klokocka_cerven



Sám Severní Itálií a Toskánskem za 10 dní

Toto je cestopis, který jsem postupně psal večer co večer během mého sólo 10ti denního mototripu po severní Itálii a Toskánsku.

Kapitoly článku

DEN 1:

  • Země: Česká republika a Rakousko
  • Najeto: 550km – převážně po dálnici

Je asi půlnoc a já vstřebávám eskapády uplynulých 2 dnů. Ve čtvrtek to byla trochu nocovka, abych v práci všechno, co jsem chtěl, dodělal. Když jsem pak přišel v noci domů, tak jsem si říkal, že maraton v práci mám za sebou a teď už ten motovýlet bude úplná pohodička. Jak jsem se ale včera mýlil :-)

Dneska ráno, jako kdyby to bylo před tejdnem už jsem do práce nešel ale hráli jsme beachvoleyball na sportovním dni od firmy. "Naštěstí" náš tým skoro se všema prohrál na plný čáře a v 1 po obědě už jsme byli vyřazení z turnaje a já mohl jít balit na moto start.

Takže doma lehkej oběd, což bylo poslední jídlo, který jsem doteď jedl, pobalit a natěšeně a nervózně asi ve 13:30 vyrazit. Nervózně proto, protože se na jasném nebi najednou začalo rychle smrákat a já cestou z Hradce Králové až do jižních Čech prakticky ujížděl před deštěm a snažil se dohnat pořád ještě modrou oblohu přede mnou na jihu. Tu jsem dohnal někde u Českých Budějic a až k salzbourským jezerům jsem si sluneční paprsky mohl užívat. U Attersee jsem myslel, že najdu nějaké romantické ubytko hned u jezera, protože teď koncem května tady přece nikdo být nemůže. Čas jsem měl navíc dobrej, tekže No stres. Všude v městečkách podél jezer to už žilo skopčákama debužírujícíma místní dobroty a pivko, které jim nosily kozaté číšnice v tyrolských šatech s hlubokým výstřihem a já uprostřed tohohle nezvyklýho jarního ruchu lítal s motorkou od hotelu k hotelu a doptával se kozatejch pinglic, jestli u nich nemají jeden volný pokojík. Všude jsem ale pochodil s nepořízenou a navíc se nade mnou začaly dramaticky stahovat těžký mraky, které mě jako černí šakalové dohnaly ze startu mého tripu. Takže už jsem začal upadat do zoufalství a při zkoumání bookingu jsem se začal rozhodovat, jestli bude lepší se vrátit do nějakého většího města na nonstop hotel a nebo to zkusit projet průsmykem kolem Hallstadskýho jezera a přes Gosau až do Radstadtu, kde by podle bookingu měl mít jeden neobsazený pension otevřeno do 22:00. Nakonec se rozhoduju, že zpátky ni krok a že to musím nějak projet. Nakonec jsem udělal dobře, protože po další hodině a půl na mě spadly asi 3 kapky a ještě jsem si užil po celým odpoledni na dálnici, noční serpentýny. Ta černá poklice nade mnou ale vypadala fakt hrozivě a čekal jsem, kdy do mě bací nějakej blesk.

Když jsem dojel do Radstatu a koukám na mapu, kde má být ten pension, tak mě to vede ale do strašnejch kopců a nakonec se mám problém serpentýna prokroutit na dvojáka a místama i podřazuju. Cesta vede navíc úplně pustým lesem někam do nikam a časové jsem asi půl hodiny ve skluzu, oproti tomu, kdy podle bookingu má pension zavírat. Na konci serpentýn se ale objevuje světýlko, jako z perníkové chaloupky. Dveře od chaloupky jsou navíc otevřené a tak šmejdím po přízemí a nacházím paní dívající se na noční kanál v TV. Je moc milá a tak se po pár německých větách nejistě ptám, jestli mám opravdu nakonec štěstí? Ona odpoví, že ANO. A to je ten okamžik, kdy ze mě konečně všechen ten dvoudenní stres a shon spadnul, paní mi ještě natočila Von Fasska a přinesla panáčka na uklidnění na dobrou noc a já už ležím vysprchovanej v posteli a těším se na zítřejší snídani 🙂

Kdyby to tady bylo obsazený, tak už jsem byl rozhodnutý, že to skrz noc projedu Alpama až k moři, ale nakonec se teda můžu pohodlně vyspat skoro podle plánu a zítra si dát alpské serpentýnky za světla a na pohodu, protože k moři by to mělo být asi 5,5h.

DEN 2:

  • Země: Rakousko, Slovinsko, Itálie
  • Najeto: 350km – převážně v serpentýnách

Po prvním dni jsem byl tak naspeedovanej, že jsem už ráno nemohl ani dospat a od 6ti jsem se jen převaloval. Možná to bylo taky tím, že k večeři jsem měl jen 3 lízátka, které byly jako pozornost podniku na nočních stolcích v pokoji.  Už jsem se tak těšil na snídani J Ta byla vynikající a milá paní z pensionu nad Radstadtem mi za usmlouvanou diskontní cenu ubytka ještě podstrojovala, jak jenom mohla. Navíc mi doporučila, že nemám jezdit na Villach po dálnici D10, protože bych si to v tunelech moc neužil, ale že pro motorkáře je cesta vhodnější přes Obertauern. Počasí se ale netvářilo pořád nijak vlídně, ale mělo to zlepšující se tendenci. V 10 hodin jsem tedy dosyta najedený osedlal mašinu a vyrazil do bílých těžkých mraků, plazících se údolím pode mnou.

Cesta přes Horní Taury byla opravdu serpentýnový zážitek, kdy jedete podél horské bystřiny, kolem spousta hradů, ledovcových jezírek a skicenter a můžete se umávat pozdravujíc protijedoucí haldy motorkářů. Když jsem dojel do Villachu, tak už se přede mnou zase tyčily Julské Alpy. Dal jsem si tedy sváču a pokračoval směrem na Slovinsko, kde jsem měl vyhlídlou vyhlášenou Ruskou cestu na sedlo Vršič. Tam už teda serpentýny byly obzvláště zakroucené a zatáčky byly navíc vydlážděné z malých žulových kostek, aby se to při dešti více klouzalo 🙂 Na vršku ve výšce 1610mnm bylo o 10 stupňů méně, než dole ve Villachu a taky tam bylo při květnu dost vlezlo a na vršcích hor byly ještě fleky sněhu. Raději jsem se teda moc nezdržoval, protože už jsem se těšil na moře a měl jsem taky trochu hlad. Ten jsem plánoval zahnat dole ve měst Bovec, ale tam nebylo moc dobré parkování a pro příště bych doporučil spíše hospodu ještě v dolině před městem. Po přejezdu do Itálie se najednou hory začaly rozestupovat a taky přestalo lejt a začlo jen pršet. Takže už to po rovině šlo k moři snadno dobrousit.

Hledání ubytování jsem zase nechal náhodě, ale dnes už to bylo o moc jednodušší, než-li včera. Nejvíce času mi trvalo zorientovat se v přímořských letoviscích mezi Bibione a Benátkami, ve kterém se mi to nejvíce líbí, což bylo nakonec Villagio Balleno. Pak už mi na první optání dávají klíče od pokoje v hotelu i s pizzerií, kde si dávám vysněnou pizzu Frutti di mare s opravdovýma škeblema, které jsou čerstvé tak, že na vás ještě mrkají 🙂

Tak a teď jdu studovat, jaké památky zítra neminout v Benátkách a San Marinu.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (25x):


TOPlist