Sám Severní Itálií a Toskánskem za 10 dní

DEN 3:

• Země: Itálie
• Najeto: 300km

Tuto reportáž píšu na plážové dýze v Riminy, po pár drincích, ale postupně:

Přišel jsem na to, že prozkoumat v severní Itálii všechno, co má člověk v plánu na jeden den, se prostě nedá stihnout. Třeba když si změříte na mapě jak dlouho tak může trvat projít Benátky, které maji průměr asi 2km, tak si na to dáte čas na dopoledne. Jenže to je fakt vizita na skoro celý den! Nebudu se tu rozepisovat, co je v Benátkách za historické zajímavosti, protože to je ve všech bedekrech, ale spíš je zapotřebí tu zmínit, že parkování pro motorky zadara je tu před starobylým městem v pohodě, na mostě Svobody (Ponte della liberta), po kterém k Venécii dojedete z pevniny. Dále se už pěšky přesunete směrem k nádraží a pak dál přes bludiště vodních kanálů a úzkých uliček až na opačný konec Benátek, kde jsou ty nejzajímavější památky. A pak zase jinou variantou bludiště zpátky, takže je to celé tak na 5 hodin.

No a tak to mám teda za sebou a teď už se posouvám po východním pobřeží k San Marinu, které musí ale počkat na zítra. Po cestě jsem totiž ještě narazil na město Ravenna, ve kterém jsem si pěkně odpočal modlitbou za mojí cestu v basilice sv. Františka v centru města a pak jsem pokračoval dál podél pobřeží. Moře tu z cesty moc vidět není a spíš se kolem mě míjely jezernaté biotopy a podmáčené území, kterým se táhne pobřežní  cesta, ne které jsou pořád nějaká rychlostní omezení hlídaná radary, takže jsem zvědavý, jestli mi nepříjde domů nějaká fotka.

Když jsem byl před městem Riminy a před odbočkou na San Marino, které jsem tak tak stíhal, potkal mě hustý liják. Proto jsem se rozhodl odbočit raději k plážovým hotelům do Rimini. Zde jsem byl jako dítě na dovče s rodiči a byl jsem zvědavý, jestli tu zde něco poznám. Jedná se ale o docela velké město se 150.000 obyvatel a tak jsem od dětství poznal kulový :-) Musím ale říci, že toto letovisko předčilo mé očekávání a udělal jsem dobře, že jsem dnešní večer investoval do průzkumu historického centra a plážového večerního života namísto štracháním se k vnitrozskému městskému státu, které zase bude určitě na 5 hodin.

 Jo a pozitivní zjištění je to, že čím více jedu na jih Itále, tím jsou ceny za vše víc a víc příznivější, takže si člověk alespoň může dopřát. Takže na jihu asi zůstanu déle 🙂

DEN 4:

• Země: Itálie
• Najeto: 200km

Zatímco za dne 3 jsem mezi předsunutou základnou před Benátkami a městem Rimini nakroutil asi 300km- převážně po nezáživných rovných silnicích, tak za dnešek jsem sice od Rimini ujel o 100km méně, ale po krásných backcountry silničkách a pestrou krajinou.

Včerejší návštěva Benátek a celodenní přesun na jih, snaha dojet do San Marina a taky dešťové přepršky mě trochu vyčerpaly a tak jsem si chtěl trochu zpravit chuť a už jet v dovolenkovém tempu. Dluh navštívit San Marino a vyjet na dominantní horu Monte Titano byl však nesplněn. Proto jsem se ráno vydal směrem kolmo od pobřeži po hlavní cestě SS72. Tu bych však nedoporučil, protože celých 30km jedete přískokama od semaforu k semaforu, které musel vymejšlet nějaký inženýr, protože na sebe vůbec nenavazují a tak máte pořád červenou. Mojí náladu ale zpravil příjezd do San Marina, kdy se cesta začala klikatit a stoupat do kopce. Zároveň však ale začalo přibývat mlhy a ve vrcholovém cíli bylo vidět na pár desítek metrů. Věřím tomu, že za hezčího počasí je vrchol hory nad hlavním městem San Marino , se středověkou pevností, motorkářská lahůdka, protože do vrchu jedete v ostrých serpentynách, podél hradeb, nahoře se můžete pokochat už z parkoviště krásným výhledem na dalekou krajinu a pak si ani nemusíte svlékat moto hadry a vrchol hory obejdete v perimetru 500m. Já jsem z těchto krás měl jen dobrý pocit z bezplatného parkoviště až na vrcholu a to, že jsem si mohl vybrat z nepřeberného množství suvenýrů z butyků lemující hřebenovou cestu. Jinak byla všude mlha, takže jsem sednul na motorku a nějak jsem začal sjíždět z hory.

V tom si ale říkám - co já mám vlastně ještě dneska dál za exkurze? Odpověď na to zněla, že žádné. Uvědomil jsem si v ten okamžik, že jsem vlastně uprostřed krásné pahorkatiny apeninského podhůří, k moři to mám asi 30km, nikam tak nějak nespěchám a tak si to jdu konečně trochu užít. Kochám se proto přes kopečky krásnou vesnickou krajinou zpět k pobřeží přes městečko Mercatino Conca k přístavnímu městu Cattolicca. Odtud zase hned navazuje krásná serpentýnová pobřežní cesta přes park Monte San Bartolo, kde se v jedné zákrutě kocháte výhledem na moře a ve druhé zase výhledem na malebnou vnitrozemskou pahorkatinu. Dále pokračuju 60 km po pobřeží na jih od města Pesaro k městu Ancona, kde doporučuju vyjet ke katedrále nad Anconou, odkud je krásný výhled. Dále jsem ještě více unešený z navazujících serpentýn klikatících se parkem Conero, až k městečku Sirolo, kde už to pro dnešek parkuju. Najít hotel zde není  mimo letní prázdniny opět žádný problém. Je to romantické starobylé městečko v lesnaté přímořské vrchovině na stometrovém mořském útesu. Sestup po pěšinách k moři je pak odměněn krásnýma štěrkovýma plážema s výhledem na útesy. Takže už jsem se po 2 dnech u moře konečně vykoupal.

No a co dál? Teď už na východním pobřeží nemám žádný další cíl a tak jdu plánovat přesun na pobřeží západní. J

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE