Sicílie křížem krážem

Den 4 - pondělí 17.5.

ALCANTARA, TAORMINA

Přestože jsem zjišťoval před odjezdem i běžné noční teploty, ukázalo se, že nás sopka z Islandu převezla i zde. Pořádně jsme v letních spacákách vymrzli. Ranní slunce bylo sice příslibem změny počasí, ale raději jsme při doplňování zásob v supermarketu přikoupili i deky. Taky jsem si půjčil od německých motorkářů nymbusklíč a vymontoval vložky z výfuků. Byl to sice pořádný cirkus, ale cítil jsem se trošku bezpečněji. Blízká soutěska Alcantara je krásný přírodní úkaz. Říčka vyhloubila ve ztuhlé lávě úžasný kaňon hluboký několik desítek metrů. Bohužel z toho udělali Taliáni atrakci nešikovným  způsobem. Zábrany umístili daleko od okraje, takže do kaňonu téměř nebylo vidět. U každého vyhlídkového místa sedí hlídač s píšťalkou. Za fotky, kterými doplňuji svoje povídání, jsem si vysloužil nějaké to pískání, ale bez přelezení dřevěné zábrany bych fakt neviděl a nevyfotil téměř nic. Ústí kaňonu, které se objevuje na netu s lidmi po kolena ve vodě, bylo necitlivě zahrazeno červenou zábranou používanou na stavbách a bylo skoro problém udělat fotku, na které by nebyla vidět. Brodit se do ústí kaňonu šlo, podle ceníku, jedině s průvodcem, za tučný příplatek. I mimo sezonu tam bylo hodně lidí. Krásné místo, ale... (Placeno 7E/os)

Cestou zpátky jsme si nasbírali pár pomerančů a citrónů, kterých bylo všude spousta, a po návratu do kempu jsme si zašli užít poledního koupání v moři. Teda, ono koupání není to správné slovo. Voda byla studená jak led a ponoření se do moře mě málem zmrtvilo. Zajímavé taky bylo, že téměř všechny domy na pobřeží byly na prodej. Za odpolední cíl vyjížďky jsme vybrali městečko Taorminu. Hlavním tahákem pro turisty je antické divadlo Teatro Greco, založené asi tři století před Kristem. Nás ovšem po příjezdu zaujala úžasná vyhlídka nad městem, kde domy stojí na hraně skály podobně, jako jsme to viděli ve městě Bonifacio na Korsice. Malé, klikaté silničky, s ještě ostřejšími otočkami než známe z Alp, nás dovedly na vrcholek, kde jsme se vypravili na obhlídku. Na pěknou fotku s Etnou na pozadí nebyla vhodná denní doba. Byla v mracích a navíc proti slunku. Vítr byl na vrcholku tak silný, že jsem nebyl sto, udržet foťák v klidu. Prošli jsme si pár místních uliček a pak objevili mini kostelík vestavěný do jeskyně. Byl úžasný! Strop tvoří skála, přitom je útulný a krásně vyzdobený. (Poznámka: Sicilští mafiáni nám motorku zatím vždy nechávají na místě, kde jsme ji zanechali… :-) )

Cestou dolů jsem opět zažil dopravní situaci, která ,,přebila“ všechny naše zážitky s italskými řidiči. Za jednou prudkou pravou otočkou stály na středu silničky dvě auta proti sobě a řidiči vyklonění z okýnek klábosili. Vůbec se nenechali rozhodit tím, že zavazí. Asi měli něco důležitého… Podjel jsem je zprava, když se vynořilo auto ze zatáčky v protisměru. Přibrzdil jsem záměrně, abych viděl, jestli aspoň mu uhnou. On totiž na své straně místo neměl. Viděl jsem v zrcátku, že řidič neváhal a objel je stejnou mezerou jako já! Do svého pruhu se vrátil téměř v zatáčce. Ještěže jsme jeli o pár vteřin dřív. O chvíli později jsme seděli na náměstíčku, cpali se bagetou a pozorovali místní provoz. Nabyl jsem přesvědčení, že jsem jediný řidič na celé Sicílii, kdo zastavuje na stopce a používá blinkry. Třešničku tomu dala dáma, která zastavila v křižovatce na stop-čáře zadními koly auta, k našemu úžasu vystoupila a šla si nakoupit. Bageta mi málem zaskočila, dusil jsem se smíchy. ,,To je jak v nějakém blbém italském filmu!“ Pro dnešek toho bylo dost, frčíme do kempu! Ráno musíme přivstat, jedeme na hlavní bod dovolené, na Etnu.

Den 5 - úterý 18.5.

ETNA

Na parkovišti, ve výšce dva tisíce metrů, bylo díky ranní hodině prázdno, tak jsme koupili jízdenky na lanovku a terénní minibus, který nás vyvezl do výšky přes tři tisíce metrů, tedy kousek pod vrchol. Němečtí motorkáři v kempu říkali, že jízdenka ze severu stojí 70E/os, což prý bylo moc i na ně, a tak se znechuceně vrátili. My jsme z jižní strany platili ,,jen“ 51E.

Kouřící kráter, sirný zápach, pohled na vrchol pokrytý místy žlutým nánosem síry, lávové pole různých barev, a k tomu fantastická vyhlídka na moře. Paráda! V noci tu zřejmě panují kruté podmínky, protože jsou na některých místech noční nánosy ledu v téměř horizontálním směru. Tabule s vyznačenými lyžařskými trasami říkají, že se tu v zimě lyžuje. Když sjíždíme kolem poledne lanovkou dolů, máme v sobě pocit, který se přes klávesnici počítače nedá popsat. Nádhera! Peněz nelitujeme. Manželka si nese krásný kus lávy velký jak pěst na památku, prý ho někde do kufrů musíme nacpat. :-)Dole na parkovišti chvíli okukujeme obchůdky se suvenýry, menší kráter, ze kterého jsou už téměř vysbírané lávové kameny, smějeme se troubům, kteří se vydali do sypkého a ostrého lávového pole v nazouvákách a pak vyrážíme na vyhlídkovou jízdu dolů. Lávové pole jsou dost rozdílná podle doby vzniku. Liší se barevně, ale i začínajícím porostem. Jedeme jinou silnicí než jsme přijeli nahoru a přestože silnice svádí k pěknému svezení, odolávám. Pomalu se suneme se zvednutým hledím dolů a nasáváme atmosféru sopečné krajiny. Paráda!       
V kempu pojíme a později trošku poležíme na pláži. Vítr od jihu je ale tak studený, že na požitek z nahřívání na sluníčku můžeme zapomenout. :-( Večer se jedeme podívat opět do Taormíny. Městečko je tak rozpálené sluncem, že se v motohadrech málem upékáme. A to je už tma! Všichni tu chodí jen v tričku a hledí na nás jak na blázny. Ani se jim moc nedivím. Tohle jsme nějak podcenili. Neumím si představit, jak tu musí být uprostřed léta! Antické divadlo bylo už zavřené, tak jsme udělali pár fotek pěkně nasvícených budov a vrátili se do kempu.

Veliké hromady odpadků, válejících se kolem popelnic už několik dní, pořád ležely na svém místě a zápach den za dnem sílil. Jednu ulici jsem vždy projížděl ,,na nádech“. Jak v ní někdo může bydlet, to nejde pochopit. Černá kaňka na pěkném městečku.
Večer nás přizvala ke stolu skupina Němců, ať prý tam nesedíme sami, tak jsem použil slovní zásobu anglickočeskoitalskoruštiny, co znám a krásně si ,,poklábosil“. Manželka se pár let učila německy, tak na tom byla líp.  A jak to tak bývá, kolem půlnoci jsme si už skoro rozuměli. :-)

Den 6 - středa 19.5.

TEATRO GRECO

Původně jsme chtěli vyrazit dál k jihu hned ráno, ale nedá nám pokoj myšlenka, že bychom prošvihli vyhlášené antické divadlo. Nakonec tady sbalíme věci a vyrážíme opět do Taormíny. Kdybychom to neudělali, tak by nás těch pár kilometrů mohlo jednou mrzet. Cestu už máme dobře najetou, takže za chvíli hledáme místo k zaparkování motorky. Parkoviště pro motorky tu sice mají, ale je plné aut. Ty jsou úplně všude bez ohledu na nějaké čáry, zákazy či přechody pro chodce. Policista řešící zácpu jen bezmocně krčí rameny. Nakonec se nějaká ta škvíra pro motorku přece jen najde, zamykáme k motorce raději i přilby a valíme k divadlu. Před vstupem do divadla míjíme výlohu obchodu, která mě okamžitě upoutala. Sošky motorkářů, sedících na různých typech motorek, vyrobené z různých zbytků a kousků železa jsou dokonalé. Čoprák, endurista, skůtrista a další. Fakt pecka! Teatro Greco opravdu stojí za podívání. Jak co se týče divadla samotného, tak co se týče vyhlídky na Etnu i na město z divadelních ochozů. Divadlo bylo vytesáno do skály nad mořem. Diváci chodili do horních řad naokolo, do spodních řad zvláštní chodbou pod hledištěm. To má kamenné lavice. Zbytky sloupů a různých částí divadla taky člověk hned tak někde neuvidí. Jsme rádi, že jsme sem zajeli. (Vstupné 6E/os)
Cestou zpět popojíždíme opět v zácpě. A to není plná sezona! Otevřené laďáky Leo vince basují v úzké uličce víc než je rozumná mez. Zastavil jsem při popojíždění přímo na přechodu pro chodce a tak se s obavou dívám na policistu stojícího se známýma hned na jeho okraji. Protože se kolona ani nehnula, tak ho nakonec zvuk varadera přece jen upoutal. Naše pohledy se setkaly. Díval jsem se hned stranou, jakože se mě ten rambajs netýká. Po očku ale sleduji co on na to. ,,Finta" kupodivu nefungovala :-) a policista se rozhodl reagovat. Rozhlídnul po dopravní situaci a vykročil k nám. ,,No to nám ještě chybělo! Problém se sicilským policistou!“ Došel asi na metr od nás, vložil píšťalku do úst, zapískal na celou ulici, kroužením paže ukázal povel, abychom všichni pokračovali v jízdě a odešel si dál povídat za známými. Protože ale nebylo kam popojet, tak všichni zůstali stát na svých místech. S úlevou se chechtám do přilby jak pominutý. Manželka do mě buší, ale toto je fakt silné kafe...
Najíždíme opět na dálnici, čímž doháníme ranní zpoždění. Navíc stejně nejsme moc zvědaví na popojíždění v rozpálených a přecpaných uličkách. Tentokrát je dálnice bez poplatků. Rozestavěné mýtné brány ale dávají tušit, že tomu brzy bude jinak. Kousek před městem Ávola sjíždíme k moři a složitě nacházíme úplně prázdný kemp (paradisodelmare.it). Mimosezonní sleva 15E komplet za vše, je sympatická, tak stavíme stan a na doporučení majitele jdeme mrknout na skály k moři. Procházka po několikametrovém útesu je pro nás pěkným zpestřením. Zítra máme ale v plánu podstatně vyšší skály a delší výšlap, tak jdeme večer brzy spát.