První cesta přes Italská Passa

Tak je to tady! Konečně jsme si pořídili motorky, o kterých jsme si povídali pokaždé, když jsme šli na pivko. A k motorkám přeci patří cestování. Kam pojedeme? Magadan! Kavkaz! Nebo raději Maroko? Wow to by šlo!! Ale to chce velkou přípravu a kupu peněz, takže se spokojíme zatím s evropskými kopci v krásné Itálii.

1. den

S kamarádem Jendou jsme si dali pevný termín 10. června 2019. Pět dní bez manželek a dětí. Už se nemůžeme dočkat. Motorky nachystaný. Honzova Honda XL 1000V Varadero a moje BMW R 1200 GS už netrpělivě vrní, že je pořádně protáhneme. Ještě nakoupit nějaké to jídlo, vodu a v 7.30 h odjíždíme za mírného mrholení ze Kdyně. Dotankujeme plnou na Folmavě a pokračujeme po B20 směr Eggenfelden, kde si dáme první zastávku, kávičku a něco malého na zub. Trochu se protáhneme a fičíme dál. Počasí se umoudřilo a je takové polojasno s občasným velikým mrakem na obzoru. Ale zatím je to dobrý. Neprší! Pokračujeme dál přes Rosenheim a dál na Niederndorf, který už je v Rakousku. Najeto 300 km. Dotankujeme mašiny, trošku se protáhneme a pokračujeme podél řeky Inn na Wörgl, protože nechceme platit rakouskou dálnici. Tak si to protahujeme kolem Innsbuku na hranice Itálie. Na Breneru začíná sněžit, nebo spíš padá taková krupice. Je to nepříjemné, a tak upalujeme z kopce na Brixen, kde už ani neprší! Takže dobrý. Celou dobu jsme řešili, kde budeme spát. A protože jsme nechtěli spát po pensionech nebo kempech, stáhl jsem si aplikaci park4night, kde jsem vytipoval pár míst na každý den. A jelikož jsem nevěděl jak to bude fungovat, řekli jsme si, že zkusíme dvě, tři místa a v nejhorším případě skončíme v kempu. První místo našeho bivaku bylo nad městečkem Ortisei, kam jsme přijeli už za mírného šera. Postavili jsme stany, rozdělali oheň. Ohřáli jsme si konzervy, otevřeli plechovkáče a kochali se výhledem na Sassolungo.

Ujeto 460 km

2. den

V noci mě probudil déšť a vítr. A tak jsem si říkal: "To jsem zvědav, jak sjedeme ten kopec dolů za mokra. Ještě jsem já ani můj kumpán pořádně v dešti nejeli, ale co, uvidíme ráno." Vstávali jsme kolem sedmé hodiny. Bylo zataženo, ale nepršelo. Stany jsme měli mokré. Sbalili jsme je a domluvili se, že skončíme dřív, aby nám to uschlo. A tak vyrážíme na první pořádný kopečky. Cílem dnešního dne je jezero Carreze a podle appky by tam mělo být několik hezkých míst na přespání. Mé noční můry byly ta tam. Silnice byla úplně suchá. Řítíme se na první naše passo a tím je Sella. Po nezbytné fotodokumentaci pokračujeme volným tempem přes Passo Pordoi do městečka Arabba a dále Passo Falzarego, kde poprvé vidíme zbytky sněhu. Je tu dost silný vítr tak uděláme pár fotek a jedem dál. Chceme vidět Cinque Torri a tak sjíždíme s kopce a užíváme si super zatáčky. Odbočujeme z hlavní silnice doprava na úzkou cestu, která nás asi po čtyřech kilometrech přivede k parkovišti pod Cinque Torri. Úžasný útvar. Sledujeme partu horolezců. A docela by nás zajímalo, jak dlouho jim trvá než vylezou nahoru. Ale mi nemáme čas, a tak startujeme mašiny a pokračujeme dál na Passo Giau. Ale nejdříve si dáme svačinku s krásným výhledem na Croda da Lago. Nezbytné fotky na Passu Giau odkud se řítíme na Passo Rolle. Minulý týden tady projelo Giro d'Italia, takže všude spousty nápisů, spousty cyklistů a celkově spoustu lidí. Přeje nám sluníčko, tak sedáme na terasu místní hospůdky, pijeme kávičku a kocháme se. Je něco po poledni a začínáme řešit, kde dnes budeme spát. Vracíme se tedy stejnou cestou zpět a směřujeme na Careeze k místnímu jezeru stejného jména. Jenže bohužel pro nás zde musel být v zimě veliký polom a celý kopce jsou tu úplně bez stromů. Opravují se zde silnice a mosty, a tak jedeme dál, až do vesničky Welschnofen. Nakoupíme nezbytné plechovky, něco na zub a popojedeme asi tři km a cesta nás svede k řece a je tam i místečko pro naše stany a mašiny. Tak tady dnes budeme spát. Honza se těší, že se konečně vykoupá i když voda má asi 5 stupňů. Tam já nikdy nevlezu. Moje heslo zní, že se myjí jen prasata :) Tak maximálně vyčistit zuby a tím to končí. Honza je tvrďák. Skočíme do místního lesa pro nějaké dřevo, rozděláme oheň a cpeme se konzervou z domova, pijeme místní pivko a je nám líto, že jsme si nevzali každý o dvě víc. Tak nám chutnalo.

Ujeto 235 km

3. den

Ráno nás probudilo sluníčko a předpověď na dnešní den hlásila pořádné teplíčko. Smotali jsme bagáž na motorky, uklidili jsme po sobě a vyrazili na cestu. Dnešní cíl byl jezero Lago di Garda. Vždycky jsem se na něj chtěl jet podívat. Přes Passo Lavazè, kde po ránu tedy pořádně foukalo, ale nikde ani noha.

 Velmi příjemný a nezvyklý pocit, který se posléze změní na totální maso lágr na Gardě. Ale k tomu až později. Sjíždíme k jezeru Lago di Stramentizzo a dále po silnici SP71 kde jsou úžasná místa na focení. Míříme do Trenta, kde v supermarketu doplňujeme zásoby jídla a pití. Je mega vedro, a tak si dáváme nanuk a studenou kolu. Bezva pocit, ale čas nelítostně utíká, a tak znovu do vyhřátých hadrů a mažeme dál. Nádherné zatáčky po silnici číslo SP85. Projíždíme průsmykem Monte Bondone, kde ve stínu odpočívadla a s nádherným výhledem na Trento musíme dát přestávku. Dáme si svačinku a s pocitem plného břicha pokračujeme přes kopec na Gardu. Velké zklamání při příjezdu k jezeru. Tolik lidí, strašné vedro, které dosahovalo k 38 stupňům. Garda je úžasná, ale těch lidí mooooc! Hledáme nějaké místo na spaní, ale všude buď zákaz, nebo kemp. Rozhodujeme se, že si vezmeme kemp a jdeme se zeptat, co a jak. Slečna nám ukázala místo v terasovém kempu. Říká nám: "Na parkovišti si necháte motorky a vylezete do druhé řady a tam si postavíte stany." No, moc se nám nelíbilo, že si nemůžeme dát motorky ke stanu a pro každou blbost budeme muset chodit asi 50 m. No nic, to se dá vydržet. Vedle našeho místa byl už postavený stan a z něj se vynořil Ital s asi půlročním miminem v ruce!! Ty vago my se chtěli zbavit na pět dní dětí a mít chvilku klid a teď nám tady bude celou noc řvát mimčo?? Tak to tedy ne. Sedáme na mašiny a po dohodě odjíždíme z přeplněné Gardy po ss240 k městečku Storo. Tam nacházíme tábořiště u řeky, kde jsme my a asi ještě dva karavany. Super místo! Plácáme se do zad, jak jsme to vymysleli. Házíme plechovkáče do řeky, která má opět asi 5 stupňů. Na chlazení pivka je to fajn, na koupání už moc ne. K večeru vyrážíme prohlédnout městečko a vyzkoušet místní hospůdku. A v klidu pozorovat místní šrumec. Pro dnešek konec.

Ujeto 290 km

4. den

Ráno opět sluníčko a už od rána celkem pařák. Dnes nás čeká nejvyšší bod našeho výletu Passo Stelvio a potom dojezd k jezeru Lago di Zòccolo. Takže celkem kus cesty. Míříme přes lyžařské centrum Madonna di Campiglio a dvě po sobě jdoucí passa, del Tonale a Gavia, jenže Passo Gavia je po zimě ještě pro motorky a auta zavřený. Otáčíme se a v navigaci hledáme alternativu do Bormia. Po cestě SP81 stoupáme na Passo Mortirolo. Další nádherné výhledy a my si musíme dát kávu. Je úplné azuro! No prostě pecka počasí. V Bormiu se nezdržujeme a při pohledu na navigaci začínáme nejistět, že asi nebudeme moci přejet Stelvio. No jedem a uvidíme. Stelvio je nádherné, umocněné krásným počasím. Všude spoustu cyklistů, aut, ale i motorkářů. Nahoře problém, kde zaparkujeme, ale nakonec najdeme místo a jdeme se projít a něco nafotit. Kupujeme nezbytnou samolepku na kufr a užíváme si výhled. Nahoře se dozvídáme, že druhá strana kopce je zavalená sněhem, takže sedáme na mašiny a jedeme stejnou cestou zpět a už cítíme, že dnes bude den ještě pěkně dlouhý. Tentokrát chceme co nejrychlejší přesun do Merana, ale i tak nám navigace ukazuje cestu dlouhou 180 km a asi tři a půl hodiny. Projíždíme přes různé vesnice a města, večer se blíží a my jsme si zapomněli koupit pivko!! Sakra, co budeme dnes dělat? Taková štreka a my nemáme ani kapku. Všude už je zavřeno a po cestě ani jeden supermarket. No nic. Nacházíme krásné místo u Lago di Zòccolo postavíme stany jedeme shánět alespoň vodu. V místní restauraci nám paní vedoucí prodává celkem slušné vínko a voda prý je na rynku v kašně zdarma. Berem dvě láhve, natankujeme si lahve s vodou a jedeme zpět. Dnes jsme ujeli 398 km

5. den

Ráno balíme, uklízíme a dnes nás čeká cesta domů. Skočím na mašinu a ,,cvak,cvak,cvak?" nestartuji!? Co se děje... sakra. Poleje mě studený pot. Honza vrkne Hondu a ta v pohodě naskočí. Co budeme dělat? Domlouváme se, že Varana necháme zahřát a pak zkusíme prohodit baterie. Chvilka napětí a obě mašiny naskočí s vyměněnými bateriemi. Vyrážíme k domovu. Přes San Leonardo in Passiria míříme na Brener. Na hranicích v marketu nakoupíme výborné sýry, salámy a vína, abychom domů nepřijeli s prázdnou. Opouštíme Itálii a tentokráte přes úplně ucpaný Innsbruck jedeme směr Wörgl a dále stejnou cestou až do Kdyně. Krásný výlet je u konce. Jsme rádi, že nám vyšlo počasí a už po cestě domů plánujeme výlet 2020. Kam to bude?

Ujeto 508km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE