Toskánsko 2017

Stručně a jasně. Vyrazili jsme na konci května, protože nám těsně před tím maturoval syn. Odjet v době maturit - to by žena nedala, i tak měla nervy za mladýho… V létě jsem jet nechtěl, že je moc lidí a stupňů. V září žena nemůže, takže jedeme teď.

Cesta začíná ok. Byl jsem trochu nadrženej, tak jsem to vzal přes Šumavu po okreskách na Linec. Ženě se z mé plynulé jízdy neudělalo dobře, tak jsem hupl na dálnici. Trochu jsem se hned na začátku obětoval, ale jsem za ta léta zvyklý. Udělalo se jí líp. Počasí paráda, tak šup přes Grossglockner. Azuro. Vzhledem k super počasí to stálo za to. Sešup z kopce, u Lienz penziónek se snídaní a moc milou paní. Užívám si, že se jakž takž slušně domluvím (to se mi v Itálii asi nestane). Do žádných větších akcí se nepouštíme.  Večeře, noc, snídaně - znáte to…

Druhý den - cíl Toskánsko. Jedeme. Dolomity: Missurina, Cortina, Passo Giau, Passo di Valles a dál údolím řeky Avisio na Trento. Ty Dolomity, to je moje srdeční záležitost. Přijet po ránu k jezeru v Missurine, zastavit tam na dvojite espresso a koukat. Čumět. To je masakr. Nikam dál se mi nechce, jaká je to krása. Po cestě se vykoupat v Lago di Garda - to je povinnost. Pak dál na jih přes nezábavnou část Itálie. Alespoň mně to tak připadá. Do Reggio přijíždíme v odpolední špičce a podle toho to vypadá… Dál jedeme na jih po dost plné SP63. Postupně se silnice uvolňuje, krajina se stává hornatější a divočejší. A je to tady. Přejíždíme Apuánské Alpy. Výhledy. Všude. Dojíždíme do penzionu, domluveného pomocí SMS a Překladače Google.

Mám několik osvědčených cestovatelsko-motorkářských módů. Když jedeme na výlet se ženou, bydlíme po penzionech. I tak je krámů nad hlavu. Třeba fén. Ale celý život je o kompromisech. Moje žena je dělá taky. Já bych třeba za sebou na tandemu nejel ani za zlatý prase. No prostě někam dojedeme, najdeme ubytování většinou na 3-4 noclehy, děláme výlety bez kufrů, a pak se přesuneme o 200-300km někam jinam.

Ubytování v Itálii jsem hledal na bb30.it. To první, kde jsme byli čtyři noci, bylo tak úžasný, že ho musím popsat blíže. Nachází se v horách v severním Toskánsku u vesnice Codiponte. Je to samota, kam ze 3m široké asfaltky vede asi 1km šotolina. Přijedete na místo, kde se vám otevře výhled na okolní kopce, vesnice v údolí a hrady na  vrcholech. Jeden barák, domácí rodina a ticho. Teda až na dva psy… Prostředí je velmi domácí, přátelské a můžete zažít kontakt s fajn místními lidmi. Všechno za velmi rozumné ceny - nocleh se snídaní za 25E, večeře k tomu za dalších 15E. Pokud to někomu připadá za domácí večeři hodně, tak netuší, co taková večeře zahrnuje. Standardem jsou dva chody, zpravidla těstoviny a pak nějaké maso. Zelenina se ani nepočítá, domácí olivový olej a hromada strouhaného parmezánu k dispozici. K tomu většinou sýry, víno a na závěr kafíčko, grapa a ještě nějaký zákusek a ovoce. Bomba. Mají tam dvojlůžák a třílůžák s přistýlkou. Více na www.bbvecchietto.it. Za mne to bylo nejlepší ubytování v Itálii vůbec.

V této severozápadní části Toskánska bych doporučil výlet na pobřeží od městečka Riomaggiore dál na sever (pro znalce – jsme už v Ligurii, není to Toskánsko). Prolezli jsme městečko Vernazza a stálo to za to. Jeskyně v Equi Terme byla zavřená, ale zato jsme našli lom na bílý mramor, ke kterému dojedete, když necháte jeskyni po pravé ruce a pojedete silnicí a posléze šotolinou na východ. Po cca 3km dojedete k lomu, tam se samozřejmě nesmí, ale já opravdu neumím italsky… Cestou od lomu dolů jsem si nevypnul ABS a tak jsem to zaparkoval v kamenitém úvozu trochu razantněji :-)). Škody žádné, jedu dál, ale při propružení se ozývá opravdu ošklivý zvuk. Zastavím, propružím a nic. Až po 50km nacházím mezi motorem a ramenem teleleveru šutr velikosti dětské pěsti… Vše OK.

Koupáni v moři. Manželka ho miluje. Ale musí tam být sprcha, jinak se na ni lepí sůl… Koupíme něco k jídlu a vyrážíme. Na pobřeží je slušné vedro. Pláže vesměs soukromé. Nacházím městskou, volně dostupnou pláž. Slezeme z motorky a v motohadrech se pachtíme na pláž. Manželka se moc netváří. No jo - sprcha. Hledám a nacházím sprchu. Manželka se stále moc netváří…, co zase, k...a, je? Není tu žádný stín. A hned tady vedle mají slunečníky a lehátka a je tam volno. Oponuji, to je soukromý klub. No tak to nějak domluv. Musím... Jdu tam, je to klub, tzn. vůbec tam vstup za úplatu nečlenům neposkytují. Ani to nezkouším a jdu drze dál, manželka se bojí a nejde. Třeba mě nevyhodí. Okupuji lehátko u slunečníku a přichází chlap mě vyhodit. Dělám blbce a ptám se ho, kde můžu něco zaplatit. Vrtí hlavou, ale pak mě posílá zaplatit na bar 10E. Tvářím se, že na dvě hodiny je to moc. Tak 5E. Tak jo, jdu na bar. Chci zaplatit za pobyt, sdělují mi, že to nejde, že je to klub. Já zase trvám na tom, že mě sem poslali zaplatit 5E a že mám manželku (obojí je pravda, ale ten, kdo určil cenu, část b určitě nevěděl). Platím 5E. Celé odpoledne se válíme se ženou za 5E na lehátku v soukromém klubu a já přemýšlím, jak že se mi to vlastně povedlo zařídit. Z mých úvah mě vytrhuje moje žena. Vidíš, že to jde, když se chce. No nezabili byste ji? Ale vlastně jen díky ní jsem to dokázal...

Další den Lucca (stojí za to) a Pisa. Věž je prostě dobrá, děkuji okolnostem, že v této době je turistů ještě tak akorát. V létě bych to nedal.

Po třech úžasných dnech plných výhledů, ostrých zatáček a nepřehledných zákoutí vyrážíme na jih do oblasti na východ od Grosseta. Jedinou nevýhodou minulého ubytování byla absence wifi a tak jedeme na blind. Přijíždíme do Massa Marttima a zjišťujeme, že ubytování bude problém. Je totiž pátek, ale současně svátek, takže všude plno Italů (nevím odkud se berou). Po konzultaci na infocentru to již vypadá na nějaký dražší hotel. Pro jednu noc – proč ne, ale zítra budeme muset řešit ubytování znovu a to se mi nechce. Massa je pěkné městečko, mají tu náměstí a kostel, ale mne to tady nebaví. Jedeme směr Roccastrada a něco po cestě najdem. V této oblasti bohužel nepotkáváme cedule Camera, ale vídáme poměrně často Agroturismo. Zkoušíme to, ale moc se nedaří. K některým vede dlouhá šotolina - ztrácíme čas. Blížíme se k Roccastradě a zastavujeme bez iluzí u zelené oázy na jinak vyprahlé rovině s nápisem Agroturismo. Vyklube se z toho bydleni v apartmánu - sice bez snídaně, ale s kuchyní a hlavně s úžasným bazénem - to celé za 60E na noc za vše. Bereme. Jdeme se koupat, něco sníme z cestovních zásob a navečer jedeme na výlet do Roccastrady. Úžasné městečko v záři zapadajícího slunce v nás navodí romantický pocit přicházejícího podzimu života. Abych to tak shrnul. Je fajn mít kde spát. Ještě lepší je to s bazénem (ráno před jízdou a večer po výletě si zaplavat je prostě boží). Městeček jako Roccastrada je spousta. Na každým kroku v Itálii zakopnete o úžasný výhled, chrám, hrad či městečko. Nejde to vidět všechno. Ve větším městečku se dá strávit celý den, ve velkém týden. Rezignujeme a je nám moc dobře.

Z následujících dnů bych vyzdvihl výlet do městeček Volterra, St. Gimiano a musím zmínit Sienu (ale na tu by bylo potřeba alespoň pár dní - je úchvatná). Neobyčejný byl pobyt v přírodních termálních sirných lázních v Saturnii.

Kaskády vodopádů, jezírečka, křik šťastných dětí a všude kolem úsměvy starců a oku lahodící italské linie. Vstup volny - fakt super zážitek. Zvláštní problém jsme měli v  Parco della Maremma. Jeli jsme se vykoupat k moři do Marina di Alberese. Cestou tam jsme  bez potíží projeli jakousi mýtnicí, kde po nás nic nechtěli. V národním parku jsme viděli piniový háj, bílé bůvoly (takové větší kozy rohaté) a na pláži stavby z větví, kde se lidé chránili před sluncem, kvůli kterému tam přijeli. Na zpáteční cestě nás u mýtnice čekalo malé peklo. Platí se totiž tak, že do automatu musíte zadat svou SPZ, automat zjisti, co jste za vozidlo, vyměří poplatek a vy zaplatíte. Pak přijedete před závoru, tam vás skenuje kamera a když si zkontroluje platbu na SPZ, otevře vám bránu. Naštěstí nám Ital obsluhující bránu pomohl. Samozřejmě naše vozidlo v registru nebylo a tak Ital telefonoval a vysvětloval, že jsme motorka konkrétního typu a obsahu atd… Stálo nás to 2 eura a hlavně kopec nervů…

Tři celodenní výlety utekly jako voda a je čas přesunout se do posledního tábora. Ubytování tentokrát snadno domluvené pomocí SMS ve vesničce Filigare asi 60km na sever od Florencie. Sice bez snídaně a bez kuchyně, ale v krásné vilce s velkou zahradou. Za 20E na hlavu není co řešit. Příjezd k domu byl do tak prudkého kopce, že se mi motka za hlasitého povyku mé lepší polovičky průběžně zvedala na zadní. Proto jsem ženu povýšil do pozice vrátné a tím ji lokálně z přepravy vyloučil.

Obtížnější komunikaci se správcem nemovitosti nám bohatě vynahradila komunikace s panem a paní domácí. Domluva se zvířaty prostě žádné jazykové bariéry nemá.

Florencie je povinnost (teda pro mne). Je úžasná, ale jak už jsem psal - chtělo by to alespoň několik dnů. Přibylo turistů (třeba i proti Pise). Všude u významnějších památek či muzeí fronty. Na hodinu, na dvě? Prošli jsme kolečko a měli jsme dost…

          Další den byl věnován přejezdu lokálních pass: Valicio del Parateio, Passo Sambuca, Prato all Albero, Passo della Colla, Passo dell Eremo, Passo della Peschiera, Passo del Muraglione, Passo del Giogo. Neohromí vás výškou (většinou do 1000m) ani proslulostí, ale výhledy a zatáčky si užijete bombasticky. Navíc jako bonus - skoro nikoho tu nepotkáte. Krásný program přes passa mi žena obohatila vsunutím městečka Faenza a návštěvy muzea keramiky. Kolosální – tolik střepů pohromadě jsem ještě neviděl…

Posledním výletem je návštěva Bologne v odpočinkovém tempu. Náměstí, chrámy, další šikmá věž a muzeum. Zase mraky střepů… No jo, ale v další místnosti jsou římské kopie řeckých soch. Namátkou: hlava Medusy, torzo Diskobola, Hermes s malým Dionysem. Když ale staneme před Neptunem, originálem sochy ze slavné kašny (momentálně rekonstruované), jdeme do kolen. Je to tak obrovsky udělaný chlap, že bych ho fakt nechtěl potkat…

No a je konec - cca 1000km domů. Kousek po dálnici, ale od Verony do Insbrucku přes Brenner po normální silnici. Zejména až v úseku před Insbruckem, kde se většina objíždějících mýto vrátí na dálnici a silnice se tak uvolní, jsou super zatáčky a nádherné výhledy do strmého údolí. Cestou se zastavit na chalupě, zkontrolovat že tráva roste jako kráva a dovalit to domů. Díky bohu za zdar této výpravy…

Závěrem: Klíčové je trefit počasí (jen jeden den pršelo vlevo, vpravo, před námi, za námi, ale na nás jen pár kapek…) a termín (teplotu jsme měli většinou do 25°C). Nejezdit v létě (buď dříve a nebo později). Pokud chcete navštívit konkrétní památku, zkontrolujte si otevírací doby na daný termín. V Bologni nám muzeum zavřeli ve tři hodiny, jinde je zase zavřeno během polední siesty. Ty nejslavnější místa navštívit buď brzo ráno nebo až navečer. Přes den je tam i mimo sezónu hodně lidí.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE