Benelux 2012

26.6. – den 4. –  Oostende (B) – Antverpy (B) – 123 km / 2 hodiny

Adresa kempu: Camping de Molen, Jachthavenweg 6, 2050 Antwerpen
www.camping-de-molen.be

Ráno vyrážíme do města pro snídani a nějaký nákup potravin.
U stanů různě povalují mladí z Německa po bouřlivé noci,ale vypadá to,že to obě pohlaví přežila docela ve zdraví.
Nacházíme tržnici s čerstvými produkty. Neodoláváme a nakupujeme vynikající croassanty
( 7ks za 5 E) a mléko ( 1,3E za litr),takže máme sladkou a super snídani.
Balíme a vyrážíme po okreskách (v obcích je povolena 70km/hod) a až posledních 50km po dálnici. Je teplo a slunečno,takže nám nechybí nic ke štěstí.
Míjíme v těsné blízkosti Bruggy.
V blízkosti Antverp provoz houstne a je třeba dbát zvýšené pozornosti vzhledem k cyklistům a mopedistům,kterých je tu v pravém pruhu opravdu hodně.
Do kempu dorážíme okolo 14 hodiny a cena je 10E za vše (motorky,stany,my,teplá voda). Malinko nás zaráží,že nemají ČR v počítači v seznamu zemí,ale hbitě doplňujeme mezinárodní zkratku ručně…..
Stavíme stan na pěkném místě a studujeme hromadu letáků,které jsme dostali na recepci.
Určujeme,co chceme vidět a vyrážíme do města po svých. Jdeme podle řeky až k tunelu pod ní,který je postaven místo původního mostu. Tunel se jmenuje Sint-Annatunnel a je určen pouze pro pěší,cyklisty a mopedisty. Původní most musel ustoupit potřebám lodní dopravy.
Samotný tunel pod řekou Šeldou,je nádherná záležitost,do které se vstupuje jako do metra.
Pojízdné několika patrové historické eskalátory nám svezou pod hladinu řeky (cyklisté a mopedisté,kočárky apod. mají k dispozici i výtah) a pak jdeme po mírně se svažujícím dnu tunelu na druhou stranu více než půl kilometru. Zde opět eskalátory a už jsme na druhém břehu.

Pro detailisty podotýkám,že se zde samozřejmě neplatí nic… Ihned nás napadá,kolik by toto stálo asi u nás doma….

Prohlížíme centrum s nádhernou katedrálou,jíme u McDonaldu a kupujeme pamětní mince.

Procházíme se po nábřeží a couráme krásnými uličkami města.

Je krásné slunečné počasí,takže se nám dnešní den moc líbí.
Na nábřeží stojí Gulliverův hrad a tak ho také navštěvujeme a prohlížíme.
Opět využíváme tunel pod Šeldou a na druhé straně ještě zkoumáme tunel Charles de Costerlaan,který pro změnu slouží jen automobilové dopravě.
Procházíme si ještě přístav a pak již zpět do kempu po 15km chození,večeře a odpočinek.
Zjišťujeme,že klid asi nebude úplně to,co zde dostaneme,protože několik desítek metrů za kempem je sportovní areál s bazénem.
Na fotbalovém hřišti je snad stovka Arabů,kteří sledují nějaký zápas v malé kopané a hrozně to prožívají. Když utkání končí,začíná pro změnu arabská diskotéka,po jejímž konci ti nejodolnější ještě pořádají večer (noc) národních lidových písní.
Ale ani oni nevydrží věčně,takže nakonec dlouho po půlnoci konečně usínáme v tichu.

27.6. – den 5. –  Antverpy (B) – Rotterdam (NL) – 120 km / 1,5 hodiny

Adresa kempu:  Stadscamping Rotterdam, Kanaalweg 84, 3041 JE Rotterdam,
www.stadscamping-rotterdam.nl

Ráno nás budí zvuk deště na stanu,venku je sice šedivo,ale docela teplo.
Během snídaně se déšť stahuje pryč a tak balíme.
Vyrážíme bez nepromoků a silnice jsou stále celkem špatné. Opět se divíme,že všechny silnice mají veřejné osvětlení po celé délce,tedy i mimo obce.
Projíždíme tunelem (zdarma) a míříme k hranicím města. Vjíždíme do dalšího tunelu.který je dlouhý 1500m a je již placený (6E/moto). V tunelu se jezdí 100km/hod a to dodržují opravdu všichni tak,že nikdo nejede pomaleji ….
Když kolem vás prohučí kamion naložený železnými ingoty,je to docela rachot.
Jedeme dál k hranicím s Nizozemskem a po jejich přejetí,se silnice hodně vylepšují.
Na druhou stranu se benzín zdražuje na 1,75E/litr a čím blíže k Rotterdamu,tím hustší doprava. Začínáme mít honičku se sledováním pruhů,protože přijíždíme po 4 proudové silnici,ke které se z obou stran připojují další 2-3 pruhy,které přivádí a na odbočkách zase odvádí spoustu aut. Občas jsou tyto pruhy odděleny při sjezdech betonovými svodidly,takže je třeba se včas zařadit do toho svého – správného pruhu.
Ve všech pruzích se jezdí dost nad 100km/hod,takže je to docela fofr,když je potřeba se zařadit. Nicméně opět zde stačí zapnutý ukazatel směru a v pruzích se vytvoří (jakoby sama od sebe) potřebná mezera,která umožní bezpečné přejetí do hledaného pruhu.
Bohužel začíná mrholit a ke všemu se najednou veškerá doprava zastaví.
Čekáme co bude,všichni vypínají motory a v klidu čekají….. a i my se dopátráme co se děje.
Jede loď,takže se zvedl most,který vede do centra města a my i šest pruhů plných aut musíme počkat. Využíváme tento moment k průjezdu mezi auty dopředu a nemáme problém,že by někdo neuhnul i když kvůli tomu musí znovu třeba nastartovat motor.
Jr. nás provádí ještě několika nadjezdy,podjezdy,kruhovými objezdy a již jsme u kempu.
Ještě poslední přejetí vyhrazeného cyklisticko-mopedistického pruhu a jsme u recepce.
Je zde opravdu nutné věnovat velice velkou pozornost těmto vyhrazeným pruhům,protože na nich jedoucí jezdci mají absolutní přednost. Oni to vědí a tak se s tím nijak nemažou a skutristé či mopedisté jezdí i dost nad 50km/hod.
Stavíme stan a vybalujeme.
Po převlečení vyrážíme na prohlídku města a směřujeme k jedné z dominant – Euro věži.

Procházíme se parkem,fotíme a kupujeme vstupenky na vyhlídkovou plošinu.

Nasedáme do kruhové nebo spíš kulovité vyhlídkové plošiny,kde se sedí zády ke věži a která se pohybuje po vnějšku samotné věže spirálovitým pohybem a umožňuje krásný výhled. Slabší jedince asi vyvádí z rovnováhy částečně prosklená podlaha.
Vystupujeme na horní vyhlídkové plošině,kde jsou vykresleny všechny známé a vysoké dominanty velkých měst (překvapivě chybí Petřín …).

Opět sjíždíme dolů a před nástupem do plošiny si ještě všímáme lezců,kteří se nahoře uvazují a slaňují dolů po plášti věže.

Ještě procházíme přístavem,jdeme se najíst do tureckého bufetu a míříme zpět do kempu,po nějakých 12 km chůze.
Rozebíráme zítřek a pak do sprchy. Ještě nás napadá,že ráno zajedeme na konec přístavu na vyhlídku,odkud bychom měli vidět námořní lodě. Těch pár kilometrů do toho investujeme,to nás moc nezdrží- říkáme si.

 28.6. – den 6. –  Rotterdam (NL) – Amsterdam (NL) – 180 km / 3,5 hodiny

Adresa kempu: Vliegenbos,IJplein en Vogelbuurt,Amsterdam                          www.vligenbos.com                   

Ráno nás budí sluníčko,které se opírá do stanu,ale dostat Jr.ze spacáku trvá další hodinu.
Snídáme,hygieníme se a balíme.
Vyrážíme na cestu do přístavu a jedeme mezi obrovskými překladišti s desítkami směrovek a odboček po krásné asfaltce,která je ovšem místy docela zafoukaná pískem.
Když dorážíme na místo,sklízíme udivené pohledy místních rybářů.kteří zde chytají.
Jen pro zajímavost,tachometry ukazují,že těch včerejších pár kilometrů je nakonec 50 !
A to je jen cesta sem….

Prohlížíme si obrovské lodě,gigantické rafinerie,jeřáby,doky a sklady.

Nakonec opouštíme přístav a najíždíme na silnici a vzápětí i dálnici na Amsterdam.
Za další 2 hodiny už křižujeme podjezdy,nadjezdy a kruhové objezdy v tomto městě na řece Amstel.
Ještě musíme počkat u 3 zvednutých mostů kvůli lodím a doprava je opět velice hustá.
Znovu jsme zrnkem v 7-9 proudech,které jedou vedle sebe či nad sebou jedním směrem.

Dojíždíme a vzápětí podjíždíme letiště Schiphol a je to zvláštní pocit,když jedete po silnici ke které přijíždí ze strany obří Boeing. My vjíždíme do podjezdu,zatímco obrovský stroj pokračuje přes silnici jen pár metrů nad námi po mostě a túruje motory.

Nakonec dojíždíme do kempu a ubytováváme se a v recepci mají tabulky s nápisy i v češtině.

Stejně jako v Rotterdamu si zde myslí,že se jedeme podívat na závody GP do Assenu.

Stavíme stan a jdeme do města. Je stále teplo a slunečno.
Docházíme do přístavu a nastupujeme na přístavní loď-přívoz. Samozřejmě zdarma,v rámci dopravní obslužnosti města (opět nás napadá,co by bylo u nás).
Na druhém břehu vidíme typický obrázek,tisíce a tisíce zaparkovaných kol a  stovky cyklistů.všude,kde se dá.
Procházíme centrem s říčními kanály,shopy,erotic shopy a obchody. Nakupujeme si jídlo na večeři a snídani a pár suvenýrů.

Když máme dost,opět se necháme převézt na druhou stranu a jdeme do kempu.

I když je po 19 hodině,je vedro a tak poleháváme u stanů a odpočíváme. Dnes jsme zase nachodili víc než 10km. Děláme si legraci,že pomalu víc nachodíme,než najezdíme.
Pozorujeme cvrkot kolem a večeříme.
Potom již nezbytná hygiena a šup do spacáků.
Zítra nás čekají spojovací silnice na úrovni moře,které jsme si už doma naplánovali a pak točíme k domovu.

29.6. – den 7. –  Amsterdam (NL) -  Brandýs nad Labem (CZ)– 1272 km / 16 hodin     

                                   
Ráno se probouzíme do hezkého dne a tak se moc nezdržujeme a po snídani balíme.
Dnes budeme přejíždět spojovací silnice mezi částmi Nizozemí,které jsou uměle vybudované v moři.

Míříme po A1 do města Almere a dál na severovýchod do Lelystadu. Zde najíždíme na silnici N302,která vede Severním mořem a dělí záliv na IJsselmeer a Markermeer a přejíždíme do Enkhuisenu na druhé straně zálivu.

Odtud na sever do Den Oeveru a znovu přes moře po A7 do Heerenveenu.

Konečně se dočkáváme i typicky nizozemské záležitosti,kdy podjezdem jedeme my na motorkách a na mostě nad námi jezdí lodě svým kanálem. Je to velice zajímavý pocit  a pro zvědavce ještě dodávám,že v podjezdu je absolutní sucho.
Přejezdy jsou úžasným zážitkem a my se zastavujeme u památníku stavitele hrází,které chrání Nizozemí před záplavami z moře.Užíváme si vyhlídky a oceňujeme um tohoto muže.
V Heerenveenu se dáváme na jih na Meppel a znovu na sever do Aseenu.
Po cestě potkáváme stovky motorkářů s vlajkami svých zemí,kteří se vydávají na  velkou cenu motocyklů,která se zde zrovna jede – GP.
Míjíme Assen a jsme skoro jediní motorkáři,kteří jedou na opačnou stranu než na závodní okruh.
V Leeru se opět stáčíme na východ na Oldenburg a Brémy.
Silnice je slušná,kilometry utíkají krásně a počasí nám přeje. Začínáme uvažovat,že bychom mohli dojet kousek dál,než do původně plánovaného kempu.
Míjíme Hannover a při jednom tankování se nám rodí v hlavách nápad,že bychom to mohli dojet celé. Je ještě časné odpoledne,jsme plni sil a tak se rozhodujeme,že to zkusíme.
V nejhorším se někde zastavíme na nocleh,pokud to už nepůjde jet dále.
Takže míjíme Braunschweig a u Magdeburgu se těšíme,že už je to jen kousek.
V této chvíli máme za sebou něco přes 750km a cca 10 hodin od rána (i se zastávkami a prohlídkami). Trošku naše nadšení ochlazuje nejprve ukazatel – Praha 350km a po chvilce i déšť. Vjíždíme na parkoviště v lesíku,abychom navlékli nepromoky a máme malinko starosti,protože celé parkoviště je ze žulových dlažebních kostek,na kterých leží popadané listí. To ve spojení s deštěm vytváří velice nepříjemnou situaci pro naše pneumatiky.
Ale dokážeme nespadnout a navlékáme nepromoky.
Chvilková pauza nás vzpruží a tak jedeme dál. Smráká se a auta na dálnici,která mají automatické rozsvěcení senzorem,ještě nesvítí. A když k tomu přičtete skutečnost,že v Německu je rychlost na dálnici jen doporučená,je občasné předjetí pomalejšího vozidla opravdu dílem velikého soustředění k odhadu rychlosti auta v pruhu,kam se chcete vydat.
Ale daří se nám polykat další kilometry a když dorážíme do Drážďan,je skoro půlnoc. Naštěstí už neprší a tak se jede lépe. Nepromoky oranžové barvy si už necháváme na sobě,protože se přece jen ochladilo a také jsme lépe vidět.
Těsně před přejezdem hranic do Česka ještě pauzírujeme a musíme otřít vizor na přilbách.
Celou dobu,co dnes jedeme žádní hmyzáci,ale jak se okolo silnice objevila žlutá řepka,máme obalené přilby.
Vjíždíme do naší vlasti a znovu zjišťujeme,že je najednou na silnicích mnoho policejních aut a schovaných radarů i takhle v noci.
Což o to,my jsme zvyklí,ale jak to musí působit na turisty,kteří vidí ve své zemi policistu jen tehdy,když se něco opravdu děje….
Poslední kilometry už jedeme v klidu a pomaleji a jednu hodinu po půlnoci již stojí motorky v garáži.
Bagáž vyložíme zítra,jdeme do sprchy a hajat.

Tachometr ukazuje 1272 km a hodinky na Bobrvanových řidítkách 16 hodin jízdy.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE