Bobři na cestě Evropou

23.7. – den 11 –  Amsterdam (NL) – Utrecht (NL) - 320 km / 6 hodin       

                               
Adresa kempu:  Budget camping, Utrecht

Ráno po snídani balíme načisto a nosíme ty hromady věcí  k mašinám. Najednou se nám toho,po dni volna,zdá nějak moc.
Nabalíme vše na motorky a těsně před odjezdem se pak zjistí,že Bobr má klíče od mašiny zabalené vespod – vedle těch náhradních….
Takže půl báglu ven a znovu a lépe.
Nakonec jsou nalezeny a tohle zdržení nám alespoň dovoluje prohodit pár nesouvislých vět s Němcem,který zaprášený právě vykládá bagáž.
Dozvídáme se,že projel celou východní část Ruska (..všechny – istány) a ještě kus Arabských států sám na svém bavoráku.
Překvapivě se přijdou rozloučit i Francouzi,kteří s námi dva dny sousedili a neřekli jsme si ani slovo,mimo přání dobrého rána a dobré noci.
Jedeme se podívat na vyhlídku na mořské hrázi,která chrání zemi před záplavami a je jedním z velkých stavebních úspěchů Nizozemska.          

Ještě před tím,ale zavítáme na vodní hrad. 

Je vedro,takže jedeme jen v tom nejnutnějším,pod moto oblečením. Bavíme se o tom,že bychom do moře skočili …
Nakonec zastavujeme se i vykoupat v moři,což názorně předvádí nakonec jen Martin. Když pak vylézá se slovy,že se mu něco otřelo o nohy… holky jsou rády,že zůstaly na břehu a to vedro už jim najednou tak moc nevadí.
Po nějaké době projíždíme onu pýchu Nizozemí – uměle vytvořenou šíji chránící pevninu před mořem a kemp je již zase blíž.
Jenže ještě tam nejsme….
Začíná „dopravní hřiště značek,které nás zavádí k jakémusi podchodu,kam vedou šipky se značením kempu.

Asi jsme zbytečně bázliví,ale do 3m tunýlku,kudy pořád jezdí skútry a cyklisté,se nám nechce.
Sama silnice ke kempu je rozbouraná a přestavuje se,takže malinko zase hledáme kudy tam,ale nakonec se nám to daří.
Ještě se Bobr musí vyhnout zběsilci s dodávkou,který projede snad osmdesátkou stavbou a míjí nás o pár metrů při skoku přes obrubník chodníku.
Takže i zde žijí magoři….
Dorážíme v pařáku do poloprázdného kempu a bavíme se na recepci s mírně zmateným recepčním.
Nakonec vše je dohodnuto,zapsáno,stany postaveny a my po chvilce vyrážíme do města.

Zase vidíme onen pisoár ve tveru listu.
Opět následuje cestování mezi kostely,v čemž si opět velice libuje Iva a ostatní za ní vlají v závěsu.
Nakonec se nabaží a my se vracíme zpět právě včas,protože začíná hřmít.

Nic z toho mráčku nebylo,ale přišlo za námi jiné překvapení.
Sedíme u stanů a najednou kolem nás hopkají králíci.
Zvláště jeden je přítulný a tak se po chvilce nechává krmit z ruky,přičemž ostatní se nenápadně přibližují také.
Dělíme se o část večeře a pak již jen obligátní večerní kolotoč ve sprchách.
Když jdeme navštívit umývárny,mají zataženou střechu nad předsíňkou a je tam takové vedro,že otvíráme co se dá.
Nakonec vše dobře končí,zavíráme okna a ještě před lehkým deštíkem jsme ve stanech. Cena kempu 23 E.

24.7. – den 12. –  Utrecht (NL) – Frankfurt (D) – 460 km / 6 hodin

Adresa kempu:  Camping am Mainparksee

Ráno jsou opět králíci nastoupení u stanu (tentokrát všech šest) a čekají na snídani.
Dělíme se,poslední pohlazení a začínáme balit.

Protože začíná poprchávat,takže žádné zdržování a honem na mašiny,ať nemusíme dávat nepromoky.V recepci nám vrací ještě 1,5E za to,že jsme nevyčerpali limit na teplou vodu…a přeje šťastnou cestu.
Právě mu odjela čtvrtka hostů kempu.
Ještě se s námi loučí typicky nizozemská podívaná - zvedá se před očima silnice..

Po přejetí hranic do Německa,doprava houstne a to nás v této „tranzitní“ zemi našich cest ani nepřekvapuje.
Mažeme po dálnici a daří se nám – bohužel opět – trefovat kolony.
Ale to už je docela běžné na dálnicích v Německu,takže nás to ani nevyvádí z konceptu a navíc řidiči uhýbají,což nám umožňuje relativně hladce projíždět kolonami.
Z deště nakonec také nic není a tak sjíždíme z dálnice a dojíždíme do kempu suší.
Bobr se raduje,že vedle kempu je supermarket – jenže on je jen pro psí miláčky a je tam narváno…
V kempu nás čeká perla,když děda v recepci umí jen německy a tak Martin se svou angličtinou neuspěl a děda s radostí bere zavděk Fandovou školní a omezenou němčinou.
Oba jsou podle výrazů tváří a potřásání rukama spokojení,jak si popovídali …..
Stavíme stany a sledujeme,jak nedaleko staví stany omladina slavící konec školního roku.
Vydáváme se do městečka a nakupujeme v Penny jídlo a pak se vydáváme na obhlídku jezera.
Netrvá dlouho a jsme ve vodě,kde se cachtáme až dlouho do večera.
V tomto vynikají hlavně oba hraví muži.
Když konečně za šera vylézáme,hodí se nám zásoby z marketu…a tak na lavičce před stany plníme svá bříška.
Zítra již jen cesta domů a další léto na motorkách bude za námi.
Ještě pokukujeme po vedlejších stanech mladých školáků,a kde cinkají láhve.
Děvčata se naparují,kluci se vytahují … no prostě normální děti.
Naši kluci ale po zkušenostech z loňska z přímořského stanování v Belgii mají své zkušenosti a tak čekáme,co se z toho vyvine. Cena kempu 29 E.

23.7. – den 13 –  Frankfurt (D) – Brandýs nad Labem (CZ) - 510 km / 8 hodin

Ráno se budíme po klidné noci,ale po příchodu na umývárny zjišťujeme,že nakonec to nebylo bez následků. Všude je nablito,takže mládež nakonec nezklamala.
Snad jen díky věku neprobíhala bujará akce i pod dekami…. I když kdo ví …
Balíme a jedeme domů.
Cesta ubíhá bez problémů a ani se moc nezdržujeme v kolonách.
Zkušenosti s návraty nám velí u našich hranic raději zpomalit,protože se dají čekat policisté - a skutečně se opět nemýlíme.
Radary ukryté v roští nás vítají doma ….
Za skoro 2 týdny jsme viděli ve všech zemích tak 3 auta a dohromady asi 10 policistů včetně těch na koních a motorkách.
Doma jen za prvních 20 km od hranic je aut snad deset,z toho několik plných dodávek.
Ještě se zastavujeme na dobré české jídlo a pak již dorážíme v pořádku domů.
Letos jsme to zvládli bez krizovek a relativně i v klidu a pohodě.
Tak kam asi příští rok ?

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE