sumoto_listopad



Na skok do Alp

Jak jsme se v září slunili v Dolomitech.

Kapitoly článku

12.9.2019 - čtvrtek

Po celkem hektickém a pozdním středečním balení vstáváme dobře rozbití v pět ráno. Než se vykulíme s věcma k motorkám, je půl sedmé. Ještě rychle tankovat do mojí kawy na benzině v Nymburce. Platím, odcházím zpět k motorkám a už jen koukám jak Vilík skáče šipku na zem a Tiger padá. Plně naložená motorka a chvilková ztráta rovnováhy... Naštěstí to odnáší jen levý blinkr, padací rám a hrana kufru. Ještě nás stíhá vyjebat spěchající důchodec, ať laskavě odjedem od stojanu. No v tu chvíli byste mu dali korunu. Nebo spíš pěstí. Lepíme sklíčko u blinkru a jedem. Velitelský čas 6:45h, zima jako prase, aspoň pro mě :D a nálada nic moc. Je asi 13 stupňů, já mám na sobě všechny možné termo vrstvy, vyhřívané hefty jedou na plno a marně přemýšlím, co na sebe ještě v těch Alpách navleču. Jsem zmrzlá, jak sobolí ho**o ještě než dojedem do Prahy. 

Vyjeli jsme pozdě, v Praze cukáme v zácpě. Nakonec jsme to celkem skipli a uháníme směr Rozvadov. V Nýřanech malá přestávka na ONO, poslední tankování za koruny a první vybití baterky u Kawy :D Vyhřívané hefty jsou super věc v případě, že je nezapomenu vypnout, což se mi stává celkem pravidelně, takže první roztláčení dneška máme za sebou. Pádíme dál na Mnichov, přestávka v půli cesty asi na 15 min., druhé vybití baterky :D Jsem fakt dement. V Mnichově tankujeme, malá přestávka na pití a jedeme dál.

Dálnice je nekonečná, ale aspoň je celkem malý provoz a je na co se těšit, tak to utíká. Pokračujeme směr Garmisch-Partenkirchen, dál kolem Zugspitze. Cíl dnešního dne je Passo dello Stelvio. Pod Stelvio přijíždíme podle plánu v 18:15h. Tak akorát ho projet a začít hledat spaní. Jaké je překvapení, když nás tam navigace nechce pustit a zjišťujeme, že silnice je kvůli sněhu uzavřená. Tak jsme dost zklamaní, máme za sebou už hodně km a na tohle jsme se fakt těšili. No nic, tak třeba příští rok. Krátíme si tedy trasu a začínáme hledat kemp.

Počítáme s variantou, že u prvního kempu to nevyjde, jak se nám běžně stává. Ale že nás odmítnou v osmi kempech s tím, že jsou plní a jeden stan se jim na plac fakt nevejde, to nám hlava nebere. Už se začínáme smiřovat s tím, že zkusíme najít místo někde u lesa, ale v okolí Bolzana a ještě k tomu za úplné tmy, není prostě kde. Všude jablečné sady nebo skalnatá hora, prostě paráda. Od Stelvia máme najeto dalších 100 km, než téměř v deset večer nacházíme kemp Moosbauer, kde nás konečně berou s tím, že pro jeden stan se vždycky místo najde... No asi jak kde. Nicméně kemp překvapuje svou tichostí, luxusem umývárek a v neposlední řadě cenou za přespání. Pro dva lidi a jeden stan za 40 éček :D každopádně jsme vděční za nocleh a teplou sprchu, takže ráno balíme, cálujem a vyjíždíme do dalšího krásného dne.                 

První den najeto 810 km          

13.9.2019 - pátek

Vyrážíme z kempu až kolem desáté, včera jsme díky hledání ujeli kus cesty navíc, tak si to můžeme dovolit. Od rána je příjemné teplo, takže se oblékáme celkem na lehko. Před sebou máme asi hodinu cesty, než začnou ty pravé horské cesty. Z Bolzana vyrážíme na jih, kde se napojujeme na původní trasu, která vede ze Stelvia. U vesničky Montagna je z cesty ve skále perfektní výhled do údolí. Škoda, že odpočívadla s vyhlídkama jsou na levé straně v protisměru a je celkem provoz, jinak bychom dali fotku, snad to aspoň trochu zachytilo gopro. Až do Penie je cesta pomerně rovná, zatáčky, vracečky, výhledy začínají za jezerem Lago di Fedaia. Tady máme zastávku na focení, je tu nádherně. Průzračná voda a vedle na vrcholku hory napadaný sníh.                                                                                            

 

                                                  

 

Pokračujeme dál. Navigaci má Vilíček, takže nás vede a já nemám absolutně tucha kudy. Ale když se zeptá jestli pojedem podle navigace rovnější cestou, nebo to vezmem nahoru do serpentin, tak co asi :D Projíždíme Sac a kousek před městečkem Colle Santa Lucia je boží výhled do údolí, jsme fakt dost vysoko a silnice s odpočívadlem je hned na kraji skály, takže zastavujeme, fotíme a čumíme a oči tu vzdálenost nemůžou pobrat.                                                                                                                                                                                                      

Sedáme a jedeme dál, čeká nás Passo Giau, jedna vracečka za druhou a nespočet motorkářů, už nás ani nebaví zdravit :D Taky je to tady samej pumpičkář, jednoho bych z toho kola nejradši skopla, to když mi v jedné vracečce jede středem silnice směrem dolů přímo proti mě a nečumí. Já čumim jak puk a musím zastavit, abychom se nepotkali, fuuuu. Po cestě několikrát zastavujeme, pořád je na co koukat, okolí je čím dál hezčí. Nahoře je parkoviště a fakt moc lidí, auta i motorky. Jen co zaparkujem, už se k nám žene týpek s nějakýma papírama. Nejdív si myslím, že vybírá poplatek za parkovné, ale brzo mi dochází, že to je nějaká sbírka, ani nevím na co. Hned říkáme, že nemáme keš, aby dal pokoj a on se na nás vytasí s terminálem na karty, tak to koukáme jak blbci :D :D já jdu radši pryč, už nevím co říct, nechávám to na Vilíčkovi. Z druhé strany parkoviště je krásný výhled na Dolomity, takže si sedáme do trávy, obědváme a koukáme na tu krásu.                                                                                                                               

 

Vyrážíme na cestu, další krásné trasy, Passo Falzarego, Passo Pordoi, Passo Sella, Passo Gardena, je toho dnes fakt moc, nestíháme vnímat všechnu tu krásu, něco si nahráváme na kameru, pro lepší zapamatování, ale i tak mě mrzí, že není tolik času vnímat okolí, když se člověk soustředí na řízení. Dnes cestu končíme u Innsbrucku, kemp nacházíme ve Völs a hurá, berou nás hned v tom prvním. Platíme 36 éček, ale co, jsme rádi, že nemusíme jezdit po kempech jako včera a stavíme stan za světla. Teplá sprcha, čínská polívka s párkem k večeři a jdeme spát. 

Druhý den najeto 305 km

14.9.2019 - sobota

Ráno vstáváme na budík, dáváme snídani a balíme věci, ať se nezdržujeme. Dnes už nás čeká jen cesta domů, takže z Innsbrucku jedeme směr Garmisch-Partenkirchen, odtamtud na Mnichov a jsme fakt rádi, že jedeme dnes, protože kolona v protisměru je šílená. V Mnichově trochu bloudíme v tunelech, ale dobrý, chytáme směr a jedeme dál. Nekonečná dálnice, pro mě na naháčovi je taková dálka po dálnici lahůdka, ale je bezvětří, tak se to docela dá. V noci jsme zjistili, jak si v interkomech sdílet hudbu, takže si pouštíme do uší starý fláky a cesta ubíhá mnohem rychleji. V čechách opět zastávka v Nýřanech, tankujem a dáváme větší pauzu, potřebujem se trochu probrat, domů to jsou ještě tak dvě hodiny.                                                                                               

 Pauzička pomohla, sedáme na moto a jedeme. Domů do Nymburka přijíždíme v 17.30h, živí, zdraví, motorky bez poruch, co víc si přát.                                                                                                                 

Třetí den najeto 590 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (20x):


TOPlist