Den 2
Ráno jsem vzhůru kolem sedmé. Dávám si sprchu, trochu se oholit, abych se zalíbil nějaké německé slečně. No, na hlavě kuklu a helmu. Hmmm. Jdu na snídani. Marmeláda, rohlíky, čajík. Blbej inzulín. A léky.
V Bille si kupuju nějakou svačinu, abych vydržel do
Modlareuthu, k muzeu. Netušil jsem, že těch asi 60 km pojedu více než dvě hodiny. Za
Kraslicemi ty pitomé vietnamské tržnice kazily dojem, naštěstí jsem projel rychle do prvního města,
Klingenthal. Pak jsem pokračoval,
Schoneck, Oelsnitz. Pak začalo bloudění. Dálnice na
Plauen. Odbočka kamsi, jinam.
Planschwitz, ten divnej pán řekl doopravdy links. Ještě že jsem měl šikovný autoatlas Německa. Našel jsem se. A také najedl. Bylo to opravdu rechts. Vyjíždím do prudkého kopce a hlavní silnice směr
Hof. Schwand, Kemnitz, východoněmecké vesnice, silnice, které nikam nevedou, maximálně k bývalé hranici. Široká cesta napříš Německem, bývalá zeď. Jen pár cedulí a plno cyklistů, Topen, to už je západ. Bývalé NSR. Rozdíly už moc vidět nejsou. Už jen tři kilometry a parkuju u ruského tanku.
Tedy, řeknu vám, kam se hrabou naše hranice se Západem. Zeď, minové pole, ostnatý dvojtý plot, psi, zeď. Na co? Kdo by tudy asi utekl? Honecker a spol. byli idioti. Jen tek si přecházím potok, Západ, Východ. NSR, NDR. Asi tak hodinu se procházím mezi zdmi, fotografuji obě strany hranice. Jen kroutím hlavou. "V čem jsem to žil?"
Na východní straně v bývalé škole je restaurace. Tak jsem pomocí slovníku vyluštil, co si dát k obědu. Smažené žampiony a zeleninový salát, houska a minerálka. Jen 9,50. A pak už cesta na jih. Bavorskem.
Vracím se přes
Topen, projíždím
Hof, ve městě
Gefrees jsem blbě odbočil a najel si nějakých 30 km navíc. V městečku
Marktschorgast nákup v malé prodejně a kafíčko. Tedy řeknu vám, když si někdo stěžuje na českou obsluhu, musím konstatovat, že tahle německá v tomto městečku mimo hlavní silnice, to nestálo za nic. Řešili v kuchyni nějaké rodinné problémy.
Kulmbach, Bayreuth a v půl páté odpoledne jsem toho měl dost.
Schnabelwaid, penzion Freiberger. Ubytování za 32. Jídlo za 20, včetně piv. Kachna, bavorský knedlík, červenmé zelí. Jódlovačka. Mluvil jsem plynule německy, tedy oni mi rozuměli :-) . Usnul jsem po sprše jako špalek.
Dnes?
174 km za 8 a půl hodiny. No, pomaleji, ale to muzeum stálo za to.
POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE
