a migrační karty s otázkami jestli jsme turisti ,či co jiného.Máme 22:30,stojíme v Zapoljarnem na benzince,do Murmasku zbývá 150 km a to je pro nás výzva.Vždyť bychom už dnes v noci mohli okusit teplou ruskou hotelovou postel.To ještě dáme-jedeme.Výhodou tohoto období jsou bílé noci.Všude je vidět a nám se prostě jede skvěle jako ve dne.Co se týče přírody,je tu nádherně ,lesy a jezera se střídají a ten klid jen narušují stavební stroje ,co staví silnici i právě teď v noci a my střídavě jedeme v jednom či druhém volném pruhu,kde se zrovna nepokládá asfalt.Oba se těšíme do tepla a obloha se pomalu začíná mračit.Čím více se blížíme městu ,je počasí horší a když dojíždíme,tak mrholí a všude je mokro.Ve městě i ve dvě ráno panuje čilý ruch a já se nechám vést navigací  do hotelu Paralel již dřívém dohledaném na googlu.Chvilku po druhé ranní stojíme před hotelem,oba toho máme plný kecky a nepřejem si nic jiného než horkou vodu a postel.Paní recepční nás po chvilce ubytuje a než jsem stačil vynosit bagáž od motorky ,Jituna už je naložená v horké vodě.Jdu se ještě podívat na balkon.Bílá noc,já čumím na město pod námi a nemůžu uvěřit ,že jsem v Rusku,ve městě ,které znám jen ze zeměpisu z šesté třídy-tehdá jsme to ještě nazývali Sovětský svaz.Uléháme do postýlek a z posledních sil si přejeme dobrou noc.

ujeto 789 km

4.7.den devátý 

Budíček jsme si dnes dali okolo jedenácté.Původně jsme měli dorazit do Murmansku až dnes a strávit tu pouze jednu noc ,ale jsem rád ,že jsme to včera trochu natáhli a dvakrát se můžeme vyspat v pořádné posteli,před dalšími kilometry v sedle.Tento den by měla být těžká relaxace a prohlídka města.Takže jedeme jen tak nalehko ,míříme do obchoďáku pro potraviny a cestou pozorujeme město.Jedeme se ještě podívat na vojenský památník nebývalých rozměrů,kde je i nádherný výhled na město i přístav.

Nějakou chvíli se rozhlížíme po okolí  a zase pomalu vyražíme k hotelu a ještě před tím projíždíme město křížem krážem.Jen těžko tu najdeš rodinný domek,je to město z paneláků,které zblízka nevypadají příliš vábně.Ale rozhodně je zajímavé to vidět.Teď už zpátky na hotel,naplnit bříška a lenošit ještě pár hodin ,neboť zítra začíná zase nekonečná pouť.Po osmi dnech spánku v severské přírodě jsme vděční za teplo pokoje a měkkou postel.  

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE