Maroko: Marta, Ali Baba a zlobivá motorka

Několik praktických informací

Ubytování

Nocleh jsme rezervovali obvykle den předem, občas i přímo daný den. Využívali jsme Booking.com a aplikaci Camping.Info. Bohužel jsme kvůli vydatným dešťům kempovali jenom jednou. Prakticky celou cestu jsme přespávali v penzionech, hostelech a levných hotelech. V Evropě se nám dařilo sehnat pokoje s koupelnou za 30-40 EUR za noc. Maroko bylo o trochu levnější, proto jsme neměli potřebu tam kempovat. Platilo tam ale pravidlo: "Máš, co si zaplatíš." Za pokoj s koupelnou a snídaní jsme platili od 20 do 40 EUR za noc. Za ty peníze čekejte určitě nižší standard než třeba na Balkánu. Pokud vám záleží na čase, rozhodně si rezervujte ubytko s možností snídaně a večeře.

Stav silnic

Silnice, po kterých jsme jeli, byly většinou v dobrém stavu. V Německu, Franci a na severu Španělska byl obecně dost velký provoz náklaďáků. Ve Španělsku doporučujeme jet po silnici E803 přes Valladolid směrem na Sevillu. Cesta je v dobrém stavu a je tam celkem malý provoz. Navíc se můžete kochat okolní krajinou.

V Maroku jsme si na silnice moc nemohli stěžovat. Na horší nebo nezpevněný povrch jsme narazili, jenom když jsme projížděli berberskými vesnicemi v Atlasu, v soutěsce Todra nebo v okolí Merzougy. Dobré je dávat si pozor na ovce nebo kozy, které se mohou nečekaně objevit na silnici nebo na ni skočit zrovna ve chvíli, kdy projíždíte kolem. Totéž platí i pro cyklisty a chodce, kteří se pohybují po celé šířce vozovky a na auta nebo motorky si moc nedávají pozor. Ve velkých městech, jako jsou třeba Casablanca nebo Marrákeš, moc nedoporučujeme jezdit do centra kvůli hektickému provozu, stylu řízení místních a problémům s parkováním v medíně. Pokud na to člověk není zvyklý, tak se může velice snadno dostat do problémů.

Silniční poplatky

Silničním poplatkům jsme se vyhnuli jenom v Německu, kde se za dálnice neplatí.

Ve Francii jsou dálnice zpoplatněné. Mají mýtné brány (většinou bez obsluhy), které vám automaticky naúčtují částku za projetý úsek. Párkrát se nám stalo, že nám naúčtovali poplatek za auto místo poplatku za motorku. Rozdíl v ceně nám ale pak zpětně vrátili na kartu. Nevýhodou bylo to, že se mýtné brány občas nacházely jenom pár kilometrů od sebe. Sundávat a oblékat mokré rukavice každých pár minut kvůli placení není zrovna pohodlné. Za projeté úseky jsme platili zhruba od 1 EUR do 15 EUR.

Ve Španělsku se nám podařilo jet v drtivé většině po nezpoplatněných silnicích. Pouze na severu u San Sebastianu a pak okolo Sevilly jsme platili za průjezd po dálnici. Byly tam opět mýtné brány (tentokrát s obsluhou) a bylo možné platit kartou. Za projeté úseky jsme platili od 7 EUR do 14 EUR.

V Maroku jsme jeli zpoplatněným úsekem dálnice A1 z Casablancy do Tanger Med a kousek po dálnici A4 z Tanger Med směrem na Chefchaouen. V Maroku jsou mýtné brány (s obsluhou), ale pozor, nedá se tam platit kartou. Přestože na některých branách byly samolepky Visa nebo Mastercard, vždy po nás chtěli hotovost. Za dálniční poplatky v Maroku jsme utratili kolem 220 MAD.

Benzín a benzínky

Ceny benzínu v západní Evropě byly na naše poměry dost vysoké. V Německu jsme platili cca 1,60 EUR za litr a ve Franci cca 1,61 — 1,81 EUR za litr. Španělsko nás trochu potěšilo. Tam jsme platili cca 1,28 — 1,43 EUR za litr. Důležité je zmínit, že jsme tankovali u dálnic, ceny tak byly o něco vyšší, než je běžné. Co se týče benzínek, v Německu a ve Francii nabízely všechno možné. Byly velké a moderní. Ve Španělsku jsme narazili hlavně na menší benzínky, často na samotě, uprostřed ničeho. Vzdálenost mezi benzínkami byla občas i 60 km. Mezi benzínkami bylo ale hodně odpočívadel, u kterých se dalo bez problému zastavit.

V Maroku stál benzín cca 10,81 — 11,19 MAD za litr. Benzínky byly s obsluhou a v drtivé většině případů berou jenom hotovost (výjimkou byl třeba Shell, kde se dalo platit kartou). Zajímavostí bylo, že jídlo na benzínkách nebylo tak předražené jako v Evropě. Na některých vařili dokonce i tažín. Na větších benzínkách se dalo najíst, na menších bylo možné si dát jenom kafe nebo čaj. Dobré je počítat s většími vzdálenostmi mezi benzínkami. Hlavně v pohoří Atlas. Připravte se také na více či méně smradlavé turecké záchody.

Jídlo

V Maroku jsme vždy měli sladkou snídani. Servírovali lívance, různé druhy marmelády, máslo, marocký chleba (khobz), mátový nebo černý čaj, čerstvý džus, občas vajíčko na tvrdo. Typickým marockým jídlem je tažín − dušené maso se zeleninou. Stejně tak se jmenuje nádoba, ve které se vaří jídlo. My jsme nejčastěji měli tažín s kuřecím masem. Ochutnali jsme i tažín kefta, což jsou mleté hovězí nebo jehněčí kuličky s volským okem. Když jsme měli hlad, stačilo říct kouzelné slovo "tažín" a hned jsme se domluvili.

Závěr

Cesta do Maroka na motorce byla naší druhou velkou společnou cestou. Zabrala nám tři týdny. Ve zkratce:

• strávili jsme 21 dnů na cestě od 19. 10. 2019 do 8. 11. 2019,
• najeli jsme 8806 kilometrů,
• nejchladněji bylo okolo Vichy — pouze čtyři stupně Celsia,
• nejtepleji bylo v Marrákeši — 28 stupňů Celsia,
• jednou nás museli odtáhnout,
• nejdražší cesta taxíkem byla ve Francii — 58 EUR za 20 kilometrů,
• nejdražší benzín byl ve Francii,
• dostali jsme jednu pokutu,
• celkem nás naše třítýdenní cesta vyšla včetně všech poplatků (jídlo, benzín, dálniční poplatky, noclehy, vstupenky atd.) na zhruba 25 000 Kč za osobu.

Pro majitele V-Stromů 

Po návratu jsme samozřejmě zkoumali příčiny závad, které nás cestou potkaly, a zjistili jsme, že jsme nic nezjistili. :) Motorka fungovala, v servisu žádný problém neobjevili. Začátkem sezóny 2020 nás ale motorka znovu nechala trčet — tentokrát na Slapech. Díky pomoci pohotových kolegů motorkářů, za což jim tímto děkujeme, padlo podezření na relé startéru, které jsme museli přemostit šroubovákem, abychom se dostali zpátky domů.

Doma jsme pak zase rozebrali půl motorky a po několika hodinách zkoumání každého spínače a relé ve startovacím okruhu (a že jich tam je) jsme se nakonec dobrali příčiny všeho zla — tlačítko startéru. Pro elektrikáře — tlačítko startéru na V-Stromu je nešťastně řešený dvoupólový spínač, přes který jsou zapojena hlavní světla. Po stisknutí tlačítka se rozpojí světelný okruh a sepne se okruh, který ovládá relé startáru. Celé řešení je nešťastné v tom, že díky světlům teče přes tento spínač v normálním stavu docela velký proud. Stačí pak trochu vody a na problém je zaděláno. Ve spínači vznikne přechodový odpor a plastové tělo spínače se vyhřeje natolik, že spínač přestává fungovat.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE