Sardinie 2025

Příprava

Minulý týden jsem se vrátil z Mototripu na Sardinii. Na škole (i když je to dávno) jsem míval ze slohových prací vždy jedničky, tak si říkám proč se o své dojmy nepodělit? V prosinci jsem zabookoval trajekt z Livorna do Olbie, začal sledovat videa na youtube a číst cestopisy, vždy když mě něco zaujalo tak jsem si psal poznámky a jednotlivé body zájmu jsem na mapě propojoval. Ale hlavně, co jsem chtěl byly místní šotoliny.

Odjezd, den první

Do Livorna to mám necelých 600km a protože trajekt vyplouvá na noc mám celý den na přejezd. Okresku SS12 z Brenneru po Gardu znám jak své boty a nudí mě, navíc kopíruje dálnici, proto jsem se pro urychlení rozhodl pro dálnici až na sjezd Garda-jih. Tady sjíždím a začíná pro mě nový úsek. Cesta vnitrozemím celkem nuda až na úsek mezi Bologni a městečkem Pistoia, kde se silnice SS64 kroutí pěkným údolím a poté vystoupá do sedla, tahle část mi vykouzlila rohlík na tváři. Livorno je už kousek, do přístavu přijíždím cca 2h před vyplutim. Překvapilo mě kolik Čechů motorkářů tu je, určitě z ostatních národů nejvic. Dal jsem se do řeči s partičkou od Plzně-zdravím :) Hoďku před vyplutím jsme se nalodili, já bez kajuty to zakempuju na baru, kam za chvíli moji noví známí přišli. Krátký pokec a spát. Loď vyplouvá na čas.

Druhý den

Na čas připlouváme i do Olbie, je zataženo a na celý den jsou hlášeny přeháňky. Takže dnes padá můj prvni zapsaný bod Monte Limbara. Místo toho jedu rovnou na západní pobřeží, kde chci najít kemp nebo spani na divoko. Cesta vnitrozemím mě baví, protože zjišťuji, že místní zatáčky jsou opravdu dobře čitelné, tak jak do ní vjedu tak bude i pokračovat. Nejsou jak u nás, že se v půlce zatáčky ještě více zavře, to mě opravdu baví. I asfalt je tu super, hrubší než jsme u nas zvyklí, ale drží. Protože je před hlavní sezónou tak sehnat otevřený kemp je umění. Jedu po západním pobřeží na jih a třetí kemp který není ani na mapě ale je otevřený, za 10€ a má i restauraci, hurá. Počasí se umoudřuje, tak jedu ještě podél pobřeží na off. Když se vrátím, tak vedle mě staví stan Švýcar na GS. Davame řeč a jdeme do místního baru na pivo. Nu, s Čechem byl na pivu asi poprvé :)

Třetí den

Ráno vstávám okolo 8h a čekám na Rafaela (týpek s GS) protože jsme se domluvili, že se pojedeme podívat na slona který je jen 10 minut od kempu a pak dáme nějaké šotolinky. Po slonovi a výjezdu k vysílačům je čas se rozloučit. Ja jedu dál na jih a Rafael už směr Olbie a domů. Dostal jsem od něj tipy kam se podívat a kam jet, vše po šotolinách, super! Odpoledne je na čase začít hledat spaní a protože je před sezónou spousty barů ještě zavřených, tak v jednom z nich jsem chtěl přespat. Ale co čert nechtěl, do mnou vybraného baru, který měl zastrešenou terasu ve které jsem chtěl natáhnout hamaku zrovna přijeli zaměstnanci ho připravovat na sezónu. Čekal jsem dlouho jestli neodjedou, neodjeli. Když jsem se rozhodl pro odjezd já, tak jsem v tom jemném písku zahrabal motorku, dobrá posilovna. Po několika kilometrech jsem opět úplnou náhodou našel otevřený kemp. Předpověď nebyla špatná tak jsem už za šera natáhl hamaku mezi stromy a usnul. Ve 2h ráno přišla brutální průtrž, díky níž si můžu ve wishlistu odškrtnout stavení stanu v dešti a po tmě. Ty vole, všechno durch :(((

Čtvrtý den

Ráno před odjezdem se marně snažím aspoň na chvíli usušit věci. Dnes mám v plánu zavřený důl Naracauli a odtud šotolina SP4 do Portu Maga, cesta SP4 je fakt krásná s 2 brody, za mě ideál proto si ji dávám ještě zpět a pak hurá na další bod a to Miniera di su Zurfuru a odtud 3km šotoliny k jeskyni Grotta di su Mannau. Dopoledne se prostě povedlo, takhle nějak jsem si to představoval. Protože už je zase čas hledat spaní jedu k pobřeží a doufám, že najdu kemp, to se nepovedlo, ale našel jsem něco lepšího. Výběžek nad mořem kde je asi 6 řopíků, tak u jednoho stavím stan a vychutnávám západ slunce nad mořem, jediné co to kazí jsou vojáci na vedlejším řopíku, bojím se že mě vyženou z tohohle luxusního místa. Nakonec si mě vůbec nevšímali, ukázalo se ze měli noční cvičení. V noci mi kousek nad hlavou proletěla stíhačka, bylo to sakra nízko a fakt nepříjemný. Stejný kousek zopakovala ještě 2x a pak zmizela, chvíli po stíhačce zmizeli i vojáci a já měl klid.

Pátý den

Ráno bylo stejně úžasné jako večer, vůbec se mi odtud nechtělo. Ale čas je neúprosný a pomalu bych se měl z jihu západního pobřeží vracet. Dnes mám v plánu navštívit opuštěnou vesnici Gairo Vecchio, cesta vnitrozemím do hor skvělá, zatáčka střídá zatáčku, jediný co mi tu vadí jsou neposekané krajnice takže klidně i přes metr vysoká tráva zasahuje do vozovky a člověk přes ní do zatáček vůbec nevidí. A samozřejmě si tu člověk musí dávat pozor na krávy, prasata a kozy, které běhají strany na stranu a jsou i tam, kde by je člověk nečekal. Gairo Vecchio je kvůli nestabilnímu podkladu opuštěná vesnice, je to tu tajemný až strašidelný, jak kulisy pro horor. Kousek nad původní vesnici je postavená vesnice nová. Pokračuji dál na východní pobřeží a napojuji se na legendární SS125, trochu jsem se bál že je to přeceňovaná silnice, ale wauu, opravdu skvělá silnice SS krásnými výhledy a ty zatáčky....motoporno. Nacházím kemp, spacák a další věci už jsou suchý, tak jsem spokojený. Večeře pivko a spát.

Šestý den

Ráno koukám do mapy a zjišťuji, že jsem jen 80km od Olbie, takže plán je následující. Dnes se budu toulat po okolí přespím tu ještě jednu noc a zítra ráno pojedu na Monte Limbara, která nedopadla prvni den a večer z přístavu odjezd na pevninu. Dopoledne jedu do nedalekého údolí, kde by měla být lesní cesta kterou mi označil Rafael, cesta je super, ale už jsem skoro po týdnu unavený, tak jedu zpět do kempu a odpoledne hurá na pláž. Po ceste jedu skrz lom ve kterém těží mramor. Tohle je opravdu zajímavé, to člověk nevidí často, není to klasickým ve kterém se odstřeluje, mramor se řeže na kvádry a těch kvádrů tam je možná tisíce. Odpoledne pláž a pivo.

Sedmý den

Ráno klasika, baleni, zaplacení a odjezd po 9h. Monte Limbara volá, ale nepojedu po asfaltu ale po TETu. Nevím jestli jsem to podcenil nebo sebe přecenil, ale ten poslední usekmi dal opravdu zabrat. Možná to bylo tím že to byl posledni den nebo motorka plně naložená, možná od všeho trochu, každopádně jsem měl dost, velké volné kameny, vymleté rýhy od vody. Nakonec jsem to zvládl a mohl jsem si vychutnat výhledy do okolní krajiny s dalšími asi 40 motorkáři, kteří ovšem přijeli po asfaltce. Bývalou NATO základnu jsem samozřejmě nevynechal a pořádně ji prolezl, zajímavé je, že Italové věci opustí a vse nechají ležet tak jak to bylo. Vracím se do Olbie a užívám pěkného počasí, mám hlad, ale nemůžu najít žádnou restauraci až v jedné zapadlé uličce nacházím jednu pěknou. Terasa z půlky prázdná a z půlky plná:) Motorku můžu zaparkovat tak, abych na ni viděl, ideál. Usadím se a najednou na zdi vidím Mischelinskou hvězdu - a sakra :)) ale to už je u mě číšník, připadám si trapně jak jsem oblečený do takového podniku, ale co už :)) Nadlábl jsem se luxusně a s plným břichem odjíždím prozkoumat přístav a okolí. Vyplouvá se zase na noc, nalodění bez problému a na lodi zabitam lepší místo na spaní než při první plavbě.

Cesta domů a rekapitulace

Vylodění a odjezd domů, jedu v podstatě stejnou trasu jako do Livorna, jen se mi nechtělo jet po okreskách tolik hodin, tak najíždím na dálnici už v Bologni, ale ouha, závora se otevřela, ale z automatu nevyšel listek. No nic, nějak to dopadne říkám si a odjíždím směr Brenner. Ve Sterzingu na mýtné bráně vysvetluji situaci a vse ok, platim normální cenu. Jen jsem potom ještě musel poslat email na vedení dálnic a vysvětlit to, aby si nemysleli že jsem jel přes celou Itálii a zaplatil mýto jen za úsek z Bologne. Vše ok, hned druhý den mi odpověděli že si mě podle SPZ našli a opravdu vidí, že jsem najížděl na dálnici v Bologni. Paráda ze Sterzingu jsem za chvili doma a pomalu už začínám připravovat další mototrip. Tak taková byla moje druhá motodovolená a první psaní o ní. Snad jste se u čtení nenudili a nebylo to zbytečně dlouhé. Děkuji pokud jste dočetli až sem. Tomas

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE