Bobři na cestě Evropou

16.7. – den 4. –  Belinzona (SCH) – Luzern (SCH) – 180 km / 5,5 hodiny

Adresa kempu: Camping Bachmattli Luzern
                        
Noc byla teplá a tak jsme si krásně odpočinuli.
Dnes nás opět čeká několik průsmyků a i dost tunelů.
Vyjíždíme z kempu právě včas – neboť přijíždí  několik aut,ze kterých vyskakují místní světští a začínají budovat kempinkovou vesničku.
Jinak se to nedá nazvat,protože zabírají čtvrtku kempu svými karavany s pergolami,zástěnami,klouzačkami a žaluziemi. Navíc za nimi ještě přijíždí nákladní auto s hydraulickou rukou,které veze na ložné ploše to,co se do objemných dodávek ještě nevešlo.
Naštěstí mizíme včas a silnice opět stoupá a klesá v serpentinách z prohřátého asfaltu.
Opět nacházíme jeden průsmyk,který nás upoutá více než ostatní – St,Gothard.
Prohlížíme si sviště v mini zoo na vrcholu průsmyku,obdivujeme velké jezero s malými ledovci,které plují po hladině i v tomto teplém počasí.
Nakonec se přece jen vydáváme znovu do sedel a po sjezdu dolů,nakupujeme v obrovské samoobsluze,která je součástí benzinové pumpy.
Celý den je krásně teplo,dalo by se říci až vedro a tak si užíváme klidu a pohody.
Dorážíme do rodinného kempu u jezera a protože máme drobné zpoždění,nestihneme poslední termín na výlet zubačkou na vrchol hory.
Takže využíváme času,který měl být využit jinak a lenošíme.
Vedle nás je zaparkovaný přívěs za auto a nikdo nikde. Až v podvečer se dostaví švédská rodinka a z přívěsu vyndávají vše pro stanování.
Stan má asi 8x4 metry a tak se do něj v pohodě všichni čtyři nakonec vejdou i s tou hromadou věcí.
Rozhodujeme se,že pojedeme na vyhlídku zubačkou až ráno. Martin děsí holky vyprávěním,že mašina jede zcela po hraně skalního bloku a cestující na jedné straně vlastně sedí již nad propastí..
Během večera s díky odmítáme pozvání majitele do restaurace na večeři,protože řízek s bramborem za  25 SF a pivko za 18 SF,je dost i na domácí turisty,což teprve na nás – cena kempu 68 SF.
Ale využíváme soukromou pláž kempu a užíváme si koupání v jezeře,kam nakonec po Bobrvanovi vlezou i ostatní členové výpravy.

Procházíme se po okolí a pak zase lenošíme u stanu.
Večer pak končí klasicky na umývárnách a ve spacácích.

17.7. – den 5. –  Luzern  (SCH) – Nancy (F) – 320 km / 6 hodin

Adresa kempu:  Camping Le Brabois Nancy
           
V noci pršelo,je zataženo,viditelnost minimální. Takže pokus v 7 vstát a vyrazit na zubačku,byl marný. Je vidět na 100m a nahoře to podle zpráv je ještě horší.
Nechceme riskovat,že zaplatíme více než 2000 Kč na osobu a neuvidíme vůbec nic.
Zalézáme zpět do stanů a dospáváme. Vyrážíme až v 10,za lehkého mrholení. Toto počasí se nás drží až na hranice s Francií,kam to naštěstí nemáme zase až tak daleko.
Ve Francii se výrazně vyjasňuje a stejně výrazně se zhoršují silnice a jejich okolí.
Zatímco ve Švýcarsku je vše načančané,čisté a úhledné, ve Francii kolem silnice 2m tráva,záplatovaný asfalt a kam kdo co odloží či odhodí,tam to zůstane.
Tankujeme a kupujeme si bagety na pumpě – jsou výborné.
Počasí se rychle zlepšuje a teplota šplhá nahoru.
Již opět v parném počasí dojíždíme do kempu v Nancy,který je mimo nás a ještě dvou stanů Němců,plný holandských karavanů – cena 35 E.
Po očku sledujeme,jak jsou přívěsy vybaveny elektromotorem,takže po odpojení od auta,si je pomocí dálkového ovladače řidič zaparkuje bez jediného doteku ruky.
My se chystáme na procházku okolo vedlejšího hyppodromu do nějakého obchodu – doplnit zásoby.
Vidíme cedule McDonaldu,které sice mají zelený podklad místo červeného jako u nás,ale to nás netrápí. Horší je,že po ujití oněch 300 m.se ztratí cedule a i obchod.
Nakonec se nám podaří vypátrat,že to bude místní ředitelství,kde nic nekoupíme.
Takže dorážíme na předměstí,kde dokupujeme zásoby v místní samoobsluze a platíme u černošky v pokladně. Tuto to evidentně nebaví a její výraz je tomu odpovídající.
Sedáme si venku na lavičky u zavřeného bufetu a jíme,povídáme a okukujeme okolí.
Nakonec se přece jen vydáváme na zpáteční cestu.
Zpět nás vede Martin zkratkou nějakým soukromým sídlišťátkem,ale dorážíme dobře a výrazně zkracujeme dobu své chůze.
Ještě procházíme kemp,nacházíme uzavřené brány do vedlejšího velikého parku a vracíme se ke stanům. Občas se někdo zastaví a okoukne motorky a vlajky na nich.
Když se večer nachýlí,na umývárnách si dobíjíme telefony a baterky do foťáku a už je zase čas na hygienu a spánek.

18.7. – den 6. –  Nancy (F) – Lac de Cherapont u Liege  (B) – 230 km / 6 hodin

Adresa kempu: Camping Lac de Cherapont, Liege
                  
Ráno je tak krásně,že se nám ani nechce vstávat. Naštěstí tu probíhá nějaký dětský den,,tak nás to popohání z toho rámusu zmizet.
Nakonec se přece jen dostáváme na stroje a jedeme směr Lucembursko.
Na dálnici jsou od sebe čerpací stanice 80km,takže před Métami raději zastavujeme na odpočívadle a doplňujeme Ivě nádrž z Martinova stroje.
Na odpočívadle jsou obří šipky a nápisy navádějící k toaletám.
Všichni na odpočívadle ale míří do okolního porostu,jen Bobrvan jde poctivě po šipkách.
Dochází k uzavřené napůl zborcené stavbě,která je zvenku obsypána hromádkami s toaletními papíry nahoře…..
Takže nakonec vezme za vděk křovím,jako zkušenější domácí řidiči.
Pak již cesta do Lucemburska ubíhá bez zdržení. Tankujeme za 1,38 E/litr všechny motorky po okraj a litujeme,že nemáme větší nádrže.

Zastavujeme se u hradu Diekirchen,který jsme vloni s Martinem vinou začínající bouřky neviděli a poté ještě doplňujeme chybějící potraviny v Cactusu,což zde znamená gigantické nákupní centrum,kde třeba v prodejně potravin je 28 otevřených pokladen s usměvavými dívkami.
Moment,.kdy se na vás již z dálky směje hezká, 20ti letá pokladní a čekání u pokladny netrvá ani tak dlouho,jako vlastní platba – nám zůstane dlouho v hlavách.
Kupujeme ještě teplé výborné croassanty a zapíjíme mlékem nebo džusy na lavičkách v parčíku u marketu.

Opět vyrážíme na silnici a bez zastávky dojíždíme do Belgie.
Míříme k místu dnešního odpočinku a tak sjíždíme z hlavních silnic na venkov.
Přijíždíme k velkému jezeru a v prvním kempu jsou místa jen pro karavany a mobilhomy,takže pokračujeme dále po silnici vedoucí lesem.
Po 5 km dorážíme do nádherného rodinného kempu,kde nás vítá ochotný a usměvavý majitel. Je zároveň i číšníkem v restauraci a nabízí mi možnost objednávky potravin,které ráno doveze z blízkého města.
Podle seznamů,které odevzdávají ostatní hosté kempu,je tato služba hojně využívána.

Stavíme stany kousek od potoka na nádherné travičce a užíváme nádherný den.- cena je 35 E.
Blbneme u stanu a nakonec kluci vymýšlejí hru,kdy házíme z různé dálky do hrníčků víčka od džusů.
Tím asi upoutáváme pozornost ostatních kempujících a tak když se pak Martin s Luckou snaží pinkat si pomocí pantoflí a šišek,doráží mladý Němec z protějšího břehu potoka a nabízí zapůjčení soft tenisu.
Po hodině hry ho s díky vracíme a ještě po zbytek dne,se na sebe usmíváme přes potok.

To,že k vybavení kempu patří překrásné sociální zázemí,nás již nepřekvapuje. Vybavení pračkami je zcela běžné a tak také tuto službu využíváme.
Nakonec se při západu slunce povalujeme u stanu,posloucháme šumění potůčku a nakonec se plynule přesuneme do stanů….

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE