Na hromopedech přes kopce Alpy

Středa

Balíme krámy, stan a všecko možný, co máme. Se zlíňákama kecáme o všem možným. Stejně to všecko skončilo u politiky a to jsme se každopádně shodli, že to u nás stojí za pi..! Loučíme se, zaplatíme 2 noci za 42€ a jedeme do CORTINA něco nalít do hladovéch bandasek na hromopedech. Tam jsme viděli něco, co u nás opravdu neexistuje. Šikovná vedoucí benzinky lítala mezi stojanama s cigárem a v druhý ruce hadicí nalíval PHM do přistavených aut. SCI-FI! Zavřeme nádrže a valíme hned z města na průsmyk Passo Tre Croci. Je pod mrakem, tak vidíme skoro prd. Akorát všude přítomné cyklisty. Sjedeme důle z kopca, čtu mapu za jízdy a toho zase využil Radúz. Předjel mě a na první křižovatce odbočil blbě. Troubím, ale těžko něco slyšet nad bublajícím Triumphem. Dám to na stojan na přilehlým plácku a čekám. Za chvilu dovalí Radúz. Řeknu mu, že je truhla, dáme fumo, píchnu mobil do nabíječky, sluchátka si vrazíme do uší a pustíme rokec do hlavy. Valíme důle pěkným údolím a před dalším průsmykem St. Antonio (Zuovo) mu ještě přetahuju nějakou mjúzik do tidlifónu. Začne pršet, ale jenom 20-ti minutová přeháňka – normál. Jedeme na průsmyk. Už mám zhulený gumy. 13.000km a po druhý v Alpách se na pneu projeví. Vzorek eště je, ale málo a občas to klouže na tom mokru. Pak už je cesta suchá, takže pila. Přejedem čáru do Rakous a v LIENZ tankujeme, už za docela dobrou cenu.
Glock je sice kousek, ale Radúz sám nechce a blížící se pršení nás vyžene zpátky na cestu. Chceme to objet přes tunel u MATREI, ale tam nás po 20km zastaví zátaras a dědek v boudě mi řekne, že spadlo kamení, takže uzavřeno. Na INNSBRÜCK podle jeho rady fakt nejedu! Vracíme se zpátky a za deště přes LIENZ jedem do SPITTAL a tam najíždíme na dálnicu směr SALZBURG přes taurenský dálniční úsek, kde chce po nás závora 10€. Krásný to stavitelský úsek. Stavíme na fuka a dáme si oddych. Máme za sebou přes 300km. Najíždíme do SALZBURG a zase chčije. Radúz zase blbne a jde přede mne tak ho musím zklidnit, ať zase nezajede kam nemá. Uhýbáme z dálnice do Německa a hned tankujeme plnou ve FREILAISSING. Jedeme podél hranic nahoru k dálnici do MÜNCHEN. Zase chčije, tak se tomu snažíme ujet. Jede se dobře, žádný provoz, výborná cesta a pak zase sucho.
Najíždíme na dálnicu směr DEGGENDORF. Máme totiž namířeno na Šumavu. Německá dálnica umožní VFR vypustit všecky koně z ohrady. 220km/h je tam hned, ale hlavně klid, ať mi neuletí kabele.

Frčíme si to s Radúzem vedle sebe a před sjezdem z dálnice zase mrak. Je 20:30. Vjíždíme do teho bordelu. Na chalupu ještě 100km přes kopce, noc a chčije! Musím zvednout zatmavený hledí. Lítají mi do xichtu špendlíky z vody a noční okřídlená havěť. Jinak to však nejde. Přejíždíme čáru…ještě 50km! Najedeme do kopců. Furt chčije a někde dost brutálně. Nepromoky už nemá cenu dávat. Vohulíme ještě pár aut do Sušice, kde je ještě zatím sucho. To vydrží asi jen 10 minut. Je 23:00 a holčina za pultem benzinky Shell na mě hledí jako na zjevení. Poliju jí pultík asi dvouma litrama vody z rukávů, když si kupuju nový suchý fuky. Ty co jsem měl v kapse jsou total-regal včetně Zipp zapalovače z kterýho vylívám vodu. Asi se mě lekla. Hubu zašvihanou deštěm a muchama, a totálně krvavý oči z toho všeho. Hele Raďas, jedem do pi..! Ještě 25km a jsme na chalupě. Všecko totálně mokrý, ale 691km za nama. Jdeme chrnět. Druhý den sušíme a pak už jen 325km na Moravu.

Závěrem

Pěkně jsme si to s Radúzem užili. Sice nám chybí známky z projetéch průsmyků, ale aspoň máme nějaký foto. Dopravní situace, až na tu babu v AUER, kterou jsem dobrzdil na půl metru a následně motorkářsky ztrestal, byla cajk. Co tunel to bordel, co průsmyk nebo kopec to bordel, takže paráda. VFR i SPRINT šlapaly bez jedinýho zaváhání a počasí vyšlo vůbec nejlíp. Všude hezky, sucho a azuro, kromě těch pár kapek před CORTINA a zpáteční cestě na Šumavu. Takže Alpy jako řemen!
Příští rok snad zase něco projedeme. Těch PASSO je tam fakt habakuk a krása!

GRÁCIA E CIAO!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE