Nordkapp 22

Den 9. (sobota  23. 7. 2022) ujeto 320 km

Ta voda musí někde chybět… ráno pobalíme a poprchává. Jedeme za Altu na Kafjord do muzea Tirpitzu. Malý srub kousek nad vodou, vstupné přívětivé, nejdříve úvodní film a pak prohlídka reálií i modelů. Celé tak na hodinku. Za mě: spokojenost. Původně to měla být hezká etapa horama dolama, ale díky vodě a puštěným větrákům na kopcích, které foukaly chladný vítr, se z toho stal jen nezáživný tranzit do Tromso. Ještě krátká zastávka u pomníčku a vraku Tirpitze – je vidět jen zbytky žebroví čouhajících tak půl metru nad vodu a hurá na ubytko. Hostel za 39 E/os za to určitě nestál, ale střecha nad hlavou byla k nezaplacení…

Den 10. (neděle 24. 7. 2022) ujeto 200 km

Trajektový den… Z Tromso směřujeme do Andenes. Vybrali jsme cestu, o které jsme si mysleli, že bude hezká… nejdříve napříč ostrovem Kvaloya na trajekt z Brensholmen do Botnhamm na ostrově Senja. Odjíždí v 10 hod. Fronta dlouhá až za zatáčku, ale žádná hrůza se nekoná… za pár minut se najíždí na palubu. Platba kartou. Mají to kluci vychytaný… mobilem naskenuje značku, přiloží kartu a jste o pár korun chudší… Na Senje jsme měli v plánu jet vyhlídkově vedlejší cestou, ale ouha. Cedule jak kráva, že neprůjezdno – rekonstrukce cesty. Kousek to zkoušíme a po pár kilácích zátarasy…  tak tedy zpět na hlavní. Tím pádem se nám vše zrychlilo a stíháme trajekt o jeden dřív. Gryllefjord  je obyčejná rybářská vesnička (možná městečko?) s naprosto obyčejnými domky, které jejich majitelé opečovávají, jak se dá. Fronta na trajekt přes půl dědiny a po předchozí zkušenosti se řadíme hned na konec – že pak půjdeme na výzvědy. Místní klučina nás šibalsky upozorňuje, že motorky jedou dopředu. To víš, že jo.  Z turistů si dělat srandu…. Vlažným krokem jdeme na výzvědy a fakt, srandu si nedělal. Svižným krokem zpět a popojet až dopředu. Máme skoro hodinu čas, tak bloumáme po „přístavu“. Přes okno pneuservisu pozoruji regály se zimními  pneumatikami – všechny s hřebama. O kousek dál „kavárnička/bufet“, ale je neděle, tak máme zavřeno….  a naproti obchod se suvenýry a místními výrobky. Nechci nikoho urazit, ale já bych si tam nic nevybral….

Přijíždí loď, zatím co auta vyjíždějí, probíhá procedura placení motorek (scan značky, přiložit kartu), posádka se mezi sebou dohaduje, ale nakonec vezme všechny motorky na seřadišti. Což neplatí pro auta. Těch vezme tak polovinu čekajících a zbytek zase až za 3 hodiny…..

Po hodině a půl kolébání přirážíme v Andenes na ostrově Andoya. Kdyby tady nebyli ti turisti, bylo by to příjemné malebné místo s krásnými výhledy na obzor. Nahlédneme k majáku a pokračujeme dál po pobřeží. Na odpočívadle potkáváme Němce na zánovním Uralu. Pár zdvořilostí a ptám se na spolehlivost stroje. Má ujeto kolem 5.000 km, dolíval olej a když chtěl měnit gumu u sajdy, objevil přidřené ložisko – tak vyměnil i to.

O kousek dál bereme kemp, stavíme stan a rychlostně se jdu koupat. Zlákala mě místní děcka. Rochní se v písku na kraji vody, občas se namočí a jsou happy. Jen díky zkušenostem z mládí u mě nedošlo k zástavě srdce…  vzduch má 11°C a voda na tom není o moc líp. Norové jsou jiní…… Vařím večeři a teplý čaj, ohřeju se asi až v krematoriu… je dávno po desáté večer a světlo jak v poledne. Nasadím klapky a zavrtám se do spacáku.

Den 11. (pondělí 25. 7. 2022) ujeto 200 km

Ráno vstáváme zavčas, rádi bychom pobalili a vystartovali před tím, než začne padat voda. Kempová kuchyňka se otevírá až v 9 hod a nikde nikdo. Uvaříme tedy na plyňáku a uděláme jim budíček startováním motorů. Ranní cesta je prázdná a pár výhledů stíháme ještě za sucha. Dnes mají být Lofoty…. Kdyby se nám tu líbilo, časový plán má rezervu a můžeme zůstat na další i dvě noci… ale počasí má jiné plány, další tři až čtyři dny budou zalévat…..

Rezignovaně projíždíme na jih ostrova, některé úseky projíždíme v dešti a mlhavu, do některých plánovaných vesniček ani nevjedeme…. Jsem asociál a nechci se nechat ušlapat turistama.  Postupně se dostáváme až do „ Ä“, povinná fotka bez radosti, Frankie nakoupí magnetku na ledničku a jedeme do přístavu. Řadíme se mezi motorky a jdeme se schovat do čekárny… prosklená, vyhřívaná, lavice na sezení…jaký luxus po dni v dešti, málem jsem zaspal lodění… Ve spěchu dorážím k moto a regulovčíkovi podávám kartu na placení… odmítne ji a sděluje: vše je OK, mám Vaše značky a faktura Vám příjde do Německa…

Kdo se moc ptá, moc se dozví, tak raději mlčím a najíždím na palubu. Možná nás připočítal ke skupině Němců na bramborách, ale mě zatím nic nepřišlo. Jsme unavení, navlhlí a deštivýma Lofotama zklamaní. Na lodi lidí jako turistů, takže každý má tak akorát jednu sedačku. Otevírá dobře zásobený bufet – formou závodní kuchyně: tácek, nabíráte a na konci platíte. Talíř masových koulí s hranolkama za 170 NOK.  Ještě z paluby bukujeme hostel v Bodo u přístavu, malý dvojlůžák za 80E, dobrá kuchyňka. Parkování přímo pod okny, ale jen do 8. hod ráno. Pak těžce placené, ale to už budeme pryč. Taky nám nabízí možnost snídaně bufetového typu za 150NOK/osoba, ale zase až od 9. hod. Norové jsou fakt jiní…..

Den 12. (úterý 26. 7. 2022) ujeto 470 km

Původní myšlenka byla jet po pobřeží, ale díky počasí a průtržné předpovědi zajíždíme do vnitrozemí…Z Bodo kousek po 17. a pak úhyb na 812. směrem na E6. Ta 812 se líbila. Slabý provoz, pohledné vesničky a světe div se – bez deště.  Najíždíme na E6 podél řeky na jih. I na kopci, kde už není, odkud by voda přitékala, je koryto víc než plné a peřeje jasně ukazují sílu. Zanedlouho se objeví norský „Artic Circle Center“.  Pár fotek, suvenýry a … místní v kraťasech, tričko jen ze slušnosti…..pohoda, vždyť je červenec.  Zkouším oměřovat  jeden svetr s norským vzorem, to by byl prezent, měl bych plusové body….ale nakonec zjišťuju, že je letní-bavlněný. Tak nic. Pokračujeme dál na jih na Trondheim, projíždíme národním parkem, řeka krásná a chčije a chčije. Je brzké odpoledne, na obzoru ocelové mraky a u silnice dva motorkáři před recepcí kempu. Kousek zpět a řadíme se do fronty.  Strejda v recepci umí plynně norsky, takže mezinárodní posunková řeč nám zajišťuje nocleh v rybářské chatce. Rybářské lístky s díky odmítáme a jdeme vařit. V noci pěkně zapršelo…. to všechno je ta voda, co doma chybí….   

Den 13. (středa 27. 7. 2022) ujeto 470 km

Tak trochu tranzitní etapa. Pěkně v nemokách – jak jinak...  Trondheim a jeho kamennou katedrálu bereme jako povinost. Právě se chystají víkendové slavnosti, staví se stánky a tribuny a lidí jako turistů… Víc se mně líbil hřbitov u katedrály a starý most, který poskytuje pěkný výhled na typické domy podél řeky. Pokračujeme dál cestou necestou a hlubokými tunely až k Atlantic road. Přímo v Karvag u začátku cesty je kemp, kde se domluvíte česky. Rezervaci nemáme a volná je jen top chatka za 1300 NOK na noc. Tak se kousek vrátíme a podle šipek u cesty hledáme jiný kemp. Co jsme hledali, jsme nenašli, zato jsme úplnou náhodou někde úplně jinde našli něco, co jsme vůbec nehledali – Vagen Gard. U cesty malá cedule Camp a přes ni na provázku karton Full. Z cesty je vidět na upravený dvorek a právě po něm jde paní se psem. Vypínám moto a zemědělskou angličtinou se ptám na ubytování… Chvilka nedůvěřivých otázek, že nemá uklizeno a že se musí zeptat manžela.  Tak to je paní domácí…. Manžel nás zkouknul  a nasadil cenu 390 NOK/os/noc. Bereme, jsme mokří a večer na krku. Musíme počkat až paní dokončí úklid chatky = vyndá nádobí z myčky a za minutu bydlíme. Upozorňuju, že nemáme NOKy,  ale jen Eura. Nechápou důvod… máte kartu? My máme terminál…. jak snadné, zase jsem ty Nory neodhadl.  A to nám ještě nabízí člun, kdybychom chtěli rybařit…. Prostorná chatka pro 4 s komplet vybavením. Jen na jedno přespání je to naprostá škoda…

Den 14. (čtvrtek 28. 7. 2022) 

Předpověď je slibná, bez deště a snad i bez chladna. Vyrážíme před 8., ale na Atlantic Road už nejsme sami. Míjíme odstavené kempry a z odpočívadel zkoušíme fotit…. je to jen pár kiláčků asfaltu kousek nad vodou, ale my jsme spokojení. Další z postupných cílů si můžeme odškrtnout. Pokračujeme dál po pobřeží až do městečka Bud na západním výběžku. Po meziostrůvkové Atlantic Road je cesta mezi statky nudná a nezajímavá, ale v Bud čeká vojenská pevnost, která chránívala vjezd do úžiny. A pod pevností veřejné parkoviště se záchodky, ve kterých by se dalo snad i bydlet (prostorné, čisté, vyhřívané a zadarmo). Je časné dopoledne, tak pokračujeme směrem na Trollí stezku. Dorážíme něco po poledni, počasí nám přeje, dokonce i sluníčko se občas zazubí… Silnice se zprvu jen líně vlní údolím, zatáček přibývá a otevírá se nám výhled na serpentýny i s vodopádem, který díky počasí minulých dní má co nabídnout… Zatáček je víc než dost, silnice neširoká, ale výhledy to nahrazují. Nahoře se s Frankiem shodujeme na tom, že Alpina nebo Fagaraš a snad ani Stelvio tolik zatáček nemají… Parkoviště, obchod se suvenýry a krátká vycházka po chodníčku k vyhlídkám…až na ty člověky okolo…dobrý. Pokračujeme dál klikatící se silnicí, nádherný výhled na Geirangerfjord s velkým zaoceánským parníkem – jako z prospektu luxusní cestovky… sjíždíme serpentinami, doprava houstne a zpomaluje. To co se zhora jevilo jako kýč, se dole u vody mění v noční můru. Jen díky motorkám se pomalu proplétáme kolabující dopravou a operativně zavrhujeme návštěvu městečka. Rychle pryč do dalších serpentin. No rychle..  malá parkoviště u vyhlídek jsou beznadějně přeplněná, autobusy plné turistů parkují ve vozovce vedle sebe, takže kdo má víc než dvě kola, je odsouzen k nekonečnému čekání. Je to jako Karlův most v sezoně v neděli odpoledne krát tisíc. Brrrrr. Projíždíme silnicí 15,  abychom se napojili na 258. směrem na západ a pak zase na 15. Kempy u cesty mají ceny vyšší, než jsme ochotni dát, tak pokračujeme. V brzkém večeru nacházíme kousek za Førde rozlehlé parkoviště sloužící v zimě běžkařům. Ještě dopnout řetěz, uvařit a spát.

 

 

 

 

 

 

Den 15. (pátek  29. 7. 2022) ujeto 410 km

Pohodová noc a cesta na trajekt, který nám ujel asi o 3 minuty. Volnou půlhodinku využijeme na ranní hygienu. A čeká nás Bergen. Motorky píchneme do boční uličky u nábřeží. V průvodci se píše, že historické centrum města….a vyhlídka nad městem na celý fjord….. Realita: přijíždíme kolem 11. hod, z kopců se sune chumel mlhy, než přejdeme od moto k nábřeží, olizuje nízká oblačnost špičky vyšších domů, takže kdo jel na vyhlídku uvidí ho..uby. Historické centrum Bryggen, které zahrnuje asi desítku dřevěných, různě nakloněných domů z 18. století, máme projité za chviličku. Samé suvenýry a hospůdky – past na turisty – nic pro nás. Projdeme nábřeží a prohlédneme zbytky mořských potvor v rybářských stáncích…. Talířek fish&chips za 190 NOK. Prostě, turisty je potřeba podojit. Po necelé hodince pokračujeme směrem na Oslo. Silnice 7 nás vede na východ. Zase ty tunely pod fjordy. Dírou prudce dolů, zlom a dírou nahoru. Tunel s modře nasvíceným kruháčem, který ústí na působivý most. Cedule u cesty hlásí: „poslední benzinka na příštích 80 km“. Stoupáme na náhorní planinu, pustá příroda, sem tam domek, sem tam sobi, sem tam bez turistů… v dálce na horizontu je vidět bílé čepice kopců – ledovec Hardanger.  Fučí jako obvykle, ale výhledy to hravě přebíjí. Asi 150 km před Oslem v Geilo bereme kemp za 220 NOK  os/stan/moto/noc.

Den 16. (sobota 30. 7. 2022) ujeto 200 km

Vyjíždíme zavčas. První atrakcí dne je Holmenkollen. Z dálky to vypadá, že skokanská věž je uprostřed vilkové čtvrti. A z blízka je to tak… parkujeme přímo u bubnu doskočiště. Za nemalé vstupné uvidíte ve věži muzeum lyžování a můžete se podívat úplně z hora věže. Určitě je to krásný výhled na město, ale protože mám zůstat střízlivý a navíc nahoře nejsou záchody, tak vyhlídku vynechám….  úplně mě stačí se podívat dolů do bubnu. Kousek od můstku je kemp, zkoušíme to a zjišťujeme, že je víkend, začíná rockový festival a navíc bude fotbalový zápas, takže hledat teď v Oslu ubytování je holý nesmysl…. OK. Sjedeme do centra, a protože sluníčko začíná pálit, bereme kryté parkoviště „Vika-P hus“ kousíček od nábřeží. Převlečeme se do kraťasů a hurá do města. Cílem je muzeum FRAM a Kon-Tiki. Kupujeme lístky na trajekt (zpáteční 92 NOK), jezdí co chvíli a cesta zabere asi 20 min. Na pokladně FRAMu  kupujeme kombinovaný lístek na FRAM+Kon-Tiki za 250 NOK. Kdo je fanda do polárnictví, může se tu kochat celý den. FRAM muzeum nabízí ucelený přehled o dobývání severního i jižního cípu zeměkoule. Teprve tady zjišťuji, že polárníků byla celá řada a každý jeden z nich přiložil svůj díl k dobytí pólů. A torza lodí Fram a Gjoa jsou jen třešničkou na dortu. Hned přes cestu v dalším muzeu se přenesete do rovníkových vod, k rákosovým vorům Thora Heyerdahla. Jsem nadmíru spokojen a peněz nelituji. Vracíme se zpět, na parkovišti vše tak jak jsme to zanechali… platí se zadáním espézetky do terminálu. Žádné lístky, značka se načte automaticky při vjezdu a pak při výjezdu. Zadáváme naše…a nic. Display hlásí „značka neznámá“. Druhý a třetí pokus dopadá stejně. Co se dá dělat, platit jsme chtěli, ale nešlo to. Dodnes zatím nic...  Opouštíme Oslo a směřujeme na jih do Švédska. Je hodně pozdní odpoledne a kousek za hranicemi bereme kemp.

Den 17. (neděle 31. 7. 2022) ujeto 620 km

Nudná transferová etapa až k dánským mostům. Na první most máme koupený e-ticket, druhý most jsme připraveni platit na místě. Podle info na webu je hlavní výhodou e-ticketu to, že nečekáte ve frontě. Systém rozpozná značku a jedete dál. Funguje to výborně…na značky vpředu. Moje závora zůstává dole a maník v okénku gestikuluje, že mám popojet, aby on viděl na značku. Tu ručně zadá do komplu a závora se zvedne. Takže první, vyšší most. Větráky na vodě jsou puštěny naplno, pytel na tyči u cesty je nastaven do pravého úhlu a my jedeme celou dobu do zatáčky….. u druhého mostu, na příjezdu je vše velmi jasně označeno, najíždíme do brány na karty. Frankie díky svým mazaným jablečným hodinkám projíždí téměř bez zastavení. Fučí furt jak sviňa, ale most je nižší a možná i trošku krytý pevninou, tak je jízda pohodlnější…. Kluci na TdF si to tady letos museli užívat…. Po zkušenostech z Osla už Kodaň jen míjíme a směřujeme na jih. Navečer bereme kemp za 60 DKK os/stan/moto. Prezentují se jako oáza klidu kousek od dálnice, bohužel nejlepší léta už mají dávno za sebou. Na jednu noc dobrý, ale jinak...

Den 18. (pondělí 1. 8. 2022) ujeto 650 km

Tupá transferová etapa. Frankie už se těší domů, v interkomu co chvíli slyším poznámky na mou ne-rychlost. „To se nesmí doma nikdo dozvědět, že nás předjel čoprař…“  a podobně. Bráním se tím, že vzorek zadní gumy už je na limitu a olej se mu blíží. Nějak mě to ukazuje víc najetých kilometrů, než bylo v plánu… a už se mi nechce to tady měnit, když doma je vše nachystáno. Navečer dojíždíme do kempu u jezera asi 80 km nad Berlínem. Nekompromisně tu vládne panímáma/herdegbaba. Těsně před námi se ubytovává osamělá cyklistka a herdegbába nás varuje, že na ni nemáme nic zkoušet…. Tentokrát obrušuje hrany svou němčinou Frankie a nakonec vyjedná krásné místo u vody. Zázemí je vysoce kvalitní, klid a pohoda a cena stravitelná.

Den 19. (úterý 2. 8. 2022) ujeto 450 km

Ráno se loučíme. Fero jede přímo domů a já se chci zastavit v Praze u dcerky, takže už každý sám. Ráno navštěvuji  berlínský CheckPoint Charlie.  Naposledy jsem ho viděl hodně z dálky, když ještě fungoval…. a památník berlínské zdi. Jakých zbytečných naschválů byla svědkem…. Odpoledne v Praze na pozdní oběd a pozdě večer už doma v garáži.

Sumarizace: 

• Najeto   9.070 km
• Náklady: z účtu mě „zmizelo“  38.000 Kč, peněženka zhubla o 120 Euro, kdo má kartu s dostatečným limitem, nepotřebuje hotovost vůbec.
• Daleko víc se mi líbilo severní Finsko a severní oblast Norska od Alty na východ. Oblast Lofoty-Bergen je určitě taky hezká, ale množství turistů mě vůbec nepotěšilo….
• Cena benzínu Finsko a Norsko: 2,2 – 2,5 E/litr; na severu dražší, ale našly se i lokální výjimky. 1x došel benzín mou nedbalostí, ze zadní gumy zmizelo přes 4mm vzorku.
• Strava: základem byly sušená jídla od Maggi „Dobrý hostinec“ a „Amore mio“, sušené krůtí a hovězí maso od „Indiana“ a rozpustné pití od Bolero. Samozřejmě každý má své chutě. Na místě už jsem dokupoval jen chleba, zeleninu a „kaviárové pasty“. Moje zkušenost s „norským“ chlebem: neplatilo, že dražší je lepší…. Každopádně náš obyčejný kmínový by byl k nezaplacení…. 
• Bydlení: vždy a všude najdete ubytování pod střechou – otázkou je jen cena…. Jednou z variant je skupina 3 až 4 osob, která si v kempu pronajme malou 4-lůžkovou chatku. Cena chatky obvykle 800-1000 NOK/noc. Žádné velké pohodlí nečekejte, ale jste v suchu a teple. Podél ne-hlavních tahů občas narazíte na různé přistřešky. Buď blízko u vody pro rybáře nebo hned u cesty pro čekající na autobus. Tam se vejdou obvykle tak maximálně dvě osoby. A samozřejmě stan téměř kdekoli – při zachování nepsaných pravidel neobtěžování ostatních….

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE