Další den jsme se přesunuli do
přírodní rezervace Wadi Rum, která leží u hranic se
saudskou arábií. Podle fotek to vypadalo super. Realita byla ještě lepčejší. U turist centra si nás odchytil průvodce s Jeepem, že prý nás po Wadi povozí a vše nám ukáže. Jenže my nevěděli co vlastně chceme vidět a tak jsme zaplatili vstup a jeli do beduínský vesnice, kde jsme si dali oběd a za pomoci Lonely Planet přišli na to, co vlastně chceme vidět. 4hodinová projížďka pouští po tom nejzajímavějším co tu je, přespání u beduínů v poušti a ráno jeepem na hranice se
KSA, kde se nachází nejvyšší hora Jordánska 1854m, kterou bychom chtěli zdolat. Nacházíme si průvodce, domlouváme cenu a vyrážíme.
Krásný, zajímavý, poučný. Fotky řeknou více. Večer se ale bohužel udělala dost kosa a fučel silný vítr, takže západ slunce jsme sledovali jen tak sporadicky občasným vykukováním ze stanu. Stejně tak večerní nebe plné hvězd. Měsíc byl v půli, takže hvězd nebylo tolik, kolik jsem Kač slíbil. Společná večeře s dalšími cestovateli rodinka z Austrálie, a asi 50letý páreček aus Dojčland. Paní dojčlandová byla fakt neskutečná hilda, taková ta velká kyprá němka, vedle ní manžel střízlík co si musí nechat vše líbit. Ludva a Heduš po německu. Poučné a chvílemi dost zábavné. Netušili totiž,jak zručnou překladatelku v Káč máme když nám občas překládala jejich konverzaci. K večeři bylo v zemi upečené kuře,brambory, cibule a k tomu salát a rýže. Pak přišla beduínská kulturní vložka....Trošku trapné a neosobní. Ale budiž. Nicméně Hilde to zapálilo lejtka a tleskala, vlnila se do rytmu a všem ukazovala, jak je dobrá. Trapný. Snažili jsme se smát nenápadně, ale asi to moc nenápadný nebylo, neb se k našemu culení postupně přidával australský kontinent. Ráno pak hodinu směr Jih. Pak hodinu a půl výšlap na nejvyšší horu – my bohužel v Crocsech, bo tady jiné boty nemáme. Mrs. Brownová v pátěm měsíci těhotenství a Mr.Brown s krosnou na zádech ve které podřímoval dvouletý Brown jr. Musel to na nás být pohled … Ale dali jsme to! Zažitek jako cip! Výhledy na všechny strany, do
KSA, k
Rudému moři, do pouště.
Nikde žádná civilizace. Jen v
KSA byla vidět silnice, jinak jen příroda. Kilometry daleko. Pár fotek s jordánskou vlajkou v ruce, sešlap dolů a zpátky do vesnice, kde nás čekal oběd v Awwadove domě.
[Awwad byl nás průvodce] Manželka se opravdu činila -obrovský kulatý tác čítal rýži s nudlemi a bramborami, pečená kuřata,salát, jogurt jako příloha. Mňam. Nadlábli jsme se tak, že jsme nemohli ani dýchat. Původně jsme měli v plánu se tady otočit a jet zpátky. Nakonec jsme plán trošku přehodnotili a vyrazili k
Rudému moři.
Jordánsko má asi 25km pobřeží s
Rudým mořem, takže tudy putuje většina zboží. Obrovské tankery, šňůra kamiónů, továrny, sklady, rafinérie. Nic moc pro člověka zhýčkaného chorvatskými ostrůvky. Ubytováváme se v malých bungalovech po 30JD, bazén, chlazené pivko a šíša. Když majitel zjistil, že jsme češi, tak se mi povedlo ukecat cenu piva, ze 3JD na 2.5JD. Padlo jich asi 11 .... A k tomu dvě šíši. Před západem slunce jsme si šli smočit nohy do moře. Celkem vlahé. Na pláži rodinky piknikovali, grilovali, kouřili šíši a hráli a zpívali. Krásná pohodička. Přes moře vidíme
Egypt, podél pobřeží směr sever do
Izraele a podél pobřeží na jih 2km je
Saudská arábie. Při návratu z pláže nás oslovil taxikář, jestli nechcem někam hodit. Ukázal jsem mu, kde bydlíme, tak že nás aspoň doprovodí. Cestou mu vyprávíme o naší cestě a lidech co jsme potkali. Když ho nechám sednout na blouda a vyfotím ho jeho mobilem přichází s nabídkou, že kdybychom chtěli někam odvézt, tak že to máme for free.
POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE
