Sardinie 2013

Tak je ten krásný týden za námi a na celé léto nás parádně nabil.  Ale abych začal od začátku trochu netradičně. Každoročně jezdíme do Dolomit lyžovat a Itálie nám přirostla k srdci. Manželka se začala učit italsky a tak v rámci procvičovacích lekcí nebylo ani složité ji přesvědčit ke krátké dovolené na Sardinii. Plánování začalo ihned po zimních Dolomitech začátkem března 2013.
Na samém počátku jsme byli nuceni využít pouze  přidělený počet dní od kterého se odvíjel celý plán. Neboť nepatřím k opravdovým tvrdým motorkářům, kteří tvrdí, že 1200km po dálnici na nahaté motorce (R1200R) je úplně normální a příjemná věc, rozhodli jsme se pro cestu z Vídně do Livorna využít rakouský autovlak. Tam byl trochu problém s rezervací našeho termínu na 31.5., protože už bylo vyprodáno. Po asi 14 týdenním dopisování  (asi přidali vagón) to nakonec dopadlo a následně jsme si objednali trajekt a předjednali ubytování. Vzhledem k mé tělesné schránce jsme volili hotely a podobná zařízení.
Nakonec nadešel dlouho očekávaný den odjezdu pátek 31.5. Ráno lilo jako z konve, ale na radaru to vypadalo optimisticky a tak jsme odjezd do Vídně, kde bylo nakládání až v 18:30, odkládali, až konečně déšť ustal. Po celou cestu do Vídně ani nekáplo, jen po zdravotní přestávce v Mikulově jsem vyměkl a oblékl  si nepromok v očekávání deště. Nakonec jsme zmokli asi posledních 10km ve Vídni. K mému údivu jsme nebyli na seřadišti první a někteří si tam již drželi fleky. Nakládání proběhlo celkem bez problémů, je vidět, že s tím mají zkušenosti. Překvapilo mě stavění moto na hlavní stojan, ale drželo to. Samotné lehátkové vagóny patrně pamatují ještě císaře pána. Za ty peníze jsme čekali větší komfort, ale co naplat,  lehnout se tam dalo a tak jsme to zpříjemnili douškem lihoviny.  Vzhledem k mé moto s sebou vozím vždy 0,5l oleje a vzhledem ke mně i nějaký ten žaludeční lék. Abych ušetřil na  váze, tak jsem přelil Jägermeister do stejné plastové lahvičky jako olej. Kdo by to byl řekl, obě nakonec vypadaly úplně stejně. Po prvotním koštu jsme zvolili tu lahodnější. Vlastní cesta přes noc do Livorna nebyla vzhledem ke kvalitě vagónových podvozků nic moc. Spolucestující manželský pár z Vídně byl moc fajn a celkem pěkně jsme si pokecali hlavně o jídle a víně.  Trochu jsme se prospali jen díky zvýšené hladince.

2. den

Ráno jsme dostali od císařských drah snídani, která si ovšem nezadala s občerstvením v letadle na charterovém letu.  Po vyložení v Livornu, (trajekt jsme měli zamluvený na další ráno)  jsme si jeli do zamluveného hotelu odložit bagáž  a naplánovali  výlet  do města Volterra. K našemu velkému překvapení nás v hotelu Gennarino příjemně uvítali snídaní, ikdyž  jsme ji měli dostat až druhý den ráno. Odložení kufrů a přebytečných věcí bylo samozřejmostí. Ještě jsme s místními majiteli a hosty, kteří s námi nadšeně klábosili  probrali plán naší cesty a dostali doporučení na místní toskánské speciality. Cestou do starobylého města Volterra jsme se zastavili u městečka Vada, kde jsme s dětmi trávili dovolenou před 20 lety. Oblíbená restaurace stále stojí na svém místě, ale vzhledem k denní době byla zavřená. Nádherný příjezd do Voltery směrem od Saline di Volterra nám zkazilo jen mlékařské auto. Jinak moc pěkná silnice. Volterra má dominantní polohu a přístupové silnice překonávají výškový rozdíl ostrými serpentinami. Vlastní město charakterizují úzké a křivolaké uličky a mohutná medicejská pevnost ze 16. století.  Celé město je poseto nádhernými památkami, jako je baptisterium, řada kostelů, hradby atd. Po vynikajícím obědě ve vyhlášené restauraci  La Vecchia Lira jsme se po silnici SR439 vrátili do Livorna. Tuto variantu nedoporučuji, protože se napojí před Livornem na dálnici a to jsou v Toskánsku hezčí silnice. Večer v Livornu jsme strávili příjemnou procházkou po nábřeží a zakončili večeří  v pizzerii. Od místních jsme se dozvěděli, že snad byla jedna z nejlepších, kam chodí domorodci, pizzeria Mami.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE