raceczech_spain



Po stopách cestopisu, Dementi v Alpách

Kapitoly článku

Den 7.

V krutých vysokohorských podmínkách snídám rozpečené vafličky s čerstvým ananasem a piji kávičku s vysokohorským mlékem, kluci si dávají obdobné lahody. Dopoledne děláme nějaké ty drobné opravy a údržbu na strojích. Dnes se svezeme po asfaltu na Col de la Bonette. Oproti včerejšku zábava z úplně jiného soudku. Zatáčky až na stupačku, kličkovačky mezi cyklisty a zase přidat plyn. Brko se zastavuje, aby zachránil na silnici sraženého sviště. Pak už jen aby mu udělil ránu z milosti a po chvilce váhání vykopal uctivý hrobeček. K večeři bude místo pečínky zase jen nudlová polivka. Dál jedeme směr Monako. Po cestě opět pauza na koupačku v řece, doplněnou o zábavu dospělých lidí, jako je házení po sobě blátem a jízda v proudu prdelí napřed. Kam se hrabe moře, ale na to taky dojde. V Nice ztrácíme Burgra, tak jedeme po městě podle cedulí, on podle navigace. Po té zkušenosti se docela děsím Monaka, jízda v hustém provozu a všude miliarda křižovatek, to mi vůbec nedělá dobře. Jenže když dojedeme k Monaku, tak ho celé objíždíme a místo bloudění si užíváme pohled svrchu do města. Kousek za ním se jdeme čvachtnout do moře, když už jsme tu. Ty dvě hodinky u smrdutého moře mi bohatě stačí. Brko fňuká, že chce Bibione, písek a roštěnky v bikinách. Asi zblbnul od sluníčka. Směřujeme svou cestu pomalu zase k domovu. Burgr nalézá místo ke spaní pod mostem, kde z původní široké řeky zbyla jen tenká strouha. Sjíždíme do koryta a ke spánku si vybíráme patku mostního pilíře. Vychladit pivo, opláchnout a spát. Ledaže…. Ledaže by Brko posvítil do vody, kde ozáří asi půlmetrovou špagetku náramně připomínající hada. Nejprve jsme nadšeni a zvíře si prohlížíme. Pak se ale začne hýbat a čtyři dospělí chlapi plašej jak malý holky. Nejprve chceme utéct, pak ho zahnat, pak uvažujeme o zabití té potvory nebo sebe. Nakonec nás přemůže únava a jediné co pro řešení situace uděláme je, že obejdeme pilíř na druhou stranu. Brko ještě nastraží pasti v podobě voňavých ponožek proti větším zvířátkům (nejspíše tygři a lvi), které údajně viděl, a užíváme celé dva metry bezpečí od hada.  (Znalcem bylo posléze zjištěno, že šlo asi o užovku hladkou, ale tvářila se fakt smrtelně jedovatě)

„Osobně bych tento den radši strávil na dalším enduru v horách. Poskakování ve 40 stupních, semafory, hustý provoz a jen kvůli smradlavé mořské zátoce. Monako vypadalo působivě, ale ne na tolik, aby mě vytáhlo z hor. Aspoň vím jaké preference mít pro příště.“

Den 8.

 Blíží se finále našeho dobrodružství. Ráno sázíme, kdo má jedovatého hada v botě. Byl fuč. Přes to, že vstáváme docela brzy, vyrážíme stejně až v poledne jako vždy. Den je především přesouvací. Trochu se s tím počítalo. Když jedeme tak velký okruh, ne všechny kilometry budou prča. Není ale moc provoz a s italskou drzostí projíždíme, co se dá, rychle jak se dá. Cíl trasy je co nejblíže ke Gardě, kde zkusíme najít nějakou feratku. Fike ovšem mastí domů, protože má nějaké rodinné povinnosti. Během cesty si kupuje jedno plechové pivo na večer, které ovšem zase teče a nedoveze si ho nikam. Po jedenácté hodině dojíždíme ke Gardě, kde nás Fike opouští, aby upaloval dál směr domov, zbylé trio hledá kemp. Ten kemp, to je nejdražší sprcha, jakou jsem si kdy užil. Celkově vyšel na 15 Eur pro člověka, přičemž stan jsme nestavěli, k jezeru jsme nešli a elektřinu jsme nepoužívali. Jediné co jsme chtěli je sprcha a wi-fi, která nám pomáhá najít feratu vzdálenou cca 80km ve směru cesty domů. V noci ještě vyrážíme do výru města Maderno. Do toho výru ale skáčeme v 1 v noci všedního dne. Takže, když my si dáváme první pivo, poslední opilí Italové se táhnou domů. Ochutnáme ještě pár piv, a jdeme taky spát.

„Po té co jsem dosáhl své hladinky, rozloučil jsem se s kluky a dal se na vlastní křížovou výpravu zpět do campu. V půlce cesty staví auto, a kdo v něm nesedí, výčepák, co nám nosil píva. Lezu k němu do auta, a on mě doveze až k bráně do kempu. To je od něj hezká satisfakce za to předražené pivo."

Den 9.

Je mi blbě z chlastu. Po vystřízlivění jedeme lézt feratu, což ovšem zavrhuji. Mám fakt blbou náladu a chci domů do postýlky. Zbylí dva dementi nejsou štonc mě přemluvit a místo toho pokyvují hlavou. Přichází se s novou alternativou. Asi 300km odtud je Grosssglockner, vezmeme to přes něj dom a zítra dojedeme v noci domů. Na jednu dovolenou bylo srandy požehnaně, přestože plán byl ještě na další dva dny. Jedeme tedy na gros a ten den je plný přehmatů. Piknik u vody je mezi skalami bez vody.  Pak přijde ještě větší přehmat. Celou cestu se vozíme v zatáčkách a užíváme si pohled například na Tre Cime a další nádherná skaliska dolomit. Když vyjedeme z hor, zatáček neubývá, akorát skály jsou nahrazeny Rakouskými vesničkami. Tou dobou už nemám nejmenší tušení, kde jsme. V jednom městečku při pozdním večeru Brko hlásí, že tady můžeme přespat a jet ráno, nebo jet dál. Já jsem plný sil a tak hrdě hlásím, že bych jel dál, co to dneska ještě dá. Burgrovi se nechce, ale nakonec kývne a jedem dalších 70km. Problém byl v tom, že to místo bylo před cestou na Gross, a mou chtivostí po jízdě jsme vyjeli směrem domů, místo abychom si dali ráno atrakci. Dobře mi tak, ostatní už tam byli, a já tam holt zajedu jindy.

„V tento den jsme projížděli přes Cortinu D’Ampezzo, a Italské dolomity. Je to opravdu unikát, nikde jsem zatím takovéto hory neviděl, kamenné špičáky působí opravdu majestátně a pro mě to bylo trochu probuzení z chmuru toho, že už nám výprava končí.“

Den 10.

Ráno poprvé v celé dovolené vyrážíme brzo. Tím je hned po snídani v půl deváté. Víme tedy, že vyrážet ráno možné je, budeme ale potřebovat ještě trénovat abychom tak jezdili běžně. Jsme kdesi ve svahu u dříví, nemám tušení kde. Navigace domů ukazuje cca 400 km. Dopoledne si ještě užíváme zatáčky na Rakouských silnicích. Výprava pomalu končí. Ach ano, samozřejmě je tu ještě ta příhoda se zlomenou klíční kostí, ale ta už se stala v ČR, a čtenář jistě omluví, že mu zůstane tajemstvím. Snad jen prozradím, že i s tím se jezdit dá. Na benzínce za hranicemi se loučíme s Brkem, který zbytek dnů dovolené užije návštěvou v Plzni. S Burgrem frčíme směr Nymburk.

Závěrem

Poznatky z jízdy jsou takové, že Rakušáci kašlou na světla. Po pár kilometrech už to nepřekvapí, po osmé hodině večer to zase překvapí. Taliáni dělají všecko, jen když se jim chce, od užívání blinkrů, přes světla, až po práci. Převážně se jim nechce. Ve Francii jsou trochu hezčí ženské než v Itálii, ale s veškerou snahou o objektivitu, Češky jsou zdaleka nejhezčejší. Jak je z textu patrno, dovolenou jsme si řádně užili a byla plná různých drobných dobrodružství a peripetií, které k výpravě prostě patří. Všichni jsme se vrátili domů, a živí. V článku nebylo zveřejněno, kolik kde stojí ubytko, protože jsme ho nevyužívali, a užívat nehodláme. Jeden kemp za cestu je víc než moc. Nebylo ani vyjádřeno, kolik se ujelo denně kilometrů, protože to nikoho nezajímalo. Byli jsme tam za zábavou, nikoliv na sbírce kilometrů, celkově to bylo nějakých 3150 km. Souhrnně dovolená vyšla člověka na 8000 Kč. Do ceny nejsou zahrnuty náklady na opravy a údržbu strojů po pádech. Průměrná spotřeba každého z nás byla 1 - 2 l piva / den. O benzín jsme se starali jen do té míry, abychom dojeli. Brko akorát machroval, že tankuje méně. Výprava mi dala tolik zábavy a zkušeností, co bych tady nezažil ani po 10 000. Ježdění po Alpách se jen tak neomrzí, takže se tam dost možná vypravíme znovu.

A teď už táhneme zase do práce, protože je potřeba našetřit na další expedici příští rok. Howgh.

Celkové shrnutí – Dovolená byla i přes různé zádrhely výborná, a téměř podle mých představ. Spaní na divoko má své kouzlo a člověku to dodává pocit svobody (plus nám to ušetřilo cca 150 Euro). Pro příště už určitě pořídím kufry. Ani ne tak z hlediska místa, do brašen se vejde možná i více, ale spíše z hlediska rychlosti balení a celkové mobility. Brašny jsem musel ještě zvlášť kurtovat, věci v nich srovnávat. A jakmile bylo zavřeno, už jsem tam hrabat nemohl, aniž bych to celé zase nerozdělával. Děkuji kamarádům Dementům, protože dovču tvoří i lidi, se kterými se jede a díky tomu se to celé neslo v pohodové vlně i přes různé komplikace.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (30x):

Vložení komentáře

Pokud chcete vložit komentář, tak se registrujte a přihlaste.


TOPlist