Mongolskem pouští, stepí, tajgou
Text: Filip Weber | Foto: Filip Weber | Zveřejněno: 30.7.2008 | Zobrazeno: 15 856x
Žádný plán neobstojí zkoušku bojem. Naše plány byly megalomanské a naštěstí nám je kamarádka Alena v Ulaanbaataru zkrouhla hned na začátku.
Kapitoly článku
... pokračování úvodního povídání
V Mongolsku jsme najeli asi 6000km mimo zpevněné nebo asfaltové cesty, většinou jen po vyjetých kolejí, někdy i jen tak napříč pláněmi. Lepší benzín než 80oct jsme čerpali jen v UB. Řešili jsme spoustu problémů, ať už s motorkami nebo s navigací. V UB jsme zažili stanné právo a zákaz vycházení po té, co vypálili komunistům sídlo.
Vraceli jsme se přes Bajkal a vlakem do Moskvy. V Irkutsku jsme se účastnili slavnostního otevření nové klubovny místního bikers klubu. Přijela tam i televize a tak večer v hlavních zprávách vysílali rozhovor se mnou.
V Rusku nebylo špatně, krom té hrozné dálky po asfaltu, ale s Mongolskem se to nemůže rovnat. Nekonečné pláně, navigace podle GPS a vojenských map, úžasní a pohostinní lidé, jízda bez asfaltu.
Můžete se těšit na pěkné články a snad i film!
Online deník: http://beba.ontheroad.to/
Galerie: http://www.bebaweb.cz/beba/2008_mongolsko/
Pouští
Z UB jsme přes severní část pouště Gobi dojeli k největším dunám Khongoryn Els. Odsud přes jihovýchodní část jsme náročným přejezdem velmi málo obývané části Gobi přejeli do Shanshayndu, kde jsme překřížili asfalt na silnici do Číny. Gobi je velice drsná poušť s problematickou orientací a nedostatkem vody. Zažil jsem tady svojí nejsilnější písečnou bouři. Kam se hrabaly bouře na Sahaře.Stepí
Pokračovali jsme dále na východ. Poušť se pomalu změnila ve step plnou neuvěřitelně velkých stád nádherných gazel. Na rozhranní pouště a stepi poblíž čínské hranice jsme byli zatčeni a zakázali nám návštěvu posvátné hory ShillingBogd, která je pouze 30km od čáry. Dovolili nám ale navštívit posvátné místo Dariganga s posvátnou sopkou a jezery. Stepí jsme doputovali až do nejjižnějšího města Mongolska do Choylbasanu. Tady nám opět vojáci zakázali pokračovat dále na východ a tak jsme se stočili na sever. Kolem dříve zakázaného a přísně utajeného města Marday, kde Rus těžil uran na jaderné hlavice, jsme doputovali na sever do tajgy.Tajgou
Tajga je nádherná – kopečky, lesy, říčky, komáři. A také bahnité cesty a brody a brody. Lidé zde už nežijí v gerech, ale v dřevěných domech. Navštívili jsme rodiště Čingischána – Dadal a manžela Aleny v jeho srubu v Batchiretu. Přebrodili jsme nespočet brodů, bloudili v horách, mockrát promokli.V Mongolsku jsme najeli asi 6000km mimo zpevněné nebo asfaltové cesty, většinou jen po vyjetých kolejí, někdy i jen tak napříč pláněmi. Lepší benzín než 80oct jsme čerpali jen v UB. Řešili jsme spoustu problémů, ať už s motorkami nebo s navigací. V UB jsme zažili stanné právo a zákaz vycházení po té, co vypálili komunistům sídlo.
Vraceli jsme se přes Bajkal a vlakem do Moskvy. V Irkutsku jsme se účastnili slavnostního otevření nové klubovny místního bikers klubu. Přijela tam i televize a tak večer v hlavních zprávách vysílali rozhovor se mnou.
V Rusku nebylo špatně, krom té hrozné dálky po asfaltu, ale s Mongolskem se to nemůže rovnat. Nekonečné pláně, navigace podle GPS a vojenských map, úžasní a pohostinní lidé, jízda bez asfaltu.
Můžete se těšit na pěkné články a snad i film!
Online deník: http://beba.ontheroad.to/
Galerie: http://www.bebaweb.cz/beba/2008_mongolsko/
Informace o redaktorovi
Kapitoly článku
Jak se Vám líbil tento článek?