Maraton do -stánů

19.7.

Je pod mrakem 38°C,hned se jede lépe.Při příjezdu k Astrachani je odbočka na Volgograd,ale my nesjíždíme,Kamil je specialista na zkratky a tak projíždíme přes celé město a trochu si zajedem.U obchodu,kde si kupujem pití se setkáváme s Kazaškou,která studuje v Jindřichově Hradci vysokou.Její matka nechápe,že tohle máme jako dovolenou,na motorkach a ještě když spíme ve stanech.Ve Volgogradu stavíme v Auchenu,ve vchodu odchytává ostraha Kamila,nejsou tu asi zvyklý na oblečené motorkáře,tady se jezdí v kraťasech a pantoflích.Říkám,že máme motorky,pán se omlouvá a radí,že si můžeme oblečení uschovat do skříněk,nevyužíváme.Nakoupíme,zajdem na kávu a připojíme se na chvilku k wifi,lidé po nás koukají,nedivím se,jsme špinaví a po měsíci už máme speciální vůni dálek.Zdržovat se ale dlouho nikde nemůžem.Dnešní spaní vypadá klidně,u potoka,na písku,nikde nic.Do okamžiku,než máme postavené stany.Slyšíme vlak,bez toho už to nejde,začalo foukat a lehce pršet,sem tam jede auto,jedno zastavilo a pán volá-mládeži jeďte se schovat do vesnice,bude velká bouřka!Poděkujem,ale nebalíme,už nikam nejedem,i když ze všech stran jdou černé mraky.Stíháme se v potoce umýt a vyprat prádlo než začíná pršet takže se dobře spí.

20.7.

Od rána je chladno,silně fouká a celý den jsou přeháňky,18°C.Město Voroněž je jeden velký chaos.Po cestě vidíme převrácený kamion,vezl melouny a ty jsou teď na hromadě,mám chuť zastavit,vyndat lžíci a dlabat,bohužel.Při tankování za námi přijede žigul a z něj vyskakuje chlápek a volá Ahoj Češi,má strašnou radost.Žije prý už 25 let v Brně a teď tu je na dovolené,překvapuje nás,že až tak moc česky neumí.Jsou tu markantní rozdíly mezi městem a vesnicí.Domky na vesnici jsou splácané z vepřovic,někdy asi ani to ne,polorozpadlé,křivé, a na první dojem si myslím,že nemůžou přežít přes tuhejší zimu nebo silnější vichřici.Některé jsou ale strašně krásné,vymazlené.Malůvky na domech i vratech,Mickey mouse,labutě,květiny…kýče..Na polích se tu hodně pěstuje cibule,zelí,brambory,melouny a slunečnice.Obědváme u silnice,kde nás nalákali na wifi,konečně napíšu přátelům,kde jsme a co jsme zažili,jenže než zprávu stačím odeslat vypadne elektrika a v tu ránu je bistro prázdné,asi to znají,že to není na chvilku.Signál k odjezdu.V Kursku objevujem další pivovar Český lev,ale na ten není čas.Po cestě si všímáme padlých nebo olámaných stromů,všude je strašně bahna,musela tu být průtrž nebo něco většího.Každopádně dnes se spaní hledá těžko.Na jedné rozbahněné cestě se Kamilovi zalepí vzorek a zapříčiní pád,bez ujmy.V nějakém statku se domlouváme s paní,že si postavíme stany v areálu,nemá s tím problém.

21.7.

Úplně jasná obloha,ale chladněji.Ruské hranice jdou rychle,i když musíme otevřít kufry,ale bez problémů.Při příjezdu na ukrajinské,dostávám nabídku k sexu na volném pokoji,když v tom přilétá vrtulník do meziprostoru,náhle jsme naprosto neviditelní.Všichni kolem běhají s foťákama,s telefonama a zaznamenávají a telefonují co se děje u vrtulníku.Pak přijde znova celník a nabídku mi zopakuje,odmítám.Jsme odeslaní k okénku a tady to začíná.Proč jsme přijeli,odkud jedeme,kde jsme 5 týdnů byli,co jsme dělali,v jakých městech jsme byli a v jakých budem stavět,co tam dělat a kde spát.Pohled zaseknul na mých razítkách z ukrajinských hranic z předchozích let,asi jsem podezřelá.Tím to nekončí,pasy odnáší celník pryč a bere si nás na starost jiný.Pořád telefonuje.Na otázku,kde je problém se dozvídáme,že problém není,jen musí být zdokumentováno,že jsme vycestovali a zase se vrátili.Čekáme tu asi hodinu než nás celník odvede do buňky,tam mi říká,že mám vyplnit papíry.Odpovím,že nerozumím rusky,ale on hned na to,že rozumím,bere papíry a vyplňuje sám.Pak říká,že o nás musí mít záznam,že se bude ptát a my na kameru odpovídat. Jmeno,přijmení,kde jsme byli,kudy pojedeme.Přichází další čekání s odletem vrtulníku a všichni mají opět poplach,vše dokumentují.Další celník nám fotí a pak kontroluje motorky.Vše rozebrat a poprvé přichází i kontrola VIN čísla.Konečně máme vše za sebou, dostáváme pasy a můžem jet.Je chladno 13°C,to už se mi fakt nelíbí,navíc poprchává.Zahříváme se jídlem v restauraci.Kamil si dává knedlíčkovou polévku a guláš a já zeleninový boršč,k tomu přináší smažené koblížky s česnekem.Vše je moc dobré.Dnešní den nám dává zabrat,po cestě začíná pršet,mám nepromok na dně válce a tak spoléhám na to,že brzy pršet přestane.Kamil se obléká.Po pár kilometrech začíná slejvák a já jsem během chvíle úplně mokrá.V kombinaci s okolní teplotou je mi jasný,že tohle dnes ve stanu nedám.Kyjev se mi líbí i když leje,za krásného počasí bych z něj byla nejspíš nadšená.Při zastavení na semaforech se klepu jak osika,v botach mi chybí už jen žáby.Přes centrum to je masakr,tramvajové koleje plné hnědé vody,stejně jako díry v asfaltu.Každou chvíli vsázím na to,že lehnu.Podivuji se,že i když jde tolik vody,gumy drží.Při výjezdu z města si ještě užijem vyjeté,zaplavené koleje,řidiči vedle nás si to určitě užívají,když nám mohou nadělit pořádnou sprchu od kol.Navíc se mlží brýle,mám toho opravdu dost.Stavím a oznamuji Kamilovi,že dnes berem pokoj,nemám na sobě nit suchou.Souhlasí.Nacházíme ubytování,za 110 hřiven ( 110 kč ) na osobu i s motorkou.Paráda,berem.Hned jdu do horké sprchy,nejraději bych z ní ani nevyšla.Po měsíci,luxus!Z hadrů mi ale tečou čůrky,takže se jdu domluvit s pánem a dokonce vše mokré můžeme dát k přímotopu k nim.Skvělé,jsem naprosto spokojená,jen aby zítra zas nepršelo.Na pokoji zkouším zapnout TV,nejdřív hledám signál,pak obraz a nakonec barvu,ale vše tak nějak sladím,jen mluví na mě moc rychle a tak rozumím velmi málo,ale dole běží titulky a tak přečtu,že jsou nepokoje na Krymu.Ale o válečné zóně nic.Vlastně jsem se nedozvěděla ani počasí.Jdeme chrnět.

22.7.

Ráno je zamračené,chladno,zanedlouho začíná pršet,takže jdeme oba do nepromoků.Hnedka si uvědomuji,že jsem včera udělala chybu,že jsem ho z báglu nevytahla.Dnes jedu první,když při vyhození blinkru na mě Kamil troubí jako splašený a já jsem lekavá,předjede mě a místo sjezdu jede rovně,po 50 metrech se ale točí a říká mi,že jsem jela dobře.Očividně mi nevěří i když nevím jaký k tomu má důvod.Začíná lít,takže stavíme v bistru,po příchodu dovnitř na nás všichni koukají,koukala bych i já,jsme jak vodníci,tečou z nás čůrky vody.Připojujem se na net a zjištujem počasí.Tatí mi píše,že u Lvova má být hezky a teplo,sbalíme se a jedem.Měl pravdu!Slunce,teplo,po dešti ani památky a tak začínám sundavat vrstvy oblečení.Při průjezdu kolem benzínky,kde jsme stáli,když jsme začínali dovolenou a ono lilo jako z konve se mě chytá nostalgie.Jedeme zpět.Uteklo to,všechno zase končí.Jako na všech přechodech i tady předjíždíme kolonu a jdeme k budce na odbavení.Ruským celníkům se ale nelíbí Kamilův pas,takže půl hodky čekáme,než ho vrátí a můžem pokračovat.Hranice do Polska je úplně v pohodě.Stavíme se na večeři,dáváme si polévky,Kamil gulášovou,já fazolovou a kebab.Polévka??Tolik masa,to ani guláš u nás neobsahuje a mě do ní přihodili ještě fazole.Moc dobré,ale nedá se to sníst,takže kebab bude k snídani.Říkám si o alobal a slečna se mi ptá jestli chci Reklamovku,směju se,protože je to taška.Ideál.Spíme v lese.

23.7.

Slunce,asfalt,dálnice.Ostrava.Ano jsme v Čechách,je to nezvyk,na který si musíme zase zvyknout.Přijíždíme ke Kroměříži,kde Kamil domluvil spaní u kamaráda Zbyňka.Před tím jde ještě koupit bednu piva,kterou přidělává na kufr motorky.Lidi koukají,jak to asi poveze.V tom přijde pán,okoukává motorky a pak říká,čekáte na třetího?Kouknem na sebe a ptáme se proč.No kdo bude řídit tu druhou motorku?Kamil pánovi říká,že je to moje motorka a že jedeme z centrální Asie.Pán se hned ptá-ty umíš na motorce?Tak to si počkám jak pojedeš!Oba se zasmějeme a jedem.Zbyněk,jeho rodina a přátelé jsou naprosto skvělí,ubytují a nakrmí nás.Nevíc super nálada.Pro Kamila je večer trochu náročnější,ale tak to má být při dojezdu.

24.7.

Cesta k domovům.Na Vysočině jako vždy nás zastihne lehký deštík,takže nemoky a dobré.S Kamilem se loučím před Plzní,najednou mi dochází,že je to opravdový konec,i když to byla hodně náročná cesta,mám slzu v oku.Hnedka jak sjedu z dálnice na Klatovy přichází neskutečný chcanec a drží se mě až domů,v některých vesnicích jde přes silnici tolik vody,že si myslím,že se k cíli ani nedostanu.Všechno ale dobře končí,jsem ráda,že jsem doma,vím,že takovou cestu,v takovém stylu už nikdy nepodniknu.Musím si dát čas,aby mi vše došlo a ustálilo se.

Poznatky z cesty:

•  Většinou všude znají naše fotbalisty,hokejistu nikdy nikdo nejmenoval.Většina lidí ví,že jsme byli Československo,a že jsme se rozdělili
•  Na východě má každé druhé auto rozbité čelní sklo,víc nebo míň,prostě má 
• Většinou mi bylo příjemnější potřeby řešit v přírodě než na socialních zařízeních místních restaurací 
•  Ptáci jsou od Kazachstanu dál strašně pomalý a v Uzbekistanu ještě pomalejší,zvedají se z cesty až když mají zadní kolo na zádech a proto jsem jich spousty usmrtila.Jeden mi vlítl do motobrýlí,takže popraskaly,za to jsem si ho dovezla až domů uskladněného mezi vidlema
•  Když se člověk vrátí z takové cesty,uvědomí si,že se tu nemáme zas tak špatně
• Jednou mi kartářka řekla,že jsem Dítě štěstěny,asi měla pravdu,protože se mi toho stalo tolik,že na tuhle cestu nikdy nezapomenu
•  Hodně aut předjede,když je na mé úrovni,zpomalí,všichni se podívají,jako Ano,je to ženská!Buď stahnou okénko a ukazují palec nahoru a nebo se usmívají a koukají
• V ohrožení jsem se nikde necítila

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE