Za tajemstvím Peenemünde 2014

3. den - neříkej hop dokud.... nejsi doma

Spánek byl hladký a sladký. V noci nás nic neprobudilo. Ráno už jsem nevydržel spát, proto jsem v sedm hodin vylezl ze spacáku, uvařil si čaj, nasnídal se a šel se projít k nedalekému betonovému placu, na jehož kraji byla velká louže. Zajímalo mě jak je hluboká, z důvodu enduro vložky. Vrátil jsem se kolem čtvrt na devět. Kamarád stále spal, tak jsem ho musel vzbudit. Přitom datel, který zarytě bušil do nedalekého stromu, podle mě nadělal hluku docela dost – asi opravdu kvalitní místo k přenocování. Balení nám zabralo méně času, ale výjezd se nám nepodařil nijak brzký. Po desáté hodině jsme najeli opět na B96 směrem na Neustrelitz.

Cesta ubíhala, akorát Němci rádi jezdí nalepení v kolonách za sebou, což nás občas brzdilo. Během cesty jsme viděli zásah policisty, kterak odstřeluje kance uprostřed pole, ale to byla asi ta nejzajímavější věc za celou dobu. Máme taky trochu problémy s orientací, jelikož ruční popisky byly vytvořeny jen pro cestu tam. Zpáteční pokyny je nutno číst obráceně. Zejména u kruhových objezdů to není tak snadné, proto jsem si vytvořil vzorec pro přepočet:

   (1)

kde ZCE je zpáteční číslo exitu, EKO je jeden exit kruhového objezdu a PCE je původní číslo exitu při jízdě tam. Pozn. - nehledejte v tom matematickou rigoróznost ani nic složitého, je to míněno jako nadsázka nebo ukázka toho, že když se po cestě nudíte, začínáte výmyšlet pěkné blbosti ;)

Po cestě se dooblékáme, protože počasí ubírá na teplotě. Dojedeme do Postupimi, která se nám při cestě tam velmi zalíbila, ale nestihli jsme ji blíže prozkoumat, proto se nyní rozhodneme zde poobědvat na nějakém pěkné místě. Nakupujeme pečivo a jednu opravdu velkou okurku v marketu Rewe. Nevím, co si paní u pokladny myslela, když k ní přistoupili dva chlapi se stejnými tričky s nákupem zahrnujícím pečivo a jednu extra dlouhou vytvarovanou okurku, ale dívala se na nás zvláštně. Okurka v našich rukách upoutávala pozornost i kolemjdoucích, takže raději jsme rychle nasedli na motorku a odjeli směrem k řece Havel - příště kupujeme jen rajčata.

Po menším hledání dobrého místa se usidlujeme v přístavišti na molo, kde jsme zkonzumovali náš poslední oběd – třetí obědovou klobásu, pozorujíce čilí provoz brbů (brb – člun s označením BRB) a velkých výletních parníků. Některé z nich předváděly opravdu obdivuhodné manévry. Po obědě vjedeme na výjezdu z Postupimi do jednosměrné ulice. Chvíli ji zkoušíme projet, ale nakonec to vzdáváme.

Míříme na Lipsko, před kterým dáváme pauzu. O přestávce si říkáme, že cesta docela pěkně ubíhá, protože doposud nepřišla ani žádná krizovka – to jsme neměli dělat. Následuje Borna, kde si všimneme, jak se okolo nás honí mračna, z nichž musí určitě začít vydatně pršet. Naštěstí mezi nimi nějakou dobu docela úspěšně kličkujeme, ale jak se blížíme ke Cvikovu, silnice mokrají. Déšť na sebe také dlouho nenechal čekat, pročež raději zpomalujeme. Při dojíždění k jednomu semaforu to Ténérce dvakrát pěkně podklouzne, až musí projet na červenou do půlky křižovatky. Naštěstí vše dobře dopadne. Ve Cvikově dáváme pauzu na místní pumpě, mají tady dobré párky a čaj na zahřátí. Koukáme na meteoradar, z nějž zjišťujeme, že když chvíli počkáme, vyhneme se dešti, ale nesmíme čekat dlouho, jelikož za ním se žene hned další. Teď musíme být přesní - nespěchat, ani neloudat se.

Ze Cvikova vyjíždíme po sedmé hodině. Cesta není nic moc. Jedeme na Rodewisch, dále pak na Klingenthal. Je skoro tma, spíše takové větší šero, protože se jede v lesích, což dohromady s mokrou vozovkou, která vytváří odlesky a splývá s okolní krajinou, nedává moc dobrý pocit z jízdy. Sjetí serpentin do Klingenthalu není příjemná záležitost, ale po překročení státní hranice ČR jásáme, jsme zpět! Následně začíná nejhorší úsek cesty Kraslice – Oloví – Sokolov. Tma postoupila a v lesích je mokro. Místy opět prší, takže si to chce hlídat kapky na plexy, jelikož při osvícení proti jedoucím autem máte problém se orientovat. Čáry na silnici, jež by v těchto případech mohly být záchranou, chybí. Prokličkujeme se po cestě z Oloví, na níž jsme si dávali pauzy kvůli semaforům řídícím provoz na opravovaných úsecích silnice. Jsme na hlavním tahu na Sokolov, a nejraději bychom řádsky kopli do vrtule, abychom už byli doma. Obavy ze setkání se srnkou nebo kancem naše touhy mírní. A konečně vjíždíme do Sokolova – úlevný pocit. V garáži je vidět, že oba dva jsme rádi, že už to máme za sebou. Byl to opravdu pořádný trip na výdrž a my i naše Endura vydrželi.

Ujeto: 460 km

Resumé

Ve dnech 21. 8. – 23. 8. 2014 jsme se vydali na výlet do Peenemünde. Ujeli jsme celkem 1180 km. V Peenemünde jsme navštívili ponorku U-461 a Historicko-technické muzeum. Prošli jsme se také v Baltském moři mezi medúzami a obdivovali krásy a krásky Potsdamy. Počasí nám vyšlo až do cesty zpět, kdy nás chytil déšť a spolu s tmou udělal z poslední etapy trochu adrenalinovou záležitost, kterou jsme se však nenechali zaskočit. Přespávali jsme v lesích pod celtou, ale už jenom hledání místa kde složíte hlavu, byla docela zábava. Zjistili jsme například, že je dobré, než začnete vybalovat, se podívat, jestli v blízkosti není myslivecký posed. Zdá se to jako samozřejmost, ale nemusí to tak být;) Samotný komfort spaní bych hodnotil jako nadprůměrný, kdy se nám vždy podařilo najít měkké a suché místo. Veškeré vybavení a hlavní jídlo jsme si vezli s sebou. Dokupovali jsme jen pečivo, ovoce a zeleninu, i díky tomu se nám podařilo udržet výdaje na nízké úrovni.

Tohle byla cesta za Baltem a Peenemünde. Abychom se tam dostali, museli jsme pokořit místy docela dost nudné pasáže, ale za ten pocit to stálo. Vydrželi jsme my i naše stroje a tak se těšíme na příští enduro trip, do kterého budeme vyjíždět opět o něco zkušenější a troufám si tvrdit i silnější.

Celkem ujeto: ~1200 km
Výdaje: ~3800 Kč (z toho 2800 Kč PHM)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE