Podzimní Toskánsko

Pátek 3. 10.

Bohatě snídáme a s nedůvěrou pozorujeme nízko se převalující mraky. Ale oblékáme se a vyjíždíme. Hned po vyjetí z Marrina di Bibbona směrem na Bibbonu si dáváme menší enduro vložku a naše silniční stroje ženeme skoro stovkou 2 km dlouhým úsekem hlubokého štěrku. Naštěstí jsem to já, kdo blbě naviguje a jede první, a tak se nemusím zalykat zvířeným prachem. Pouze musím jet rychle, abych ujel nadávkám. Toto je ale pouze předzvěst dalšího enduro pamlsku, který nás čeká odpoledne.

Začíná krápat ale my si zatím užíváme úzkých, kvalitních a hodně kroucených toskánských silniček. Za vesnicí Micciano sestupujeme zpět do údolí úzkými lesními vracečkami. Prší už docela fest, a tak se rozhodujeme pro návštěvu městečka Pomarance. Při vjezdu do „Pomerančů“ dávám nohy na semaforu na zem a s hrůzou zjišťuji, jak to strašně klouže. Utěšuji se ,že pneumatiky máme z lepší gumy než podrážky. Promočení, protože kdo by se namáhal oblékat si nepromoky, parkujeme na chodníku na Piazza Sant´Anna, ale policistům, kteří nás z druhé strany ulice pozorují, to nevadí. V Itálii můžete zaparkovat motorku všude. To u nás by si měšťáci zamnuli ruce. Následuje moje hádka se Štěpánem, která jen tak tak neskončí rvačkou. Já chci na pizzu, Štěpán do kavárny. To že by si dal kafe v pizzerii, nechce akceptovat. Leje jako z konve, a tak jdeme do toho, co najdeme jako první. Do kavárny na vedlejší Piazza de Larderel. Potom, co hodinu pokradmu okukujeme prsatou servírku, to vypadá, že déšť ustává, a tak opět sedáme na stroje a pokračujeme. Cestou jsme veselí, že už neprší a silnice osychají, a tak s úsměvy ignorujeme cedule, že silnice je po 10 km slepá, protože se opravuje. To přece projedeme, říkáme si, když odkopáváme už druhé plastové bloky, které uzavírají vozovku. Bohužel zjišťujeme, a to při pohledu na vodní hladinu 3 metry pod námi, že v opravě není vozovka, ale most přes říčku Cecinu – a to už je horší. Jirka neváhá a rozhoduje se pro druhou enduro zkoušku. Vjíždí před pravým předmostím do křoví a sjíždí pískem a štěrkem k vodě. Štěpán ho následuje a já si lámu hlavu, jak dole otočíme motorky, když řeka nepůjde přebrodit. Asi 4 metry široká Cecina je v místě hluboká jen nějakých 30 – 40 cm, ale dno je štěrkové a netušíme jestli nezapadneme. Jirka je opět mužem činu, řadí a za pár sekund se ztrácí s motorkou v křoví na druhé straně břehu. Štěpán jakbysmet. Já hrůzou bez sebe zavírám oči a jedu. Výfuky syčí a praskají, ale brodím se s úspěchem také a po pár desítkách metrů jízdy pískem a štěrkem na druhé straně opět nacházíme silnici a pokračujeme. Po pár kilometrech vidíme u silnice pizzerii a tak se konečně zastavujeme na jídlo. Po obědě chceme jet do 10 km vzdálené Volterry, ale Štěpánovi zřejmě vlivem namočení nechce Intruder naskočit. Nejsme žádní technici a tak děláme co umíme. Rozborka-zborka sedla a krytů, vysušení kontaktů kolem baterie a startéru a můžeme vyrazit.
Volterra je starobylé město ležící 550 m.n.m., je obehnané dvojí soustavou středověkých a etruských hradeb. Proslulé je těžbou a zpracováním alabastru, což doposavad živí asi 1/3 z 12 000 obyvatel. Procházíme kamennými uličkami a navštěvujeme Museo Etrusco Guarnaci, kde jsou v expozici etruské nálezy z města a okolí a hlavně 600 etruských alabastrových uren z 6. - 1. st.př.n.l. Je to hezké a poučné, ale v plné motorkářské polní trochu únavné.S krátkou zastávkou ve volterrském supermarketu, kde kupujeme další vína na večer, jedeme zpátky k pobřeží. Vozovka je plná aut turistů a domorodců, takže se Jirka jedoucí poslední v úseku serpentin pod Volterrrou dostává při předjíždění do krizovky, ale vše dobře dopadá a v pořádku dojíždíme do kempu, už za tmy jako obvykle.

Sobota 4. 10.

V noci byla bouřka a celou noc lilo. Ráno si ještě provádíme schválnosti což má za následek zase téměř rvačku a prokopnuté dveře. Prostě tvrdý motorkáři… Nálada je tedy pod psa a Jirkovo upozornění, že mi mašina padla v noci do záhonu, mi jí nezlepšilo. Vlivem deště se pod policajtem probořil obrubník 50 x 30 x 10 cm do bahna a Hornet padnul. Nic se mu nestalo, jen se protrhla motoplachta. Teda nestalo, co se s ním stalo, to jsem měl zjistit až po příjezdu domů. Stavím ho tedy na pevnější místo a po snídani se jdeme se Štěpánem vykoupat do moře. Děsně fouká, moře je zkalené a docela velké vlny. Ale voda je zase teplejší než vzduch. Nad mořem je pár kilometrů od pobřeží modrá obloha, ale nad pevninou černota. Zaplaveme si a jdeme zpět do mobilhoumu rozmyslet kam dnes. Nikomu z nás se moc nechce jet v dešti na klouzavých silničkách, a tak po chvíli přešlapování a mudrování odjíždíme autem. Jedeme do Sieny. Původ Sieny není přesně známý, ale traduje se, že byla založena Seniem, synem Rema. Proto jsou zde hojně k vidění plastiky znázorňující vlčici kojící dvojčata Romula a Rema (ti zase podle pověsti založili Řím).
Procházíme se Sienou, která je opravdu krásná, je to jedno z nejlépe dochovaných měst v Itálii, ale já dostávám vztek, protože vylézá slunce a nakonec je úplně modro a krásně. Kluci si jdou prohlédnout interiér gotického dómu na Piazza del Duomo, já si zatím prohlížím exteriéry Italek vyhřívajících se v podzimním slunci. Těžko říct, co bylo lepší. Pak jsme šli na Piazza del Campo, kde se 2. 7. a 16. 8. již od 13 .století koná závod koní Palio. Tento závod, uličky a střechy Sieny si zahrály roli v zatím poslední bondovce Quantum od Solace, což jsme ale bohužel nemohli ocenit, neboť film šel v ČR do kin 6. 11. 2008. V Sieně jsme si také zašli do restaurace na pizzu a opět byli znechuceni obsluhou a kvalitou pizzy. Po návratu do kempu jsem šel tradičně plavat do moře a na rozloučenou jsme byli na pláži odměněni nádherným západem slunce.

Neděle 5. 10.

V neděli dopoledne už jsme jen naložili motorky a stejnou cestou, jakou jsme do Toskánska a na pobřeží Tyrhénského moře přijeli, jsme se vrátili. Počasí cestou zpět bylo nádherné… Někdy kolem půlnoci jsme složili motorky a cesta skončila. Příště pojedeme na motorkách už z Čech, ale i přes ten nepoměr, 2 300 km autem a nějakých 450 km na motorkách jsme si Toskánsko za ty 4 dny užili.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V pondělí ráno mě ještě čekalo zjištění, že kontrolka oleje nechce po nastartování zhasnout, evidentně důsledek pádu a ležení motorky na boku. Vypustil jsem tedy olej, motorku postupně položil do deky na levý a pravý bok, olej znovu naplnil a závada byla vyřešena, zřejmě nějaká bublina…
Nakonec ještě musím pochválit navigaci Asus R300, kterou jsem si koupil týden před cestou. Bezvadné ovládání, rychlá a velmi podrobné mapy 44 států v systému Igo8. Dělá se k ní i vodotěsný držák na řídítka, ale ten jsem si vyrobil z vodotěsného plastového obalu na kompaktní fotoaparát a z držáku světla na kolo. Po návratu jsem uchycení ještě vylepšil a navigaci mám ve stejném pouzdru, ale připínám ho k řídítkům nad krkem řízení.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE