sumoto_leden



Around Africa stage 1

Kapitoly článku

31.3.2013

Ráno nás budí trubka v 7hod.Setkáváme se tu s Francouzem …už jsme se viděli na hranicích. Eskorta, která je pro nás připravená, se skládá vlastně ze dvou vojáků jedoucích v autě s Francouzem Michelem. Později se dozvídáme, že Mercedesa ve kterém jede, veze kamarádovi do Burkiny Faso. Odpoledne jsme v Bamaku, ještě nás staví další vojenská hlídka. Cestou jsme si tankovali a v doprovodu dvou kalachů zašli na oběd. Náš ozbrojený doprovod vybral vhodnou restauraci, no spíš jídelnu. Paní sedící mezi obrovskými hrnci, nadzvedává poklice ať si vybereme, co chceme. Dáváme si jídlo s masem, které je jednou tak drahé než bez masa. Paní nabere brambory s oranžovým omastkem a kydne do toho naběračku nespecifikovatelného masa s kostmi a chrupavkami. Je toho fakt hromada. Vybíráme brambory z pálivého omastku. Maso není poživatelné. Když už narazím na slušnější kousek nejde ukousnout z kosti. Žvýkám s hubou v jednom ohni. Vybírám co se dá. Jsem full a v misce mám pořád stejnou hromadu. Hic v kombinaci s ostrým jídlem, má za následek , že z nás stříká pot jako z kropáče. Když ukazujeme, že máme dost ,paní všechno sleje do jednoho a podává postávajícím dětem, kteří se na misku vrhnou a rozdělujou si naše zbytky do plechovek, který mají zavěšený na krku. V odpoledních hodinách jsme našli kemp a dáváme se do údržby. Já měním olej a kluci jen filtry, protože mají tak vysokou spotřebu oleje, že se motocykly spíš chovají jako dvoutakt. Roman už do motoru prolil 9litru oleje. Na to že jsme v půlce, dobrý skóre. Jen pro zajímavost. Naše Hondy mají náplň 1,9l oleje a měl by se měnit po třech tisících. Snažím se zprovoznit mojí přední brzdu, bez které se opravdu špatně jede. Zadní funguje spíš jako zpomalovač, zřejmě pumpička tlačí brzdovou kapalinu do brzdiče a nepřepouští ji zpět. Následek je ,že se mi zablokuje přední kolo a musím upustit brzdovku na brzdiči. Už jsem měl komplet všechno rozebraný a na nic jsem nepřišel. Snad to nějak do Camerunu dotlačím. Ještě zajímavost- Vodafone nemá zřejmě romingovou smlouvu s Mali, protože všem telefony fungují, jen mě ne.

1.4.2013

Dnešní noc byla pekelná. Ani větřík nezafoukal, brutální horko. A ráno už vycházelo sluníčko smažící naše těla. Po snídani Zbyněk přišel ,že už víme kde hlídají naši vojáci štáb Malijské armády v Bamaku. Rozhodnutí je jasné. Během půl hodinky se zdravíme s partičkou nažehlených a oholených kluků, kteří nás vidí rádi a my je taky. Popijem studenou Colu a poklábosíme. Nějaké foto a už vyrážíme směrem na hranice Burkina Faso. Cestou se stavíme na oběd v jedné vesničce. Kluci si dávají rybu s rýží a já nacházím podivné smažené koblihy. Martin si dává jednu za 200 místních. Je v ní zapečené vajíčko a cibule. Není to špatné, dávám si dva a po mě už chce 450 peněz. Starší paní zmerčí, že mi dává jinou cenu a takovou jí pleskne až poposkočí. Jak je černá v tu chvíli je červená. Říkám, že je to ok a obědvám. Kluci si moc nepochutnali ač mají podstatně dražší jídlo. Vinou je jídlo připravené u silnice na ohništi, tím je plné prachu, který chroupe mezi zuby a navíc ryba je i se šupinama. Rozhodujeme se, že dáme dětem nějaké svítící náramky a propisky. V tu ránu je tu sto dětí, který by mi vylezli na hlavu. Nemám to pod kontrolou. Co mám, dám a loučíme se. Pokračujeme do města Sicasso. Nadrceno máme přes 300km a kempy nevidíme. První hotel, opět problém dostat z hoteliera cenu za osobu na noc. Pokaždý řekne jinou cenu. Začal na 9tis na hlavu a nakonec chce 40 za všechny. Takže se loučíme. A dalším hotelu už umí ukazovat na kalkulače a dohodneme se 15 peněz za všechny ve vlastním stanu. Ve sprše slepičí trus, a není tu ani háček na pověšení ručníku. Personál prázdného hotelu samozřejmě sedí a debatuje. Tenhle systém je doslova k pos..... Nakonec když jsem si umyl trus s podlahy a přistupuji k očistě, přestává téct voda. Ještě u země je druhý kohoutek ze kterého teče. Kupujeme ve městě pivko a rozjímáme. Zítra nás čeká přechod do Burkiny Faso, tak uvidíme jaké budou obštrukce. Každopádně tam prý platí stejně peníze jako zde v Mali. Dnes se mi podařilo podojit bankomat moji Visou. Kluci s Mastercard mají smůlu.

2.4.2013

Mysleli jsme si včera ,že hotel Kaki palace, kde samozřejmě nebyla ani noha, nás už nemůže ničím překvapit. Ještě v noci si přišel někdo pro peníze za nocleh -asi aby jsme neujeli bez placení. Měli jsme domluvenou snídani. A tu jsme měli platit až ráno. A ta za to stála za tisíc na osobu suchá houska a čaj. Že nic jinýho nemá. Znechuceně jsme mu řekli, že mu zaplatíme max.2tis za všechny, znalý cen housek. Konečně jsme vypadli. Cestou jsme se dosnídali na benzíně s příjemnou obsluhou a vyrazili na hranice Burkiny Faso. Vidím hlouček dětí sedící pod stromem ...zaregistroval jsem tabuli… byla to škola. Otáčíme a už se zdravíme s paní učitelkou a dětmi. Venku jsou tu dvě třídy malých, píšou křídou na destičky a dvě třídy větších dětí uvnitř. Děti nás hromadně zdraví a jsou úžasně vychovaný. Rozdáme jim nějaké dárečky a pokračujeme na hranice Burkiny. Přechod hranic jsme skoro nezaregistrovali. A jsme v Burkině Faso. Jezdi tu taky malé motorky jako v Mali. Jen v Mauritánii o motocykl nezavadíš. Ale Mercedesy ve všech podobách. Ještě jsme se dnes cestou stavěli v jedné vesničce kde bylo asi deset dětí, podarovali jsme je udělali nějaké fotky a dojeli jsme do města Bobo Dioulasso. V kempu Kasa Afrika se ubytováváme. Je to tu podstatně kultivovanější. Maji pivo, voda teče, rastawomen nabízí i kuřivo. Podnebí se změnilo je tu hodně zeleno a vzduch je vlhčí a komáři přibývají. Je tu pár veselých místňáků, nakupujeme od nich suvenýry. Dokonce nám jeden nabízel svoje dítě, že na motorku se vejde. Zábava byla až do pozdních hodin.

3.4.2013

Dnes ráno jsme od německého páru dostali tip na kemp v Hlavním městě Ougadougou. Když řekli, že je tam i bazén bylo jasno. Přesun 360 km proběhl v pohodě. Jen malej Martin dostal pokutu za jízdu na červenou, když byl se Zbyňkem nakoupit. Vtipný bylo ,že na červenou projeli oba a Martin zastavil a Zbyněk projel, pak zjistil ze Martin nejede a vrátil se boční uličkou a přijel k hlídce z toho samého směru a nedokázal policistovi vysvětlit, kde je ten třetí co ujel.

5.4.2013

Včera jsme se pouze posouvali přes Burkinu Faso a dojeli jsme 30km k hranicím Beninu. Přespali jsme v buši . Neměli jsme z noclehu dobrý pocit, žijí tu všechna velká zvířata, jako jsou lvi, sloni a nosorožci a byl jsem rád ,když jsme se ráno probudili všichni bez úhony. Nebylo moc zbytí po tmě- by jsme si akorát rozbili už tak unavenou fazónu. Ráno ofroudíme k národnímu parku Arly. Pereme se s kolejema v písku, je to zase jiné než když jsme jeli pouští do Ataru. Tam bylo jedno, když se motorka vychýlila z cesty, pokud měl člověk dostatečnou energii vpřed, většinu excesů ustál bez následku. Tady když vás terén rozhodí, je problém se trefit mezi stromy a obří termitiště. V Arly si dáváme výborný oběd v podobě steaku. Je tu podstatně dráž než všude okolo. Dá se parkem projet na motorce a proto budeme pokračovat do Beninu parkem.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (37x):


TOPlist